Tréninkové místnosti

First topic message reminder :

Tady se trénuje.

Pribehnem s ňou na breh a tam ju položím do sedu, kým jej stále podopieram hlavu. "Kto?"

Rukou trhaně naznačím, že teď nechci mluvit. V první řadě potřebuju uvolnit svaly. Už je to o něco lepší, ale k dokonalosti to má zatím daleko. Znovu zavřu oči a zhluboka dýchám. Srdce jako kdyby mi chtělo vyskočit z hrudního koše. To je nepříjemné. V duchu děkuju mamce, která mě naučila meditaci a sebeovládání. Když mám pocit, že jsem svaly dost uvolnila, zkouším se znovu pohnout. Jde to... sice ne moc rázně, ale jde.

"Dobrý. Arigato Hisagi."

"Počkaj, nehýb sa, radšej ešte chvíľku nie." Držím ju ešte pri sebe.

"Neboj. To ještě v plánu nemám."

Jsem schopná akorát sedět a rozdýchávat ten "úžasný" zážitek. Jsem pitomá. Kdybych neseděla na tý vodě, byla bych mnohem klidnější. Zvládla bych to sama. Ale co mi zbývalo jiného? Utéct jako srab? Ani omylem!

Když se dostatečně zklidním, zkouším pomalu hýbat zápěstím a protáhnout si záda. Naštěstí to není tak hrozný jak jsem si myslela.

Len ju mlčky podopieram a sledujem. Celé je to divné...

Začínám se zvedat na nohy. Přece tu nezůstanu sedět jak nějaký lazar. Trochu zavrávorám ale nakonec to vyrovnám.

Já toho Nawakiho fakt zabiju... Mám na sebe ještě větší vztek než ráno.

"Eh. No tak tomuhle se říká pořádný trénink." pokouším se situaci změnit v žert.

V duchu děkuju své klanové krvi... a nadávám na svou blbost.

"To bol tréning?" Tupo sledujem Mikomi.

"Nevím co to bylo." zavrtím hlavou.
"Ale vypadá to, že někomu definitivně ruplo v bedně." znovu si sednu na zem a odpočívám.

"Tupochiha!" Zakrútim hlavou do strán. "Oni boli vždy iní."

"Asi mají nějaký zvláštní radar a poznají s ním, že je nemám v oblibě." pokrčím rameny.

"Ale tentokrát měl jinou čakru než předtím. I jeho chování a způsob vyjadřování jsou jiné." zamyslím se.

"Nechápem." Pozriem sa do zeme a prstom do nej šparchám.

Jak tohle může nechápat? Kolik pobral rozumu?

"Neboj, nemusíš to chápat." řeknu s poněkud křečovitým úsměvem.

Vstanem na nohy. "Tak dobre, a čo budeš teraz robiť?"

"Copak asi, vrátím se k tréninku. Ruku už mám zahojenou. Nedáme si cvičný boj?" optám se s neskrývaným zájmem.

"Ale notak. Pár věcí co dokážeš už jsem viděla, takže tohle ti nevěřím."

Postavím se a aktivuju byakugan. Ten Kage Bunshin bude dost otravnej... Ale třeba si poradím. Ustoupím na vzdálenost zhruba pěti metrů a zaujmu bojový postoj. (ten stylový hyuugovský xD)

"Hej, ale s mečom na teba ísť nemôžem, mám 4 shurikeny a jednu techniku, to je fakt niečo s čím nemám šancu." Vstanem a blbo pozerám pred seba.

Z očí mám úzké čárky, za hlavou se objeví velká modrá kapka a pravé oko udiveně tiká.

"Tobě to nebude k ničemu, ale když mě zasáhneš, tak mě to akorát trochu bouchne, ale nerozpáře."

Začala jsem se smát.

"Tak ty bys mě chtěl rozpárat jo? To se mi líbí! Konečně někdo kdo mě nebude šetřit."

Pak ale začnu mluvit vážně.

"V případě že mě zasáhneš tupou stranou do hrudníku nebo do břicha, počítá se to jako tvoje vítězství. A když nic jiného, alespoň se trochu procvičíš ne? Taky si nestěžuju, že ti Juukenem nebudu útočit na srdce."

"Tak dobre, ale idem bez meča." Vytvoril som 6 klonov (kage bunshin).

Jo. Tak to je přesně ta otravná věc... Nebudu se s tím crcat.

"Fuuton: Reppusho."

Zvedla se vlna silného větru, která měla odfouknout klony, případně originál a mrsknout s nimi na zem.

Klony naskáču okolo mňa a tým zmiernia tlak vzduchu na moje telo. Samozrejme klony pri tom zaniknú a mňa to mierne odsunie vzad. Prezriem si Mikomi. Ako som si myslel, veľa toho nezmôžem. Zasa som vytvoril 6 klonov (Kage bunshin), spoločne sme sa všetci rozbehli smerom na Mikomi.