Hotely a ubytovny

First topic message reminder :

Možnost ubytování pro ninji z jiných vesnic i Kirigakure^^

Jen jsem se nevině usmál a jako správný gentleman se podíval jiným směrem, aby si mohla ručník v klidu narovnat... Když skončila došel jsem k ní tak blízko, že mohla cítit můj dech... Jsi v pořádku??? Nechceš s něčím pomoct??? řekl jsem mile a díval se jí přímo do očí...

Otočila jsem se a on byl asi 7 cm ode mě. Trošku vyplašeně jsem zčervenala. Myslím, že ne. Řekla jsem a zažila se do vůně mentolu vycházející z jeho úst. O proboha, tohle nesmím! Uvědomila jsem si najednou. Podívala jsem se na prázdnou ruku a začala se zmatkovitě pohybovat. Jejda, to už je hodin. Ehm, radši už bych měla jít. Blesku rychle jsem umyla všechno nádobí a vydala se pro své oblečení.

Převlékl jsem se do svého oblečení a opřel se o zeď... Tak co by jsi chtěla dnes dělat princezno ??? řekl jsem sladce...

Oblečená jsem ještě vběhla do koupelny, flétnu vložila do výstřihu a běžela za Tascherem ke dveřím. No, chtěl jsi mě naučit to taijutsu! Řekla jsem a vrhla na něj pohled, jenž měl naznačovat žalostné prosby.

No dobře, tak půjdeme třeba k jezeru... Tam mi ukážeš co umíš ok??? sladce jsem na ni mrkl...
(stejně si nedokážu představit, jak narve 40ti cm flétnu do výstřihu )

Yoosh!!! Zapištěla jsem a vyskočila oknem. Dopadla jsem na zem, čekala na Taschera a běžela k jezeru. (přesun)

Zamířil jsem za ní k jezeru... (přesun)

Ležel v posteli v druhém pokoji a díval se na strop. Za posledních pár dní se toho stalo hodně. V tréninku postoupil dál, ale pořád to nebylo ono. Na víc přítelkyně Aki-san umřela a taky poprvé viděl někoho takhle vypustit své emoce. Jeho čakra byla nepředstavitelná a ta síla byla ohromná. Jen mu naskočila husí kůže, když si vzpomněl na ty vlny a velký paprsek, který udělal ten kráter. A to nebylo všechno... V hlavě se mu honila spousta myšlenek a on díky tomu nemohl moc dobře spát. Zítra měl být velký den. Konala se druhá část Chunninských zkoušek a on se nemohl už dočkat, i když se toho trochu bál. Test jsem splnil a teď to hlavní...

Vstal jsem trochu později, než jsem chtěl, ale i tak jsem měl stále dost času. Udělal jsem rychle raní hygienu a pořádně se najedl. Oblékl jsem na sebe pořádné oblečení a ninja výbavu. Hůl jsem si připnul na záda. Tak a můžeme vyrazit... Věděl jsem, že Tascher tam pak taky dorazí a tak jsem na něj ani nečekal. Zamířil jsem si to přímo na místo srazu.
(přesun)

Doběhl jsem k sobě domů. Při cestě jsem se už trochu uklidnil. Jen jsem do sebe naházel nějaké to jídlo a hodil si rychlo sprchu. Potom jsem se znovu oblékl a přes oblečení na sebe dal Jouninskou vestu i z ostatním vybavením a svými dvěma meči, které jsem vždy nosil na zádech. Pak jsem jen zamkl a už takovým středním tempem vyrazil k bráně Kirigakure.
(přesun)

Seděl jsem ve svém bytě a popíjel čaj. Byl jsem docela unavený. Moc jsem nespal a už teď se mi stýskalo po dětech. Strávil jsem s nimi sice docela dlouho, ale bylo neuvěřitelné, jak dokázali člověku přirůst k srdci a nepustit se. Jen jsem si povzdechl a dál popíjel...

Chuunin
Přiběhl k Akihirovi. Trvalo mu, než ho dokázal najít.
"Pane Kazuki, mizukage-sama si přeje, abyste k ní hned přišel."
Oznámil mu a odběhl.

Stihl jsem jen přikývnout, než zase ten Chunnin zmizel. Ach jo...zase povinnosti... Hodil jsem na sebe, jen svou výbavu a udělala jednoduchou pečeť a hned na to zmizel v obláčku bílého prachu.
(přesun)

Došla jsem k bytu Akihira Kazukiho. Přece jen byl můj sensei. Tedy spíš doběhla. Tentokrát jsem se odvážila a použila klíč, který jsem dostala. Hned jsem za sebou i zamkla a nechala ho v zámku. Až za dveřmi jsem se uklidnila.

Prohlédla jsem si byt. Připadalo mi to zvláštní, ani jsem nevěděla, kdo můj sensei je. Nakonec jsem zjistila, že se tu cítím doslova jako doma. Položila jsem si tašku na gauč. Přece jen do postele bych mu nevlezla. Netušila jsem, kdy se vrátí.

Zjistila jsem, že nutně potřebuji sprchu. Zatáhla jsem závěsy, aby dovnitř nebylo vidět a odložila oblečení na gauč ke své tašce. Po špičkách jsem přešla do koupelny. Našlapovala jsem lehce, podlaha byla studená. Přivřela jsem dveře, ale nezavřela, abych slyšela, kdyby někdo šel.

Pustila jsem na své tělo proud vody a užívala si svůj živel. Koupele jsem mnohdy ráda prodlužovala co nejvíce to šlo. Nebránila jsem se ani mytí vlasů, i když sušit se mi je asi chtít nebude. Za chvíli jsem zapomněla kde jsem a začala si tiše pobrukovat jakousi melancholickou melodii.

Došel jsem ke svému bytu a pomalinku si odemkl a otevřel dveře svými klíči. Ten rozhovor mi docela pomohl, ale stále jsem byl takový nesvůj a navíc unavený. Tak teď si udělám v klidu čaj a zalehnu do měkké a pohodlné pos... Uslyším téct vodu a v obyváku si všimnu nějakých věcí. Na první pohled dívčích. Jen si odložím meče a ostatní výbavu, což to trochu zacinká a povzdechnu si. No jasně... aby přece Teruki nevyužil toho, co jsem mu dal a řekl... to by přeci nebyl ono že?... Řeknu ironicky a trochu se protáhnu. Klíče jsem hodil na stolek a zadíval jsem se k pootevřeným dveřím od koupelny. No... měl bych si nejprve udělat třeba ten čaj a dopřát ji trochu soukromí... seznámit se můžeme potom a přeci jí tam nemůžu vlézt... Přikývl jsem a jen si znovu povzdechl a svěsil hlavu i ruce k zemi. Vypadal jsem dost tragicky. No to je zase den...

Kashike


Celou cestu jsem sledoval svůj cíl a jak se zdá, ani si mě nevšiml. Dostat se do Kiri byl opravdu velký oříšek ale nakonec je zradil jejich vlastní vodní systém. Takže teď sedím ukrytý na nějákém místě s dobrým výhledem a sleduji svůj cíl.

(Když tak, závěsy jsou zatažený, jak bylo v předchozím komentáři, takže můžeš sledovat, když vyjdu... )

Klon:

Můj vodní klon se s formoval přímo za ním a opřel se o strom.

"Není lehké sledovat špeha co?" Zeptal se ho, ale víc nic neudělal."Nevím, co tím Reina chce získat... Moc dobře ví, že zrovna já bych na to později nebo dříve přišel... Povzdechnu si."Řekla ti vůbec, kdo jsem? Proč mě potřebovala? Proč si mě nechávala? Nebo čím jsem byl? To by si hned věděl, že toto sledování nemá význam. Obrana Kiri jde obejít, ale stačí se jen dotknout vody na mém vlastním, jak se říká Rajónu a budu o tobě vědět, Navíc... mám pár dalších triků a v okolí svého obydlí vycítím přítomnost někoho jiného, neřeknu ti proč. Ani o tom ostatním ti nic neřeknu. Tohle je můj obor kamaráde..." Celou dobu mluví, ale vůbec se nehýbá, jen jeho pusa."Reina určitě spoléhá na mou povahu, proto se sem poslala i přes riziko. Řeknu ti jednu věc... neprozradím tě a ani nic neřeknu. Můžeš mě dál kontrolovat, jestli budu mlčet nebo ne. Hned zítra jdu podávat hlášení, tak se můžeš připravit, ale... jestli se jen zapleteš do mých studentů nebo se kohokoliv dotkneš, zemřeš a nebudeš vědět ani jak..." Tentokrát se od stropu klon odlepil a přiblížil se. Naklonil se k němu a pošeptal."A nebo to bude velmi bolestivé... Nejsem takový, jak si všichni myslí. Moje povaha je všelijaká a ty absolutně nevíš, kdo jsem byl nebo kdo jsem. Někdy by ses měl drahé Reiničky zeptat, na co tě vůbec posílá... Moc dobře to věděla a stejně tě sem poslala... Pousmál se a znova se oddálil."Stačí i mé jediné slovo a máš problém... Pamatuj to, co jsem ti řekl a dávej si velký pozor..." S těmito slovy se klon rozpadl zase jen na hromádku vody, která pomalu ztekla dolů.

// Kdyby něco... Že o tom věděl jsem napsal už včera ještě v Oto, pokud něco ano? Ale nedal to najevo... A taky to dokáže díky svým schopnostem... Já jen kdyby byli nějaké nejasnosti ...

Seděla jsem na hraně vany, kolem těla jsem měla jen omotaný ručník, který jsem tu našla. Rozčesávala jsem si vlasy. Když jsem uznala, že jsou dostatečně suché, vyšla jsem ven. Můj pohled okamžitě narazil na někoho, kdo vypadal dost zničeně. Chvíli jsem těkala mezi dveřmi do koupelny, před kterými stál a jeho výrazem. V očích se mi uraženě blesklo.
Vypadá dost... Tragicky... A stojí před pootevřenými dveřmi...
Oči se mi zúžily do úzké čárky.
"To vypadám tak příšerně?" zeptala jsem se jemným hlasem, ale dívala jsem se ublíženýma psíma očima.

Kashike

Nehnutě si prohlídnu kolna. Mám své rozkazy a ty zní hlídat tvou mlčenlivost. Nedostal jsem rozkaz někomu ubližovat nebo se ho dotýkat... takže dokud nebude cíl mé mise změněn, nikomu z vás nic nehrozí.

// jo, v poho stejně jsem si nemyslel že by si mě Jounin nevšiml...

Když vyšla ven jen v ručníku, ani mě to moc nezaskočilo. Na toto jsem byl už zvyklý a nebyl jsem už taková citlivka na všechno jako předtím. Ale když promluvila a já si všiml jejího výrazu, bliklo mi, co ji asi napadlo. Moje tváře nabrali trochu té červeně a já jen doufal, že si toho nevšiml."No...ehm... vlastně... já tě nepozoroval, teda teĎ ano, protože stojíš přede mnou, ale... ale jinak ne... teď... teď jsem došel... já tu bydlím... víš... Nejspíš jsem tvůj sensei a nechtěl jsem se na tebe dívat.... Tedy... ne, že by si nebyla hezká..." Začal jsem se znovu rychle bránit a fakt jsem se do toho začal pořádně zamotávat."Ale bylo by to neslušné... opravdu nevypadáš špatně... ale zase tě nechci nijak očumovat, ale není to z důvodu, že by se nebylo na co dívat... tedáááá.... já..." Svěsil jsem hlavu a povzdechl si. Na čele se mi objevilo asi milion anime kapek. No super... ještě nějaký nápad, jak se co nejvíc ztrapnit??...
"Měl jsem jen hodně náročný posledních pár dní..." Řekl jsem nakonec potichu a konečně jsem řekl větu bez toho, abych zakoktal...

Všimla jsem si, jak se mírně začervenal. Znervóznilo mi to, ale zároveň se mi to zalíbilo.
"Watashi... Promiňte, já... Já už odtud..." natáhla jsem ruku ke svému oblečení, ale vzápětí jsem ji rychle dala zpátky. Ručník mi trochu sklouzl, teď už to bylo jen tak tak, aby nebylo nic vidět. Moje tváře v té chvíli nabraly sytě červenou barvu.
"Ettoo... Podal byste mi prosím oblečení?"

Jak se natáhl k oblečení a hned ruku dala zpět, na chvíli jsem se na ni podíval trochu nechápavě, ale hned vzápětí si to uvědomil. Snažil jsem se už znovu nezačervenat a jen jsem si malinko odkašlal."J-jo... jo.... jasně... hned to bude..." Vzal jsem její oblečení a podal jí ho."A ettoo...no... nemusíš nikam chodit. Pokud ti Teruki dal klíče, tak tu můžeš zůstat, protože předpokládám, že tedy zatím nemáš kam jít... takže... mě to nevadí... místa je tu dost..." Hřejivě jsem se na Akaime usmál a šlo vidět, že moje slova myslím upřímně.

Prvně jsem rychle natáhla nařasenou sukni, aby nebylo nic moc vidět, ručník nahoře už se mi podařilo připevnit tak, aby držel.
"Arigato, sensei," nejistě jsem se pousmála.
Sklonila jsem se, abych si mohla natáhnout kalhotky. Jak jsem je pomalu natahovala nahoru, dívala jsem se na něj trochu nejistě. Ani si zřejmě neuvědomil, že mě pořád sleduje. Shrnula jsem přes ně sukni a navlékla podprsenku, přičemž jsem se zarazila.
Aby nebylo nic vidět, musela jsem to udělat takhle, ale zároveň si ji tímto způsobem nedokážu zapnout. Vrhla jsem na něj prosebný pohled a pootočila se zády. Ručník už skončil na zemi, bylo jen potřeba mi vzadu pomoct se zapínáním.

Stále jsem se na ni díval a opravdu jsem si to moc neuvědomoval, že jsem se mohl aspoň otočit. Bliklo mě to, až po jejím pohledu, při kterém jsem se v tu chvíli málem propadl hanbou. Božeee... teď vypadáš, jak ten největší úchylák na světě!... Měl jsme fakt chuť se teď někam zahrabat. Na chvíli jsem odvrátil oči a díval se někam jinam. Nakonec jsem se však zase pohledem vrátil k ní, protože jsem cítil, že se nehýbe. Viděl jsem, že jí nejde zapnout podprsenka. Vrhla po mě takový prosebný pohled a otočila se ke mě zády. Já si jen zase trochu odkašlal a došel blíž k ní. Opatrně jsem vzal obě spony a sepnul je k sobě. Nebylo to těžké z mého úhlu pohledu. Potom jsem zase odstoupil. Nádherně jí voněli, ale vlasy malinovým šampónem. Ten jsem používal nejraději a zdá se, že se jí také zalíbil...

Trochu úchylný, ale vypadá mile...
Ani jsem si neuvědomila, že se na něj teď nepřetržitě dívám a prohlížím si ho. A to jen v podprsence a velmi krátké sukni. Předklonila jsem se, abych se nemusela dívat na něj a natáhla jsem si vysoké kozačky. Všimla jsem si, že je zase v horní části těla vidět až moc a jakmile jsem dokončila předchozí činnost, navlékla jsem si tričko a provlékla všechny tři "šňůry" které mi svazovaly pas.
"Sensei?" zvědavě jsem na něj obrátila pohled. "Ettoo... Vy jste tedy Akihiro Kazuki san..." zadívala jsem se mu do zelených očí.