Hotely a ubytovny

First topic message reminder :

Možnost ubytování pro ninji z jiných vesnic i Kirigakure^^

Shiryuu Nao

Překvapilo mě, že souhlasila, ale nejspíš ji to také napadlo ještě předtím, než jsem to navrhla...Přecijen dva jsou silnější než jeden a tohle bylo poprvé, co jsme nešly proti sobě. Teď se můj výraz změnil do zákeřného úšklebku a já se těšila, až mu to vrátíme. Mé vnitřní rozpoložení se projevilo na znovu elektrizujícím kopí, se kterým jsem bohužel v těchto uzavřených prostorech neměla moc šancí...ale teď to bylo jiné...byla semnou proti němu Nami, i když jsem si nemyslela, že bych jí mohla věřit. Počkala jsem, až vyjde ze dveří a vyrazila za ní, abychom mu společně daly co proto. Nemusely jsme se po něm poohlížet dlouho...Pořád stál na té samé chodbě a mířil ke schodům.
"Kam si myslíš, že jdeš?!" Zavolala jsem na něj pevným hlasem s mírným úšklebkem na rtech. Tohle ti jen tak neprojde... Uchechtla jsem se v duchu a byla připravená kdykoliv vyrazit. Jen jsem předpokládala, že vyrazí jako první Nami...ostatně jako vždy.

Se skoro až laxním klidem jsem se zastavil a znuděně se na toho křiklouna podíval. No tak tedy začni. Měl jsem ruce v kapsách a nevykonával žádné pohyby krom klidného dýchání.

Našli jsme ho celkem rychle. Vypadal jako by ho vůbec nerozrušovalo, že ho chceme napadnout. Tsse..buď je to blázen...nebo je opravdu silnější než mi obě dohromady. Rozjímala jsem nad jeho klidem, ale pak jsem se rozhodla, že bude lepší o tom nepřemýšlet. Vytáhla jsem meč a spevně jsem ho stiskla. Pak jsem se otočila na Nao a kývla jsem, aby mi hlídala záda. Doufám, že to pochopila. Říkala jsem si když jsem vyrazila směrem k ninjovi. Chtěla jsem zjistit, co umí a tak jsem pouze zaútočila na jeho hlavu.

Když na mě provedla ten svůj horní výpad. Měl jsem zcela jasno jak provést protiútok. Protože jsem byl sám šermíř. Proto jsem se díky své rychlosti pouze prosmýkl kolem ni a jako bych se právě objevil za ní. Lekce jsem jí cvrnkl do zátylku, ale projevilo se to tím, že odletěla asi 5 metrů do zdi. Nechtěl jsem to hned ukončit. Chtěl jsem se trochu pobavit a zároveň jim srazit hřebínek. Ji jsem nechal prozatím být a s nezaujatým výrazem se otočil na tu druhou holku.

Shiryuu Nao

Moc dobře jsem její signál pochopila a doufala jsem, že neudělá stejnou blbost, jako když zaútočila na mě u Mizukage. Doufala jsem, že vyrazí jako první, což se taky potvrdilo. Tváří mi proletěl úsměv, jakmile vyběhla směrem k němu. Vypadalo to, že útočí bez rozmyslu jako vždy. Věděla jsem, že jí mám pomoct a nějak ji bránit...jenže v těchto podmínkách to šlo s kopím dost těžko, a tak jsem udělala pouze několik kroků dopředu a sledovala, jak její útok dopadne a doufala jsem, že nám ninja ukáže něco ze svých schopností, abychom věděly s kým máme tu čest. Působil naprosto klidně, což mě nijak nepřekvapilo, ale stejně mě jeho postoj vůči nám trochurozčiloval, i když jsem to na sobě nedala znát.
Nami nesplnila má očekávání...i když...né že bych od ní něco čekala. Z mého pohledu pro něj nebyla vůbec žádný problém a odskákala si to hned po prvním útoku. Je silný... Napadlo mě. Ji nechal být a jeho pohled se stočil ke mně. Nehnula jsem ani brvou a zůstával mi pořád stejný výraz.
"Nepřišla jsem s tebou nutně bojovat...ale očekávám omluvu." Ušklíbla jsem se, ale pořád jsem zůstávala klidná. Věděla jsem, že se jen těžko omluví a já nehodlala ustoupit. Nemůžeme útočit každá zvlášť...dopadly bychom stejně...

