Severní brána

" Kdo by čekal to, že se do města půjde bránou... já fakt ne... " pokrčil jsem rameny a vyskočil zpět na nohy. Podíval jsem se směrem pryč z vesnice. Při jeho otázce jsem se mírně zarazil. Chvíli jsem přemýšlel co mu odpovědět. Říct mu o tom pravdu, nebo spíše říct to co je více pravděpodobné? Chvíli mi trvalo než jsem se rozhodl, ale nakonec jsem si vybral pravdu. Sice ve vesnici panovala taková napjatá atmosféra, že nikdo nevěděl komu věřit, ale ANBU mezi sebou mívají určitý vztah. Dokonce ze stejné vesnice, teda možná. " To kdybych věděl, tak bych ti klidně odpověděl... " odpověděl jsem po chvíli ticha. " A co ty? "

" Hmm... to máš dobré, že si alespoň pamatuješ proč se ti nezdála vhodná... " ušklíbl jsem se pod maskou. Taky by mě zajímalo, jestli jsem v Konoze být chtěl, nebo jestli se mě vážně pokusili jejich ANBU zabít. Ale co už. Teď s tím nic nenadělám, budu si muset chvíli počkat, ale do té doby nesmím mrhat časem. Chtělo by to opět začít s mými tréninky. Pak zase položil nějakou otázku. " Hmm... těžko říct... jestli den jako každý jiný v tomhle... životě... pak jo... jestli v celkovém... pak nevím.. "

" Já vím... proto jsem se také naučil žít s tím, že tamten život byl, a podle všeho se už nevrátí, takže je nejlepší se soustředit na tenhle život, a na tamten zapomenout úplně... bohužel se to někdy zdá těžší než si to normální člověk může myslet... Ale to je už jedno. " ušklíbl jsem se. " Jaké je vlastně tvé ctěné jméno ANBU bratře? " optal jsem se. Bylo mi divné mu tykat, ale při tom neznat jeho jméno, nebo alespoň to krycí, které používal jako ANBU.

" Bejniro... Něco mi to... říká... už někdy jsem to jméno slyšel... ale je fakt že to nemuselo mít něco společného s tebou... no to je jedno... " na chvíli jsem se však ještě zamyslel. Vážně mi to jméno něco říkalo, slyšel jsem ho více než jednou, dokonce myslím že někdy dávno v Konoze, ale mohl to být úplně někdo jiné, takže jsem to nechal plavat. " Katashi... Aokawa... " odpověděl jsem mu krátce. Chvíli jsem čekal, jestli nebude mít nějakou reakci na mé jméno - přeci jen byli jsme možná ze stejné vesnice, ale pak se ukázalo, že se asi nic dít nebude. " Ve vesnici je jich dost... a mimo vesnici ještě víc... co kdybychom prošli velké.... ehm... Bývalé velké vesnice? "

Po jeho návrhu jsem chvíli zase přemýšlel. Suna. Vždy mi připadalo že je tam nehorázné vedro, to já příliš neměl rád, ale další možnosti nebyly o moc lepší. V okolí Kiri pořád jen prší, kolem Iwy jsou nepříjemné terény na procházení, Konoha je v úplných troskách plus jsem tam nedávno byl a Kumo byla vždy pro mě nějaká taková divná, neměl jsem jí rád. " Mě je to v podstatě jedno... jen pokud by šlo nějak obejít Konohu a Kiri... nějak extra mě to k ani jedné z nich netáhne... ale výběr nechám na tobě " Bylo fajn že jsem měl šanci opět někam vyrazit. Alespoň uvidím, jak se vesnice stačili nebo nestačily opravit.

" Fajn... tam jsem nebyl... snad nikdy... buď to nebo to bylo vážně dávno... " řekl jsem si spíše sám pro sebe a vyrazil hned za Benjirem. Nijak jsem nespěchal, nebylo proč. Cesty byly celkem klidné a bezpečné, plus času jsem měl habaděj, tak proč spěchat že? Občas jsem se podíval za sebe, jestli nás někdo nesleduje.

Přesun

Dnes kolem poledne se mi povedlo se dostat do vesnice. Bylo to také tím, že jsem se na půli cesty zastavil abych se prospal a mohl dál pokračovat. Došel jsem k bráně, kde to vlastně všechno začalo. * Hmmm... takže Kashike... snad se brzy setkáme... v nějakém férovém boji muže proti muži. * pomyslel jsem si a vyrazil směrem k nemocnici, abych se dal do kupy a mohl tak vyrazit do Konohy na malý výlet.

Ještě než jsem dorazil k bráně, jsem se stavil na nějaké jídlo jako posilnění, ale bohužel jsem potkal pár známých a tak jsem musel svůj výlet o chvíli odložit. Teď už jsem pouze branou rychle proběhl a namířil si to do Konohy. * Zajímá mě, kolik se toho od mé poslední návštěvy změnilo... * pomyslel jsem si a stále běžel dál.

Andi

Kus od brány jsem si loknul abych nastartoval Opileckou pěst. Došel jsem k bráně a začal se motat. Hey vy. Zakuckal sem se. Poďte mi dát pusinku. Následně jsem zakašlal a zapálil si cigaretu. Cukrouškové.

