Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

pro **Akasuna no PiliKKa** Tue 28 May - 20:11

First topic message reminder :

Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny - Stránka 4 Steinsgate

V těhle pár pokojíčcích bydlí Pilča a celá její rodina. Ano, Akasunů je vážně hodně, i když tenhle pidibyteček zase tak veliký není. Je zcela obyčejný s věcmi, které se tak různě našli po vesnici. Máme tady kuchyńku i koupelnu, větší obývák a pár postranních pokojíků. I když je to v podzemí, je tu neustále uklizeno, pěkně barevně vymalováno a často byt voní květinami. Pilikka sem taky odnosila spoustu věcí z jejich zničeného domu, hlavně fotky a věci, které zdědili.

Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny - Stránka 4 Tumblr_m4ht8tL1iT1qju1iho1_500

Ano, pořád máme Freyu a ano xD pořád máme Al-kaidu^^

Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny - Stránka 4 The-hamster-to-be-cared-for

pro **Raiken Namikaze** Mon 3 Jun - 11:50

Moju pozornosť nakoniec upútal orol, ktorý priletel a sadol mi na rameno. Už som vedel, o čo asi pôjde. Prevzal som si lístok a prečítal ho. Po jeho zatvorení sa mi akoby len mihli oči, sklonil som hlavu a lístok som uschoval vo vrecku. Pozrel som na Yoko, potom na Daikiho a nakoniec som sa vyparil preč. Ale zatiaľ iba do vedľajšej izby, aby som si mohol vziať všetko potrebné do Konohy. Keď som mal už všetko u seba, s orlom na ramene som sa zase objavil v obývačke, trochu smutne sa usmievajúc na moje obe milujúce osoby.
Musím ísť, Kiwi ma potrebuje. Šepol som, ale ešte som pravdaže nezmizol. Chcel som sa aspoň rozlúčiť, keďže v Konohe sa možno aj zdržím kvôli ďalším veciam.

pro **Yoko Ayme** Mon 3 Jun - 14:45

Daiki mi nakonec sebral jen macíka, odnesl si ho a utíkal s ním pryč a rovnou ke svitku, který jsem ale před chvílí měla uschovaný v brašničce, nejspíš mi musel vypadnout, což bylo dost zvláštní, musím být opatrnější. I kdyby ho Daiki otevřel, najde jen prázdný svitek, protože v tomhl svitku byl zapečetěn ten správný, pojistka právě pro tyhle případy. Vzala jsem Daikimu svitek před nosem a pousmála se.
"Tohle je moc důležité.." Podotkla jsem a rozhodla se Daichiho pochválit později, že si i na toho mrňouse najde čas.
Potom jsem si všimla, jak sem vletěl orel, podívala jsem se na Raikenův výraz a došlo mi, že musí jít pryč. Na jednu stranu jsem nechtěla, aby šel, ale na druhou, má svou rodinu i v Konoze.
"Hai, to nevadí, jen běž.." Pokývala jsem hlavou, naklonila se k němu a políbila ho.
"Jen buď opatrný a pozdravuj ji.." Pošeptala jsem mu ještě a usmála se.

pro **Daiki Ayme** Mon 3 Jun - 14:58

Usmieval som sa ako slniečko stále, ako vždy som tu bol pre iných aby som ich rozosmial, ale v momente keď vletel do izby vták, ktorého som sa ako malý Rengar pokúsil spacifikovať čo skončilo útekom, pretože vtáčikovi sa nepáčilo že do neho ďobem plyšovým mečíkom, som stratil svoj úsmev. Ako tatínek vypustil svoje slová z úst, zatváril som sa ako kôpka nešťastia, pustil macíka z ruky, nechal ho váľať sa po zemi, následne čoho som sa šuchtavým krokom odobral z miestnosti vonku pred dom, kde som sa posadil na schodíky a smutne pozoroval slnko.