Ale tak prcek holčička by chtěla omluvu? Prohodil jsem posměšně, protože jsem věděl jak jí to vytáčí. Hmm zamyslím se. Najednou jsem se jakoby vypařil a objevil za ní. Kopí jsem ji sevřel a jednou rukou přimáčkl ke krku. Druhou volnou rukou jsem jí chytil za ruce a zakroutil jí je za zády. Zároveň jsem si dal pozor aby nevykopla nebo tak. I kdyby se mě snažila udeřit vlastní hlavou, s čímž jsem nepočítal. Praštila by mě někam mezi prsní a břišní svaly. Protože jsem byl o dost vyšší než ona. Myslím, že se nemám důvod omlouvat za pravdu. Řekl jsem ledově chladným hlasem a bylo vidět, že mě přestávají bavit ty jejich dětinské hry a rozmary.

Shiryuu Nao

"Prcek? S někým si mě pleteš..." Než jsem stihla cokoliv dalšího říct, byl najednou pryč. Ucítila jsem ho za sebou, ale on byl rychlejší a já se nestihla ani otočit a ani nijak zareagovat. Chytil mě a společně semnou i mé kopí, které stočil tak, že jsem se nemohla bránit...Tahle pozice mi byla dost nepříjemná...obzvlášť, když jsem nemohla používat ruce. Jen jsem potichu zavrčela, ale neříkala jsem vůbec nic, i když uvnitř mě to pěkně žralo...tohle bylo celkem ponižující a já prohry špatně snášela.
"Nesahej na to kopí!" Zavrčela jsem tentokrát nahlas. Musela jsem uznat, že byl silnější než já...a já to poznala už i předtím podle jeho chakry...jen jsem si to nehodlala přiznat.

Mírně jsem se pousmál. Ale pročpak si na to kopí tak háklivá? Při těch slovech jsem to kopí dal pryč z jejího krku a začal si s ním protáčet mezi prsty jako mažoretka. Docela mě to zajímalo. Navíc to kopí vypadalo svým způsobem speciálně. Nevím jestli to bylo kvůli nějaké schopnosti a nebo tak působilo kvůli zdobení rukojeti a čepele. Přestal jsem s ním blbnout a prostě ho jen držel v ruce. Takže co je na něm tak speciálního, že to konečně zčásti odlouplo tu tvou masku. Kterou zakrýváš svůj vztek a frustraci z nějaké věci co se stala mezi tebou a tvým klanem. Odmlčel jsem se. Možná na to nevypadám, ale umím hodně dobře číst v lidech a nejvíc poznáš člověka během souboje.

Shiryuu Nao

"Nestarej se!" Odsekla jsem mu a snažila se zůstat klidná...Výraz v obličeji se pořád nějak extra neměnil - jen jsem zatla zuby, ale tón hlasu zabil veškerou snahu působit klidně. Vytáčelo mě, jak si semnou hraje, ale nechtěla jsem mu udělat tu radost a dát mu to najevo. Nesnášela jsem, když mi někdo chmatá na mé věci...a už vůbec, když se jedná o mou zbraň. Nehodlala jsem se s ním nijak bavit ani mu na cokoliv odpovídat. Tss...nemysli si, že ze mě něco dostaneš.
"Říkám, že máš ty svý špinavý pracky dát z mého kopí pryč. Nejsi hoden se ho vůbec dotýkat!" Do mého hlasu se vkrádal dost nepříjemný a arogantní tón, ale pořád jsem se držela na uzdě. Automaticky jsem sebou škubla, abych se mu zkusila vysmeknout, ale na to mě držel moc pevně. Veškerý odpor byl nejspíš marný, a i když jsem si to nepřiznávala...neměla jsem na něj. To ale neznamenalo, že se začnu chovat slušně, jak si píská.

No dobře. Tak já ti ho teda vrátím a dokonce tě pustím, ale něco si za to vezmu. Pousmál jsem se hravě, ale to nemohla vidět. Kopí jsem opřel o stěnu a jí bleskurychle otočil proti sobě. Než mohla nějak zareágovat. Dal jsem ji polibek a hned od ní probleskl asi deset metrů. Pobaveně jsem se usmál, protože jsem jí vzal její pravděpodobně první polibek v životě a přitom na ni mrkl. Tak teď se na mě vrhne jako uragán, který mě bude chtít zabít. Pomyslel jsem si a dál se jen pobaveně usmíval.

