Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

pro **Akasuna no PiliKKa** Tue 28 May - 20:11

First topic message reminder :

Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny - Stránka 3 Steinsgate

V těhle pár pokojíčcích bydlí Pilča a celá její rodina. Ano, Akasunů je vážně hodně, i když tenhle pidibyteček zase tak veliký není. Je zcela obyčejný s věcmi, které se tak různě našli po vesnici. Máme tady kuchyńku i koupelnu, větší obývák a pár postranních pokojíků. I když je to v podzemí, je tu neustále uklizeno, pěkně barevně vymalováno a často byt voní květinami. Pilikka sem taky odnosila spoustu věcí z jejich zničeného domu, hlavně fotky a věci, které zdědili.

Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny - Stránka 3 Tumblr_m4ht8tL1iT1qju1iho1_500

Ano, pořád máme Freyu a ano xD pořád máme Al-kaidu^^

Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny - Stránka 3 The-hamster-to-be-cared-for

pro **Yoko Ayme** Fri 31 May - 18:47

Jakmile Daiki aktivně vyskočil, rozběhl se jako obvykle ztřeštěně dopředu a potom, během vteřiny se uklidnil a seděl vedle mě v tureckém sedu.. Věděla jsem, že náš chlapeček je zase zpátky. Krátce jsem se pousmála a oddechla si, že je aspoň on už v pořádku.
"Hai, hai, v to plně doufám!" Podotkla jsem a rozstřapatila mu blonďaté vlásky, než jsem si všimla, že Raiken je trošku duchem mimo.
"Umm, zlato jsi v pořádku?" Zamávala jsem mu rukou před obličejem, a potom i ke mě dolehly zvuky z kuchyně. Ve stejné chvíli se sem přiřítil i Daichi, podal mi svitek a už jen z pohledu jsem zjistila, že je hodně důležitý. Složila jsem pár pečetí, obalila ho tvrdou vrstvou písku a hned potom zpečetila do svitku, který jsem si dala do brašničky. Potom jsem se otočila na Daikiho a i přes vážnost situace se na něj usmála. Měla jsem obrovskou touhu jít za nimi, pomoct jim, ale nešlo to! Měla jsem tu Daikiho a nepřinesem jim ten svitek až pod nos!
"Kam půjdeme? Právě teď maximálně tak se vykoupat, s kačenkou a macíka můžeš vzít sebou!" Podotkla jsem, vyzvedla ho do náruče, věděla jsem, že možná bude i protestovat, ale musela jsem být taková, nechtěla jsem v něm vzbudit podezření, že se něco děje. Než jsem se ztratila ve vedlejší místnosti, podívala jsem se na Raikena s otázkou.
Co budeme dělat?

pro **Daiki Ayme** Fri 31 May - 20:52

„Mamíííííí!“ Zakričal som keď ma podvihla do vzduchu a tváričky sa mi nafúkli. Malé rúčky sa zmenili v pästičky a ja som zachytil mamkine vlasy s ktorými som sa při ceste do kúpelne hral. Tvaroval ich, úplne strapatil, hádzal s nimi, než som si uvedomil kde som sa dostal. Vlasy padli a môj úsmev z tváre okamžite vymizol. „Čo .. tu robíme?“ Bolo mi jasné že čo, ale dúfal som že tejto časti sa vyhnem. Nechcel som!

pro **Yoko Ayme** Fri 31 May - 21:15

Když začal protestovat, z legrace jsem si ho přehodila jako pytel přes záda, takže visel hlavou dolů.
"Budeš protestovat? Zlochtám tě tak, že budeš prosit o milost!" Podotkla jsem, potom došlo na to, co moc rád neměl, aspoň zezačátku. Nakonec se stejně s kachničkou cákal, až voda byla tak ledová, že musel jít ven a převlékl se, s mou menší pomocí, do čistého.
"Trdlo, víš, že je dost pozdě a děti jako ty by měli spinkat? Pokud chceš být vzhůru déle, musíš jít požádat tatínka, třeba tě pustí.." Mrkla jsem na něj, pustila ho na zem a nechala ho vběhnout do obýváku.