pro **Raiken Namikaze** Mon 3 Jun - 15:14

Ako prvá ku mne prišla Yoko, ktorej som nielen bozk vrátil, ale musel som ju aj z povinnosti objať. Bohvie na ako dlho sa neukážem tu, tak som aspoň takto chcel nejako načerpať to, čo nebudem mať po celú tu dobu v Konohe. Keď som ju ale pustil, všimol som si už iba padnutého macíka na zemi, a Daikiho nebolo. Keby len som bol schopný nechávať tu klona... Orla som zatiaľ nechal posadiť sa na vešiak, čo mu slúžilo ako vetva na strome, a zohol som sa po plyšáka na zemi. S ním som sa potom od Yoko pomaly vybral von, kde som hneď na schodíkoch našiel Daikiho. Posadil som sa vedľa neho, zrak uprel do jeho tváre a napriek odchádzaniu som sa usmieval.
Chápem, že si smutný. Ale bohužiaľ nemám na výber, musím ísť. Potichu som spustil, pričom som mu macka oprel o nohu.
Ubehne to rýchlo, a budem zasa doma, uvidíš! To ti sľubujem. Dodal som k svojim prvým dvom vetám, a Daikimu som trošku postrapatil vlasy. Bude to musieť prežiť len s mamkou, ale on to určite zvládne! Ešte som chvíľu ostal sedieť vedľa neho, či nejako zareaguje, a orlovi som už pomaly chystal nastaviť ruku, aby ku mne priletel a aby sme mohli zmiznúť do Konohy.

Presun

pro **Yoko Ayme** Mon 3 Jun - 15:39

Věděla jsem, že tak brzo se nevrátí, tím hůř jsem ho pustila z objetí, ale nakonec si jen povzdechla, zavrtěla hlavou a odebrala se ven z Daikim, kde už zůstal sedět jen sám.
"No tak zlato, usměj se, táta se brzo vrátí. Zatím tu budeme válčit jen my dva, hm? Půjdem se někam podívat?" Zeptala jsem se ho, zatímco mu nastavila ruku.
"Pokud se ale nepůjdeš převléknout do něčeho normálního, než je Rengarovský obleček!" Podotkla jsem hned potom, chtěla jsem, aby se zase usmíval, vždyť se zase nic tak hrozného nědje. Každý ten jeho přesun byl v těhle dobách nejistý a nebezpečný, ale museli jsme mu hlavně věřit, že se vrátí. Navíc pokud ho Kiwi potřebuje, tak to určitě má hodně velký důvod.

pro **Daiki Ayme** Mon 3 Jun - 15:44

Nezatváril som sa moc nadšene ani po tatínkových slovách, macka som nechal mackom, ležiac na schodoch som sa neisto chytil mamkinej ruky a pousmial sa na tatínka, a usmieval sa kým nezmizol. Nechcel som aby bol smutný z toho že som smutný ja a tvár mi skamenela až odišiel. Ostal som stáť, držiac v ruke mamkinu ruku, znova ako v kanále pritisnutý k jej nohe, žúvajúc si vrch trička, ktorý som si vložil do úst, keďže som potreboval niečo robiť. V druhej ruke som nakoniec objavil sa mi malý macík. Smutne som ďalej hľadel na oblohu a dezorientovane čakal čo sa bude diať.

pro **Yoko Ayme** Mon 3 Jun - 18:19

Bylo mi jasné, že jít teď nahoru s Daikim v téhle náladě by nebyl moc dobrý nápad. Jediné, co jsme tak mohli dělat, abych ho rozveselila. No napadlo mě jenom jediné - vaření.
"Hmm, co bys řekl, kdybychom si uvařili něco dobrého, sladké na zub a pak bych ti vyprávěla pohádku o bájných hrdinech Shinobi světa, hm?" Daikiho hyperaktivita byla obrovská a ukolébat ho občas ke spánku bylo dost obtížné! Ale tohle byla osvědčená technika.
A my dva v kuchyni? Dokud tu Pili není, pohroma být může!
Vydala jsem se do kuchyně, kolem pasu si dala zástěru, Dakiho vysadila na kuchyňskou linku, na hlavu mu dala kuchařskou čepku a bude můj pomocník. Celých 6 let Daikiho života jsem se snažila vytvořit mu ten svět, který by si přál. Ať už to bylo sebevíc těžké neztrácet pro něj úsměv na rtech a dopřát mu všechno, co chtěl. O to jsem se poslední dobou snažila, co nejvíc. Nakonec se za námi dostala i Freya, která si vysloužila pohlazení a pár dobrot, samozřejmě tajně!