Shiryuu Nao

Nevěřila jsem, že by mě jen tak pustil a rozhodně jsem mu nehodlala něco dávat. Chtěla jsem mu zase něco odseknout, ale to už jsem nestihla. Otočil si mě čelem k sobě a udělal to nejhorší, co vůbec mohl. Bylo to naprosto neočekávané, takže jsem se ani nezmohla na nějakou obrannou reakci. V tu ránu jsem měla chuť mu vyškrábat oči, jenže byl na mě až moc rychlý. Ty haj*le! Cítila jsem se poníženě, nejspíš jsem i zčervenala, ale nevěděla jsem jestli nervozitou, nebo zlostí. Jeho pobavený výraz mě doháněl ještě k většímu vzteku a já automaticky chňapla po kopí a v tu chvíli mi bylo jedno, že tu s ním moc nenadělám. Můj vztek se odrážel i ve zbrani, která začala vcelku silně probíjet. Takhle naštvaná jsem byla jen párkrát za celý život...měla jsem chuť ho zabít, nebo přinejmenším nějak zmrzačit a úplně mi bylo jedno, že je silnější.
"Tohle...to ti nikdy neodpustím!!! Za tohle zaplatíš!" Vyštěkla jsem vztekle a rozběhla se přímo proti němu.

To jsou mi reakce holčičko. Můžeš být ráda, že ti někdo tu pusu vůbec dal. S tímhle přístupem by k tobě muž nepřišel na více než 10 metrů. Protože by si ho odradila, i když atraktivita ti upřít nejde. Řekl jsem se stále pobaveným výrazem. V tom se na mě už valila jak staletá voda. No nebyl jsem včerejší abych se nechal jen tak zasáhnout tím jejím kopím. Složil jsem pečeti a vytvořil tři vodní klony. Strop v chodbě byl naštěstí hodně vysoký, takže se po stropě probleskly klony za ní a jeden jí chytil za pravou ruku, druhý za levou a třetí chytil nohy. já sám jí vyrazil to kopí aby mě s ním nemohla zase ohrožovat. Jestli předtím byla pevně držena, tak teď už se nemohla pohnout skoro vůbec. Zase jsem nahodil lehký úsměv. Tak co? zase se chceš vyplatit?

Shiryuu Nao

Jeho poznámku jsem ignorovala a ovládaná vztekem jsem pokračovala v útoku. Samozřejmě, že se tomu vyhnul...Já vůbec nepřemýšlela a vpřed mě vedla pouze chuť ho zabít. Byl na mě prostě moc rychlý a já pokaždé nestihla včas zareagovat. Tentokrát jsem vztekle nahlas zavrčela, když se mu podařilo znovu mě znehybnit a chytit. Snažila jsem se nějak vyškubnout z jejich držení a vztekle jsem přitom nadávala. Zase se dostal ke mě a opět mě připravil o kopí...ale tak šikovně, že se ho bleskové výboje ani nedotkly...bohužel. Takhle poníženě jsem se nikdy necítila a můj vztek stále rostl. Jakmile nahodil zas ten svůj úsměv, který mi lezl akorát tak na nervy...cítila jsem neuhasitelnou potřebu se za tohle pomstít...byl blízko a já nezmohla vůbec nic.
"Opovaž se na mě znovu sáhnout!" V mém hlase byl znát vztek a zároveň výhružka. Začínala jsem ho nesnášet čímdál víc a přísahala si, že ho jednou zabiju. Teď už jsem byla schopná čekat od něj cokoliv a taky se podle toho bránit...Ruce a nohy jsem použít nemohla, ale zato jsem ho pořád mohla alespoň pořádně kousnout, kdyby se o to znovu pokusil.

No já to vidím takhle. Tvůj první polibek je jen jeden a teď už patří mě. Takže ty ostatní by byli už jen tuctové. Už jsem se neusmál. Jen jsem nahodil ten svůj nezaujatý výraz který mi byl vlastní. Skoro jako by už byla jen vzduch. Až odsud budu dost daleko, tak ty klony zmizí. Do té doby tě tu podrží a tomu prckovi támhle řekni ať si dá na ten krk led. Dost to pomáhá. S tímto nezaujatým postojem jsem vyrazil ke schodům a tvářil se jako by ty dvě už byli jen vzduch. Takto jsem odešel pryč do centra Kiri. Když jsem byl dost daleko. Klony se rozpadly na vodu a ta se rozlila po podlaze chodby. Možná Nao i zmáčela. (přesun)

