Hotely a ubytovny

First topic message reminder :

Možnost ubytování pro ninji z jiných vesnic i Kirigakure^^

Když jsem vyšla na chodbu, potkala jsem toho posledního člověka , kterého bych chtěla dneska potkat. Nejdřív jsem byla trochu překvapená ale pak se můj pohled změnil na otrávený.Ježíš co tu zase dělá? I když mě pořád sledovala neuhnula jsem očima a zapíjela jsem svůj pohled do jejího. "Co tu chceš? Snad jsi se nesnížila k tomu bydlet tady v ubytovnách?" Posměšně jsem se zeptala a bylo mi jasné, že jsem zasáhla cíl. Asi nebude tak nóbl jak si myslí. "Tady není žádná Mizukage, aby tě zachránila... Teď tě dostanu..teda pokud zase neutečeš...SRABE." Na posledním slově jsem si dala obzvlášť záležet. Ruce jsem si založila v bok a čekal jsem na její odpověď.

Shiryuu Nao

Dnes mám vážně štěstí...Povzdechla jsem si a tvářila jsem se naprosto klidně a bez zájmu do té doby, než promluvila. Sakra! Zavrčela jsem v duchu a silně jsem stiskla své kopí, i přesto, že bych s ním v těchhle uzavřených prostorech moc nezmohla...a já to věděla. Měla nademnou mírnou výhodu a navíc mě odhalila, i když jsem to nehodlala za žádných okolností přiznat. Vlastně jsem se s ní nehodlala bavit vůbec. Nad jejím posledním slovem a jejím následným postojem jsem se jen musela výsměšně zasmát. Asi si myslela, jak není drsná, ale byla naprosto k smíchu. Z jejích dalších ubohých řečí jsem si nic nedělala. Jediným problémem bylo, že mě potkala tady.
"Dost si věříš skrčku...Ale to ti nepomůže." Ušklíbla jsem se a můj pohled ji přímo propaloval. Tvářila jsem se, jako by mi nedělalo žádný problém ji tady v této chvíli zabít.
"Rozdrtím tě ve jménu svého draka! Pojď, jestli si troufáš." Můj hlas byl odhodlaný a nezlomitelně pevný. Bylo v něm poznat, že ji nepovažuju za žádnou hrozbu, ale že je pro mě jen otravný hmyz. Vzápětí se můj postoj změnil na bojový a ona si mohla všimnout, že mým kopím procházely elektrické výboje. Nehodlala jsem ho použít k útoku...Nebyl tu prostor pro tento styl boje, ale pořád jsem se jím mohla bránit. Navíc ty výboje spíše poukazovaly na mé vnitřní rozpoložení, jenže to ona nevěděla.

" Ve jménu svého draka??" Chvíli jsem přemýšlela co to asi může znamenat , ale pak jsem to vzdala, jelikož to byl nejspíš výplod její choré mysli. Všimla jsem si, že její postoj se změnil na útočný. Nátáhla jsem ruku pro meč, ale pak jsem se stalo něco divného. Heh? Co to sakra je? Vypadalo to jakoby jejím kopím procházeli elektrické výboje. Nevěděla jsem, co to je, ale bylo mi jasné, že nebude nejlepší nápad se k tomu kopí moc přibližovat. Nejspíš budu muset bojovat na dálku, což není moje silná stránka... ale pořád lepší než dostat tím kopím i když ho tu nemůže moc používat. Hodila jsem několik čepelí rychle za sebou směrem k ní tak, aby měla dost práce s vyhýbáním se jim. Poslední čepel, která letěla měla na sobě výbušný lístek a letěla směrem na její kopí s úmyslem zničit ho nebo alespoň poškodit.

