Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

pro **Akasuna no PiliKKa** Tue 28 May - 20:11

First topic message reminder :

Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny - Stránka 2 Steinsgate

V těhle pár pokojíčcích bydlí Pilča a celá její rodina. Ano, Akasunů je vážně hodně, i když tenhle pidibyteček zase tak veliký není. Je zcela obyčejný s věcmi, které se tak různě našli po vesnici. Máme tady kuchyńku i koupelnu, větší obývák a pár postranních pokojíků. I když je to v podzemí, je tu neustále uklizeno, pěkně barevně vymalováno a často byt voní květinami. Pilikka sem taky odnosila spoustu věcí z jejich zničeného domu, hlavně fotky a věci, které zdědili.

Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny - Stránka 2 Tumblr_m4ht8tL1iT1qju1iho1_500

Ano, pořád máme Freyu a ano xD pořád máme Al-kaidu^^

Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny - Stránka 2 The-hamster-to-be-cared-for

pro **Yoko Ayme** Wed 29 May - 20:17

Dorazila jsem s Daikim domů. Nevěděla jsem, jestli tomu říkat domov, ale za ty léta, se tak zútulnil, že skvěle vynahrazoval i naši vilku, vždyť domov je tam, kde je rodina!
Daikiho jsem položila na pohovku, kdyžtak ho potom přeneseme, netušila jsem, jestli už usnul, nebo je pořád ještě vzhůru, kdyby něco, on přijde sám za námi, stejně ho ještě čeká sprcha, ani bych se ale nedivila, kdyby usnul. Plyšáka jsem dala vedle něj, pohladila ho po vlasech, ten nám dneska dal zabrat! A potom jsem vešla do kuchyně, no, vypadat jsem musela děsně, špinavé tváře, naprosto zničená! Budu muset se za chvíli taky jít zkulturnit.
"Zdravím rodinko.." Zakřenila jsem se na všechny, co se tady nacházeli. Něco tu hezky vonělo, Pili určitě zase vařila! Já jsem jen sebou vzala nějakou vodu, nechtěla je rušit a vrátila se za Daikim, potom už jen čekala až Raiken přinese rámen.

pro **Raiken Namikaze** Wed 29 May - 20:33

Yo si ani nestihla spraviť nejaké extra pohodlie, a už som sa objavil pri nej a pri Daikim. Ako prvé čo som spravil, hoci neviem prečo, bolo to, že som sa tu porozhliadol. Zdá sa, že všetci boli asi v kuchyni, a len tak prísť a pozdraviť... no, kvôli tomu som nechcel rušiť. Veď pozdravím, keď vyjdu! Posadil som sa na opierku gauča čo tu bol, a jeden rámen som podal Yo. Druhý som položil na stôl, a tretí som si nechal v rukách. Než som sa do toho ale pustil, musel som sa trošku pobavene usmiať nad tým, ako Yo teraz vyzerala. No, špinavá nešpinavá, stále zlatá za každej okolnosti.
Dnes to teda bolo zaujímavé... som zvedavý, čo nás také čaká zajtra. Pobavene som sa ozval, otvárajúc svoj rámen. Do ruky som chytil hneď paličky, a ešte som sa znova musel na Yo pozrieť.
Dobrú chuť! Až teraz som začal jesť, a to s poriadnou chuťou. Zatiaľ čo pred rokmi som ledva jedol... teraz mi často krát nestačil ten jeden rámen, čo inokedy som ledva nejaký dojedol. No čo, vrátila sa mi chuť do jedla! A to poriadne!

pro **Yoko Ayme** Wed 29 May - 20:40

Pořád, i za ty rok, mě nepřestávala udivovat ta rychlost a energie. Musel se neustále přemišťovat a vypadal pořád stejně fit, jako ráno! Neuniknul mi jeho pobavený úsměv.
"Hej, nekoukej na mě tak! Sám nevypadáš o nic líp, máš černou tady, tady a tady!" Rozmazala jsem mu to na nose a ušklíbla se, dospělá a přesto pořád jako malá. Potom jsem se podívala na Daikiho, jestli chtěl chrnět, bez řádné večeře nedostane šanci. Začala jsem mu mačkat a pouštět nos, jako kdyby to byl jen klakson. Ale musí to zabrat! Plus vůně rámenu, koho by to nevzbudilo?
"Hej, zlato, něco tu na tebe čeká.." Pobaveně jsem ho sledovala a sama si nechala rámen na klíně.
"S tímhle trdlem? To můžeme čekat cokoliv!" Podotkla jsem směrem k Raikenovi, ale nebyla to výčitka, kadý den s Daikim byl adrenalin!
"Dobrou a děkuju.." Podotkla jsem, stále sledujíc Daikiho jsem se musela zeptat.
"Nepotřebují tě v Konoze, nebo je tam klid? Já jen, abys nezanedbával i povinnosti, co máš tam.."

