Tréninkové místnosti

First topic message reminder :

Tady se trénuje.

Pozvednu obočí. Tohle bylo chytré. Sleduju to procesí, co se na mě žene. Aaachjo. Bez Kaitenu to bude pěkná otrava. Jsem tu jako politik proti rozzuřeným demonstrantům. Pousměju se té představě. Z rozjímání mě vytrhne fakt, že je Hisagi dost blízko. Musím něco dělat.

"Shunshin no jutsu."

Probleskla jsem za něj a viděla akorát záda jeho, i klonů. Stihla jsem udeřit jednu postavu a uskočit trochu mimo dosah. Tázavě zvednu oči. Byl to klon?

Klony aj ja sa náhle otočíme smerom k Mikomi. Jeden klon dostane zásah a padá k zemi, na ktorej aj rozbije. Jeden Hisagi vyskočí do vzduchu a ďalší behne pod neho. Hisagi vo vzduchu sa odrazí od ramien toho, ktorý je pod ním a skočí smerom k Mikomi s päsťou vpred, chce ju zasiahnuť.

Hups a sakra... Jen tak tak stihnu zaujmout stabilní postoj. Hisagi, který na mě letí je dost blízko. Lehce ukročím stranou, chytnu ho za flígr a použiju jeho sílu proti němu. Pomůžu mu dopadnout tvrdě na zem. Bohužel nemám kvůli tomu moc času dělat opatření proti těm ostatním. I když všechno vidím xD

Zvyšní Hisagiovia sa rozbehnú na Mikomi, ktorá je zaujatá mlátením toho skákajúceho. Na Mikomi beží dohromady 6 Hisagiov. Prvý v poradí vyskočí asi pol metra do vzduchu nohou napred, s tým, že ju chce kopnúť, kým ďalší ide zo strany, aby udrel päsťou. Aby sa Mikomi nemohla vyhnúť, ju pevno chytím za nohy. Pravý Hisagi je totiž ten, ktorý leží na zemi. Síce som dostal úder od zeme, ale chytil som ju ešte dokázal dosť dobre.

Krucinál tak tohle není dobrý... Ale útočí dva... A drží mě akorát za nohy. Nemůžu dělat nic jiného než hodit most, abych tak nevyčnívala a počkat si, zda se útoky těch dvou navzájem vyruší. Pak si budu dělat starosti s tím co mě drží.

Hisagi, ktorý mal v pláne Mikomi kopnúť preletel nad ňou, Hisagi, ktorý išiel s päsťou zastane. Originál Hisagi drží Mikomi za nohy. Svojimi nohami podkopem Mikomi ruky tak, aby padla na zem.

(HIsagi odkial vieš Kage BUshin možeš sa max naučit C maš to v pravidlach)
Genin se může naučit: E, D, C (jedno elementový jutsu)

(Mám to tam už dlho, prečo musíš písať zrovna počas súboja a prerušovať? Neboj mám to dohodnuté s adminom. Obetoval som kvôli kage bunshinu elementárnu techniku, ktorú by som ako genin mohol mať. Teraz už ju mať nemôžem...)

Drcla jsem hlavou do země... no naštěstí byla dost nízko, takže to nebyla velká rána. Prudce jsem se posadila a v obou rukách měla Juuken. Švihla jsem jimi. Oba klony, které stály poblíž mě jsem udeřila a chystala se zbavit dotěrného Hisagiho, který mi držel nohy.

Využijem to, že svoju pozornosť upriami na klony a priľahnem ju. Ruky má Mikomi vďaka tomu od seba a ihneď jej ich chytia moje klony. Každý klon jej chytil jednu ruku, takže už nemôže robiť pečate a ani juuken. Dva klony, ktoré zasiahla samozrejme zničila. Tým mi ostal ešte jeden voľný klon, ktorý jej pevne chytil nohy, aby nimi nemohla pohnúť.

No tak tohle je vysloveně na pytel... Jak trapná situace pro Hyuugu.

"O...okamžitě ze mě slez." říkám a mám co dělat abych nezačala skřípat zuby.
U toho natahuju prsty a ohýbám je směrem k zápěstí těch klonů. Stačí nehtem škrábnout a má po ptákách...

Rýchlo z nej zleziem a odskočím preč, pričom klony taktiež uskočia a zrušia sa. "Ja, prepáč."

Posadím se a opráším si šaty. Vrátím oči do normálu. Nakonec se pousměju.

"Musím říct, že jsi vyhrál. Tohle jsem nečekala."

Hmmm příště ho nepodcením.

"Ale dosť blbo." Dám si ruku na čelo. Hmmm, ale bolo to...

"Nezáleží na tom jak." odvětím.

"Mimochodem co žáby?" zvednu obočí ze zvědavosti.

"Už som privolal žabu bez chvostu." Natešene zvolám.

"Hmmm. A bylo to velké a mluvilo to?"

Přemýšlím o tom, zda se toho okamžiku chci vůbec dočkat...

Skloním hlavu. "Malé a mlčanlivé." Dodám roboticky.

"Ale oproti prvnímu pokusu značný pokrok." rozpačitě se zasměju.

"Nerob si srandu dobre." Tupo poviem do zeme.

"Tak promiň že se tě snažím trochu povzbudit." zatvářím se dotčeně, ale cukají mi koutky.

"Prepáč, nechcel som ťa uraziť." Poviem hneď na to, ako si všimnem jej výraz.

To už to nevydržím a začnu se potichu chechtat.

"Ne, ty mi promiň, neumím nijak zvlášť vyjadřovat emoce." dodám pro jistotu bez výrazu.

"Ale hej, vieš." Pomaly prejdem k meču, ktorý nebol tak ďaleko a posadím sa vedľa neho. Chytím ho do ruky a prezerám si čepeľ.

Zavrtím hlavou.

"Nikdy nikdo nepozná co si myslím, nač myslím, ani moji momentální náladu."

Kousek ode mne přistál havran.