Shiryuu Nao

Chvíli na mě překvapeně zírala a až po nějaké chvíli se konečně vzpamatovala. Já se nad její nechápavou otázkou jen povýšeně zasmála.
"Někdo jako ty není hoden chápat sílu dračí duše!" Řekla jsem pevně se značnou sebedůvěrou a čekala jsem, jestli má v sobě vůbec kousek odvahy, aby se mi postavila. Netrvalo dlouho a hodila po mně několik házecích čepelí, před kterými jsem hravě uhla pár skoky dozadu. Jedna z nich na sobě nesla výbušný lístek, kterého jsem si sice všimla, ale nestačila jsem zareagovat dostatečně rychle. Sice mě nijak nezranil, ale díky síle výbuchu jsem neplánovaně narazila zády na zadní stěnu chodby. Mé jediné štěstí bylo, že jsem alespoň uskočila dostatečně rychle dozadu. Proboha! Bojuju tu s idiotem! Jak může někdo použít výbušný lístky na ubytovně! Nejspíš bude poněkud...zaostalá... Napadlo mě, když jsem se rohlédla po škodách, které ten její naprosto nesmyslný útok napáchal. Víceméně to zničilo kus podlahy a zeď jejího pokoje.
"Nejsi jen malá tělem, ale jak vidím tak i rozum ti byl silně odepřen." Uchechtla jsem se pohrdavě a pomalým, klidným krokem jsem šla proti ní. Přitom jsem z ní ani na chvíli nespustila oči a ona si mohla všimnout, že už neelektrizovala jen zbraň, ale že mi malé výboje projížděly i mými končetinami. Můj úšklebek z tváře nemizel a já zatla volnou ruku v pěst. Druhou rukou jsem pořád pevně svírala kopí, které jsem mohla použít alespoň k obraně, a kterým pořád procházela má blesková chakra.

Sice se mi ji nepovedlo zasáhnout, ale aspoň částečně zakolísala. Její urážky jsem ignorovala a jenom jsem přemýšlela jak se vyhnout jejímu zelektrizovanému kopí. když jí začali elektrizovat i končetiny zastavila jsem se a koukala na ni. Sakra co je vůbec zač? Bože musím se tu potkat zrovna s největším hybridem kterého tu měli nebo co? " Co to kur*a znamená s tím drakem?" Blížila se pomalým krokem ke mně a jelikož jsem neměla chuť se blíže seznamovat s jejím elktrickým arzenálem, raději jsem pár kroků couvla, abych získala nějaký čas na rozmyšlenou. Um..chce to plán..a to rychle. Um rukojeť meče je kožená takže teoreticky by neměla být vodivá, ale stejně to nehodlám zkoušet.Nejlepší bude se od ní držet co nejdál Vytáhla jsem kouřovou bombu a hodila jsem jí ji pod nohy, abych ěla alespoň nějaké krytí. Ještě mež se kouř rozprostřel po chodbě do té míry, aby nebylo nic vidět, jsem po její siluetě hodila dvě házecí čepele. Kouř by je měl skrýt natolik aby si jich všimla pozdě.

Shiryuu Nao

Blížila jsem se k ní a ignorovala veškeré její další otázky. Potěšilo mě, že předemnou začala couvat dozadu a můj úšklebek se ještě rozšířil a změnil do úsměvu, který jasně říkal, že mám navrch. Rozhodně jsem nečekala, že je schopná jakkoliv přemýšlet, či taktizovat...na to mi přišla až moc blbá. Překvapilo mě, že hodila kouřovou bombu. Bojíš se? Nechceš se přiblížit? Tak co uděláš...utečeš? Myslela jsem si, že ji opravdu hodila proto, aby mohla zdrhnout.Chtěla jsem zrovna uskočit z prostoru, kde se rozprostíral tmavěfialový dým, když v tom mi něco prosvištělo kolem hlavy. Druhou čepel jsem stihla jen tak tak odrazit a co nejrychleji jsem se snažila dostat z kouře pryč. Ta malá krysa! Zavrčela jsem vduchu a snažila se najít alespoň obrys její postavy.
"Takže na férovku né, co? Je dobře, že se mě bojíš...chudinko." Odfrkla jsem si a dostala se až na druhý konec chodby, kde byla viditelnost nejlepší. Všimla jsem si, že díky jejímu zákeřnému útoku mi na jedné straně chybí pramínek vlasů. Za tohle mi zaplatíš...Dým už pomalu ustupoval a já zahlédla její siluetu. Potřebovala jsem se nějak dostat ven, protože tady jsem s kopím nic nezmohla. No nic...musím se tu s ní nějak vypořádat, i když tyto prostory hrají proti mně. Naštvaně jsem si povzdechla.
V ruce se mi oběvilo pár shurikenů, které jsem hodila jejím směrem a okamžitě jsem se proti ní rozběhla. Teď jsem si s ní už nehodlala hrát...