pro **Daiki Ayme** Mon 3 Jun - 18:28

Nereagoval som na jej slová, začal som vnímať realitu až ma vysadila na kuchynskú linku. Chcel som sa usmievať, vedel som že to má rada, ale proste, bol som v nálade kedy som nemohol. Takto odchádzal stále, a niekedy sa tam držal aj naozaj dlho. A ja som mal vždy pocit že ak sa niečo stane, nevráti sa. Úsmev na tvári mi nevyčarila ani Freya, ač som mal toho spíka naozaj rád! To čo mi vyčarilo úsmev na tvári bola mamča a jej varenie spolu zo mnou! Stal sa zo mňa mrzutý šéfkuchár, ktorý ledva podával mamke prísady do pečiva, ktoré sa rozhodla upiecť, kým ma to nezačalo baviť a ja som sa pri varení s ňou začal usmievať ako malý, keď sa mi podarilo uchmatnúť si nejaké dobrôtky, a po dlhej dobe mi dovolila miešať s vareškou v miske, v ktorej bolo neviem čo. Bola to predsa moja mamka! A bolo jedno čo sme robili, stačilo byť s ňou a nič na svete ma nedonúti sa neusmievať. „Mamí.. Broukej ješte, prosíím...“ Pousmial som sa popod nos keď som prilieval čokoládu, ktorú som mal ale vo väčšom množstve na tvári a v žalúdku ako v kvapalnej forme v miske.

pro **Yoko Ayme** Tue 4 Jun - 18:45

Měla jsem tu skvělého pomocníka! Sice pravda, trošku mi ubíral suroviny, ale to mi vůbec nevadilo, protože výsledek vážně stál za to. Poprosil mě, abych si broukala. Řekla jsem si, proč ne, stejně to tady bylo nějaké tiché, když tu nikdo nebyl. Začala jsem si pobrukovat písničku Blue Bird, kterou Daiki už moc dobře znal. Zpívala jsem ji často, i když raději jen pro sebe.
"Bude tě bolet bříško, nepřejez se!" Upozornila ho jako správná mamina, ale misku jsem mu nebrala. Vůně se rozlila po celém domě a já jsem potom vytáhla plech s krásným čokoládovým koláčem uvnitř. Jestli mě Pili za ty roky něco naučila, tak to bylo právě pečení. Snad mi nevynadá, že jsem si půjčila trošku té její uschované čokolády, protože v těhle dobách se nesmělo moc plýtvat.Koláč jsem nechala vychladnout, dostane ho až k snídani a potom si všimla Daikiho.
"Ty máš tu čokoládu všude jinde, jen ne v bříšku, co?" Zasmála jsem se, sesadila ho z kuchyňské linky. Tohle znamenalo jen jediné! Čeká ho další sprcha!
"Tak pojď nezbedo.." Pousmála jsem se, položila ho dolů z kuchyňské linky a potom jsme se vydali směrem k místnosti s vodou. Vydrbala jsem mu i za protestů obličej a upatlané ruce, než jsem ho z toho Rengarovského oblečku konečně nechala převléknout do modrého méďovatého pyžama. Pak jsem mu dala kartáček, aby si vyčistil sám zuby a pak ho poslala do pokojíku s tím, že za chvíli za ním přijdu. Spletla jsem si vlasy do složitého copu, taky se sebou něco provedla, ale já pro jistotu i teď nesundávala oblečení do boje. Proč? Protože v těhle časech.. jsem nikdy nevěděla, co se může stát a riskovat jsem nechtěla.
Došla jsem za Daikim do pokoje a co nevidím, ten nezbeda dělá všechno možné, jen není zalezlý v posteli! Co následovalo? Kruté a nelítostné lochtání!

pro **Daiki Ayme** Tue 4 Jun - 19:00

A to mohla naozaj odo mňa očakávať že ju poslúchnem a neprejem sa? Našťastie pre ňu sa mi ale nič nestalo, jediná ujma ostala na mojom vonkajšku, ktoré bolo úplne zasypané drobinkami z koláčikov, ktoré som mamke náramne pochválil pretože boli excelentné. Moja maminka bola najlepší kuchár sušienok na celooooom svete! To len aby ste vedeli! Preto som ju poslušne po spapaní všetkého sladkého v okolí, ba dokonca som si uchmatol aj jednu 3bitku, čo znamenalo že zajtra mi isto niečo bude, chytil za ruku a nechal sa odvliecť do kúpelne kde som si aj zúbky vyčistil bez odvrávania! „Počkaj až budem veľký..“ Predsa som len zahundral popod nos, aby to počula samozrejme, vadilo mi jej drhnutie tváre, ale čo narobím. S kefkou vo vrecku, vrecku ktoré som mal na brúšku vo svojom super pyžamku som sa vydal do izby, kde som namiesto ležania v posteli šiel za malý počítačík a zapol si znova ani nikto nevie jako tú hru. Lol! A to mi bolo len 6, nikto nedokázal ma zastaviť od lognutia do hry! Obvykle hrával Daichi a ja som sledoval, ale odkukal som od neho triky a teraz som hral sám! Vďaka zamestnaniu som si vôbec neuvedomil že sa vrátila maminka, takže som sa na jej prípadný útok, kedy by sa nad malým blonďáčkom ktorý ju mal najviac rád na svete, mohla zľutovať.

pro **Yoko Ayme** Tue 4 Jun - 19:12

Svůj útok jsem neodovolala, protože si ho vážně zasloužil, propustila jsem ho ze svých spárů až ve chvíli, kdy mi přislíbil, že půjde do postele!
"Žádné takové, pěkně mě budeš poslouchat.." Podotkla jsem, tentokrát přísně a kdy jsem něco myslela vážně, nebylo radno mě štvát víckrát. Uložila jsem ho do postele, vedle něj dala macíka a sedla si vedle něj s tím, že jakmile usne, půjdu si taky lehnout.
"Tak, co chceš slyšet dneska? Chceš slyšet o hrdinovi, jehož rychlosti se nic nevyrovná nebo muži, co dokáže krotit monstra jediným pohledem? Nebo chceš vyprávět o Sunagakure, o tom, kdy tady bylo spoustu lidí, spousta dětí a hlasitého smíchu a o dvou malých sestřenicích, které rádi tropili babičce blbosti?" Ptala jsem se ho, když jsem mu právě upravovala peřinu a rozcuchané vlásky.

pro **Daiki Ayme** Tue 4 Jun - 19:16

Miestnosťou sa len ozýval smiech, keď sa ma snažila potrestať. Samozrejme že to bolo hrozné, ale zároveň príjemné, preto môj smiech bol plný šťastia a radosti! Ten po chvíli utíchol, keď sa konečne rozhodla to ukončiť, moje trápenie, práve v čas pretože sa schyľovalo k púšťaniu do gatí! To sa nestalo, a ja som sa ocitol v posteli, no namiesto toho aby som sledoval mamku, som pozoroval okno, cez ktoré som ale slnko nevidel. „Mamí?“ Spýtal som sa po chvíli, keď som si natiahol perinu nad seba. „Môžeš.. tu dnes spát?“ Spýtal som sa, trochu ma trápil ten odchod, ale čo najviac, poslednú dobu som mával strašné nočné mory a zažiť ich znova som nechcel!

pro **Yoko Ayme** Tue 4 Jun - 19:19

Jakmile jsem zaslechla jeho žádost, jen jsem se pousmála, co já jsem s ním asi tak mohla dělat. Ani já poslední dobou moc dobře nespala, neustále jsem měla strach, o to, co bude, co se stane zítra. Aniž by to Daiki viděl, do rohu místnosti jsem poslala Daisan no Me, pro jistotu.
"Hai, broučku, tak dneska tu pro jednou zůstanu s tebou.." Pousmála jsem se, odhrnula peřinu, lehla si vedle něj.
"Ještě stále jsi mi neřekl, co chceš slyšet.." Podotkla jsem potom.