Shiryuu Nao

Naštěstí se podruhé už nepřiblížil, ale i tak mě dokázal rozčílit ještě víc. Ty jeho slova a hlavně jeho výraz...to mě dopalovalo nejvíc. V tom momentě jsem neřekla vůbec nic, ale můj výraz mluvil za vše. Ty parchante...Takhle mě ponížit! Hlavou se mi honilo tisíc různých nadávek, které jsem si ovšem nechala projistotu pro sebe...Chtěla jsem, ať už konečně vypadne a nechá mě napokoji. Konečně se otočil a rozhodl se odejít.
"Tohle ti jen tak neprojde!" Stihla jsem zavrčet ještě jeho směrem, ale už byl pryč. Jednou si tě najdu a ty mi za tohle zaplatíš... Sice jsem se pořád vztekala, ale v tu chvíli jsem to rozhodně myslela vážně. Klony se po nějaké chvíli rozpadly, a i když jsem se snažila uskočit, stejně mě voda trochu ocákla...trochu víc...Měla jsem chuť se za ním rozběhnout a vrátit mu to, jenže za prvé byl pryč a zadruhé bych nedopadla o nic líp...možná i hůř. Jen jsem došla na začátek schodů a má ruka složená v pěst vztekle bouchla do zdi, jako bych chtěla ventilovat své rozčílení...nebo taky možná jsem si tam představila jeho obličej. Nemělo cenu se tím teď dál zabívat, a tak jsem se otočila směrem k Nami, která se celou dobu nehla z místa. I když...nebylo se čemu divit....ten náraz do zdi byl dost silný. Chtě nechtě jem k ní přišla a podala jí ruku.
"Bitvu možná vyhrál...ale ještě není všemu konec...Za tohle jednou zaplatí." Zazubila jsem se a vyhla se poznámkám o tom, jak byla nepoužitelná...protože já na tom nebyla o nic líp.

Samozřejmě mému útoku uhnul a já zkončila ve zdi. Musela to být šlupka, protože jsem byla nějakou dobu mimo. Když jsem zase přišla k sobě, byl už pryč a ke mně se blížila Nao. Napřáhla ke mně ruku s takovým zvláštním šklebem. Jako by kradla sladkosti. Chvili jsem přemýšlela jestli se mám chytnout její ruky, mohla by to být nějaká past. Nakonec jsem, ale usoudila, že tak nápaditá není a chytla jsem se její ruky. Když už jsem konečně stála na nohách, začala jsem vnímat co říká. Trochu mě mrzelo, že v seznamu nepřátel jsem až za tím ubožákem. Rozhodla jsem se, že až ji potkám příště, stanu se nepřítelem číslo jedna, ale teď to nemělo cenu řešit. Hmm...odpověděla jsem na její proslov, když mi problesklo hlavou, že jeho eliminací, bych se zase stala nepřítelem číslo jedna. Takže...kudy šel?

Shiryuu Nao

Čekala jsem, že po mé ruce spíš sekne, než aby se jí chytila...a pak mě napadlo, proč jí vůbec tu ruku podávám. Byla jsem rozzuřená natolik, že jsem si to asi ani neuvědomila...protože za normálních okolností bych tohle vůbec neudělala...Co mi bylo po ostatních...nic... Postavila se na nohy a já okamžitě svou ruku stáhla zpátky a předstírala, jako by se nic nestalo. Byla jsem pořád rozhozená z toho ponížení, které mi způsobil a rozhodně na to nešlo jen tak zapomenout. Tohle tě bude stát draho...jednou tě stejně dostanu a pomstím se. Otočila jsem se směrem, kterým odešel a opět jsem něco zavrčela.
"Hmm...Nevím. Pokud po něm chceš jít teď...posluž si...Ale s tím co umíš nemáš šanci." Řekla jsem normálním a teď už i celkem klidným tónem.

Napadlo ma, že pôjdem za pravým senseiom takže som išiel po chodbe ubytovne a zrazu vidím zničenú jednu časť na padrť a predomnou nejaké dve dievčatá.Moc ma nezaujimalo čo sa tu stalo takže som išiel okolo nich a povedal : Ahoj.Pokračoval som v chôdzi a prišiel som až ku dverám môjho senseia a zaklopal na ne.