pro **Daiki Ayme** Wed 29 May - 20:48

Len čo sa moja hlava dotkla macíkovského vankúču a ja som vedľa seba pocítil ako macka tak aj mamku, po zatvorení očí som sa dostal do ríše snov, snov odkiaľ ma bolo naozaj ťažké dostať ale mamka ako vždy našla spôsob ako prekaziť všetko dobré! -,-" Vo chvíli ako mi uzatvárala prívody vzducho, som pomaly rozlepil oči od seba a zapozeral sa na rámen. Hyperaktívny som bol ale teraz som sa len pomaly natiahol k jedlu, vzal paličky a začal sa ako vždy s jedlom hrať, no jesť to nie. Proste som sa .. divne pozeral do jedla, neprítomne. Trochu.. zvláštne.. Sledujúc piesok okolo postele.. som sa straisol a odsunul rámen.

pro **Raiken Namikaze** Wed 29 May - 21:01

No, tak ostal som zašpinený aj ja. O to väčší dôvod ísť pod príjemnú sprchu! Iba som sa nad tým pousmial, nechal som čiernu čiernou, a ďalej som do seba hádzal rámen. Zároveň som sledoval, či Daikiho prebudí vôňa rámenu a to stláčanie jeho nosa. Ono, to by prebudilo asi každého, takže som skôr bol zvedavý na jeho reakciu.
Veď práve, ide len o to, čím takým nás zasa prekvapí. Pobavene som ešte zareagoval na to čo vravela, a ešte som zase do seba šupol trošku z rámenu. Potom som ale akosi prestal, misku som od úst odtiahol a pozrel som na Yo.
Verím, že si Konoha zatiaľ počína dobre, a nepotrebuje ma. Je tam mnoho skvelých a schopných ninjov, ktorí veľa vecí hravo zvládnu aj bezo mňa. Ak by sa niečo dialo, alebo by ma potrebovali, určite by ma nejako ohlásili... um to mi pripomína, že by som mal navštíviť aj Kiwi. Odvetil som s istotou v hlase, načo som už išiel zase pokračovať v jedení, ale nedovolil mi to jeden pohľad. Pohľad na Daikiho, ktorý sa zobudil, chvíľu sa len hral paličkami v jedle, načo ho nakoniec odsunul.
No ták Daiki, musíš jesť, aby si bol silný a zdravý! So širokým úsmevom som najprv povedal, načo som ale svoju misku odložil na stôl, úsmev som trošičku stiahol a naklonil som hlavu.
Deje sa niečo? Spýtal som sa, nepôsobil som nejako extra zvedavo, len som sa proste zaujímal, čo sa také stalo, že naše usmievavé slniečko je v takejto nálade. A mňa to samozrejme trápilo, to je totiž najhoršie, ak niekoho niečo trápi, chcete mu pomôcť, ale neviete ako! Preto som sa aj teraz pochopiteľne spýtal, takého som ho nerád videl.

