Tréningové prostory

First topic message reminder :

Zde můžou týmy trénovat

Jeden Kaito pribehol úplne blízko ku Lizz a snažil sa ju udrieť. Mieril na hlavu a okolo Lizz boli ďalší 2. Tí si už však dávali večší pozor na jej útoky, takže ich už nemohla tak ľahko trafiť.

Vše jsem sledoval. Tahle situace se musela nějak uklidnit."Lizz! Co tu děláš!" Nemohl jsem ji jen tak nechat.Kso...
"Mizu Kawarimi!"

Na Lizz se vyhrnul velmi silný proud vody, který dokázal snadno rosknout i silnou ocel nebo kámen. Chtěl jsem ji oddělit od boje. Přerušit to na chvíli.

Nechal som útok tak aby ma náhodou ta voda netrafila.

Potom ako tá voda prestala tak jeden Kaito pomocou shunshin sa prebleskol k nej a udrel ju do ruky.

Nukenin

Její rychlost byla neuvěřitelná. Najednou ke mě zepředu přilétlo jakési kladivo a praštilo mě do břicha. Byla to obrovská rána. Padl jsem v bolesti na kolena a jen se za to břicho chytil.
Zatraceně, co jsem celý život dělal? Mistr rychlosti a zametá tu se mnou nějaká holka!
Zvednout jsem se ale už nedokázal.

Tá voda mi viac menej pomohla, vlastne hodne dosť pomohla, zvuk sa totiž pri vode šíri o hodne rýchlejšie, vyhla som sa jej len o pár milimetrov no následne som sa premiestnila asi 20 krát medzi všetkými Kaitami rýchlosťou blesku, takže ma ani nebolo vidieť. Teraz som však stála len pár metrov od Roky a v ruke som zvierala Nuibari. Zatiahla som sa jeho koniec a vzápätí sa všetci Kaitovia prišpendlili k sebe, počas mojich preblesknutí som totiž všetkých minimálne päť krát poprepichávala Niburai a tým ich jeden k druhému zviazala. Jedným okom som sa tiež zahľadela na Akihira. V ústach som pocítila pachuť krvi no prehltla som ju a zapozerala som sa na Roku. Prišla som sem kvôli tebe, chcem s tebou bojovať, bez ninjutsu, genjutsu, či iných trikov, čisto kenjutsu, boj s mečmi, boj šermiarov.. povedala som pri čom mi pár krát zakolísal hlas. Akihiro mohol poznať, že sa blíži môj koniec, inak by som sa takto nikdy nesprávala... takto odmerane.

(-)

Vytřeštila jsem na ní oči.
Lizzy......sensei, zakroutila jsem hlavou.
To přece nemůže myslet vážně!
Věděla jsem, že k tomu jednou musí dojít, ale přece ne tak brzo! Navíc, pořád byla můj sensei, bylo jasné, že jsem jí za tak krátkou dobu nemohla překonat v šermu. Stejně jsem ale natáhla ruku po Samehadě. Zdráhavě, ale přece. Něco v jejím hlasu mi říkalo, že to myslí vážně.

Nemohl jsem věřit, co udělala Teruyimu."Teruxi!" Tentokrát jsem ho už nemohl zachránit, když jsem se potom podíval na Lizz, viděl jsem, co chce udělat. To co řekal Roko to jen dotvrdilo. Ne, ne .... to nesmí být pravda..."Lizz! Ne! Prosím...nedělej mi to..ne...!" Oči se mi zaleskly. Zrovna, když se situace zlepšovala.

Gomenasai Roka-chan.. ale zomrela spolu s Himi a Niji. Zamumlala som tak že to počula len ona. všetky meče som schovala do zvitkov a vytiahla som Kubiriki, následne sa okolo nás vytvoril ohromný ultrazvukový wall ktorý bol taký intenzívny že cez neho nebolo nič vidieť .. a ani počuť. Toto, bol môj posledný cieľ, vrátiť všetky meče do Kirigakure, Kubiriki, bolo v konohe a keby som sa nestala nunkeninom, tak by Kiri asi nikdy neuvidelo tento jedinečný meč.. teraz, prosím, bojuj na plno, nešetri ma, aj keď som tvoj sensei, aspoň pre dnes sa pokús, zabudnúť na to čo ku mne cítiš.. povedala som trocha roztraseným hlasom a celkovo, som sa triasla, aj keď zatiaľ len tak mierne. Bolo vidieť že som na konci zo silami, alebo sa ku koncu aspoň blížim. Z očí mi viac menej začali tiecť slzy, no na tvári som mala odhodlaný výraz. Počula som ho, Akihira.. gomenasai..

Pomocou techniky Jiki Ashi sa mi pripevnili končatiny naspeť aj keď som v nich mal diery ktoré sa zregenerovali. Spravil som znova 3 klonov. Potom som urobil pečate na Masuyaku a znovu sa kusol do prsta a krv sa vpila do rúk. Potom som znova na ňu vyštartoval a útočil.

Bariéra klony doslova rozsekala, nezostalo z nich nič, ani krv.. premenila ich na úplne nanokúsky

Začala jsem taky brečet.
Proč? Bože! Proč?! Ta otázka se mi drala do mysli v posledních dnech tak často, ale tentokrát byla tak intenzivní tak silná. Zavřela jsem oči a pevně jsem uchopila jílec Samehady, které se mi v odpovědi obtočila kolem ruky. Otevřela jsem je a zadívala sem se jí přímo do očí.
Pokud si to skutečně přeješ,řekla jsem tichým hlasem, tasila, pokud se tomu tedy tak dalo říct, ale stále jsem neútočila.

Pak udělala nějaký ovál a já je už ani neviděl a ani neslyšel."Lizzy! Ne! Lizzy!" Chtěl jsem něco udělat, ale nevěděl jsem co. Panikařil jsem a kdybych zaútočil na celý ovál, mohlo by to zasáhnout i Roko. Byl jsem zoufalý.Přiběhl jsem, co nejblíž, i když mě tlak vzduchu tlašil zpátky já se snažil pokračovat."To mi nesmíš udělat...ne! Ty mě už nesmíš opustit! Roko! Nedělej to! Prosím! Nedělej to! " Nemohl jsem skoro už ani mluvit.

Prikývla som, narovnala som sa a následne som vyrazila. Stačilo mi len pár krokov a bola som pri nej, následne som sekla Kubiriki po jej pravom rameni. Nebol to taký rýchli a silný pohyb ako inokedy aj vďaka tomu, že ma tá chakra ničila.. moja chakra ktorá sa teraz miešala s pečaťou a bleskovým kameňom.

Klony zničila no ja som bol pred nimi a útočil ďalej. Bol som úplne blízko pri nej a zaútočil som na ňu. Udrel som ju do ruky a potom som ju chcel kopnúť.

Bez problémů jsem stihla uhnout. Bylo to zvláštní, byla pomalejší než jindy a já jsem stačila uhnout tak, že jsem teď stála napravo od ní. Sek Samehadou jsem vedla pod Kubirikim, z jejího pohledu zepředu z mého ze strany tak, aby jí dopadla plochou na břicho.

Chcela som ju vyblokovať no, bolo už neskoro, Samehada mi dopadla na brucho, alebo skôr na jeho stranu a doslova mi aj rozpárala oblečenie a kožu na danom mieste, hneď na to sa mi tade pustila krv a ja som dopadla na kolená. Kubiriki som z rúk pustila a dýchala som stále ťažšie a ťažšie. Teraz som bola iba kúsok pred Rokou a pokúsila som sa vystrúhať menší úsmev, arigato.. zamumlala som a jednou rukou som ju pohladila po tvári. Takéto zranenie, čo mi spôsobila, by som voľakedy ustála.. voľakedy, no momentálne sa mi stalo smrteľným a ja som vedela že čoskoro vydýchnem naposledy. Nemohla som !! proste som sa neudržala a Roku som objala.. aspoň posledný krát.. bariéra sa však stále nestrácala.

Snažil jsem se tam problesknout, ale nezvládal jsem to."Pusť mě...prosím...Lizzy! Roko!" Už jsme byl skoro u toho. Zkusil jsem to znovu a objevil jsem se hned u ní a narazil do ní. Nešlo mi to...

Zasáhla jsem jí. Bylo to pro mě nečekané, to se mi v podstatě nikdy nepodařilo, ani při tréninku. Viděla jsem, jak jí Samehada trhá břicho a jak upustila Kubiriki. Pustila jsem jílec Samehady. Cítila jsem, že se mi bude chtít obtočit kolem ruky, ale přikázala jsem jí, aby to nedělala. Samehada dopadla vedle Kubirikiho a Lizzy mě objala. Slyšela jsem její slova, ale měla jsem pocit, že je tak úplně nechápu. Pevně jsem jí objala.
Lizzy-sensei, potichu jsem zašeptala.

Je z teba skvelá kunoichi Roka-chan, som na teba hrdá.. pousmiala som a pri čom sa mi z pravého kútika úst spustil pramienok krvi, následne bariéra začala opadávať až úplne zmizla. Búrka však ešte zosilnela, bolo to ako pri smrti Himi, no namiesto snehu tento krát po oblohe lietali blesky. Držím ti palce, na chuninskych, j..ja .. mrzí ma že ta nebudem .. aby som ti potom zagratulovala.. mám na teba ešte jednu prosbu, poslednú.. Yuuki-chan, počula som že sa prebrala, prosím, neodvrhuj ju za to aká je, je to milé dievča a potrebuje nejakú kamarátku.. zamumlala som po čom som pocítila ako sa bariéra úplne zrútila, vedela som že je za mnou Akihiro, chcela som hovoriť ešte s ním no nevedela som koľko mi presne ostáva času, bolo mi stále horšie a horšie, vládala som sa už len držať pri vedomí a skĺzla som po Rokinom boku na zem, dýchala som ešte prerívanejšie než pred tým a doslova som cítila ako ma chakra vo vnútri mňa, spolu s tým zranením zabíja.

Rychle jsem si klekla vedle Lizzy a chytla jsem jí za ruku.
Lizzy! No tak, Lizzy! Ty neumřeš, já, určitě neumřeš, nebyla to tak silná rána. Vezmeme tě do nemocnice a pak... začal mi selhávat hlas. Ačkoliv jsem nebyla medik, tušila jsem, že něco není v pořádku. Něco bylo špatně, bylo to špatně, už když přišla. Stále jsem brečela.
No tak Lizzy!

Konečně bariéra spadla a já se k ní mohl dost. Jen jsem dopadl vedle ní na kolena a chytil ji podepřel ji hlavu. Pohladil jsem ji po tváři."Lizzy...t-to...to není možný...já...nesmíš mě opustit...slíbila si mi, ž-že budeš vždycky se mnou...ty mě už nemůžeš opustit prosím...ne,ne,ne..prosím...přežili jsme horší věci...t-to se spraví..." Z očí se mě už hrnuly slzy jak vodopády a padaly ne její krk. Bylo to hrozný. Nemohl jsem uvěřit tomu, co se děje. Ona mě nikdy neopustí...ona mě neopustí...vím to...neudělá mi to...slíbila mi to...

Prišiel som jej telu a skupinke tých ľudí, čo tam boli.

Gomenasai, ale.. n..nedá sa to zvrátiť, zabíja ma moja vlastná chakra. Zamumlala som ospravedlňujúco a konečne som sa po dlhom čase na Roku usmiala. Po tom pribehol aj Aki. Pohladila som ho po tvári a pomaly som pootvorila ústa. K..keď pôjdeš do dediny, u pánd.. tak zistíš že som ťa neopustila.. Aki-kun, spomienka na mňa, moja vôľa, a mnoho iných vecí sú vložené do našich.. detí. Máme dvojičky baka !.. gomen, musela som ti to zatajiť.. a aj kvôli nim, teraz.. musím zomrieť, bolo by príliš nebezpečné byť pri nich, v mojom stave.. a bez nich, a bez teba proste nemá cenu žiť. gomenne. Dodala som Akihirovi.. budem na vás odtiaľ dávať pozor.. snáď sa dostanem tam, kde sú aj Himi s Niji, pretože ja som zomrela už dávno.. zomrela som spolu s nimi..zbohom. po čom som si len zahľadela na oblohu, kde sa mraky začali trhať, na tvári sa mi ustálil taký menší úsmev a pohľad bol stále vzdialenejší až bol nakoniec úplne neprítomný, z očí mi vyhasla tá iskra. iskra života a ja som prestala dýchať, prestalo mi byť srdce, čo bola známka toho že som zomrela. //Zvitok zo všetkými Kibami sa vynoril zo zeme vedľa mňa P ten kto nie je z Kiri , teda keby sa ho dotkol tak by to pre neho mohlo byť smrteľné.. Elementárny kameň blesku sa vzniesol k oblohe a stratil sa na svoje pôvodne miesto.