Hotely a ubytovny

First topic message reminder :

Možnost ubytování pro ninji z jiných vesnic i Kirigakure^^

Večer sem přišel domu a pořádně se vyspal.
Ráno sem se vzbudil, nebylo zrovna nejhorší počasí, vzal sem obálku, dal do ní puvodní obrázek a napsal list.

Ahoj, Yuno. Natsuki mě za tebou nepustí a ty si nejspíš smutná že sem nepřišel do restaurace včas a máš mě za blba co jen chtěl chovat mile. Dělám zřejmě jen problémy. Víš člověk který stratí paměť má strašně těžký život. Neví jak to medzi lidma chodí a skoro ničemu nerozumí, nemá žádné přátele. Takový život je prostě těžký. Když nad tím uvažuji tohle sem ti o sobě neřekl. Doufám že se ještě uvidíme protože Nat tě samou asi nikde nepustí a mě zrovna moc ráda nemá takže šance na setkání je minimální. S tím chlapíkem co byl s váma je to nejspíš stejné.

Promiň, Keimi.

P.S.: Tohle je originál orázku který si stratila, to co máš u sebe je jen kopie kterou sem narychlo nakreslil když si originál stratila, byl sem ho včera v noci hledat do nemocnice když sem odešel od domu Natsuki. Jo a skoro bych zapoměl, krásně spíváš.


Obálku sem si vložil do batohu a šel do čtvrti Kuga (přesun)

Shiryuu Nao

Netrvalo dlouho a z ulic jsem se dostala zase k těm, teď už dobře známým, ubytovnám. Bylo mi to vlastně už jedno...pořád lepší, než spát venku. Tady se dalo alespoň osprchovat a byly tu...ne zrovna měkké, ale pořád jakž takž ucházející postele. Dál jsem to už neřešila, protože to nemělo cenu a vešla jsem dovnitř. Úmyslně jsem se vyhla polozničenému patru a pokračovala dál do vyšších podlaží. Nemělo cenu si tu vybírat pokoje, když byly všechny skoro stejné. Prostě jsem do jednoho zaplula a zavřela za sebou dveře, o které jsem opřela kopí. První v pořadí byla sprcha. K mému překvapení měl pokoj malou koupelnu se sprchovým koutem a k ještě většímu překvapení i s teplou vodou. Osprchovala jsem se, umyla si vlasy, vyčistila zuby a spáchala další higienu před tím, než jsem šla spát. Hned po tom jsem zaplula do postele. Byla jsem tak unavená, že mě nenapadlo ani požádat o klíče, nebo někde ty klíče najít a zamčít. Prostě jsem hned usnula a bylo mi všechno úplně jedno.

Shiryuu Nao

Další den mě probudily paprsky světla dopadající přes okno na mou tvář. Nechtěla jsem tomu věnovat pozornost, ale po chvíli to začalo být natolik nepříjemné, že mě to donutilo vstát z postele. Chvíli jsem do těch protivných paprsků bezůčelně zírala a divila se, jaktože je dnes v Kiri tak jasný a slunečný den...obzvlášť po ránu, kdy tu většinou vládla mlha. Automaticky padl můj pohled na hodiny a mě došlo, že není tak úplně ráno. Překvapilo mě, že jsem spala tak dlouho...ale na druhou stranu jsem se cítila odpočatě a plná energie...i když mi to vlastně bylo jedno. Rozhodla jsem se, že se tu nebudu zdržovat déle, než bude nutné a odešla jsem do koupelny spáchat ranní higienu a převléct se. Netrvalo dlouho a já byla připravená k odchodu. Vzala jsem si svou výbavu, popadla kopí a vyrazila někam pryč.
(přesun)

Trvalo to opravdu docela dlouho, než jsem se probudil. Byl jsem strašně unavený, ale... spalo se my velice dobře, hlavně, když jsem ji cítil u sebe. Bylo mi teď jedno, jedno... jaký by mohli být následky, hlavně, že jsem byl s ní. Bylo to divné... šel jsem sám proti sobě, proti svým pravidlům a zásadám, ale... nemohl jsem si zkrátka pomoci... nemohli. To co jsem cítil, co jsem cítil, když jsem si myslel, že je to jen obyčejný se, což opak byl pravdou, teď už jsem to věděl, ale... ty pocity, které ve mě vyvolávala. Bylo to... bylo to velmi intenzivní a silné, ale... přitom i jemné...
Nechápal jsem to, neuměl jsem to popsat, nevěděl jsem jak... Srdce mi chtělo ve spánku jakoby vyskočit z hrudi a přitom jsem spal. Myslím, že se mě o tom dokonce i zdálo... ale... jak jsem mohli mít tyto pocity, když jsem spal? Když jsem neměl vnímat a jen přeci odpočívat? Byl to zas sen? Nebo nějaký přelud? Špatný žert mé mysli, které se vůbec, ale vůbec nevydařil? ... To jsem s jistotou nemohl určit, ani, proč ten pocit pomalu odchází...
Po nějaké době jsem totiž začal cítit, že je něco špatně. Mé srdce se už uklidňovalo a nebušilo jako zběsilé. Všechny emoce se pomalu utlumovali a jakoby mizeli. Už jsem necítil ten hřejivý pocit po celém těle, už jsem necítil tu blízkost, ten příjemný žár, když byla se mnou... jakoby... jakoby se něco stalo... jakoby to najednou někdo utnul... ten proud... to, co všechny ty pocity přinášelo...
Nelíbilo se mě to... ale vůbec se mi to nelíbilo. Chtěl jsem, aby to pokračovalo, aby se ten příjemný pocit vrátil a už nikdy neodešel, ale stále nic.
Začal jsem cítit chlad a osamění... nechápal jsem to... to přeci nemohlo být možné... co se stalo.. kam se to všechno podělo...
Vše se ve mě mísilo a začalo se plést pátý přes devátý... nastupovala bolest, strach, utrpení, chlad... tohle nešlo vydržet... nešlo!
Najednou jsem se prudce probudil... Bylo ještě šero. Nejspíš asi brzké ráno... Ten pocit však neustával.
Podíval jsem se doleva a zhrozil se... nikdo tam nebyl... nikdo! Můj obličej nabral bílé barvy, zatočila se mi hlava, udělalo se mi špatně. Najednou.. najednou se se mnou jakoby roztočil celý svět...
Pokusil jsem se vstát... dojít si pro něco k pití, abych se tady nesložil, ale stále mě bolelo celý tělo. Když jsem se pokusil postavit, málem jsem sebou sekl...
To... to nemohl být jenom sen... nemohl! Já... Nemohl jsem tomu uvěřit. Podíval jsem se pod peřinu.... byl jsem stále nahý... nespával jsem moc často nahý... musela z toho být něco pravda!
Má ruka... byla pořezaná, ale... ale čistě obvázaná... jako... jakoby se v té sprše nic nestalo. Už ani tolik nebolela, ale... to nebylo přece možné! Byl jsem si tím jistý! Ten pocit... byl tak reálný a... a silný a... a teď tak bolestný!
To nešlo! Nechtěl jsem to přijmout! Má mysl to nemohla pobrat... nechtěla... ne!
Ani nevím jak, ale nakonec jsem se z té postele nějak vyhrabal... musel jsem si to ověřit, musel!
Pomalinku jsem se doplazil do koupelny... zrcadlo bylo opravdu rozbité, ale střepy uklizené a všechno vyčištěné. Moje věci byli poskládané na koši. Ve sprše nebyla ani známka toho, že by se něco událo...
Tohle jsem prostě nedokázal pobrat... nedokázal. Věřil jsem tomu... věřil jsem tomu tak moc... Věděl jsem... věděl jsem jaké by to všechno mohlo mít následky... věděl, ale... ale stejně... konečně jsem byl šťastný, konečně mě dokázal někdo utěšit, zase mi navrátí to, co jsem cítil, když jsem byl z Lizzy... dokázal jsem prožívat život naplno... ale teď...
Svezl jsem se pomalu na zem... z očí se mi začali hrnout proudy horkých slz. Připadal jsem si teď jako malé dítě, kterému vše sebrali... nechali ho napospas tomu všemu... bez pomoci... bez nějaké podpory... bez lásky...
Schoulil jsem do klubíčka na chladném povrchu kachliček. Celý jsem se klepal a třásl, byl jsem... byl jsem naprosto zlomený... zničený... cítil jsem se, jakoby teď vše skončilo.. jen tak... mávnutím proutkem... skončilo... navždy...

Ani nevím, jak dlouho jsem tam takhle ležel. Byl jsem celý promrzlý a slzy mi už dávno zaschli na tváři... Můj výraz byl prázdný... bez elánu... bez nějakých emocí nebo porozumění... úplně prázdný, jako bych byl duchem nepřítomný... jako bych byl mrtvý...
Pak jsem se najednou probral... Něco jsem si totiž uvědomil...Lily!... Teprve teď jsem si vzpomněl, co jsem před několika hodinami cítil...
Můj klon... můj klon s rozpadl... spíše byl zničen. Vybavovali se mi všechny jeho vzpomínky, zážitky, vše jako bych tam byl...
Musel jsem se, co nejrychleji vzpamatovat. Nemohl jsem tady jen takhle zůstat. Měl jsem nějaké povinnosti a závazky a navíc... takhle mě nikdo nemohl najít... nemohl...
Zase jsem si uvědomil, až teď, že jsem úplně nahý. Moje tělo bylo sice slabé a prokřehlé, ale pocit závazků mě táhl kupředu...
Rychle jsem se opláchl a smyl veškeré známky mého předchozího zničení....¨
Naházel jsem na sebe už připravené věci a ještě narychlo provedl zbytek ranní hygieny.
Potom jsem ještě posbíral veškerou výbavu, která byla zapotřebí a taky si ji na sebe nandal. Už jsem byl připravený...
Narychlo jsem ještě pouklízel postel a vyrazil pryč... Musel jsem svou dceru najít co nejdříve a také se zase konečně ujmout všeho, co na mých bedrech leželo...
(Přesun)

Dokráčel sem domu a začal se balit, pak sem si lehnul že se vyspím před cestou no moc sem toho nenaspal. Po chvilce sem se vzbudil vzal baťoh a namířil si to do Kemono no Sato.(presun)