Hotely a ubytovny

First topic message reminder :

Možnost ubytování pro ninji z jiných vesnic i Kirigakure^^

Snažil jsem se na ni teď už moc nedívat, ale to už bylo docela pozdě. Neušlo mi však, že se na mě stále dívá ona. Pořád dokola si mě prohlížela a já envěděl proč, ael nechtěl jsem být neslušný a ptát se.
Když si nasazovala kozačky, trochu víc se předklonila a jelikož byla stále v podprsence, jednoduše jsem viděl za hory, za doly (xD). Teď jsem však očima neuhnul. Nakonec se však napřímila a oblékla si i tričko, které si pak pevně připevnila pásky. Na její otázku jsem chvíli nereagoval, protože jsem teď trochu nevnímal.
"C-cože?! Jo...jo jsem..." Vyhrkl jsem, když jsem si uvědomil, že se mnou mluví. Hned na to jsem se však lehce pousmál. Dívala se mi přímo do očí a já se zase zadíval do těch jejích světle fialových. Bylo docela dlouhé ticho a nikdo ani na chvíli neuhnul. Nakonec jsem to rozťal já."Noo... takže... já bych si teď dal rád sprchu... trochu bych se potřeboval uvolnit, jestli mi rozumíš. Měl jsem opravdu těžké období. Chovej se tu jako doma a můžeš si vzít můj pokoj. Dej si tam třeba i věci... Můžeš si uvařit třeba i čaj nebo něco, ale jestli chceš... připravím ti ho já..." Znova jsem se na ni příjemně usmál a naznačil jí rukou, že můj byt je i její.

"Hai... Ettoo... Půjčila jsem si váš ručník," teprve teď jsem si musela představit, jak ho používal on a moje kůže zase dostávala abnormálně červenou barvu.
Na chvíli jsem odběhla a pak jsem mu přinesla svůj. Můj pohled jasně říkal, že by mě trochu urazilo, kdyby odmítl. Můj ručník jemně voněl zvláštní smíšeninou vůní. Jeho malinovým šampónem na vlasy, mým jemným krémem, který mu dodával trochu té vanilkové vůně, i když k tomuto dokonale seděla a nakonec i mým mýdlem s trochou máty, ale ne moc výrazné.

Jen jsem s úsměvem přikývl."Hai... mě to nevadí..." Všiml jsem si, že zase zrudla, ale tentokrát jsem nevěděl proč. Hm... udělal jsem zase něco špatně?... Pak na chvíli odběhla, ale hned se zase vrátila i se svým ručníkem. Její pohled říkal, že kdybych odmítl, tak by jí to urazilo. Jen jsem se tedy pousmál a vzal si ho. Byl jemný a příjemný na dotek. Když jsem ho zvedl trochu výš, ucítil jsem jemnou vůni mého malinového šampónu, jejím krémem, který tomu dodával takovou vanilkovou vůni a pak taky trocha té máty. Bylo to opravdu příjemný a já jen tak chvíli stál a držel ho v ruce a nasával tu vůni, i když jsem ho neměl u hlavy. Měl jsem chuť to zkusit, ale to by teď nebylo asi moc slušný."Děkuji a chovej se tu tedy jako doma..." Znova jsem se usmál a pak se rozešel do koupelny. Prošel jsem kolem ní a zavřel za sebou dveře. Hned jsme se po nich svezl.Heee.... co to zas se mnou je... proč mě všechno tak bere... a ona... sakra... budu ještě stále zblblí... jen klid Akihiro, jen klid... Říkal jsem si neustále v hlavě. Nakonec jsem si jen povzdechl, shodil ze sebe rychle špinavé věci a hodil je do koše na prádlo. Její ručník jsem si pověsil na věšák vedle vany a vlezl si do ní. Byla docela velká a byl to zároveň i sprcháč. Byla to vlastně rohová vana.
Ihned jsem na sebe pustil horkou vodu a začal smývat veškerou špínu, únavu a ostatní věci. Hlavně to strašně i uvolňovalo ztuhlé svaly. Opřel jsem se rukami o stěnu a nechal na sebe padat stále dokola ty horké kapky, které stékaly po mém celém těle, až dolů, kde mizeli v odpadu.... Bylo to opravdu příjemné a za chvíli byla všude hustá horká mlha. To mě pomůže...