pro **Daiki Ayme** Tue 4 Jun - 19:27

Keď si ľahla, pocítil som po dlhej době konečne teplo. To teplo, ktoré cítite keď utekáte od nebezpečenstva a dorazíte do bezpečia. Keď viete že sa vám už nič nestane, obmotal som sa okolo mamčinej ruky, tá ktorá bola pri mne bližšie, strčil si palček do pusy, chytil macíka a zašuškal. „Ako chceš.. možno .. o Sune..“ Povedal som potichu, načo som zatvoril oči a do pár minút v takejto polohe zaspal.

pro **Yoko Ayme** Tue 4 Jun - 19:34

Celou dobu jsem Daikimu vyprávěla, jaké to bylo, když byla Suna krásná a když jsem si všimla jeho praivdelně zvedajícího se hrudníku, jen jsem se pouamála, usnul jako když ho do vody hodí. Chvíli jsem se probírala jeho vlásky, zamyšleně sledovala jeho dětskou nevinnou tvářičku..
Sama jsem ale ještě chvíli nespala, přemýšlela jsem. Před Daikim jsem se vždycky snažila smát, ale teď, něco mě trápilo.
Budoucnost, jestli Raiken dorazil do Konohy v pořádku, kam zmizela PiliKKa s Daichim a Akiem a co je vůbec zač ten svitek, co teď střežím.
Pohled na okno mě donutil se hořce ušklíbnout. Žádná temná obloha, nebylo tam nic. Byli jsme v podzemí, tady asi světlo moc nenajdeme. Chyběli mi časy, když jsem mohla sama hodiny a hodiny vysedávat na poušti a jen sledovat noční oblohu, cítit se v bezpečí, přesně ten pocit mi poslední dobou scházel. S pusou do Daikiho vlásků jsem ale nakonec přestala přemýšlet a usnula se snem, že jednou bude zase všechno jako dřív.

pro **Daiki Ayme** Wed 5 Jun - 13:39

Po hodinách a hodinách spánku moje oči konečne sa otvorili. V polohe akej som zaspal, keď som cez celú noc bol zavesený na teraz už určite stŕpnutej mamkinej ruke, som sa zobudil na hluk kanalizátora alebo neviem čoho vonku. Pustil som maminku, tá ešte stále spinkala a ja som ju rušiť nechcel, vyliezol som z postele a vytratil sa z izby do veľkého domu. Ticho, až to bolo strašidelné som zmizol!

pro **Yoko Ayme** Wed 5 Jun - 14:55

Po dlouhé době jsem neměla žádné noční můry, ale probrala mě až celá neprokrvená ruka, mravenčení a taky to, že Daiki už tu nebyl. Prudce jsem vstala, vyhrabal se z postele a aporozhlédla se. Kam ten truhlík zase zmizel? Nesměl se v těhle časech toulat, kolikrát jsem mu to říkala. Podívala jsem se na Daisan no me v rohu místnosti a vyslala ho prohledat okolí tunelů, zatímco sama jsem to začala prohledávat. Zmocnily se mě obavy, obvykle nespím déle než on.
"Daiki? Zlato, kdepak jsi?" Křičela jsem.

pro **Daiki Ayme** Wed 5 Jun - 15:03

Na jej výkriky sa nič neozývalo, nič sa nikde nehýbalo a ani jej tretie oko ma nedokázalo v tento moment nájsť. Výkrik padol do tmy ale žiadna odpoveď už mu neprišla. Čo sa to asi mohlo stať? Žeby naozaj nukenini napadli znova Sunu pričom sa im podarilo uniesť zatúlaného Daikiho ktorý nedopatrením opustil dom?

pro **Yoko Ayme** Wed 5 Jun - 16:25

Když se ozval křik, zatrnulo ve mě. Nejenom, že tu nebyla Pili, Daichi, Akio, Aki, ale ani Daiki! Co se sakra dělo, Měla jsem strach, hrozný, ne o sebe, ale o svého milovaného syna! Pořád dokola jsem si opakovala, co se stalo, proč, když přijde štěstí, někdo mi ho chce zase kazit, proč když si myslím, že přijde naděje je v další chvíli fuč. Poskládala jsem pečetě, Daiki měl stále u sebe její mateřský ochranný písek, aspoň něco a podle něj by ho mohla pomocí detekčního písku najít.
Poskládala jsem pečetě a soustředila se, v další chvíli jsem se prudce rozběhla.