Nao se mi odpověděla mrzutěji než předtím. Zapřemýšlela jsem nad jejími slovy a pak jsem uznala, že má pravdu. Um..asi máš pravdu...v tom případě jdu hledat ty trosky. Napadlo mě, že možná by mohla vědět kde to je, přece jenom tu bydlela, ale pak jsem svůj nápad zavrhla. Nejspíš by stejně byla akorát nepříjemná a tak jsem se otočila směrem k odchodu. Kolem prošel nějaký kluk a pozdravil nás. Byl mi úplně ukradený a tak jsem kolem něj jenom prošla a ignorovala ho. Pokračovala jsem chodbou dál s úmyslem najít si nějaký nový pokoj , než se půjdu potulovat po vesnici.

Shiryuu Nao

Pozdrav toho kluka, který kolem nás prošel, jsem ignorovala a vůbec jsem si ho nevšímala. Jen jsem se chvíli dívala za odcházející Nami a napadlo mě, že konečně snad budu mít alespoň chvíli klid. Tady jsem teď rozhodně zůstat nechtěla, a tak jsem po chvilce odešla z ubytoven ven. Má nálada byla pořád pod bodem mrazu a já se jí chtěla nějak zbavit. Rozhodla jsem se projít a nadýchat se čerstvého vzduchu a potom si možná zatrénovat.
(přesun)

Druhý den ráno jsem zaslechla, jak někdo klepe.
Někdo klepe? Kruci!
Hbitě jsem se postavila. Moje tělo bylo vždy slabé a včerejší večer mě zcela odrovnal. Krom toho tu byla myšlenka, že jsem se právě zjevně dala dohromady se svým senseiem. Ležela jsem vedle něj na posteli. Uklidit v koupelně už jsem nezvládla. Celé tělo mě bolelo. Nerada jsem si přiznávala, že po každé fyzické námaze skončím takhle neschopná pohybu. Dotáhla jsem sice Akihira na postel, ale stálo mě to zbytek sil. Rozhodla jsem se nakonec klepání ignorovat. Jinak to ani nešlo. Nebyla jsem schopná vstát. Víc jsem se přitulila k jeho tělu a přetáhla přes nás zase deku. I oblékání bylo nad moje síly. Oba jsme tedy byli stále nazí. Ne, že by mi to příliš vadilo. Přivřela jsem oči, ale dlouho jsem je tak neudržela. Během chvíle byly zase zavřené.

Hm nikto neotvára.Povedal som si pre seba a išiel som preč.(Presun)

Najednou jsem prudce otevřel oči, ale nepohnul se ani i kousíček.
Ucítil jsem totiž, že můj klon se rozpadl a všechno, všechno, co za tu dobu se událo, se naráz přeneslo na mě jako velká přívalová vlna. Hned jsem si zase začal uvědomovat, co se dělo a také, co právě před nějakou chvíli provedla Lily..Sakra holka jedna nezbedná..pfff... Pomyslel jsem si a dlouze se vydýchl.
Nevadilo mě, že mě to probudilo.... zdála se mi zrovna ne moc pěkný sen. Teda... vlastně byl hodně pěkný, ale... ale... bylo to... prostě jsem se v něm vyspal se svou studentkou...
Nebylo by to tak zlý a ani bych to moc neřešil, kdyby... kdyby to opravdu nebyla moje studentka. To prostě... bylo to... já byl plnoletý a ona ne a navíc... ještě to byl stále má studentka a... a proti tomu platili předpisy a já bych mohl přijít i o svůj post a navíc i o ni...
Najednou jsem si však začal uvědomovat přítomnost ještě někoho jiného. Byl jsem tak zabraný do svých myšlenek, že... že jsem si to uvědomil opravdu, až teď... Nakonec jsem se teda odvážil podívat...
Ležela tam... vedle mě... její dech dopadal na mou kůži a příjemně mě hřál. Její oči se jen trochu pod víčky mihotali a ona spokojeně spala. Byla teď tak... klidná.... roztomilá a prostě dokonalá... opravdu jsem na ni mohl jenom oči nechat...
Srdce se mi víc rozbušilo a dech zrychlil. Teprve, až teď jsem si uvědomil svou únavu, zmoženost a celkové zničení po včerejším "takzvaném" snu... Dokonce jsem i ucítil takovou pichlavou bolest v ruce, která byla asi od toho, jak jsem se pořezal o to zrcadlo..
Byl jsem totiž zase v hrozném rozpoložení... Myslel jsem předešlou noc na Akaime a na důsledky toho, co by se mohlo stát, kdyby moje city vyšli najevo...
Právě tady toho jsem se obával... toho, že je neudržím... že je uvolním a... a dám ji najevo, že ji mám rád... a já mám... strašně moc!
Dokázala po dlouhé době to, co nikdo... dokázala ve mě probudit tu vášeň a... zase mě vrátit zpátky na zem....
Stále tu byl však ten háček, jaké by to mělo následky, kdyby se to někdo jiný dozvěděl...Sakra... co... co jsem to zase udělal... já... to... sakra...měl sis dávat pozor!... Nevěděl jsem, co teď mám dělat... Byla to dost ošemetná situace...
Nakonec jsem se však rozhodl to nechat být... Únava byla silnější, než já a ty pocity, co jsem s ní teď cítil, také... Prostě jsem se tomu jednoduše podal...
Jako ona, tak i já se k ní více přitáhl a přitiskl se na její stále nahé tělo... Objal jsem ji jako bych se bál, že by mi mohla utéct.
Nechal jsem její halvu stále na mé hrudi a já se jen víc zabořil do polštáře a pomalinku zavřel oči. Ještě jsem jí dal letmý polibek a už z instinktu ji začal jednou rukou hladit po zádech... S tímto hřejivým pocitem a problémy odsunuté stranou, jsem zase po pár vteřinách usnul...

