Tréninkové místnosti

First topic message reminder :

Tady se trénuje.

"Protože jsem tam sebou praštila. Kdybych byla při vědomí, tak si to ošetřím sama." dodám napůl načuřeně, napůl se smíchem.

"Hlavní je, že jsme to přežily... Ta ženská myslím zdaleka nepoužila všechno co umí."dodám zamyšleně. "Ale o tom vám víc řeknu asi až zítra. Půjdu už pomalu domů."

"Hej... v poriadku Mikomi-chan, ja tu ešte zostanem, týmto si ma veľmi prekvapila."

Vyskočím na nohy a ostanem stáť na mieste. "Nevadilo by, ak by som šiel s tebou?" Otázku smerujem na Mikomi, ktorú aj pozorujem.

"Překvapila?" podivím se. No nevím kdo je tady překvapenej, když se nemůže jít ani projít do lesíčka...

"Tak dobrá sensei, zítra nashledanou." rozloučím se a podívám se ke svému novému kamarádovi.

"Ale jasně, můžeš jít se mnou. Do sídla našeho klanu je to kousek."

Vydala jsem se pomalu na cestu

(přesun)

"Hai." S úsmevom nasledujem Mikomi, pričom ešte pozdravím Futoshiho.
(Presun)

"Ahoj Mikomi a dobrú noc." Prešiel som ku stromu, pri ktorom boli tí dvaja a posadil som sa. Ako som sedel oprel som sa o strom a odzdravil Hisagiho. Potom som už len uvažoval, čo všetko sa vlastne stalo.

Odpoledne se vracím zpátky na obvyklé místo. Zkusím hýbat rukou. Dá se to. Pokouším se do ní nahromadit čakru, ale to zatím pořád bolí jak sto čertů. Rezignovaně si povzdechnu, opřu se zády o kůru stromu a čtu si svitky. Občas vezmu pero a zkouším si napsat nějakou poznámku. No, nic moc, ale aspoň to nebolí.

Znovu zkouším aktivovat Juuken, ale pořád to není nic moc. Vyzkouším si alespoň nově naučené Shunshin no jutsu. A jde mi to super.

"Nevermore!"

Otočím se za známým hlasem. Edgar dřepí na větvi a čeká na pravidelnou porci sušenek. Ušklíbnu se na něj a začnu ho krmit.

"Vy Edgar-sama prohnaný, jdete za mnou jen když se potřebujete nacpat, že je to tak?"

Na to havran nic neodpoví. Má plný zobák.

Po dlhšej dobe som sa konečne dal dokopy z tých dlhých úvah o svojom týme. Ako som vstal zamieril som si to k Mikomi, ktorú som videl v diaľke a pomaly som k nej prišiel.

Cítila jsem, že se mi někdo blíží do zad. Otočila jsem se od Edgara.

"Dobrý večer sensei." pousmála jsem se.

"Ahoj Mikomi-chan, ako sa dnes máš?" Spýtal som sa a posadil som sa kúsok od nej.

Nechala jsem Edgara vylézt na větev, abych se mohla taky posadit.

"No, mám se tak, jak se může ninja bez ruky mít. Ale už to tak nebolí, jen to není na prudký pohyby." pravím a dívám se kamsi před sebe.

"A co vy sensei? Jak se máte? Vypadáte zamyšleně."

"Fakt? To se těším, něco málo o tom mám načteno. Nemělo by to být tak fyzicky náročné... no... i když... propichovat se nějakou dobu kvůli tréninku nehodlám." dodám rezignovaně.

Ale jestli půjde o přerušení toku čakry, tak bych to mohla zvládnout jak nic. A věřím, že Shiz taky.

"Nebude to náročné na telo, skôr na ovládanie chakry." Ľahol som si a pozeral na oblohu. "No to až neskôr, teraz vás nebudem zaťažovať."

"Zatěžování... kdyby mě něco zatěžovalo, tak se ozvu. A Shiz taky... myslím..." Taky sleduju oblohu a závidím svýmu havranovi schopnost létat. Přitom se zamyslím a otočím se na Futoshiho.

"To nás jako chytíte do genjutsu?"

"Môžno aj to, ovládam však len jedno genjutsu, s ktorým by sa to dalo pekne natrénovať. No nie je až tak silné, myslím, ale že na tréning by malo postačiť." Jedným okom som sa pozeral na študentku.

Zabehnem si na tréningové priestory, no kúsok ďalej od Mikomi-chan a jej senseia. Keď si nájdem pekné miestečko, tak zasa začínam s tréningom taijutsu, pričom sa teraz snažím robiť rýchle pohyby celým telom.

Plácnu sebou do trávy a dám si nezraněnou ruku za hlavu.

"Tak to jsem fakt zvědavá. Doufám, že v tom genjutsu nezůstanu celej den." uchechtnu se.

Trošku som sa zasmial. "Nie neboj sa, to určite nie, ak sa z neho nedostaneš sama, tak ťa z neho dostanem ja."

"Ale ne. Určitě to zvládnu. A když ne, tak mě v něm klidně nechte, ať si to zapamatuju." dodám napůl žertem, napůl vážně.

Zamávám "starému" známému, který opodál trénuje taijutsu.

Až se uzdravím, tak mu předvedu jak vypadá rychlost.

Usmial som sa smerom k dievčaťu a potom sa zasa zahľadel na oblohu. "Nie nie, nemôžem ťa nechať v genjutsu, musíme to trénovať. A možno, ak tu v tú dobu bude aj tamten chlapec, môžme ho zavolať, aj tak tu chýba Shinji, a vyzerá to, že on je samouk."

"Tak třeba mi v tom genjutsu bude hezky, líp než v normálním světě." pravím trochu sarkastickým tónem. Pak mluvím o tom klukovi.

"Jeho tým se nějak rozpadl. Občas nás prý sleduje a učí se podle nás. Třeba právě chůzi po vodě." zachechtám se, když si vzpomenu na ten drobný incident. "Takže si myslím, že je to dobrý nápad."

"Poviem ti len, že v tom konkrétnom genjutsu budeš akurát tak spať." Uškrnul som sa a posadil. "Tak či tak, oficiálnym členom sa nestane, pravdepodobne má svojho senseia, a je na hokagem, ako ho zaradil."