Andi

Začal jsem se jim uhýbat. Sem jeden z mála co používají styl opilecké pěstě. Moje kotrmelce, pády na hubu a různé úskoky. Vypadal sem jako pitomec a hlavně jako opilec. Ránu jsem však nezasadil ani jednu. Chtěl sem nejdříve jít defenzivně a pak se nechat chytit. Ale určitě sem si nechtěl nechat namlátit.

Andi

Můj hlavní cíl bylo nechat se zajmout. Pokusil sem se tedy jednoho srazit pěstí ale podklouzla mi noha a já do něj spíše vrazil hlavou. Se může stát jenom mě, zakopnout o neviditelný kámen. Ó krutý světe za co mě to vlastně trestáš? Začal jsem mít filozofický proslov. Tak jako opilci mívají. S těmito slovi jsem se taky složil na zem a nevypadalo to že se budu ještě hýbat. Vlastně jsem začal chrápat. A to doslova.

Pomalým krokem jsem docházel k bráně vesnice. Po dlouhé době zase vidět bránu v celku, a ne na několik desítek částí. Když jsem jí prošel, přiskočili ke mně 2 muži, stráže. Vyptávali se mně co zde hledám, kdo jsem a jestli mám povolení. Nebylo těžké jim vysvětlit kdo jsem, protože jsem je trochu znal, tak jako oni mně a do asi dvou minut jsem mohl jít do vesnice kam se mi zlíbilo. Za bránou jsem se zastavil a zamyslel, kde bych asi Benjira, nebo kohokoliv jiného našel. Po chvíli jsem zaslechl různé výkřiky. * Takové výkřiky jsem z věznice neslyšel už dlouhou dobu... musí se tam něco dít... chci vědět co... a když tak se přidat... * pomyslel jsem si a ďábelsky se usmál pod maskou a vyrazil k věznici.

Na obzoru se oběví neznáá osoba která jde pomalu k bráně *že bych byl už tu?* pomyslí si a jde směrem k bráně, když příjde k bráně jde rovnou ke dvoum hlídkujícím ninjům od kterých se dozví že je v kagetsu *á konečně jsem tady* ukáže jim dopis od bývalého kage a oni ho pustí dovnitř. Když prochází bránou uslyší nějaký rachot, chce vědět co se děje a tak se vydává tím směrem odkud rachot přichází

Přesun

pomale příjde k bráně zevnitř vesnice a vyskočí si na ni, poté se posadí *zajímalo by mě co byli zač, nebo aspoň co se tam provádělo* začne nad tím přemýšlet, přitom si zkontroluje za páskem kusanagi a dívá se směrem pryč z vesnice.

mohl bych se podívat na situaci v jiných vesnicích. Nikdo mě tu nezná třeba bych se mezi ně i dostal. Určitě ych kagemu udělal radost. zvedne se a odchází pryč od brány

Přesun

Partička nukeninů, co byla na stráži si evidentně snažila celý svůj průběh směny zpříjemnit něčím jiným než čuměním do okolí. V jedné z hlídacích budek se ozýval hlasitý křik.
Jeden z mohutnějších nukeninů prudce udeřil do stolu, až se karty na něm rozletěly do všech stran.
"Podvádíš! Viděl jsem tě, naval mi ty prachy zpátky!" Křičel na menšího a podsaditějšího nukenina z nohami na stole.
"Co jsi to říkal? Za to, že to neumíš hrát já nemůžu! Zklidni ty svoje šunky a posaď se špekoune.." Odplivla si vedle další, tentokrát žena.
"Co jsi to řekla?! Zopakuj mi to do očí!" Stůl se převrátil na ruby a v hlídací budce se strhla rvačka, ale evidentně tahle byla na denním pořádku.
"Špe-kou-ne!"


"Pfe, idioti.." Ušklíbl se další z nich, co teď vyskočil na bránu a sledoval okolí. Vypadal z nich nejrozumnější, bystře pozoroval okolí a nenechal se mocí zlákat tak jako ostatní. Pozoroval své okolí, kromě těch ńoumů v budce bylo na stráži ještě 5 dalších v nižších hodnostích. Kapitán si pravděpodobně dával šlofíka v dalších z budek.

Stráže se obměňovali po dvou hodinách, ale vždycky jen tři, aby dva tam zůstali a počkali na další střídání. Někdy tady nastával i chaos, protože nukenini odmítali někoho poslouchat a cítili se neohroženě. A podle toho vypadala i jejich obrana. Nečekali, že by se někdo pokusil o vzpouru a i kdyby ano, hned by ho zabili.

Mohutná brána se tyčila několik metrů do výšky, ti, co hlídali nahoře ovládali především techniky na dálku. Dál tu bylo spoustu pastí zabudovaných přímo v bráně, v případě ohrožení se pustí a na nepřátele se vrhne slava shurikenů a kunaiú, dále bylo před bránou pár výbušných lístků, nukenini si libovali ve výbušninách. Ocelovou bránu lze jen těžko prorazit a v případě napadení se rozezní vesnicí poplach. Ale jedna velká nevýhoda tu je. Nukenin o ní moc dobře věděl a jen si povzdechnul, ale sám to nevykompenzuje, a na hádky s ostatními neměl náladu.