Po několika hodinách jsem se cítila mnohem lépe.
Protáhla jsem se a pomalu jsem si začínala uvědomovat běh událostí a dávat střípky dohromady. Vyšla mi velmi pěkná skládanka. Ano, velmi. Nejraději bych se v té chvíli propadla díky studu, který se mi v podobě červeně nahrnul do tváří. A zároveň jsem se musela trochu zamračit z prostého důvodu. Nebyla jsem blázen a docházelo mi, jaké dopady na kariéru mého senseie by tenhle vztah mohl mít. Jemně jsem skousla spodní ret a při osnování plánu, který se mi právě začínal rýsovat, mě bodlo u srdce.
"Možná bude pozdě, Akihiro-sensei, ale až mě povýší, budu pro vás dost dobrá a pak... Pak to nebude pro vás žádné riziko," jen pomalu jsem se posadila, ale vzápětí jsem se zase naklonila k němu. Rty jsem přibližovala k jeho.
Ještě jeden polibek! Víc jsem nechtěla. Alespoň do doby než pro něj nebudu přítěž a riziko. Motala se mi hlava, celá jsem se třásla. Sebemenší pohyb pro mé slabé tělo znamenal velkou zátěž. Nakonec jsem se odtáhla ještě před motýlím polibkem, který jsem plánovala původně. Postavila jsem se, zapotácela a opřená o zeď jsem se odporoučela do koupelny. Síla se mi pomalu vracela. Podařilo se mi obléknout se, uklidit střepy, převázat Akihirovi znovu ránu na ruce... A zároveň nasadit mírně nepřítomný výraz.
Zajdu si do Knihovny... Pro svitky...
Pravda byla, že jsem se sotva ploužila, ale co se dalo dělat.
Chtěla jsem, aby měl pocit, že se mu to jen zdálo. To, že jsem se až po uši zbláznila do svého senseie bylo až na druhém místě. Na prvním byly všechny ty katastrofické scénáře, kdyby se na včerejší večer přišlo. Vyhodili by ho... Možná prohlásili nukeninem. To jsem nemohla dopustit.
Teritorium jsem si sice chtěla udržet, ale i když jsem se bála, že než dosáhnu potřebné úrovně bude pozdě... I když jsem z toho měla strach a srdce mi hodlalo vyskočit z hrudi... Musela jsem být lepší, abych směla být s ním. Dokud nebudu, budu pro něj jen přítěž. Ještě jsem se otočila a pak už jsem zmizela.
Jen si vezmu svitky a vrátím se sem... Musím mu dát prostor se obléknout... Ne, to je hloupost, určitě ví, že jsem viděla... A viděl... Musím mu dát najevo... Ach...
Jednu chvíli jsem se chtěla smát a druhou jsem měla v očích slzy.
Především musím jít...

(Přesun)

Konečně se mi povedlo najít volný pokoj .Hmm teď ještě najít ty trosky...možná bych se tu mohla porozhlédnout.. chvili jsem přemýšlela a pak jsem se rozhodla, že se tu trochu porozhlédnu. Vyšla jsem z pokoje a zamířila chodbou ven z ubytovny.
(přesun)