Jejím shurikenům jsem se vyhla, ale nečekala jsem, že na mě zaútočí přímo. Sakra, musím se nějak dostat na druhou stranu chodby, tady nemám šanci, pokud se jí podaří mě natlačit až ke stěně. Něco mě napadlo a tak jsem ještě kousek couvla až do části chodby kde nebyli stěny poškozené výbuchem. Ještě chvíli jsem čekala až se ke mně přiblíží ta dívka. Jakmile byla tak blízko, že si myslela, že mě má, jsem díky své rychlosti uskočila ke stěně, takže jsem se vyhla jejímu útoku. Než se stihla otočil odrazila jsem se od jejích zad dozadu, do chodby odkud šla ona. Při odskoku jsem vytáhla bombu s paralizujícím kouřem. Hodila jsem jí ju pod nohy a jakmile vybouchla potáhla jsem si masku na obličeji, která mě chránila před účinky kouře. Um...tak rychle žádnou ochranu před kouřem nevytáhne, takže jí ten kouř aspoň trochu zasáhnout musí. To by jí mělo zabránit mě umlátit elektřinou..

Shiryuu Nao

Čekala jsem od ní další podobný podraz i ve chvíli, kdy jsem k ní mířila. Musela jsem uznat, že byla celkem rychlá a já se nestihla se svým kopím otočit v téhle úzké chodbě tak rychle, jak jsem chtěla. Proskočila hbitě kolem mě a dostala se mi za záda. V okamžiku, kdy jsem se otočila, se začal od podlahy valit další dým.
"Stejný triky na mě podruhé nepla..." Zarazila jsem se a nedokázala jsem dokončit větu. Ta zatracená zákeřná mrcha! Okamžitě jsem zadržela dech a co nejrychleji jsem se z toho kouře snažila dostat. Je to snad otrávený?...Ne..to ne...tenhle kouř znám...snaží se mě jednoduše vyřadit... Honilo se mi hlavou a zamířila jsem k ní. Stála u stěny na konci chodby a neměla kam zbaběle uhnout. Tentokrát jsem si dávala dobrý pozor na její rychlost. Nejspíš nečekala, že budu schopná po tomhle jejím zákeřným útoku ještě chodit...natož schopně útočit. Abych řekla pravdu, tak jsem už pociťovala účinky a jediným mým štěstím bylo, že jsem se toho moc nenadýchala...ale zadržovat dech jsem taky nemohla věčně. Zbývala mi nejspíš jen chvilka, než na mě paralizující kouř pořádně zapůsobí, tak jsem neváhala ani vteřinu. Dostala jsem se k ní jak nejrychleji jsem mohla a tupým, zelektrizovaným koncem kopí jsem ji silně udeřila do hlavy a doufala jsem, že ztratí vědomí dřív, než já. Nevěděla jsem, jestli mi to vyšlo, protože hned po útoku jsem padla na kolena a nebyla jsem dál schopná kontrolovat své pohyby.

Byla jsem si jistá, že ji ten kouř úplně paralizoval a tak jsem nečekala, že by se mohla ještě hýbat, natož doběhnout ke mně a bojovat. Tudíž, když vyrazila směrem ke mně, nebyla jsem dost rychlá abych stačila uhnout jejímu útoku nebo se mu aspoń nějak bránit. Jediné co se mi povedlo, bylo trochu nastavit meč, tak , že kopí zpomalilo na tolik, že se sotva dotklo mojí hlavy. Boužel pro mě, pořád to stačilo, aby mě to zasáhlo elektrickým proudem, který proudil i přes meč. Sakra! Stačilo mi pouze prolítnout hlavou, než se moje svaly začaly stahovat a já upadla v křeči na zem vedle té dívky. Trvalo jen pár vteřin než jsem ztratila vědomí.