Nakonec jsem se rozhodla udělat si čaj sama.
Nezapomněla jsem ale ani na čaj pro něj. Položila jsem je na stůl a sama jsem se posadila. Kolena jsem měla blízko u sebe. Když tu byl i on, už to nebylo tak bezpečné, ale pořád se mi tu líbilo. Alespoň koneckonců nebudu sama. Usrkla jsem z horkého čaje a zaposlouchala se do zvuku vody, který se linul z koupelny.

Nebyl jsem tam moc dlouho, ale i když se mě to zdálo jako věčnost. Ale taky to nebyla nejkratší doba. Pořádně jsem si umyl hlavu svým šampónem a zbytek těla taky. Vždycky jsem to dělal na dvakrát a po druhé se vytvořilo dost pěny i na zbylé části. Potom jsem vše spláchl a ještě nějakou dobu si užíval té nádherné a horké koupele. Pak jsem zastavil vodu a vzal ten její ručník. Nejprve jsem si začal sušit vlasy s krkem a obličejem. Konečně jsem naplno ucítil tu směsici vůní a jemnost toho všeho i samotné látky. Hmm... opravdu voní pěkně a je příjemný... aspoň, že jsem si ho vzal... Na to jsem si trochu vysušil i zbytek těle, ale hlavně nohy, abych nenadělal šlápoty. Obmotal jsem si ručník kolem pasu a pomalu vyšel ven. Byl jsem tak zvyklí. Vždycky jsem se úplně nevysušil a nechával to už doschnout a pro věci jsem si chodíval obvykle do ložnice.
Když jsem vyšel, hned jsem jí uviděl sedět na pohovce i s dvěma čaji."Jéé... já zapomněl... nemusela sis dělat starost, já bych si udělal, ale díky teda..." Usmál jsem se."Jo a ještě jednou díky za ručník. Je opravdu příjemný a i pěkně voní..." Na tváři jsem měl stále ten okouzlující úsměv. Vody mi ještě z mokrých vlasů stále kapala a pomalu stékala po zbytku těla a většina kapek skončila vsáklá u lemu jejího ručníku. Některé, ale bohužel spadli i na zem, což se zdálo že to nijak neřeším...

Spoiler:

Zalapala jsem po dechu a zadívala se na něj. Pohledem jsem sklouzla až ke svému ručníku a oči mi samy od sebe začaly sytě rudě zářit. Trhla jsem hlavou do strany a křečovitě jsem je zavřela.
"Nevýhoda mého Kekkei Genkai je... Že vidím přes předměty.. I přes látku..." pak ve mě hrklo. "Ale já se nepodívala!"

Viděl jsem, jak na chvíli zalapala po dechu a jak její oči sklouzli pomalu dolů."Hm... ehm... já zapomněl... vadí ti to nějak?" Řekl jsem tázavě, protože mě to nevadilo, ale zdálo se, že jí asi ano. Pak se jí oči rudě rozzářili, ale hned je zavřela a odvrátila pohled. Hned na to jsem pochopil proč. Nevěděl jsem, co na to říct, ale nebyl jsem člověk, co by se styděl, i když to teď byla dost zvláštní situace, protože my vlastně ten ručník byl teď na houby. Moje tvář se však nezačervenala."Ahá... tak to... no... mě to nevadí, pokud ti jde o toto. Nemám se za co stydět nebo ano?" Zeptal jsem se a unikl mě malý úsměv. Došel jsem ke stolku a vzal si ze stolu čaj a napil se."Takže.... vlastně před tebou nemám ani, co tajit..." Tentokrát jsem se usmál už naplno."Jo a nepodívala? Hmm... tak proč si aktivovala KG, když si se tam "dolů" dívala, když ses teda nepodívala?" Zeptal jsem se tázavým tónem a podíval se jí do očí. Zdálo se, že toto mi opravdu nevadí a musel jsem přiznat, že jsem jen čekal, jak zareaguje.

"Sice mi pohled jaksi sklouzl, ale oči jsem aktivovala až potom," odvětila jsem. Se zavřenýma očima už jsem se dokázala docela dobře uklidnit. Otevřela jsem je a dívala se za něj.
"Nemůžu vědět, jestli se máte za co stydět, když jsem se nedívala, ale jelikož to vypadá, že jste si celkem jistý, že nemáte, tak asi to není tak špatné," začínala jsem se do toho zamotávat.
"Tím neříkám, že se nemůžu podívat teď," potom, co řekl, že se nemá za co stydět mi oči cukaly dolů dvojnásob.

Jen jsem se znovu pousmál nad tím, jak odpovídala se zavřenýma očima. Po chvíli otevřela oči, ale dívala se jakoby za mě."Aha... tak to jo no... No a ... hmm... já to nemůžu popisovat, jestli víš co myslím ne?" Znova jsem se jí zadíval do očí."Opravdu ne... ale zatím si nikdo nestěžoval a tak nevím... to fakt nezáleží na mě..." Pěkně se do toho motala a mě to přišlo legrační, ale vůbec mě to nevadilo. V tomto mě to opravdu bylo jedno, takže jsem to moc neřešil."Podívat hned? Heh... hm... zajímavý... ale jak říkám, mě je to úplně jedno, ale není to moc slušný jen, tak před někým chodit nahý víš. Je to spíš dost úchylný a tak, takže to je hlavní důvod, že jsem si vzal ručník. Hned bych si vzal něco jiného, kdyby to bylo jinak. No a hlavně už to tak bývá... A je to tvoje věc, jestli se chceš podívat nebo ne... já to prostě neřeším..." Znova jsem se jen usmál a zase trochu upil čaje. Její výraz opravdu byl srandovní. Hlavně jak jí trhali oči, což já se toho snažil nevšímat a dělal jako nic.
Chvíli jsem váhal, ale nakonec jsem se posadil a znova se napil čaje.

"Sensei..." vydechla jsem. "Vy jste se necítil ani trochu rozpačitě, když jsem před vámi chodila v ručníku?" přimhouřila jsem znovu fialová očka. "Ale vy jste se narozdíl ode mne díval." obvinila jsem ho zcela nepokrytě.

"Hmmm..." Zapřemýšlel jsem."Ano... trochu ano, ale bylo to z mnoha různých důvodů. Některé souvisí i s tím, že jsem byl pryč. A navíc si mě dost zaskočila, hlavně tím, jak si to špatně pochopila... a tak promiň... neodvrátil jsem zrak no... ale mě to v tu chvíli nějak nepřišlo no... Nemysli si, že jsem nějaký úchyl, ale jak vidíš... tohle mi zas tolik nevadí no.... takže... promiň..." Řekl jsem tedy nakonec a podíval se do svého čaje a znova se napil."A já nevidím přes látku..." Dodal jsem ještě.

"To sice nevidíte," zauvažovala jsem, "Ale přece jen... Líbím se vám?" ani jsem nevěděla, jak mne ta otázka napadla. Jeho pohled mne trochu znervózňoval. Napila jsem se ze svého šálku a nenápadně se podívala jeho směrem, abych viděla jeho první reakci na mou otázku.

Její otázka mě trochu zaskočila, ale když jsem na tom tak zapřemýšlel, tak mě ani moc nepřekvapila."No... hmmm ... nevypadáš špatně.. a jsi opravdu docela pěkná... takže asi ano... ale ta otázka by mě taky zajímala... tak co? Líbím se ti taky?" Jen jsem se tak znovu napil a znova se tak pousmál a stále jí sledoval a ani ne chvíli neuhnul zrakem pryč.

Naklonila jsem se trochu blíž.
"Můžete hádat. Ale kdyby byla odpověď záporná asi bych se neptala," trochu mne to rozesmálo. "Ettoo... Sensei... Naučíte mě něco?" až když jsem to vyslovila, napadlo mne, jak dvojsmyslně to muselo znít.

Znovu jsem se jen tak pousmál."Hm... vy se mnou slečno flirtujete nebo co?" Zeptal jsem se jen tak a ten můj pohled byl takový, pronikavý a zároveň, pobavený... byl opravdu zvláštní.... A její další otázka tomu ještě přispěla, tomu mému pohledu. A ty oči, který ji stále jakoby provrtávali skrz na skrz. Jakoby před ním nemělo, co uniknout."Ale co by chtěla mladá paní se naučit? Víte, že v této situaci to vyznělo trochu.... ehm... dvojsmyslně a vyzývavě?" Můj úsměv se ještě rozšířil a ten pohled... ten už se k ničemu nedal přirovnat. Přesto, i když jsem pil, jsem jí stále sledoval.

"Především nějakou techniku, Akihiro-san," odvětila jsem.
"Pokud mám opravdu přijmout možnost tu být, musím mít alespoň zdání, že jsem silnější než jen Genin. A že si to zasloužím." zamyslela jsem se. Jeho pohled jsem okázale ignorovala. Koneckonců kdybych ho nechtěla vidět, stačilo aktivovat KG a dívat se skrz něj.
"Dokázal byste určit, jaký mám element?"

Znova jsem se jen tak pousmál. Vlastně jsem si tím prověřil, jak dokáže reagovat na různé situace a zvládla to docela dobře."Ano... chápu tě..." Můj pohled se najednou změnil a já se zářivě usmál."A dokázal bych to... buď lístkem a nebo svou čakrou, ale to je složitější a lístek tu někde mám.... takže..." Postavil jsem se a jen si trochu poupravil ručník, protože chtěl sklouznout. Svůj čaj jsem měl už vypitý. Sklonil jsem se tedy k jejímu hrnku, že ho také odnesu, protože už také neměla v něm nic.

"Výborně," rozzářila jsem se.
"Ale.. Pokud jste pořád unavený, tak to samozřejmě počká." doslova jsem mu hrníček vypáčila z ruky a vzala i svůj. Chtěla jsem je odnést sama. Přece jen musel odpočívat. A kdokoli by mu chtěl odpočinek narušit, zemřel by.

"Ne... v pohodě..." Řekl jsem a povzdechl si, že mi ty hrníčky vzala."Tak je tedy odnes a já si jen na sebe něco hodím..." Řekl jsem a otočil se a zamířil si to do pokoje.
Tam jsem ze sebe shodil ručník a položil ho na postel. Navlékl jsem si bílé boxery s černým lemem a i z lístkem, který jsem vyštrachal někde ve skřini jsem se zase vrátil k ní.

Spoiler:

"Doufám, že ti nevadí, že bude jen tak to. Takhle většinou po bytě chodím a navíc je tu docela teplo..." Řekl jsem a podal jí lístek."Na... stačí do něj koncentrovat jen malinko své čakry a tady ten papírek je tak citlivý, že rozezná jakou máš podstatu. Když se rozpadne máš Doton, když shoří, tak Katon, Když se rozmočí, tak máš Suiton a když se Roztrhne nebo pokrčí, máš Fuuton nebo Raiton... tak do toho..." Ze široka jsem se na ni usmál.

Jakmile jsem papírek vzala do ruky, rozsypal se.
"Takže Doton?" otázala jsem se váhavě. Na chvíli jsem přemýšlela zamyšlení. "Ale proč ne, ten budu cvičit ráda. Vy byste tu asi nějaké techniky neměl, že?"
Hrníčky jsem uklidila tam, kde jsem je vzala a vrátila jsem se k němu.
Pohled mi sklouzl dolů a zase nahoru. Už mě to nevyvádělo z míry.
"Jste úchyl," dodala jsem přesvědčeně. "Ale milý."

"Ano Doton..." Pousmál jsem se."No... také umím doton, ale veškeré techniky pro tebe budou asi moc náročné, ale... ale někde bych tu měl mít ještě.. ehm.. myslím jeden svitek... Iwagakure no Jutsu..." Řekl jsem a poškrábal se na temeni hlavy a jen se tak rozhlédl po místnosti. Potom jsem si všiml, že jí pohled zase sklouzl, ale už jí to nevyvedlo z míry."No... tak pěkně děkuji..." Řekl jsem trochu ironicky."Milý úchyl... to se mám čím teda chlubit no..." Povzdechl jsem si. Proč si to každý myslí? Prostě jsem doma, tak proč bych nemohl se chovat jako vždycky... já se nestydím a ostatním to snad nevadí ne?... Ach jo...

"Milý úchyl... Buďte rád, že jsem neřekla roztomilý, to už byste se mě nezbavil," rozesmála jsem se.
"Iwagakure no Jutsu? Co je to?" otázala jsem se.

Pousmál jsem se."Nezbavil? A kdo by řekl, že by to bylo na škodu..." Tak zvláštně jsem se pousmál a jednou mrkl, než jsem se otočil a šel na druhou stranu místnosti. S ohnul jsem se a začal něco hledat ve spodním šuplíku."Hmm... někde to tu bude... pak ti to vysvětlím..." Řekl jsem...

"Hai, počkám," trochu jsem se pootočila, abych viděla, jak svitek hledá. Docela mne ta technika začínala zajímat.
Doton... Neřekla bych, že zrovna já budu mít Doton...

Nakonec jsem ji našel a vytáhl ji z vítězoslavným úsměvem."Mám ji!" I se svitkem v ruce jsem se vrátil k ní a podal jí ho."Je to technika Ranku D. Není tak složitá a hlavně se hodí. Díky ní, můžeš splynout se zemí... tedy skalami, horninami, stromy... Prostě jako by jimi procházet a někam se přemístit a zase objevit. Dá se tím dobře špehovat, ale i ukrýt nebo utéct a nebo prostě vyhnout útoku. Má to prostě mnoho využití..." Znova jsem se příjemně usmál.