Tréninkové místnosti

First topic message reminder :

Tady se trénuje.

Takže automatika, myslel som si... Shukaku... Rútil sa na mňa piesok, no skôr ako sa ku mne dostal som zmizol.
Objavil som sa za Yoko. Piesok, ktorý na mňa poslal bol mimo a tak nemala piesok na ochranu, no stále mala na sebe brnenie z piesku, o ktorom som však vedel. "A teraz..." Chytil som ju za rameno spoločne sme zmizli (Jikuukan Idou). Netrvalo ani moment a objavili sme sa na zvláštnom mieste.
Sedel som na vedľajšom "panely" ako Yoko a usmial som sa na ňu. "Ak by som teraz zmizol, už by si sa odtiaľto sama nedostala, čo by znamenalo smrť dehydratáciou."

Nestíhala jsem jeho rychlost a najednou jsem byla na tom zvláštním místě.
Překvapeně jsem se rozhlížela. Zaslechla jsem Futoshiho a otočila jsem se na něj. Potom jsem se usmála. "Jinak řečeno, vyhrál jsi" Řekla jsem a povzdechla jsem si. "Aspoň vím, v čem se zlepšovat. Mám ještě co dělat, abych si vůbec splnila cíle.." Dodala jsem a znovu udělala rychlou pečeť. Písečné brnění zmizelo a písek se mi sesypal pod nohy. "Jsi vážně výborný Shinobi Futoshi.." Řekla jsem a neskrývala obdiv.

"Ani nie, jediné čo som spravil je, že som sa naučil ovládať schopnosť niekoho iného." Pozrel som do "zeme," no po chvíľke zasa na Yoko. "Tak ťa vezmem niekam inam, čo povieš? Samozrejme, tam kam chceš ty." Usmial som sa na ňu. Je naozaj veľmi dobrý ninja... naozaj.

Usmála jsem se a pak jsem se zamyslela. Chtěla jsem jít na hodně míst, ale..
"Kamkoliv? Je mi jedno kam, hlavně pryč z tohohle zvláštního místa. A děkuju za boj. Dost jsem se přiučila..." Řekla jsem a podívala se na Futoshiho.

Vstal som a preskočil som k nej, na jej "panel." Objal som ju a vtom sme spoločne zmizli. (Jikuukan Idou)
(Presun)

Meč položím na zem a kusnem sa do prsta. Hneď na to spravím potrebné pečate a udriem rukou do zeme. Nastane biely dym, ktorý po chvíľke zmizne a na mieste je úplná minižabka, no je zo žabka, nijaký hnusný kríženec. Zaradujem sa, no potom mi príde, aké je to mrňavé. Prehovorím na to, ale nič sa nedeje. "AAAAAAAAAAA!" Hodím sebou o zem a päsťou do zeme udieram.

Na nose mě zašimralo sluníčko. Hergot cože?

Otevřela jsem oči a zjistila, že jsem zase spala na "úžasném" místě. Těžkopádně jsem se posadila a vzpomínala, co mě tu přimnělo zůstat. Jo aha... souboj... Chmmm... jak jen popsat to, že najednou z ničeho nic zmizeli? Povzdechla jsem si. Tohle je mimo mé chápání.

Musím se rozhýbat a něco si srovnat v hlavě... tady bych neměla klid... Pomalu jsem se dala na odchod a měla neodbytný pocit, že mě pronásleduje černý stín.

(přesun)

Přišla jsem na cvičiště. Rozložila jsem svitek. Znovu jsem si ho přečetla. Ruce jsem dala do znamení ptáka.

V duchu jsem si opakovala pokyny ze svitku. Složila jsem pečetě. Čakra se začala zvedat a formovat se do bestie.
Najednou se čakra smrštila do koule a explodovala. Vlasy se mi rozvířily. Vítr se uklidnil. Zkoušela jsem to znova. Stále se mi to nedařilo ustálit.

Rozhodla jsem se nerušit Shizuku při tréninku. Přesto jsem se usadila na dost viditelném místě a doufala, že se objeví někdo, kdo se rozhodně bojovat naplno a nešetřit mě.

Dala jsem si malý trénink taijutsu. Pak mě napadlo, že mi obvaz na levé ruce akorát překáží. Uvolnila jsem ho, sundala a natáhla dlaň směrem ke slunci. Sledovala jsem jizvu.

"Hmmm nic neprosvítá, takže spokojenost." zabručím si pro sebe.

Prišiel som na treningové miesto s Katanou v Ruke.
Aktivoval som do nej chakru a mal som zvláštný výraz na tvári.
MEč začal žiarit tmavou chakrou.
Bol som uplne iný človek ako obvykle.

Tentokrát jsem si ovázala jenom dlaň, a to co nejvíc minimalisticky. Zkusila jsem Juuken a už to vůbec neštípalo. Spokojeně jsem se ušklíbla.

Znuděným pohledem přejdu po cvičišti a dám si pár protahovacích cviků. Poté zkouším zastavovat tok čakry a co nejrychleji ho zase obnovit. Jde mi to ještě líp než když jsem se o to pokoušela první den.

Z meča sa znova ozývali hlasy
"Uvolni ma"
"Ešte nie som pripravený"

Šla jsem k řece a posadila se na vodní hladinu. Složila jsem nohy do tureckého sedu, zavřela oči a pokusila se nemyslet na nic. Třeba se nepropadnu. Pak by to znamenalo, že můžu na vodní hladině i v pohodě bojovat.

Jestli u toho usnu, tak to bude jiná...

Zbadal som nejake dievča pri jazere.
Šiel som bližšie ku nej
"Dievča mala by si íst čo najskor odtialto ist preč bude to tu nebezpečne"
povedal som hrubým hlasom

Pomalu otevírám oči a vracím se na normální hladinu vnímání. Uch... tohle je vždycky náročný. Kolem očí se mi začínají rýsovat žíly a upřu pohled byakuganu přímo na Nawakiho. Jeho čakra vypadá jinak.

"Nebezpečí? Nebojím se nebezpečí." odpovím s ledovým klidem.

Co se s ním stalo?

"Ako chceš ale budeš lutovat"
Zrazu som mal v očiach sharingan a dostal som ju do GEnjutsu
Magen: Kasegui no Jutsu (Démonická iluze: Spoutání kůly)

Ked Genjutsu skončilo bola v stave že sa nemohla hýbat a ja som šiel preč.

Unavený ležím na zemi a zhlboka dýcham. Meč mám vedľa seba a pozorujem oblohu.

Bože můj. Ten idiot... Zkusila jsem několikrát přerušit a zase obnovit tok své čakry. Nebyla jsem si jistá, zda jsem genjutsu zrušila já, nebo on. Každopádně když jsem se probrala, seděla jsem stále na vodní hladině, což byl sám o sobě úspěch... Ale taky to znamenalo, že jsem čakru vůbec nezastavila. Tím pádem jsem si to vyžrala do konce. Ztěžka jsem dýchala a snažila se uklidnit. Panika nepomůže... Klidně jsem dýchala a soutředila se na sebemenší pohyb, který se mi podařil.

"Hi... Hisagi?" vypravila jsem ze sebe se značnou námahou.

"Um?" Niečo počujem tak sa posadím a obzriem sa okolo seba. "Mikomi?"

Ježíš on se teď bude takhle blbě ptát... V duchu jsem zabědovala nad jeho bystrostí.

"Ne...mohl b...bys..." znovu jsem ztěžka vydechla.

Kua, kua, kua!

Naštěstí se mi povedlo ovládnout se a udělat pár trhaných pohybů. Nebylo to dvakrát jednoduchý. Potřebovala jsem se udržet na hladině, protože v tomhle stavu si asi moc nezaplavu. Šoupala jsem se ke břehu jak raněná svině.

"Hee?" Vyskočím na nohy a prebehnem k nej. "Č-čo stváraš?" Skloním sa k nej.

Klečela jsem na kolenou. Po čele mi tekl pot. Sakra! Stále se mi nedařilo zformovat čakru. Rozhodla jsem se, že si dám menší odpočinek.
Vyšla jsem po kmeni stromu a sedla si na větev.

Otočila jsem oči v sloup a po čtyřech lezla dál... ještě tři metry bože můj... Jak jsem si tak lezla, řekla jsem další slovo.

"G-Genjutsu... Ne-můžu..."

Do prčic, do prčic, do prčic...

"Genjutsu?" Chytím ju a zdvihnem na ruky. "Ja ťa niekam vezme, ale kam?" Držím Mikomi na rukách.

"Břeh..." vypravím ze sebe a konečně uvolním svou čakru. Tohle byl tedy hodně nepříjemný pocit.