pro **Daiki Ayme** Fri 31 May - 21:26

Naštvaný som vyšiel z vane v ktorej som si to samozrejem ako vždy učil a viac som bol naštvaný zato že som musel výjsť. Skôr ako ale ma poslala za otcom, trochu som sa zahriakol a otočil sa preč držiac macíka v rukách. „Znova odíde že?“ Zaznela otázka, vždy odchádzal, vždy, a niekedy na dosť dlho. A videla to ako ma to trápilo, preto som sa otočil aby nevidela moje vlhké a smutné oči. Neviem kam tatítek stále mizol ale, trápilo ma to.

pro **Yoko Ayme** Fri 31 May - 21:47

Podívala jsem se na Daikiho, který se zastavil uprostřed pohybu a ručníkem mu začala sušit ještě mokré vlasy. Jeho otázka mě zarazila, nikdy bych netušila, že ho to tak trápí.
"Ale no tak, vždycky se vrátil, takže se párkrát vyspinkáš a bude zase zpátky. Má své povinnosti v Konoze, tetu Kiwi a potřebují ho. Tak teď buď na něj hodný ano, není to pro něj nejjednodušší?" Ručník jsem odložila a usmála se na něj, potom jsem se vydala zpátky do obýváku.

pro **Daiki Ayme** Fri 31 May - 22:01

Pochybnosti sa nevytratili ani po jej slovách, ale pousmial som sa, budu tu pro tatínka! „Tatííí, že môžem dlho být hore?!“ Spýtal som sa ešte za behu keď som prebehol okolo Yoko ako blesk, dostal sa k tatínkovi a objal ho ako úplatok že mi to snáď povolí. K tomu som sa nebezpečne kawai usmial, pričom som nadvihol dohora hlavu, pretože moja výška a jeho no.. ehm.. a proste som bol roztomilí!

pro **Raiken Namikaze** Fri 31 May - 22:12

Nijako som ešte pred chvíľkou nereagoval, iba som s úsmevom pozoroval, ako obaja miznú do kúpeľne. A vlastne, odišlo viac ľudí, no všetkých som si nepovšímal. Jedno som ale vedel, pomôcť sme asi nemohli, pretože sme mali Daikiho, a toho nechávať osamote... no, po prvé by to tu dopadlo katastrofálne, a po druhé by sme ho ani samého určite nenechali, ešte by bol smutný! Tak som len tak posedával, hádzal pohľady na steny, nábytok, a uvažoval som, čo také asi kto robí zo starých známych. Z tohto zamyslenia ma vytrhol až Daiki, keď sa po nejakej chvíli vyrútil a hneď bol pri mne. Už z chodby znela jeho otázka, nad ktorou som premýšľal ale iba chvíľu. No, kto by teraz takej kôpke roztomilosti niečo zakázal? Pfe, menšia slabina...
Môžeš, ale ak budeš poslúchať. Usmial som sa na neho, snáď to bolo fér, môže ostať hore, ale nič tu nevyvedie. To nech si radšej nechá na deň, keď už! Teraz som chcel už len oddychovať, a len tak proste nič moc nerobiť.
Tak, um, napadá vás niečo, čo by sme mohli robiť tu? Otočil som sa krátko na Yoko, potom na Daikiho, a zase naspäť a naspäť. Pár nápadov som aj mal, len... ktovie, či tu majú aj nejaké spoločenské hry! Ak nie, asi by sme ostali pri telke... alebo niečom, čo ma zatiaľ nenapadlo, ale určite napadne!

pro **Daiki Ayme** Sat 1 Jun - 8:36

Usmieval som sa jako slniečko keď mi povolil, pustil som ho a okamžite vystrelil hore schodami ktoré boli pre mňa naozaj problém a veľa krát sa zdalo že sa pošmyknem a spadnem, len aby som došiel do svojej izby a tam sa prezliekol. No to ako som sa vrátil, neočakával nikto. Hore na schodoch sa po malej chvíli objavil Daiki? Nie, už to nebol Daiki, už to bol lovec, v obleku Rengara držiac plyšovú hračku v podobe jeho noža, som zareval, čo skôr vyzeralo ako keď sa tigrie mláďa snaží zarevať ale len zamňauká a nebezpečnou rýchlosťou som sa pustil dole schodmi, čo vyvolalo nie len úsmev ale aj zdesenie, keďže bolo všetkým jasné že o chvíľu určite spadne. S mojím šťastím. Vážne by mi mohli zakázať to LoLko xD

pro **Yoko Ayme** Sat 1 Jun - 10:08

Sedla jsem si vedla nich a jen zavrtěla pobaveně hlavou, když mu to povolil.
"Ty jsi ale měkota! Nechat se ukecat na roztomilý kukuč!" Nenápadně a hlavně z legrace jsem si do něj rýpla, mezitím, co jsem přemýšlela, co dělat, abychom si tady zkrátili dlouhou chvíli, mi Daiki opět zmizel z dohledu a vrátil se až po chvíli, kdy se asi třikrát rozplácnul ve směšném převleku. Zůstala jsem na něj chvíli zírat.
"Daiki proboha co to máš na sobě?! Nebudeme si teď hrát na hrdiny, že ne?"

pro **Raiken Namikaze** Sat 1 Jun - 12:41

Nabudúce mu to už nezaberie, neboj! Pobavene som pozrel na Yo, keď som si zrazu uvedomil, že Daiki zmizol preč. Z nášho dohľadu... A to som si sľúbil, že ho budem mať furt na očiach! No nevadí, šiel iba hore, tak snáď tam nič nevyparatí.
Tak, um, č- ... Než som stihol niečo povedať Yo, začul som... akési divné mňauknutie či čo to bolo. Pozrel som sa smerom na schody, kde sa Daiki práve nebezpečne hrnul dole, až nakoniec aj niekoľko krát spadol. Po tom sa už ozvala Yo, ta hra... eh, fakt ju bude musieť obmedziť! Poškrabal som sa na zátylku a usadil som sa tak, aby som lepšie na neho videl. Mal som ale pocit, že po nás skočí, keďže bol teraz lovec. Lenže to nemusí dopadnúť dobre! Ale snáď to nespraví, to by bolo už potom jeho povolenie zostať dlho hore zrušené. Aj keď, netuším, ako by sme ho donútili zaspať xD.

pro **Daiki Ayme** Sat 1 Jun - 16:00

Naposledy ma mohli zahliadnuť dole na schodoch, kde sa mi podarilo znova asi 10ty krát spadnúť, ale v tom miestnosť zavalil hustý biely dym. Mnohý by si pomysleli že nás napadli nukeninovia, kým dym nezmizol a Daiki s ním tiež. Určite sa zdesili, ale všimli si tiež čo vyvolalo biely dym.. Otcov dymový lístok po ktorom ostala malá stopa, aj keď asi nemohli vedieť že patrí Raikeovi, lovec sa pustil do lovu!

pro **Yoko Ayme** Sat 1 Jun - 18:54

Vůbec jsem netušila, že náš synek tu hru nejenom vezme takhle vážně, ale že bude i takhle vynalézavý. Dým ale nebyl moc dobrý nápad, protože tady tak nějak nebyla okna a nedalo se vyvětrat, jediné, co jsem mohla, bylo rozrazit dveře místností dokořán.
"Daiki! Ty jsi trdlo!" Pronesla jsem se smíchem, přes ten dým jsem pomalu ani neviděla, ale jakmile se rozvířil, porozzhlédla jsem se a Daiki nikde. Viděla jsem jen Raikena, jak se jen naproto v klidu usmívá.
"Hej, tohle je vážná věc! Jestli se nám zase ztratí!" Pronesla jsem, zasmála se, dloubla Raiken do ramena a porozhlédla se kolem sebe.
Kam zmizel?

pro **Raiken Namikaze** Sat 1 Jun - 19:04

Čakal som, kým sa k nám dovalí, lenže ten spravil niečo fakt nečakané. Miestnosť vyplnil dym, Yoko mohla otvoriť už iba dvere, cez ktoré dym začal vychádzať von, a ja som už pohotovo stál niekde povedľa Yo, a díval som sa po obývačke, keď už bolo lepšie vidieť. Ale usmieval som sa, akurát sme mohli len hádať, odkiaľ na nás zaútočí. Pozrel som sa na Yoko, keď ma tak "ďobla" do ramena, a dovolil som si aj mávnuť rukou.
Toto je lovec, ten sa nestratí, neboj. Pobavene som preniesol, zavrel som dvere, keby sa Daiki fakt chcel vytratiť von, a začal som sa obzerať. Bol malý, mohol sa skryť všelikde... to sa zas nahľadáme. Najlepšie by teda bolo, keby nás nejako asi napadne, nech nám ušetrí čas!

pro **Daiki Ayme** Sat 1 Jun - 19:14

Nemohli ani tušiť to, že malý Rengar potichu vrčí pod gaučom, keďže som naozaj dosť maličký nato aby som sa tam schvoval. Môj plyšový improvizovaný nôž a macík v druhej ruke len dodávali atmosfére lovu, desivej atmosfére v obývačke, ale desivá skôr bola len pre mňa, rú správnu šťavu. Kedy zaútočím? Ozvalo sa v hlavách keď môj pohľad padol na Raikenov chrbát.

pro Artemis Sat 1 Jun - 21:21

Pootáčal som hlavou na všetky strany, následne som s ňou spravil dokonca 360 stupňové kolečko a znova som sa len zapozeral pred seba. Rin a Kin len deprimovane sedeli na zemi, pri čom obe dievčatá plakali potoky imaginárnych sĺz. Pozrel so msa na nich trocha .. no úplne nemenným výrazom. Stále som sa tváril ako keby som vyšiel z nejakej výrobnej linky, pri čom v tej výrobnej linke vyrábali mňa. Pomaly som sa postavil a zo stola som si zobral ďalšiu nedopitú šálku čaju. Bolo mi viac menej jedno, koho to je.
"I-de-me." Povedal som trocha sekane a následne som si začal odśrobóvavať malíček. Zdalo sa mi, že je trocha zapráśený. Ako som vyšiel z dverí von, dievčatá ma následovali. Čo som tu však nechal bolo dosť veľké vrece plné harabúrd ktoré však oćividne práve pre mňa dosť znamenali.
(presun)

pro **Yoko Ayme** Sun 2 Jun - 8:50

"No doufej, známe ho!" Podotkla jsem a porozhlédla se. Daiki se schoval a my jsme ho evidenně nehodlali hledat, protože on byl přece ten lovec. Přišlo mi to hodně vtipné, ale alespoň někdo může mít z života radost, má život bez starostí, který jsme mu chtěli dopřát.
Ale stejně mi něco hlavou vrtalo, co je to za svitek a kam se poděla Pili? No, nahlas jsem své pochyby neřekla, jestli se ale brzo nevrátí, budu se muset jít tam na povrch podívat za nimi.

pro **Raiken Namikaze** Sun 2 Jun - 11:41

Ostal som len tak postávať a rozhliadať sa, hľadať sme ho nemuseli, veď sa čo chvíľa určite ukáže. Aspoň som mohol malú pozornosť venovať Yo, ktorú očividne v hlave trápilo ešte niečo iné. A vzhľadom k tomu čo sa stalo, určite odchod takmer všetkých z domu niekde von. Preto som sa na ňu s povzbudzujúcim úsmevom kukol.
Budú v poriadku, nemaj obavy. Šepol som, keď zázrakom Daiki zaspí, možno navrhnem ešte ísť ich pozrieť, pravda, niekto by tu aj tak musel ostať. To mi bolo jedno kto čo bude robiť, len nech sa teraz Yo netrápi! Jej... nie, naša veľká rodina by sa predsa nenechala poraziť! A navyše, teraz bolo potrebné sústrediť sa na malého Rengara, ktorý tu na nás z niekadiaľ určite číhal.

pro **Daiki Ayme** Sun 2 Jun - 12:04

Z ticha a šera zpod gauča som sa začal pomaly a plížiac presúvať dozadu, priamo za gauč, kde mi boli obaja otočený chrbtom. Bol som skrytý, ako keď Rengar číha v kroví, som vyberal obeť. Normálne by každý skočil po mamke, pretože bola namiesto muža slabšia, ale ja som si zvolil tatínka! Pretože my nešlo o lov ale o česť! V momente som vyskočil na gauč, ale namiesto toho aby som sa odrazil a vyskočil, potkol som sa o vlastnú nohu a hodil držku zahanbene o zem. Nevstával som..

pro **Yoko Ayme** Sun 2 Jun - 12:20

Otočila jsem se na Raikena, protože jeho slova mě probrala z myšlenek a jen se pousmála, má pravdu, určitě budou. I za ty roky jsem si nějak nemohla zvyknout, že nás je tu tolik. Bývali jsme s Pili jen dvě a teď? Teď už svojí velkou rodinu ztratit nechci!
Zrovna ve chvíli, kdy jsem se otáčela, že už se po Daikim půjdu podívat, jsem ho akorát viděla, jak skáče z gauče a rozplácne se na zemi. Prvotně jsem se chtěla začít smát jeho nešikovnosti, ale..
Po kom to to dítě má by mě zajímalo! Po mě určitě ne!
"Jsi v pořádku truhlíku?" Zeptala jsem se ho ve chvíli, kdy nějak nevypadal, že by vstal. Daiki nebyl ufňukánek, a proto mi to přišlo divné.