pro **Daiki Ayme** Wed 5 Jun - 16:38

Rozbehla sa do obývačky kde chvíľu cítila moju čakru. Nakoniec aj tak sa stalo to čo nečakala. Sedel som pred ooobrovskou telkou, v ruke som zvieral plechovku z medom a sledoval som Harry Pottera! Aj u mňa sa objavila taká istá úchylka na tento film ako u mojej mamičky. Nemohol som odolať, ba dokonca som si ani nevšimol že v izbe je aj mamka, proste som sa ďalej ládoval medom a sledoval ako Harry vysí z letiaceho auta.

pro **Yoko Ayme** Wed 5 Jun - 18:18

Šíleně se mi oddechlo, když jsem doběhla do obýváku, kde si Daiki vysedával, ale že by na mě upozornil? Ne, měl svůj med a Harryho Pottera. Dosedla jsem si vedle něj, přinesla kus koláče ze včerejška spolu s kakaem k snídani a posadila se vedle něj. Ulevilo se mi, neskutečně moc.
"Truhlíku hej! Z toho medu se ti akorát tak zalepí žaludek, takže poslední lžičku a pak si vezmi něco pořádného. A koukáš na HP a nemůžeš mi něco říct?! Tse!" Kdo h oto naučil? Já přece!

pro **Daiki Ayme** Wed 5 Jun - 18:25

Nie len že som sa vykašľal na mamkine poučovanie, schválne som jedol med ďalej, neúnavne sledujúc obrazovku. Jediné čo sa stalo, bolo odloženie lyžičky keď mi prišlo zle a pri pozeraní ako Ron zdrhá pred pavúkmi som sa oprel o mamkin bok. „Hele ako ty si vyspávala, ocko sa niekde fláka a LoL ste mi zakázali tak mi ako povedz čo som mal asi robiť?“ Zaznela krutá otázka od malého chlapca rozmermi ako tretina Yoko, jej chcel ukázať kto je tu šéf! Bol predsa chlap v dome nie?

pro **Yoko Ayme** Wed 5 Jun - 18:55

"Měl jsi mě probudit truhlo, takhle jsem měla starost.." Podotkla jsem a zamračila se, tak tady mě někdo nebude poslouchat, hm? Vážně by neměl pokoušet své štěstí, jednou mě už naštvala věděl, že to nedopadlo nejlépe.
Rukou jsem ho začala lechtat.
"No tak, ještě budeš zlobit?" Vyplázla jsem na něj jazyk, tohle jediné platilo, asi měl po tatínkovi tuhle háklivost!

pro **Daiki Ayme** Wed 5 Jun - 19:11

„A aký by som mal dôvod ťa budiť?“ Spýtal som sa znova na drzovku, v tom sa ale ozvali mamkine prsty, ktoré ma šimrali po celom tele. Výbuchu smiechu som sa proste nedokázal zbaviť, tentoraz sa ale zapojil aj piesok a tak to robil maminke trochu ťažšie. Jedno bolo isté. „Budu!“ Nevzdám to, to jasne zaznelo v mojom hlase, prvý krát v živote som ukázal že po otcovi som podedil jeho vôľu! Neprinúti ma prestať zlobiť, a možno aj áno ale to sa musí véééľmi posnažiť, a hlavne prestať lochtat!

pro **Yoko Ayme** Thu 6 Jun - 18:38

"No, třeba - mami vstávám! Abych neměla starosti!" Názorně jsem mu předvedla a pousmála se na něj.
"A nebudeš! Vsadíme se?!" Krátce jsem se zasmála a i přes písek ho začalo lochtat ještě víc, i kdyby si měl načůrat do gatí!
"Tak co vzdáváš to?!" Smála jsem se na něj, ráda jsem s ním takhle vyváděla blbosti. Něco jsem ale neutále v jeho očích viděla, tu jiskru, kterou jsem viděla i u Raikena. A to byla ta jiskra bájného konožského odhodlání, ohnivé vůle.

pro Sponsored content

Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny