Tréningové prostory

First topic message reminder :

Zde můžou týmy trénovat

Na chvíli jsem radši odstoupil a nechal tomu volný průběh. Nechtěl jsem se do toho mícaht a vzpomněl jsem si znovu na Yoko.

Chytila jsem ho za ramena a trochu s ním zatřásla.
Koukej mi říct, proč už není! normálně bych takhle hrubá nebyla. V poslední době jsem ale přišla o moc lidí najednou a měla jsem z toho jeho chování špatný pocit.

Podíval jsem se smutně na Roko. Nevěděl, jsem, že tu Yoko zná. Věděl jsem, kdo umřel, ale ji jsem ani neznal, tak jsem neměl důvod se na ni ptát nebo něco říkat. Všechno jde od devíti k pěti...

No, ona už... Jak to jen říct, prostě Yoko a další lidé ze Suny jako třeba Pilikka atd. jsou ... ... ... MRTVÝ... ... ... Po tom útoku Na Konohu... Proto jsem vám nechtěně zničil ten strop... Prostě jsem si na to vzpomněl a dostal vztek... Byla nejen můj sensei, ale i dobra kamarádka a teď je ze dne na den PRYČ... Proto jsem musel vypadnout z vesnice... Všude jsem ji tam viděl... Měl jsem co dělat abych nezačal popotahovat...

Jen jsem si povzdechl."Nech to už tak, ale snaž se své emoce kontrolovat...vím, že je to někdy těžké, ale vím o čem mluvím..." Potom jsem se otočil směrem na zpět."A já jsem Akihiro..." Chytil jsem jemně Roko za rmeno, aby šla se mnou. Nebylo dobré tu teď zůstávat.

Stačilo to slovo, které jsem z hloubi duše nechtěla slyšet a přestala jsem ho v nímat. Pustila jsem ho.
Yoko... mrtvá. Před očima se mi začali míhat obrázky. Yoko stojící uprostřed tréninkové haly.
'Zvládneš to Roko, sama víš, že už jsi ve skutečnosti na vyšší úrovni, než genin.'
Yoko pochutnávající si na rámenu.
'Všechno bude dobré, Roka-chan.'
Yoko loučící se se mnou před bránou.
' Neboj Roko, vždycky tu budu. Přátelé jsou tu pro přátele.'
Zavřela jsem oči. Uvnitř mě se mísili pocity. Začala jsem nevědomky uvolňovat čakru. Celá jsem modře zářila. Z očí mi vytékali slzy.

Jen jsem se otočil zpátky k ní a přitiskl ji k sobě."Pššš Roko...to bude v pořádku..." Podíval jsem se na toho kluka a jen jsem mu očima naznačil ať chvíli počká."Uvidíš, že se to zpraví..." Ty slova jsem šeptal a mluvil jsem velmi příjemným a uklidňujícím hlasem.

Sám jsem z toho byl docela špatný, ale potichu jsem seděl a díval se do země.

Začala jsem zářit ještě o něco víc.
Jak by se to asi spravilo? Tolik lidí ... všichni mrtvý.
Tlak čakry o dost zesílil a moje slzy začali létat nahoru.
Bože, co jsem udělala špatně!

Vím bohužel, až moc dobře jak se cítíš... Mám na Yoko spousty vzpomínek... Hlavně z těch posledních dnů, než se to stalo... Položil jsem ruku povzbudivě na její rameno... Víc jsem si nedovolil...

Čakra mě začala taky obalovat a zvedala mi vlasy nahoru. Okolo to celý zářilo."Pořád tu máš takový, kteří tě miluji...Naruto, Lizzy, já...nesmíš tomu podléhat...prosím... Víc jsem si ji přitiskl a začal pomalu hladit po vlasech."Neudělala si nic špatného...dějí se ti špatné věci, které si nezasloužíš...jsi silná holka a určitě to zvládneš...já tady s tebou zůstanu a nikdy tě neopustím...to ti slibuji...jen se prosím uklidni..." Sám jsem byl z toho smutný a vidět ji takhle bylo hrozný. Musel jsem ji, ale pomoc. Potřebovala mě...a já ji...

Pomalu jsem se odsunul raději stranou. Nechtěl jsem se do toho míchat a rozhodně bych nerad, aby se něco stalo. Sledoval jsem to asi z 5 metrů...

Snažila jsem se uklidnit. Tok mé čakry zase pomalu slábl. Tok slz na mé tváři ale neslábl ani náhodou.
Lizzy, kdyť s ní budu muset bojovat. Možná jí i zabít, zašeptala jsem.

Jen jsem ji dál hladil a snažil se ji uklidnit."Neboj se...nějak se to vyřeší...postarám se o to, aby se to nestalo...věř mi..." Doufal jsem, že ji aspoň trochu pomůžu. Byl jsem, ale rád, že aspoň její čakra pomalu zase slábla.

Podařilo se mi mojí čakru zase úplně ovládnout. Ještě chvíli jsem tam tak stála a pak jsem si víceméně volným pádem sedla na zem. Zakroutila jsem hlavou.
Proč? na víc jsem se nezmohla.

Posadil jsem se taky a snažil se být stále klidný."Co proč...Roko..." Zeptal jsem se potichu.

Podívala jsem se na něj.
Proč zrovna oni, proč, proč, proč je všechno tak složité, proč, proč, existují tisíce proč.
Zavřela jsem oči.

Protože ti nejlepší lidé odejdou jako první, ale žijí dál v našich srdcích a vzpomínkách... řekl jsem co nejmilejším hlasem...(stejně mě 100% bude zase ignorovat )

Jen jsem sklonil hlavu."Nevím Roko...sám si to stále říkám...proč já, proč se to stalo jim...osud to tak asi chtěl, ale už nikoho dál nazajímalo, co bude s ostatníma...co bude s námi...já sám jsem provedl spoustu chyb a díky tomu na ně lidi kolem mě doplatili. Pykaly za to, co jsem zavinil já..." Znovu jsem se podíval Roko do očí."Měl jsem to být já a ne oni...opravdu se ti za všechno omlouvám..." Jen jsem se pak otočil na Taschera, ale hned zase hlavu sklonil."Hezky řečeno..."

(Nestěžuj si rozrušenému člověku xDDD)

Měla jsem chuť mu dát pěstí.
Opovaž se zase udělat nějakou blbost! To by mi tak scházelo.
Povzdechla jsem si.
Mizukage, sensei, Yoko, Lizzy, všichni mi věřili, postavila jsem se a utřela jsem si slzy.
Musím trénovat, abych jejich důvěru nezklamala.
(sorry Tashere, už ses mi tam nevešel xD Jinak všimli jste si, že tady většinou zůstaneme nejdéle mi tři?)

(jak jsem čekal 100% ignorace a to řeknu tak moudrou vetu... Pry nevešel lol... Jak to vypadá s tím tvým PC??? Proc už nehraješ za Exe??? Jo všiml )

(Já si toho všiml xD)
Jen jsem dal před sebe ruky."Jasně, jasně...žádný blbosti..." Vypadala teď podobně hrozivě jako Lizz. Proč mě každá holka chce přizabit...pfff... Taky jsem se postavil."A já ti s tím pomohu, jak jen budu umět...teda jestli budeš chtít..." Zase jsem trochu sklopil oči.

Díky, přikývla jsem a usmála se na něj. Pak jsem se obrátila na Tashera.
Mohl by jsi prosím opravit ten strop?
(s mým PC to vypadá stále stejně bledě xD. Tenhle víkend ale budu u táty, takže na skypu budu. Jinak, co se týče Exe, tak se za ten výpadek omlouvám, až se vrátíte do Suny bude už zase aktivní x) )