pro **Raiken Namikaze** Sun 2 Jun - 12:31

Len krátku chvíľku mi Daiki dovolil kukať sa na Yoko, to sa totiž už ukázal z úkrytu, a už-už by aj skákal, ale sám sa potkol o vlastnú nohu. Nejako divne padol, a akosi sa prestal hýbať. Mne už hneď po páde naskočil trošku prekvapený výraz, keď sa po tom nehýbal, začal som sa trošku obávať, či mu niečo nieje. Ale tiež to mohol byť aj jeho podlý trik! Tak som nakoniec pomaly vykročil k nemu, len tak na polceste som spomalil a čakal som, či sa k Yoko dostane jeho odpoveď, alebo tu zase zažijeme stresy, keby mu niečo bolo.

pro **Daiki Ayme** Sun 2 Jun - 12:38

Nehýbal som sa, a ani po tom čo Raiken sa zastavil, nepohol som sa. Teda sa ku mne určite jeden z nich ostal, či už maminka alebo tatínek, len čo sa ku mne priblížili a dotkli aby mi pomohli stáť, ozvalo sa puf a na mieste kde som doteraz bol ostal len macík, a ja som sa ocitol na chrbte jedného z rodičov, podľa toho kto vyrušil moje konečne po rokoch vytrénované kawarimi. Ak ho vyrušil tatínek, vysel som na maminke, ak maminka, vysel som na tatínkovi, držal ho okolo krku s hlavou zaborenou do vlasov, plyšovím nožíkom som ho mlátil po chrbte a šťastný z lovu som pokrikoval. „A mám ťa! Pravý lovec nikdy neuteká!“

pro **Yoko Ayme** Sun 2 Jun - 12:49

On se dál nehýbal, takže jsem k němu nakonec došla, chtěla ho vzít do vzduchu, jenže on udělal puf!
Kawarimi?!
Hodně mě překvapilo, že namísto Diakiho tam byl plyšový macík. Daiki ještě nebyl ani Genin a zvládnul Kawarimi. Ten fakt mě potěšil víc, než jeho slova o tom, jak chytil Raikena, když se mu zjevil na zádech.
"Šikula! Jak ses to Kawariimi naučil?" To mě zajímalo, určitě ho potom čeká nějaká odměna!

pro **Raiken Namikaze** Sun 2 Jun - 13:12

Keď sa pred Yoko, ktorá k Daikimu prišla, zjavil len macík, ostal som zarazene kukať. V hlave mi začali prebiehať rôzne myšlienky, ale vyrušilo ma z nich niečo, čo mi skočilo na chrbát. Bol to Daiki! A použil Kawarimi! Týmto prekvapil, a to poriadne... a teraz som bol obeťou, keď ma mlátil s plyšovým nožíkom. Trochu som sa začal smiať, a nakoniec som padol na kolená na znak, že ma malý lovec až takto zložil! Už som ale uvažoval nad niečím iným, nad odmenou...

pro **Daiki Ayme** Sun 2 Jun - 14:11

Úsmev na tvári mojich rodičov vyčaril aj mne, ale ten zmizol, byť lovec ešte nedokončil svoj lov! Jeho ďalším cieľom po ockovi, teda mojím, bola tentoraz maminka, ale to by som musel zliesť nejako z tatínka. Našťastie si pokľakol, ja som zoskočil a z revom malého šteniatka som sa rozbehol na mamku, nožík držiaci v ruke, aj keď len plyšový. Mala môjho macíka! „Daichi..“ Odpovedal som po chvíle, kedy každý očakával napadnutie mamky, ale ja som sa jej vyhol a vzal si macka! Priznal som sa ako som ho pozoroval. A on ma začal učiť! To sa už môj tok myšlienok upriamil ale na zvitok ktorý priniesol a ja som sa veľmi "nenápadne" začal ku nemu premiestňovať.

pro **Kaori Senju** Sun 2 Jun - 18:47

Do miestnosti vletel orol. Vedel kadiaľ má ísť, keďže tu už pár krát bol. Keď Hokágyňa písala Raikenovi, pretože od neho niečo potrebovala. Sadol si na Raikenovo rameno a vystrčil nôžku, na ktorej bol pripnutý krátky odkaz.

Spoiler:

pro Sponsored content

Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny