Skrytá Oáza a její okolí

Zastrčila jsem mapu do brašničky na boku a vzhédla. Informace od anbu byly perfektní! Pousmála jsem se. Vysoké skály chránili celou oázu. Přemýšlela jsem, jak se co možná nejméně pozorovaně dostat dovnitř. Přece jen, jen tak vlést do schromáždiště nukeninů...

Povzdechla jsem si. "Dobře, tak hurá do boje!" mumlala jsem si ironicky a rozešla se k průsmyku.

Pred priesmykom stálo akési dievča.
"Zmizni odtiaľto skôr, než ťa... tak počkať, niekde som ťa už videla, ale nemôžem si spomenúť..."

Pousmála jsem se. "Páni... netušila jsem, že ještě žiješ..." naklonila jsem hlavu na stranu. "Ale to, že ses přidala k nukeninum... zklamala jsi mě!"

Pozvedla jsem obočí. "Nemusíš se bát... jsi moc malá ryba, přišla jsem kvůli něčemu většímu..." ušklíbla jsem se na ní a rozešla se do oázy.

Netrvalo dlho, než si ju ostatní všimli. Ako náhle podala hlásenie, atmosféra v oáze bola napätá. Nukenini nevedeli, či útočiť, alebo utekať, tak len vystrašene postávali na miestach, až na istú skupinku. Na jednom zo stromov sedel zahalený muž, ktorý vydal nezrozumiteľný rozkaz. Dvaja nukenini následne potom došli až k Akasune.

Meno: Taishichi
Vek: 27
Trieda: A

Meno: Nakite
Vek: 22
Trieda: A

"A vy jste?" založila jsem si jednu ruku v bok a dívala se na dvojici ninjů. "Omluvte mou neznalost a nezájem, ale já jsem přišla kvůli jediné osobě..." povzdechla jsem si.

Taishichi: "Obávam sa, že ste prišli na zlé miesto, kazekage-chan."

Nakite: "Súrodenci z Oázy, sme nukenini najvyšších tried sunagakure a zároveň sa tu o to staráme. Preto nevieme, čo by mohla kazekage od nás chcieť. Koho že to hľadáte ?"

"Och, omluvte mou neznalost..." ušklíbla jsem se kysele. "Hledám jistého ninji ze Suny... odešel před několika lety... nevím, zda znáte jeho pravé jméno, ale přezdívá se mu Hurikán." přeměřovala jsem si dívku i chlapce pohledem.

"Nemám zapotřebí vysvětlovat vám svoje důvody. Přestává mě bavit věčně řešit nějaké zločiny, je tak akorát na čase zavřít ho do vězení. Krom toho mám na něj pár otázek, co mě zajímají už několik let! Takže... nebudu vyhrožovat srmtí, buď mi řeknete, kde je, nebo ho najdu sama... takže..?" zastrčila jsem si vlasy za ucho a přejela všechny nukeniny očima.

Stála jsem s rukama v bok a jen si jednou rukou přidržovala vlasy, aby mi nelétali do obličeje. "Působivý příchod!" odfrkla jsem si. "To není nenávist... spíš nostalgie, že starý známí se dal ke zločinu!"

Jikane (alebo Hurikán, ktorého obrázok si môžete pozrieť v podpise )

"Hra na slovíčka mi nikdy veľmi nešla, to predsa vieš."
Zjavne som nestál nohami pevne na zemi.

"Vím, vím... radši sis hrál se zbraněmi a jutsu!" ušklíbla jsem se. "Když ti nevyšla pozice Kazekageho rozhodl ses stát leadrem těhle ehm..."podívala jsem se na nukeniny. "Poskoků?"

Jikane

Zasmial som sa.
"Naozaj milé, že ma po tých rokoch stále ešte nepoznáš. Tak za prvé, ja nie som leader ale tamten tam na palme. A za druhé, neodišiel som kvôli tomu, že som sa nestal kazekagem."

"Vážně?" pozvedla jsem obočí. "A já si vždykcy myslela, že tvoje mužská ješitnost to prostě neunesla!" usmála jsem se medově. "Tak proč jsi odešel?"

Pousmála jsem se. "Přece jen... věděla jsem, že budu bojovat, když dojdu až sem... ale víš jak souboje nenávidím. Nechceš se radši vzdát?" uculila jsem se. "Nemám chuť bojovat..."

"To není namyšlenost... spíš chabý pokus se tomu vyhnout." pokrčila jsem rameny. "Nerada bojuji... ale co jiného mi zbývá... chtěl jsi být Kazekage a teď budeš bojovat se mnou, protože jsi zrádce a hrozba Suny.. nepřijde ti to ironické?"

Jikane

"Keď to povieš takto, je to celkom ironické."
Všimol som si, že náš "leader" vyjadruje k súboju istý druh nesúhlasu. Samozrejme mi došlo, prečo asi.
"Na tomto mieste by sme mohli prekážať. Môžem ti povedať snáď iba toľko. Ak ma chceš, tak si ma chyť."
Vyletel som do vzduchu.
"No tak ! Použi piesok, alebo tak niečo a poď za mnou !"
Preletel som hradbami až na púšť.