pro Daichi Akasuna Wed 29 May - 21:29

Když se dělali špagety, tak jsem samozřejmě snížil plyn, aby to tak moc nebublalo a pak jsem se posadil na kuchyňskou linku a pil jsem Pepsi.
Po chvilce se tu ale objevila teta Yoko a mě se rozzářili oči, páč jsem jí ale sakra dlouho neviděl. Seskočil jsem z linky a šel hned za ní, protože špagety ani ještě nebyly hotové. Došel jsem tedy až ke gauči a koukl se kdo tam leží...Můj bratránek Daiki! Toto jsem taky dost dlouho neviděl.
"Těpéro Familie! Tak dneska jaká?" Zasmál jsem se, ale z jejich výrazů jsem přestal a koukl se na Daikiho. Hned mi bylo jasné co potřebuje!
Došel jsem zpátky do kuchyně a vzal jsem čokoládu ze spíže a vrátil jsem se k nim. Čokošku jsem podal Yoko a zazubil jsem se.
"Zkus toto." Zazubil jsem se a dopil kolu. Když už jsem jí měl dopitou, tak jsem plechovku vyhodil do koše a šel si za svou mámou, teda spíš jsem si stoupl vedle ní a koukal se směrem na ty tři. Bylo hezké vidět tetu Yoko šťastnou.
Pohled jsem upřel na Raikena a nějakou tu dobu jsem na něj pořád čučel. Pak jsem se jen zamračil, dal si ruce do kapes a šel do svého pokoje, kde jsem si sedl na postel, opřel se o zeď a přivřel oči. Nespal jsem, jen přemýšlel.

pro **Akasuna no PiliKKa** Wed 29 May - 22:10

Seděla jsem na pohovce, když přišel i zbytek rodiny. Rozzářila jsem se jako lampička! Aby ne, vždycky jsem byla klidnější, když byli tady a ne v Konoze. Ne, že by Suna byla bezpečnější, než Konoha, jenže tady jsem měla hezky celou rodinku pohromadě a mohla jsem na ně dohlížet.
"Yo-chii!" vyskočila jsem a políbila ji na obě tváře. "Moc ráda vás vidím!!" usmívala jsem se na ní i Raikena, protože i jeho už jsem počítala do rodiny, aby taky ne!
"Máte s sebou i Daikiho?" jistě, svého synovečka jsem vždy stavěla na první místo a teď jsem ho neviděla. Obvykle skákal po pokoji jako gumový medvídek a zlobil s Daichim. Všimla jsem si ho až po chvíli, usmála se na něj a políbila ho.
"Jak se máš, cvrčku?" rozcuchala jsem mu zlatavé vlásky a pak to samé udělala i Daichimu, protože jsem měla radost, že se o prcka tak zajímá.
"Doufám, že se zdržíte, převlíknu vám postel!" odpochodovala jsem do vedlejší místnosti, kde jsem udělala, co jsem před chvilkou hlásila a všechno připravila, aby měli pohodlí.
Když jsem se vrátila, nandala jsem špagety na talíře a svolala zbytek rodiny, která se zrovna neládovala ramenem, ale když se tak rozesadili, instinktivně jsem napočítala o jeden talíř navíc.
"Kde je Akio?!"

pro **Yoko Ayme** Thu 30 May - 13:53

Daikiho jsem probudila, já vždycky věděla, jak to dokázat! Jen jsem se na Daikiho zákeřně pousmála, zatahala ho za nabručenou tvářičku a sledovala, jak se nípá v rámenu.
"Ale no tak, copak se děje? Rámen jindy miluješ.." Mluvila jsem vážně, nebylo normlní, aby byl v klidu a měl tuhle náladu. Starostlivě jsem se zamračila a naklonila hlavu na stranu. Šáhla mu na čelo, teplotu neměl. Ale fakt budu muset skočit pro suché oblečení! Ještě se nachladí a bude nemocný, to jsem vůbec nechtěla riskovat. Otočila jsem se na Raikena a pokyvovala hlavou.
"Hai, máš pravdu. A za Kiwi? To bys měl, určitě jí chybíš a nezapomeň jí pozdravovat!" Jo, ta červenovláska byla vždycky číslo! Potom za námi přišel Daichi.
"Nazdárek milovaný synovče! Právě jsme se vrátili po krutém hrdinském boji s potkany.." Objasnila jsem mu situaci, proč vypadáme jak po posledním tažení a usmála se, potom mi podal čokoládu, rty jsem naznačila děkuju a čokoládou zamávala Daikimu před nosem. Jestli nezabre tohle tak potom už vážně nevím, velké rodinné objetí?
"Sice bych tě neměla takhle rozmazlovat, ale.." Podala jsem mu jí a usmála se na něj, něco musí zabrat, fakt jsem měla starost! Potom se k nám přiřítilo něco černovlasého, hádejte dvakrát, Pilča!
"Ahoj Pili-chii, jasně, že tu zůstaneme, po dnešním dobrodružství. Vykrmuješ mi Al-kaidu dostatečně?" Podotkla jsem, no jasně, můj milovaný křeček.
"Jinak naše Famílie se parádně rozrůstá.." Hlavou jsem trhla směrem k Akimu a zákeřně se na Pili pousmála, bude mi muset pár věcí povyprávět! Potom šla zase zpátky, ale zaslechla jsem ještě poslední poznámku. Akio, bratránek, toho bych taky chtěla vidět! Ale kam se poděl? Že by se někde toulal, v těhle časech?
Nakonec jsem odložila rámen stranou, na chvíli se vytratila v zadním pokoji, vytáhla ze skříně čisté oblečení pro Daikiho, aby mi neprochladl a vrátila se zpátky.
"Tak co, je to lepší? Už jsme zase všichni pohromadě, truhlíku.." Podotkla jsem a cvrnkla ho do nosu.

