Tréninkové místnosti

First topic message reminder :

Tady se trénuje.

"Starosti si občas dělám, to neříkám že ne. Ale zároveň vím čeho jsou schopní. Bojují spolu mnoho let, jsou perfektně sehraní." zavzpomínám na naše souboje s nimi. Někdy jsem ležela na lopatkách během vteřiny.

"Prostě jsou lidi, u kterých se spoléhám na jejich sílu a snažím se nemít o ně strach. I když je to těžký."

Kdybych se pořád strachovala, zbláznila bych se...

"No, asi kvůli tomu věčnému strachu jsem já takový blázen, který mnohdy neví, co ostatní kolem něj říkají, nechápe souvislost a nejlepší není v boji, ale v eskládání básní, že?" nadhodím a snažím se, aby to znělo vesele a bezstarostně.

"Co to říkáš? Bojovat se naučíš, uvidíš." hodím na sestru povzbudivý pohled.

"A když ne, vždycky můžeš nepřítele zpacifikovat nějakou básní."

"To je útěcha." Zavrčím a zavtvářím se na oko uraženě.
"Však taijutsu zvládám skoro jako ty." Blýskne mi v očích. Docela bych trénovala, ale až zítra. Dnes už se mi zavírají oči.
"Půjdu si odpočinout." zamumlám a odcházím.
"Zatím se měj..."

(Přesouvá se)

Zamávám ségře na rozloučenou a usmívám se. Jak trucuje... Skoro jako kdybychom byly pořád malé. Téměř nic se nezměnilo.

Nahromadím čakru do nohou a vykráčím na strom. Opět se posadím na pohodlnou větvičku, opřu se zády o kmen a pozoruju okolí.

Po dlhšom tréningu vytiahnem meč, ktorý som získal na misii. Obyčajná katana, no aspoň niečo. Stále je však bez puzdra, čo je dosť nepraktické. Katanu zabodnem do zeme a vytvorím jedného klona prekrížením prstov. Hneď ako sa predomnou klon objaví Sa chopím meča. Bez varovania na klona zaútočím výpadom smerom na hlavu. Klony môj meč odrazí svojim a hneď mi útok vracia. Podarí sa mi vykryť jeho útok a svoj meč zabodnem do zeme. Jednou rukou sa zapriem do rukoväte a nohami kopnem svojho klony do ramena. Klon padne na zem a zmení sa na dym.

Z lelkování mě probere zvuk katany, prořezávající vzduch. Otevřu oko a vidím koho jiného než Hisagiho. Lenošivě seskočím z větve a stojím od něj v bezpečné vzdálenosti pěti metrů. Nerada bych to koupila. Pozoruju ho a analyzuju jeho pohyby. Třeba se mi to jednou bude hodit.

"Rano som sa pekne rozcvicil chcelo by to uz poriadny suboj." vytiahol som katanu a prihovoril som sa jej "musis este vydrzat potom ta uvolnim"

Natáhnu se do trávy a spokojeně zavřu oči. Vypadá to na klidný večer. Může se zdát, že spím, ale mám uši nastražené pro případ, že by měl někdo touhu otravovat. Tady totiž jeden opravdu nikdy neví.

z meca vysli hlasy "musis to spravit" "este chvilu vydrz"

Vejdu do tréninkové místnosti a čekám na Futoshiho, který byl hned za mnou. Rozhlédnu se.
Moc lidí tady není, zřejmě mají všichni mise..
Pomyslím si a pak se usměju. "Půjdeš najít svůj tým?" Zeptám se Futoshiho. Chtěla jsem ještě něco dodat, ale radši jsem zmlkla.
Kdybys si s ním chtěla zatrénovat, neměla bys šanci..
Usměju se a zavrtím hlavou, abych ty otravné myšlenky zahnala.

"No vieš... vlastne... skôr som chcel byť s tebou, myslím, že tým počká..." Stál som kúsok od Yoko a trošku nervózne som rozprával pri pohľade do zeme.

Nevím, co na to říct. Tak, abych zakryla nervozitu, jen se znovu pousměju.
"Já, chtěla bych si s tebou trochu zabojovat, i když mě nejspíš vyřadíš při prvním úderu, ale zkusím to.. Potřebuji si něco vyzkoušet.." Řekla jsem, přešpápla jsem na místě a čekala na jeho odpověď.

"Nemyslím, že ťa dokážme tak rýchlo poraziť..." Pristúpil som bližšie. "Ale rád ti pomôžem."

"Arigato.." Zašeptala jsem a vzhlédla k němu. Hned na to jsem se usmála. "Pokud ti to nevadí, můžeme začít hned.." Hned poté, co jsem to dořekla jsem se zamyslela.
Patří k Hyuugum, což znamená, že má Byakugan. Bude dobrý v taijutsu, které bych možná zvládla pískem vyblokovat i když, nevím jak je rychlý.
Povzdechla jsem si. Nemá cenu promýšlet strategii, když jsem ho při boji viděla párkrát. Alespoň znovu vyzkouším Gaarův písek. Ušklíbla jsem se. Vytáhla z brašničky na boku svitek, který jsem před sebe rozložila. Kousla jsem se do prstu a na svitek něco rychle napsala. Nepřivolávala jsem zvíře, takže jsem k tomu ten svitek zatím potřebovala. Složila jsem pečetě a řekla. "Kuchiyose no Jutsu.." Hned na to jsem se dotkla svitku, který se hned na to proměnil v tykev, jakou měl i Gaara-sama. Rukou jsem povolila víčko a rozprostřela před sebe písek.
Teď jsem konečně mohli začít.
Pro sebe jsem se usmála, bylo mnohem snadnější tohle přivolat, než zbytečně rozpouštět horniny, abych získala aspoń trochu písku.

Z letargie mě proberou hlasy. Jeden dokonce znám... Otevřu oči a obhlédnu situaci. Nawaki šel pryč, to jsem ráda že se mě konečně nebude nikdo pokoušet přizabít. Hisagiho nevidím, Shiz a Yuu se tu neukázali vůbec. Hmmm otrava...

Překulím se na břicho a sleduju co se děje předemnou. Že by se schylovalo k souboji? Vypadá to tak... Zdravou rukou si podepřu hlavu a tiše pozoruju co se bude dít. Kdybych si měla vsadit tak... Povzdechnu si. Jsem zaujatá...

Uvidíme až podle schopností té blondýny. Je mi povědomá.

Usmial som sa na jej piesok. "Pekná pomôcka, lepšie ako vláčiť piesok so sebou. Je pravda, že viem o tvojom bijuu a aj o jeho schopnostiach."
Po aktivovaní byakuganu som zaujal bojový postoj. "Dovolím ti začať."

"Takže když znáš schopnosti mého bijuu, nebudu na něj tolik spoléhat.." Ušklíbla jsem se a přála jsem si, abych mohla splnit to, co jsem řekla. Usilovně jsem přemýšella, tohle nebude lehké. Pokud zná bijuu, zná všechny slabiny mé obrany. Není zase tak dokonalá, ja se zdá..
Zvedla jsem ruku do vzduchu a rozprostřela písek všude kolem Futoshiho. Pak jsem rychle složila pečetě.
"Fuuton: Dai Kamaitachi!" Řekla jsem.


Určitě to vyblokuje to mi bylo jasné, ale pokud by předtím uhnul, chytne se do písku a to by pro něj nebylo dobré.

Ešte než ma zasiahol jej útok som použil istú techniku.
Vietor preletel cezomňa akoby som tam ani nebol. Ostal som stáť na mieste. "Fuuton?" Mlčky som sa usmial. To sme dvaja. Spravil som pečate.
> Magen: Kokoni Arazu no Jutsu (C)
Upravil som časti prostredia podľa seba, pre Yoko to vyzeralo tak, akoby som len spravil pečate.

Aaaa... Kamaitachi. To si musím zapsat do paměti, tuším, že je to poslední C technika s fuutonem, kterou neumím.

Hm... tak tohle jsem čekala, pomyslím si, když sleduju jak její útok neměl pražádný účinek. Vytáhnu si zápisník a píšu si poznámky. Legrace začíná...

"Jak to udělal?" Byla jsem překvapená. Neviděla jsem ještě nikdy nic podobného. Jeslti takhle přes něj projdou všechny techniky, jsem v háji..
Vytvořila jsem pčetě a řekla. "Bunshin no Jutsu" Přede mnou se objevili tři kloni. Všichni tři do rukou vzaly jedovaté senbony a shurikeny a já mezitím složila další pečetě. Kloni se pomocí Shunshin no jutsu přemišťovali kolem Futoshiho a házeli na něj zbraně, i když jsem věděla, že mu to nic neudělá.
Dala jsem obě ruce před sebe a písek se automaticky zvedl. "Ryuusa Bakuryuu"

Na Futoshiho se řítila vlna písku.

Je pravda, že byakugan nerozozná Kage bunshin no Jutsu, ale s Bunshin no Jutsu problém nemá. Bunshin, ktoré som rozoznal som pozornosť nevenoval a sústredil sa na pravú Yoko. Hneď ako som si všimol, že Yoko ide spraviť nejaké jutsu, okamžite som začal aj ja. Vlna piesku trafila kus dreva (Kawarimi no Justu). Objavil som sa skrytý za stromom a byakuganom som pozoroval Yoko. Teraz si overiť jej schopnosti vnímania...

"Kso.." Zaklela jsem a písek stáhla zase k sobě. Rozprostřela jsem ho kolem sebe a radši složila jednoduchou pečeť a písek se mi roztáhl po těle do písečného brnění. Zmateně jsem se rozhlížela. Kde může být?
Ucítila jsem bodavou bolest v hlavě a přesně jsem věděla, co to je.
Je to jen trénink, co chceš Shukaku? Odpovědí mi bylo jen zavrčení.
Ignorovala jsem to, ale pak jsem díky Shukakovi najednou vycítila, kde se nachází Futoshiho chakra. Byla velká, ale stejně jsem nerozeznala, kde přesně je. Otočila jsem se za sebe, ale už jsem nic necítila. Zvláštní..

Hmmm? Byakuganom som si všimol ako sa okolo jej tela obalila ďalšia vrstva chakry. To bude obrana... je dosť dobrá, proti tomu by som jukkenom mohol mlátiť a nič z toho. "Josh! Vybehol som spoza stromu a na Yoko hodil 5 shurikenov. Genjustu klaplo, teraz ho už len správne využiť...

Ani jsem netušila, odkud shurikeny letěli. Zabodli se do písku, který se přede mnou zvedl. Písek jsem rozprostřela víc před sebe, ale kousek jsem si nechala u sebe. Byl to Gaarův písek, za který jsem Pilice byla teď vděčná.
Uviděla jsem Futoshiho a bezmyšlenkovitě na něj poslala písek.