Přešel jsem na ubytovnu. No do pr...e co se to tu stalo? Byla první věc která mi projela hlavou a potom jsem už jen viděl nějaké malé holky v bezvědomí. Pro jsem k nim rychle doběhl. No super nemám se ani koho zeptat. Co se tu vlastně stalo. Povzdechl jsem si a zběžně je prohlédl. Jedna vypadala, jako by ji zasáhl paralyzující kouř. Druhá zase dostala zásah raitonem. Jaj, taky nemám rád raiton. Na mě má katastrofální účinky. Vytvořil jsem jeden vodní klon a nechal ho aby opatrně zvedl jednu z dívek. Sám jsem vzal taky jednu do náruče a vydal se hledat, nějaký netknutý a hlavně opuštěný pokoj, na jiném patře. Po chvíli jsem našel jeden přesně takový a tak jsem tam položil ty dívky. Každá tedy ležela na jedné posteli a potom jsem je přikryl peřinou. Nevěděl jsem kdo jsou nebo co jsou zač. Přeci jen jsem už nebyl v Kiri asi měsíc. Otázek jsem, ale pár určitě měl. Protože jejich chování bylo opravdu špatné. Sedl jsem si zatím do křesla a čekal až se probudí.

Shiryuu Nao

Konečně jsem se vzpamatovala a otevřela oči. Cítila jsem, že pořád nemohu své pohyby koordinovat jak bych chtěla a mohla za to ta paralizující bomba. Co to...?! Můj pohled jen tak zběžně přeletěl po místnosti a já se podivila, jak jsem se do tohoto pokoje vůbec dostala. Můj pohled padl jako první na Nami, která pořád ležela v bezvědomí, což dokazovalo, že můj poslední útok byl úspěšný. Ta malá krysa... Pomyslela jsem si a cítila se poníženě, že jsem tu skončila zrovna díky ní. Hlavou mi okamžitě blesklo, že nás sem obě musel někdo donést. Zprudka jsem vstala a posadila se na postel, jak mi to jen můj momentální stav dovoloval a můj pohled se stočil k neznámému ninjovi sedícímu v křesle. Jen jsem ho sledovala mlčky, bez jakéhokoliv výrazu v obličeji a čekala, až zmizí veškeré účinky toho paralizujícího dýmu, abych mohla co nejrychleji odejít.

Když sebou vystřelila v tom křesle. Vytrhlo mě to z polo dřímoty. Přeci jen se na mě podepsal ten intenzivní tréning. Trochu jsem se v tom křesle narovnal a pohled stočil k té čerstvě probuzené dívce. Neměl jsem chuť hrát si na nějakého vážného dospěláka, který je přišel peskovat. Trochu jsem si tedy oddechl a začal se vyptávat. Hmm dobré ráno holčičko. Řekl jsem bezvýrazně. Co jste to tam předtím vyváděli? Podle škod to zrovna jako přátelská rozepře nevypadalo. Poznamenal jsem klidně, ale žádné výčitky v mém hlase znát nebyli.

Shiryuu Nao

Zatvářila jsem se znechuceně...hlavně kvůli tomu, jak mě oslovil.
"Pro tebe nejsem žádná holčička." Zavrčela jsem otráveně a měla jsem v úmyslu ho dál ignorovat, i když mi došlo, že nedá pokoj, dokud mu neodpovím na jeho otravné dotazy. Neměla jsem nejmenší chuť s kýmkoliv mluvit...obzvlášť ne teď.
"Tobě do toho nic není." Odpověděla jsem pevně bez jakéhokoliv zájmu a z mého hlasu bylo poznat, že se o tom nehodlám dál bavit. Cítila jsem, že účinky už víceméně ustoupily a já se rozhodla zmizet, než se probere i ten neodbytnej skrček. Vstala jsem z postele a na chvíli se zarazila.
"Kde je moje kopí?" Můj pohled se opět stočil k ninjovi sedícímu na křesle.

Nad tím jejím frackovským postojem jsme pomyslně mávl rukou. Neměl jsem náladu někomu vštěpovat základy dobrého chování. No to ti povím, teprve až odpovíš na mé otázky. Řekl jsem zcela neústupně. Zaprvé jak se jmenuješ. Zadruhé co se předtím stalo mezi tebou a tím prckem, který stále spí. Neměl jsem chuť na dětinské hry a rozmazlené holky mi taky nezlepšovaly náladu. To kopí bez mé pomoci pravděpodobně najít nemohla.

Probudila jsem se někde v místnosti na posteli. Chvilku mi trvalo než jsem si vzpomněla co se stalo. První, ale co jsem slyšela bylo slovo prcek na moji osobu. Vyskočila jsem z postele s úmyslem zabít toho kdo to řekl, ale na chvíli mě zarazilo, že jsem ležela vedle té dívky která mě předtím dostala. Bože dostala mě taková šílená magorka jako ona! Otočila jsem se tam odkud se ozvalo to slovo. seděl tam v křesle nějaký chlápek. Kdo je u tebe prcek?! A proč jsem tu s ní?!

Shiryuu Nao

Hmm, ten si nedá pokoj. Napadlo mě. Mé šance dostat z něj to kopí jinak, než mu odpovědět na jeho otázky, byly nulové...obzvlášť v téhle situaci. Zrovna jsem chtěla odpovědět, když v tom jsem zase zaslechla ten už dobře známý hlas. To snad ne...už zas... Měla jsem ji chuť znovu praštit, aby byla zticha, ale nedala jsem na sobě nic znát...ani jsem na ni nepohlédla a naprosto jsem ji ignorovala, jako by v pokoji ani nebyla.
"Mé jméno je Shiryuu Nao. Na důvody se neptejte mě, já nebyla ta, kdo zběsile útočil pokaždé, co jsme se potkaly." Odvětila jsem pevně.

Dál jsem seděl v křesle a její energická reakce mě nechávala chladným. Ne, že bych ji ignoroval, ale prostě mě jen tak něco nezaujalo. Protože, jsem toho už zažil hodně. Hodil jsem po ní pohled jedním okem a bez další emoce, nebo gesta řekl. Hmm myslím, že prcek jsi ty a zůstane to tak do doby. Než mi povíš své jméno. Potom jsem se podíval na tu dívku co už konečně odpověděla. Sice na sobě skoro nic nedala znát, ale já se v lidech moc dobře vyznal. Ty evidentně taky nejdeš daleko pro ránu. Když se to týká tohohle prcka. Sice si mi zatím neřekla, důvod vašeho boje. Mám však tušení, že to nemohl být tak hrozná aby jste kvůli tomu zbořili půl ubytovny. Dal jsem se ruce do podpaží a s naprostým klidem v očích obě dívky sledoval.

Shiryuu Nao

"Rozhodně nebyl žádný důvod používat výbušné lístky...Kdyby tady skrček bojoval fér." Můj pohled se stočil na chvíli k Nami, jakmile jsem to dořekla a na tváři se mi objevil úšklebek. Vážně mi lezla na nervy a já už se těšila až odtud vypadnu co nejdál od ní. Vůbec mě nebavilo s ní jakkoliv ztrácet svůj čas.
"Kdo mohl čekat, že je tak blbá a zničí půlku ubytoven..."I když je to jedno...hůř už stejně vypadat nemohly. Dodala jsem si pro sebe s povzdechem.
"Teď bych ráda dostala zpět své kopí" Otočila jsem se zpátky na ninju bez jakéhokoliv výrazu a pořád jsem si dávala pozor na Nami, aby se mi nepokusila vrazit zase kudlu do zad.

Rozhodla jsem se, že bude lepší mu říct svoje jméno, než aby mi pořád říkal prcku, což mě vytáčelo. "Um...Jmenuji se Nami... Nami Kōrihiya." Nao začala mluvit a tak jsem čekala co z ní vypadne. Samozřejmě si neodpustila se do mě zase navážet. "Fér?! Kdyby někdo bojoval fér a nezačal kolem sebe metat blesky, nemuselo to skončit tak jak to skončilo." Odstoupila jsem co nejdál od Nao a opřela jsem se zády o zeď. Podívala jsem se znova na toho chlápka a přemýšlela jsem co je zač. Nakonec mi přišlo jako nejlepší se ho na to zeptat. "A vy jste jako kdo?"

Stále jste mi, ale neřekli, proč jste spolu bojovali. To kdo s tím začal je prozatím nepodstatné. Řekl jsem naprosto klidným hlasem. Čekal jsem co mi k tomu poví. Po chvíli se, ale ozvala Nami. Hmm kdo jsem já? To je teď více méně nedůležité. Možná jsem majitel téhle ubytovny. Možná taky ne. Tajemně jsem se usmál, ale potom už zase byl můj obličej bez jediné emoce.

Shiryuu Nao

Nad Naminou připomínkou jsem si jen s arogantním úsměvem povzdechla a dál jsem si jí vůbec nevšímala. Bylo mi jasné, že nás nehodlá jen tak nechat na pokoji, dokud s ním nezačneme trochu spolupracovat...což jsem zrovna neměla v plánu...ani v povaze. Na druhou stranu jsem chtěla své kopí zpátky, protože jsem se bez něj cítila divně...jako by mi něco chybělo a ten pocit mi nebyl zrovna příjemný. Dál jsem tam stála skoro bez hnutí se založenýma rukama a má nálada se nijak nezlepšovala.
"Každý si najde svůj důvod k boji a je úplně jedno jaký ten důvod je. Tobě do toho nic není."Majitel ubytovny...to určitě. Ten by se choval jinak...navíc cítím tu tvoji divnou chakru až sem. Nahlas jsem nic neřekla a nechala jsem ho, ať si pořád hraje tu svoji hru.

Rozhodně jsem neměla chuť se s ním tady vykecávat, ale ani jsem nemohla jen tak odejít. Kysele jsem se zatvářila nad jeho odpovědí na mou otázku. Tsse...chceš hrát tuhle stupidní hru na pana tajemnýho dokud neodpovíme...dobře jak chceš. Říkala jsem si v duchu naštvaně a rozhodla jsem se odpovědět na jeho otázku. "Možná jsme bojovali proto, že jsme chtěli zničit tuhle ubytovnu a možná taky ne." Odpověděla jsem kousavě a napodobila jeho "tajemný" úsměv. "Teď už můžu vypadnout?"

No dobře. Vidí, že hry už vás omrzely. Takže to vezmu z psychologického hlediska. Možná vám do došlo a možná taky ne, ale já jsem si vás testoval. Z toho vyvozuji, že jste obě velmi egocentrické a jediný váš důvod k boji byl. Aby jste si dokázali kdo z vás dvou má větší ego. Nebudu vám tady dělat přednášky o slušném chování nebo tak, ale měly by jste se nad tím zamyslet. Domluvil jsem a zvedl se z křesla. Potom jsem se vydal ke dveřím z pokoje. A to kopí je v tamté skříni. Ukázal jsem prstem a potom zamířil chodbou pomalým krokem pryč.

Shiryuu Nao

Absolutně jsem ignorovala jeho nudný proslov, o čemž i dost vypovídal můj výraz naprostého nezájmu, kterého si musel každý všimnout. Nehnula jsem ani brvou a čekala, až se konečně vykecá...Upřímně...vůbec jsem nechápala, proč se nám tu snaží něco vysvětlovat, když to evidentně ani jednu nezajímalo. Vlastně mi bylo úplně jedno, co si myslí a co je zač... Jediná věc, kdy jsem trochu zbystřila byla, když mi oznámil, kam schoval mé kopí. To bylo to, co jsem potřebovala vědět. Dál už mě vůbec nezajímal...ne, že by mě nějak zajímal předtím. Konečně se rozhodl odejít a nechat nás na pokoji...alespoň něco pozitivního, i když jsem mu tu jeho hru chtěla vrátit i s úroky...Nesnášela jsem, když si semnou někdo hrál. Počkala jsem, až odejde z pokoje a šla si vzít své kopí ze skříně. Konečně... Pak se můj pohled stočil k Nami, která se pořád opírala o stěnu.
"To ho necháme jen tak jít?" Oslovení jsem radši vynechala, protože jsem věděla, že jakmile bych měla nějakou narážku na její výšku, šla by zase po mně. Sice jsem od něj chtěla mít pokoj, ale nadruhou stranu mě dožíralo, jak z nás obou dělal totální idioty.

Poslechla jsem si co říkal, ale nic extra jsem si z toho nedělala. Um..fascinující. Napadlo mě pouze a znuděně jsem se koukala jak odchází z místnosti. Můj pohled se přesunul na Nao, která šla do skříně pro svoje kopí. No bezva..má zpátky svoji zbraň. Pak se otočila na mě. Čekala jsem, že na mě zaůtočí nebo tak něco, ale ona začala mluvit o tom, že bysme se mohly spojit proti němu. Chvíli jsem na ni jenom koukala, jestli to opravdu myslí vážně. Odpustila si i urážky na mou adresu. Když jsem se probrala z prvotního šoku, tak jsem přikývla. Jasně..potřeboval by lekci. Řekla jsem jenom a vyrazila ke dveřím.