pro Daichi Akasuna Thu 30 May - 14:13

Když jsem tam tak seděl, jen jsem přemýšlel nad těma potkanama, o zmínila tetička a musel jsem se pousmát. Když jsem otevřel dveře od pokoje, zrovna v tu chvíli jsem uslyšel jméno Akio a hned mi to cvaklo. Já samozřejmě věděl kde je...tam, kde bývá pořád. Pousmál jsem se, vzal jsem si na sebe mikinu a nenápadně jsem vyskočil oknem ven a někam jsem běžel.

Přesun

pro **Daiki Ayme** Thu 30 May - 14:36

V ruke som zvieral malého macíka, dokonca ani pusu od tetičky som nevnímal, čokoládu ktorou mi mamka mávala pred nosom som vôbec nevidel, len som sa divne pozeral na posteľ a rozmýšľal nad divnými vecami, hrajúc sa z mamkinou rukou. Musel som ju chytiť rukami, začal ňou mávať do strán, to ma v tú chvíľu rozveselilo ale keď sa bavili znova o Kiwi prišlo mi na rozum jedno. Tatínek zase odíde. Ruka znova padla na posteľ, moje tiež a len s nie príliš veľkým nadšením som vyšiel z postele a usadil sa pri gauči neďaleko mamky, s hlavou zvesenou nadol sledujúc podlahu. Fakt niečo sa dialo. Aj macko ostal na posteli, čumel som do zeme, nerozprával, poriadne sa nehýbal, nevnímal okolie..

pro Artemis Thu 30 May - 15:38

"Hmmm hm hm.." Pohmkával som si stále rovnakú melódiu už niekoľko hodín. V ruke som držal prastarý svietník na ktorom horelo niekoľko sviečok. Dovnútra sa dostať bola snáď ta najľahšia vec na svete. V hale som svietník položil doprostred zeme a obe dievčatá, aj Rin a aj Kin mi boli v podstate za pätami, pri čom sa držali môjho plášťa. Pomaly som si dal dole klobúk, ktorý som zavesil na vešiak a ruky som pololiž na dvere do obývačky. Zatlačil som.. teda.. bolo tu viac ľudí než som očakával. Bez jediného zastavenia som však kráčal ďalej, až k stolu, odkiaľ som zobral nejaký hrnček z ktorého som si odpil. Bolo mi viac menej jedno, čo v tom je a koho to je. Následne som sa len pootočil a bez toho, aby som sa na niekoho pozrel som si tozamieril k nejakej izbe .. alebo izbám? Proste som si to tu chcel poobzerať. Moje pohyby pri tom boli dosť mechanické, ako keby som to robil naschvál alebo čo. Rin a aj Kin ktoré kráčali za mnou sa každému len klaňali ako bláznivé a ospravedlňovali sa.. bolo to samé "Gomenne" tam.. "Gomenasai" tu.. a neisté a trocha zahanbené úsmevy na tvári. Po odchlípnutí ďalšieho dúšku som si znova začal vyhmkávať pre mňa tak typickú melódiu. Moje správanie mohlo na prvý pohľad vyzerať drzo, ako keby som sem patril alebo.. čo.

pro **Raiken Namikaze** Thu 30 May - 15:41

Najprv sa tu objavil ešte Daichi, ktorý ma potom nejako divne začal pozorovať. Fakt vážne divne. Nuž čo, posnažil som sa moc si toho nevšímať, a radšej pútať pozornosť k Daikimu. Nevyzeral dobre, čo ma začalo trápiť. Ale ukázal sa ešte jeden dôvod nato, aby som sa znova na chvíľu usmieval. Objavila sa tu PiliKKa, ktorá celkom rýchlo zase aj zmizla preč, a zase sa aj vrátila. Zatiaľ čo sa to tu schyľovalo k večery tu ešte prešla nejaká ďalšia osoba, ktorú som osobne ani nepoznal, čiže som hodlal Yo trošičku vyspovedať o tom, kto každý tu vlastne ešte býva... a k tomu! My sme ešte stále nemali vyriešené to správanie Daikiho! Vstal som, sadol som si k nemu a prehodil som mu jednu ruku cez ramená. Naklonil som hlavu a zvedavo som na neho hodil kukuč.
Tak čo sa teda deje? Je ti blbo? Alebo za niečím smutno? No ták, len vrav, s mamkou sme tu pre teba. Snažil som sa to z neho dostať, hocijako, ak mu teda bolo niečo konkrétne. Niečo v tom ale určite bolo, a chcel som vedieť čo. Ak by som aj fakt musel teraz niekedy odísť, bolo by blbo aj mne z toho, že som odišiel a Daiki v takomto stave ostal. Nechcel rámen, macka nechal len tak pohodeného, nič nevravel a len tak sedel... to bol pravý opak Daikiho! Kým som čakal na odpoveď, ktorú hádam dostanem, som sa mu ešte prstami trošičku hral s vlasmi. Väčšina ľudí to mala rada, možno aj on, takže snáď u neho vyvolám aspoň malý úsmev! Želal som si to...

pro Daichi Akasuna Thu 30 May - 16:41

Doběhl jsem až domů. Rychle jsem otevřel dveře a za sebou prudce zavřel. Stále jsem svíral v ruce svitek a byl dost zadýchanej. Ani jsem se nezul a doběhl jsem až do obýváku, teda spíš někam mezi obývák a kuchyň.
"MAMI!" Bylo tu tolik lidí, že jsem ani pomalu nezpozoroval kde je. Nově příchozícího jsem musel ignorovat, protože toto bylo moc důležité.
Chvilku jsem se rozhlížel kde je a pak jsem přiběhl k ní, vzal jí talířek z ruky když chtěla nabírat špagety a položil jsem ho prudčeji na linku.
"On, on ten...A oni se sem...A prostě...PROSTĚ MÁME PROBLÉM!" Byl jsem tak zadýchanej, že jsem skoro nemohl ani nic říct a tak jsem se snažil dýchat pravidelně.

pro **Yoko Ayme** Thu 30 May - 17:04

Něco mi bylo jasné, Daikimu něco bylo. Jen jsem si povzdechla, kde je ten usměvavý, hyperaktivní můj chlapeček? Jestli se nedokáže už usmát, muselo se stát něco doopravdy vážného! Ale co? To jsem vážně netušila. Raiken se nakonec k němu vydal, chtěla jsem taky, ale zastavila jsem se v pohybu, někdo si sem nakráčel a šel dál, v klidu, ještě s někým za zády.
"Hej, hej, promiňte, ale, nespletl jste si místnosti?" Zatahala jsem ho za rukáv a potom se vydala zpátky za nimi. Posadila jsem se na opěrátko křesla a přitáhla si Daikiho do klína, objala ho obouma rukama a pousmála se.
"Hej truhlíku, co ti je? Jsi unavený? Můžeš jít do sprchy a pak ti přečteme nějakou hezkou pohádku?" Navrhla jsem a políbila ho do vlasů, čekala jsem, že mi odpoví, nebo se alespoň pousměje. Vážně nebyl nemocný? Otočila jsem se s tázavým pohledem na Raikena, jestli se ani jemu nepodařilo ho rozveselit, tak nevím! Mezitím kolem prošel Daichi, prošel, spíš se sem přiřítil a hned vletěl do kuchyně.
He?.. Stačila jsem zaslechnout jen úryvky a slovo problém, nikdy neznamenalo nic dobrého.

pro **Daiki Ayme** Thu 30 May - 17:10

Pocítil som konečne po dhšej době teplo, keďže mokrá mikina a macík plne nasiaknutý vodou nerobil dobře na moje pľúca. Keď som pocítil mamku, pousmial som sa ako vtedy na jej rukách, v kanále, a ruky ovinul okolo jej pása, načo som sa pustil a trochu nešikovne kecol na zadok, čím som docielil že som sa zvalil na chrbát. „Mamí..?“ Spýtal som sa, prečo som apeloval na mamku? V ten moment som podvihol neďaleké pero a udrel sa po druhej ruke. Silou by som dokázal preraziť si ruku až ku kosti, tu však sa pero zastavil okeď sa okolo ruky objavil maminčin písek, ale nie na pokyn mamky, ale z popudu chrániť ma. To sa stalo v kanále a dôvod prečo som bol mimo. „Čo.. to je?“ Spýtal som sa keď mi nešlo ublížiť. Pohľad som hádzal z ocka na mamku ale dlhšie trvalo na mamke lebo mala to isté..

pro **Akasuna no PiliKKa** Thu 30 May - 18:00

Zrovna jsem chtěla vstát a jít prohledat tunely, kdeže se Akio nachází, když do dveří vstoupilo to podivné stvoření. Poznala jsem hned, o koho jde! Tolik let, tolik změn a přece.. on vypadal pořád naprosto stejně!
"Artemisi!" bylo to veselé zvolání, protože jsem po tom, co jsem ho takovou dobu neviděla, měla velkou radost, nejen, že je tu, ale taky proto, že je v pořádku! Jeho prostě neskolilo a nezměnilo vůbec nic. Ale právě to, čím byl, nás tolik sblížilo! Objala jsem ho, bez váhání, bylo to spontánní gesto. "Jak se mají Kin a Rin?" zeptala jsem se, protože jsem věděla, jak moc si na sestřičkách zakládá. I já měla k loutkám vztah, i když jiný, než on.
Chtěla jsem se zeptat na sto věcí, ale překvapil mě Daichi. Zmateně jsem se dívala, co se mu stalo. Vyděsil mě!
Klekla jsem si před něj a jemně ho vzala za ramena. "Klid Daichi, copak se stalo? Jsi v pořádku? Viděl jsi nějaké hlídky?"

pro **Yoko Ayme** Thu 30 May - 18:12

Když Pili vykřikla jméno neznámého, údivem se mi rozšířily zorničky.
Tohle je.. Artemis?
Je pravda, že mi to mohlo dojít, ale vypadal jinak, než jsem si ho pamatovala, bylo to už dávno. Ale v tom mě něco vyrušilo ze zamyšlení a pohled jsem prudce strhla na Daikiho, který se válel na zemi, jak jsem ho nestačila zachytit. Vypadal v pořádku, ale to, jak vzal propisku a chtěl si něco udělat..
"Daiki ne, co to.." Ale pak ho zachránil písek, ulevilo se mi, ale jeho vyděšený výraz mě překvapil. On se toho snad bál? Tak proto byl takový? Ten zoufalý výraz a nechápavost. Jen jsem se pousmála a povzdechla si. Vysadila jsem si ho znovu na klín.
"Myslíš tohle?" Kolem dlaně se mi objevil písek a já ho přesypávala nahoru a dolů.
"Toho se nemusíš bát zlato. Jako je tatínek rychlý, tak já ovládám tohle, písek. To, že je kolem tebe, je můj dar pro tebe. Ten písek tu bude vždycky, aby tě ochránil, když nebudu s tebou. Neublíží ti, neznamená to, že jsi divný, je to tvoje přednost, je to kousek mě, co ti bude vždycky nablízku, když budeš v nebezpečí. A jednou, jednou tě možná i bude poslouchat.." Pokusila jsem se mu to vysvětlit a ukázala mu, že je to jen písek a hra, ovládám ho taky, nemusí se ničeho bát, nemá ho zraňovat, jen chránit.
Potom jsem sáhla po čistém triku, nechala ho zvednout ruce nahoru, sundala mu mokré věci a převlékla ho do suchého a čistého, ne, že by to už nezvládl sám, taky, že mi dost pomáhal a skoro se obklékl sám, až na to tričko naruby!
Jedním uchem jsem mezitím poslouchala dění v kuchyni, něco se dělo. Ale co?

pro Artemis Thu 30 May - 18:14

"Ospravedlňujem sa, musel som si zmýliť izbu." Mierne som sa poklonil smerom k Yoko a následne som sa znova vydal do obývačky. To už ma ale zahliadla Pillča, ktorú som si všimol až keď bola úplne pri mne. Na tvári sa mi objavil taký ľahší úsmev. V týchto veciach som však bol spomalený hrozne moc. Kým som jej stihol nejak odpovedať, zamerala svoj zrak na Daichiho a tak som sa len posadil na miesto, kde som pred tým stál.
"Porozprávame sa, neskôr." Šepol som, po čom som sa oboma rukami začal hrabať vo vreci a znova som z neho vybral trocha popraskanú čajovú súpravu.. dokonca aj s konvicou plnou čaju. Nalial som si a pomaly som si z čaju začal upíjať. Oči som pri tom privrel a znova som si začal hmkať tú už viac menej ohratú melódiu. Na ňu však začali tancovať Kin a Rin, teda .. ani nie tak tancovať. Skôr s rozpaženými rukami a úsmevmi na tvári krúžili okolo Pillči a Daichiho.

pro Daichi Akasuna Thu 30 May - 18:23

Jedním uchem jsem se snažil poslouchat nějaké kroky a tím druhým jsem poslouchal mámu. Kroky jsem neslyšel, takže mě nesledovali. Podíval jsem se na mámu a aktivoval si Sharingan.
"M-mami..." Zvedl jsem ruku se svitkem a podíval se na něho a pak zase na ní, hned po tom jsem jí ho podal.
"Akio...on je, on byl zraněný, šel jsem za ním, ale někdo ho pronásledoval. Když jsem mu chtěl pomoc s odstraněním nepřítele, jen mě odžduchnul pryč a pak se vypařil, doslova, byl v obláčku dýmu pryč. Mám pocit že se tak zachránil, ale oni míří sem...chtějí ten zlatý svitek!" Trošku se mi klepali zorničky, když jsem se jí díval do očí a pak jsem se koukl na oného muže co sem přišel a pak zase na mámu a stále měl aktivovaný Sharingan, měl jsem tak větší jistotu a prostě jsem se jen krapátko i bál. To co jsem jí před chviličkou řekl jsem řekl opravdu rychle, takže možná mi něco nešlo rozumět, ale byl jsem si jistý že ona to pobrala...snad ze zvyku.

pro **Daiki Ayme** Thu 30 May - 20:09

Sledoval som mamkinu hru s pieskom a nechal sa prezliecť do nového trička, pričom som očkom hádzal na tatínka čo to robí. Až teraz som pochopil čo to je, a až tak zlé sa mi to nezdalo, vlastne to bolo strašne husté! Zrazu zlá nálada prešla a ja som na tvári vyčaril obrovský úsmev, načo som ale s úsmevom a zívnutím použil mamku jako opierku a pomaly som zatvoril oči. Nezaspal som, pretože okamžite som vystrelil zo sedadla ako namydlený blesk pričom som strhol niečo.. neviem čo to bolo ale znelo to že som to rozbil, pričom som vletel späť do našej izby s macíkom v ruke. „A vieš čo? Som s tým pieskom lepší aby si vedela!“ Zavelil som s istým a jasným vzdorom, 100%tne presvedčený o svojej pravde, som vyplazil jazyk a znova pristál vedľa nej na pohovke teraz v tureckom sede, širokým úsmevom na tvári a chvíľu trvalo kým som sa prestal kývať. „Kam pôjdeme?“ Zaznela otázka, oči som trhal z otca na mamku, očakávajúc čo sa vyvynie.

pro **Raiken Namikaze** Thu 30 May - 20:35

Na nejakú chvíľu som od Yo a Daikiho odtrhol pohľad, ktorým som namieril na situáciu hneď vo vedľajšej miestnosti, ktorá sa veľmi prepočuť nedala. Niečo sa zrejme dialo, niečo zlé, ale to o čo ide som akosi nezapočul. Prsty mi začali bubnovať na oboch kolenách, keďže som mal už obe ruky zase pri tele, a pripomínali asi klaviristu. No, menšia nervozita, pocit, že by sa nejaký útok zopakoval... to bolo hrozné. Hoci som chcel vedieť viac, napokon som sa zase pozrel na tých dvoch. Daiki v tej chvíli práve vyskočil zo sedadla, tak živo, ako aj vždy, a na veľmi krátky moment zmizol. Zanechal za sebou aj niečo rozbité, veď, typické. Hneď sa aj vrátil s macom v ruke, sadol si vedľa Yo a obom nám položil otázku. Ja som bol popravde trošku mimo, a trošku som ani nepostrehol, o čo vlastne šlo, že bol Daiki taký aký bol. Snáď sa to dozviem neskôr, teraz ma trápila trošku iná vec. Nakoniec som sa pousmial na Yoko a aj na Daikiho.
Niečo vymyslite, mne nebude vadiť žiadna návšteva. Prehovoril som potichu, nechal som to na nich, hoci som rozmýšľal, či je vôbec dobré opustiť to tu, keď sa zjavne niečo deje. A keby sa aj niečo stalo, jasné že by som robil všetko pre ochranu! Ale k tomu sa nervozita nehodila, čiže som sa v duchu snažil schladiť a upokojiť. Len mi teraz pohľad behal častejšie po PiliKKe s Daichim... ktorých v tomto momente ale obehovali tie dve bábky.

pro **Akasuna no Zen** Thu 30 May - 20:47

Stihlo sa tu toho udiať až-áááž. Až tak veľa, že som ani nepostrehol ako, a už bola aj večera vo výrobe! Neviem čo sa dialo, neviem kto každý tu bol, ani čo kto preberal a s kým. Sadol som si len za stôl, vyložil som si nohy na susednú, voľnú stoličku, jednou rukou som sa oprel o stôl a začal som všetky osoby v mojom zrakovom dosahu pozorovať. Nevnímal som síce slová, ale len tak som sa díval, nič na práci iné nebolo. A ak aj hej, tak sa mi nechcelo nič moc robiť. Nakoniec som si zaklonil hlavu a zavrel som oči. Ak by niekto niečo potreboval, tak ma ohlási, nie? Zatiaľ som si mohol zdriemnuť na tomto trošku zvláštnom mieste, čo sa oddychu týkalo.

pro **Akasuna no PiliKKa** Fri 31 May - 16:44

"Cože?!" první věc, která ze mě vypadla. Nevěřícně jsem na Daichiho koukala. Moc dobře jsem Akia znala a věděla jsem, že mi chce dokázat, že zesílil, ale nikdy jsem ho nebral vážně a ani v nejmenším by mě nenapadlo, že půjde sám na misi! Taková hloupost, ještě v téhle době!
Nespokojeně jsem zavrtěla hlavou a prohlédla Daichiho od hlavy k patě. "Tobě se nic nestalo, že?" protože už na pohled vypadal jen šokovaně, ale ne zraněně, zase jsem vstala a chvíli rozmýšlela.
"Jdu ho najít!" oznámila jsem rázně a vyšla z podzemního domku.

pro Aki Kana Fri 31 May - 16:57

Ach, tak né...nepújde to tak snadno... povzdychnul sem si. Tak to spojíme, dve v jedno... mávnul sem na Naa ať tu zústane, z izby sem vzal meč a zbytek výbavy a vybehnul sem za ní. Problém za problémem...to není moc dobré, to není vúbec dobré... po ceste pryČ sem si nasadil meče do pouzder, připnul plášť a byl připravenej.

Nao zatím vbehl k nám do izby, vzal si červenej baret který si pak nasadil na hlavu a začal pochodovat sem a tam po pokoji a vše hlídal tak jak po nem Aki chtel.

pro Daichi Akasuna Fri 31 May - 17:04

Koukl jsme se docela nedočkavě na mámu a stále svíral ten svitek.
"J-Já jsem v pořádku mami." Byla mi jednu chvilku zima a jednu zase teplo, netušil jsem proč ale myslel jsem si že z toho jaký jsem měl o toho 14 letýho cvoka, kterej byl údajně můj strejda starost. Když se máma rozběhla pryč, doběhl jsem do ložnice a hodil jsem tetičce Yoko ten svitek.
"Teti na vysvětlování není čas, musíte to hlídat jako oko v hlavě!" Mávnul jsem na ní. Samozřejmě tu měli Daikiho a proto jsem netušil co teď, ale nakonec jsem se rozběhl hned za Akim, kterej vyběhl i s Naem rovnou za mámou...Konečně jsem mohl bojovat za někoho koho mám fakt rád a ne jen ty trapné mise jako trhání plevele...JUCHŮŮŮ!

Přesun

pro Sponsored content

Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny

Re: Podzemní obydlí Kazekage a její rodiny