Tréninkové místnosti

First topic message reminder :

Tady se trénuje.

"Nukenin to nebol, čo som si všimol, tak pravdepodobne to bola Moyagakure..." Všimol som si, že už na sebe nemá moju bundu. "No možno ísť do tepla, ale ak nechceš, tak nie."

Dospěla jsem k názoru, že útoky pomocí bestie, potřebuji vypilovat. Ale ne teď. Pomalým krokem jsem opouštěla cvičiště.

"Moyagakure? Zvláštní... Hlavně, že je Mikomi v pořádku a zpátky ve vesnici. Ale docela si troufl, unést jí takhle z vesnice. Sám.." Přemýšlela jsem, ale neuvědomila jsem si, že až moc nahlas. Nakonec jsem to hodila za hlavu. Únosce je mrtvý a tím, že tady budu takhle přemýšlet vážně nic nevyřeším.
"Do tepla? To je dobré, taková zima mi zase není, ale.." Zasekla jsem se a podívala se na něj. Neměl na sobě svoji bundu.
Jasně že nemá, když jí máš doma ty.. Zakroutila jsem hlavou.
"Gomene, já.. zapomněla jsem ti vrátit tvou bundu.."

"Tak môžme byť tu... a čo sa bundy týka, to je okey, mám ešte jednu, síce doma, ale mám." Natiahol som si ruky nad hlavou a potom som si ľahol do trávy na chrbát.

přišel jsem na tréninkové místo nedaleko Futoshiho a Ayame... nejdříve jsem si trochu zaběhal abych si rozproudil krev po celém těle ... následně jsem si začal protahovat svaly

když jsem měl svaly protáhlé pomalu jsem přišel ke dřevěnému panáku
ta noha je sice vyléčená ale ještě to není ono ... řekl jsem a bouchl jsem rukou do panáka, jelikož byl otočný tak se postupně z mé rány otočil a mířil mi rukou na hlavu, uhl jsem mu a opět jsem do něj bouchl ale teď do druhé strany tak že ruka mě přiletěla na hlavu z druhé strany, opět jsem uhl a takto jsem to pořád opakoval

"Někdy ti jí vrátím, tedy až se dostanu domů.." Zasmála jsem se a pak jsem si všimla, že v tréninkových místnostech nejsme samy. Na chvilku jsem pozorovala chlapce při tréninku a přemýšlela, jestli jsem ho někdy viděla. Nemohla jsem na nic přijít a na čelenku jsem z té dálky neviděla. Podívala jsem se na Futoshiho.
"Viděl jsi toho chlapce tady někdy? Ninji z Konohy moc neznám, ale toho jsem tady ještě nikdy neviděla.." Řekla jsem s úsměvem.

"Uum?" Posadil som sa a pozrel smerom na Taikiho. "Aha, videl, asi ho pustili... obšmietal sa pri únose Mikomi."

jen jsem pomalu pokračoval v tréninku a po té jsem uslyšel nějaké hlasy a pootočil jsem hlavu a uviděl jsem Futoshiho s nějakou dívkou...
moc pozornosti jsem jim nevěnoval jen jsem si je prohlédl a pokračoval jsem v tréninku

Po návštěvě Mikomi jsem si na její doporučení prohlédl Konohu trochu lépe *ano, je to nádherné město* a pak mě napadlo, že si půjdu na chvilku zatrénovat.

Našel jsem si zde větší plochu. *procvičíme reflexy*

-"Tajuu Kage Bunshin no Jutsu"

Vyvolal jsem 70 klonů. "Já a nás 20 proti vám 50." Řekl jsem klidným hlasem.
Hned jsme se do sebe pustili. *Jako za starých časů*

Jemně nadzvihnu obočí a chvíli pozoruji nově příchozího, který si mě zjevně nevšiml. Někoho mi připomíná, ale vím, že jsem ho ještě neviděla. Možná mi o něm vyprávěla nee-san... Zvláštní. Tréninkové místnosti jsou dnes doslova přeplněné a přesto se mi podařilo se ztratit. Nicméně mě přestává bavit jen tu chytat lelky.

"Dobré odpoledne." zavrním, když seskočím z rozložité koruny svého oblíbeného stromu na zem a líně se protáhnu.

nadále jsem trénoval úhyby a reflexy a přitom i lehce údery ...

"Moment! Počkejte s tím na chvilku."
Všichni netrpělivě čekali a zastavili se, někteří dodali "Kso, co se děje"
"Ahoj" usmál jsem se.. *ty oči, nemohla by to být třeba Mikomiina sestra?!* zamyslel jsem a pokračoval "jmenuju se Uzumaki Allii, rád tě poznávám.. jentak čirou náhodou- neznáš se s kunoichi jménem Mikomi?"


Všiml jsem si Taikiho, jak cvičí *Má zraněnou nohu, ale zřejmě ho to vůbec netrápí* protočil jsem oči *ale co, kdyť už je skoro vyléčený*

Pousmála jsem se.
"Mé jméno je Hyuuga Shijin a také tě ráda poznávám," trochu jsem se zarazila, ale pak mi došlo, že nemohu nic zkazit. "Mikomi je má sestra."

Tak proto mi někoho připomíná... Musela mi ho popsat Mikomi. Zamyšlený výraz mu musel prozradit, že nad něčím usilovně přemýšlím. Jen kdyby mě viděl před chvílí. Nepřítomný pohled často prozradí, že mé jméno není mé nadarmo. Shijin - Básník. Ano, ale občas bych měla dávat pozor a zapomenout na obvyklý zasněný výraz. Jako například, když mi má sestra o někom vypráví...

"Je to zvláštní..." zavrním. "Mám dojem, že tě od někud znám nebo, že o tobě Mikomi někdy mluvila. Znáš neesan dlouho?" dodám a doufám, že poslední otázka není nevhodná. Cítím se opravdu nesvá. Do Listové jsem se vrátila teprve nedávno a on je krom Mikomi první člověk po dlouhé době, se kterým mluvím.

vdáli jsem uviděl nějakou dívku s Alliim
''ten je ale obklopen holkama''

Všimnu si, jak se Shijin zamyslela, ale nevěnoval jsem tomu pozrnost.
"No.." podrbal jsem se na hlavě "vlastně se známe jen krátce a asi bys měla něco vědet.. Tvá sestra Mikomi toho včera dost zažila, ona ti to celé převypráví sama. Je totiž v nemocnici, ale nemusíš se bát, už je v pořádku" na chvíli se zasním a pousměju se.
"Včera jsme si dost dlouho povídali a o tobě se nezmínila, ale vidím podobu mezi vama dvěma." *obě dvě jsou velice hezké* zakřenil jsem se a dal ruce za hlavu. "Jo, jste obě velice hezké, líbíte se mi"
"Kso" trefil jsem ho do hlavy POOF. Lehce jsem zčervenal a dodal

"Určitě tě ráda uvidí, tak se za ni kdyžtak zastav."

trochu jsem se zasmál tomu co jsem řekl a pokračoval jsem v tréninku
''myslím že to bude chtít další genjutsu''
řekl jsem si pro sebe při tréninku

Trhnu překvapeně hlavou a běží mi v ní tisíc myšlenek.
"Ksó..." zavrčím tiše spíš pro sebe. Víc než jindy proklínám svoji povahu. Věčně mimo... Vnímám, jak mluví, ale v hlavě mám hlavně obraz své sestry. Ano, co nejdříve musím do nemocnice...

Sama tomu nevěřím, ale když zaslechnu jeho poslední poznámku zničehonic mi zčervenají tváře a vracím se do reality.
Velice hezké? Nevěřím, že to řekl. Zčervenám ještě víc, jak si to v duchu opakuji pořád dokola.

"Ehmmm.... Tedy... Ur...Určitě se za ní zastavím." Chvíli nevím, jak se tvářit a tak raději využiju stínu stromů a trochu poustoupím, aby mi nebylo tolik vidět do tváře.

Jen málo věcí mě tak spolehlivě vrátí do reality... I když tohle je velice příjemné.

po chvíli tréninku jsem se začal cítit lépe a zrychlil jsem svou rychlost... po chvíli opět a opět až jsem jel na plné tempo tak že téměř nebylo vidět kdy uhýbám a kde vrážím rukou do panáka

*Zdá se, že ji klon příjemně polichotil.. taky bych se někdy mohl víc věřit a povědět to sám*
"Mám takový pocit, že by mohla ještě sedět na lavičce, před nemocnicí" mrknu.. "Jen to tu dokončím a potom se za váma možná stavím" pousmál se a rovnou jsem schytal ránu "Tu máš" začal se tlemit jeden klon a hned další s ním.
Dobře.. skončíme to jinak, už mě to přestává bavit.
"Suiton: Suiryuuben"



*To nebylo zas tak špatné* zazářil jsem.. Na chvilku jsem si sedl pod strom a odpočíval.

pokračoval jsem v tréninku v plné rychlosti a po chvíli mě zabolela noha trochu se mi podlomilo koleno a v tu chvíli jsem kvůli bolesti nestihl uhnout panákovi který mě praštil do obličeje a já spadl na zem ...
zůstal jsem ležet na zemi a díval jsem se na mraky a vydýchával jsem, rána kterou jsem od něj dostal mi ani až tak nevadila

Kývla jsem a ještě s trochu rudými tvářemi mu mávla na pozdrav. Mé myšlenky se začínali zase točit kolem Mikomi. Doufám, že bude v pořádku...

(Přesun)

Když jsem uvidel Taikiho, jak spadl na zem, přišel jsem k němu a podal mu ruku. "Jsi v pohodě?" zašklebil jsem se.

''noha ještě neslouží tak jak má, ale jde to''
pomocí jeho ruky jsem se postavil
''dík''
zamumlal jsem a hluboce jsem vydechl