Severní brána

pro **Akasuna no PiliKKa** Sun 26 May - 22:53

First topic message reminder :

Severní brána - Stránka 5 Macross-frontier-s1e01-gate-1

I do téhle vesnice musíte někudy přijít a také ona tvoří jistou část obranného systému vesnice. Jako tomu bývalo kdysi, i tady v budkách hlídají stráže příchody a odchody do vesnice, no nečekejte, že vás mile přivítají a nabídnou čaj, tady to chodí trochu jinak..

pro Kaomi Mon 24 Jun - 21:49

Díky tomu že jsem trénovala dost dlouho své Kekkei Genkai jsem znala jeho výhody ale i negativa. Věděla jsem že ocel kterou mám v těle dokáže porazit jedině Raiton. Zatím se nikdy v dějinách nestalo že by Koton, který je právě ve velmi dobrém stavu někdo prorazil. Kdybych byla nějak bez chakry tak to možné je, ale já jí zatím nepoužila a tak jsem se nebála že by jeho zoubky prorazily mou pevnou ocel, musely by být maximálně nějaké legendární a to já si byla jistá že opravdu nejsou. "Víš kolik mě se snažilo pokousat kluků a místo uspokojení dosáhly jen každodenní návštěvy zubáka." Zaškelila jsem se. Když se však jeho rty mírně dotkly mé pokožky, zhluboka jsem mu vydechla na tu jeho a ruku co jsem měla za jeho zády jsem víc stiskla k sobě, proto jsem se na něj i víc natiskla. "Když mě občas fakt tak baví provokovat." Zazubila jsem se a nehty jsem mu přejela po krk. Nic jsem mu však neudělala. Místo které přejely nehty vyměnil můj jazyk. Chutná dobře...Bože takže takto se chovají upíři, velmi zajímavé. Zazubila jsem se. Snažila jsem se na chvilku chovat jak on, jako méně psycho. Já byla psycho tak obecně, on zase toužil po krvi a proto to z něj dělalo psychopata. Místo které jsem přejela jazykem jsem mu nechala tak jak je a mírně jsem se odklonila. Kdyby se samozřejmě pokusil se zakousnout, nevyšlo by mu to. Buď by si poškodil špičáčky nebo by dostal pěknou herdu mezi nohy.

pro Shiro Ochita Mon 24 Jun - 22:01

Moje telo, brnelo, triaslo sa od vzrušenia keď cítilo jej pokožku, nechával som svoje zúbky prechádzať po pokožke a jemne ich dráždiť. Nepotreboval som ani aby som ju pokúsal, stačilo podráždiť, a malá miniatúrna kvapka jej krvi sa dostala na môj jazyk. To mi nestačilo, ale ako ochutnávka. V momente ako sa dotkla jej krv môjho jazyka, moje oči strašne stemneli, pretože.. To nešlo popísať, po toľkých humusákoch, tak nádherne čistá krv, krv s Kekei Genkai na takej obrovskej úrovni. Nešlo to popísať ako som sa cítil, akú chuť som mal na jazyku, nahlas som odovzdane vydýchol akoby som sa vzdal. Pre jej krv, by som šiel cez mŕtvoly. Raz zakúsiť.. označiť si ju, urobil by som preto všetko. Pre jej krv.. Aby patrila mne. Totálne som necítil ani jej jazyk na mojej pokožke, zhlboka som prerývane dýchal, snažil sa dráždiť pokožku.. zakúsiť.. Ale nemohol som, bral som na vedomie jej schopnosti, jej šedú kožu. Železo dám, ale už oceľ? To by zuby nezniesli. "A.." Doširoka som od vzrušenia otvoril ústa, chcel som niečo povedať, ale nedokázal som vydať hláska. Musel som.. na milimetre odtiahnuť zuby a usmiať sa. "Občas to môže skončiť zle aj pre teba.. Cítim.. že by to skončilo ale pre mňa.." Jedno bolo jasné, raz.. jej krv získam, nech to stojí čokoľvek!

pro Kaomi Mon 24 Jun - 22:29

Když jsem cítila to jak se přestal po jedné miniaturní kapičce ovládat, objevil se u mě úsměv. Tentokrát to ale nebyl ten falešný, po dlouhé době pravý. Mě to ale prostě i tak nedalo. Když on si kousnul, nebo to ani ne, ale ochutnal, tak já musela taky. Přišlo mi trošku nefér že jeho zoubky dotkly mé pokožky na tolik že i sebemenší kapku ochutnal.
"Není to fér a to se mi opravdu ale vúbec nelíbí."
Podotkla jsem. Byla jsem u něj stále hodně blízko a i já chtěla ochutnat. Jelikož jediné místo ze kterého bych dostala krev byly jeho ústa, přesunula jsem svou tvář až k té jeho a mírně jsem se pousmála.
"Teď...já." Nahla jsem se k němu tak, že se naše rty dokonale spojily. Skousla jsem mírně jeho spodní ret a snažila se mu kousnout do místa, kde by se mu to hojilo déle, i když jsem věděla že zrovna u něho to už bylo jedno. Kousla jsem si teda do jeho rtu a pootevřela jsem oči. Hned po tom jsem je zavřela a olízla mu s chutí spodní ret, který jsem i následně políbila a lousmála jsem se při tom.

pro Shiro Ochita Tue 25 Jun - 10:49

Pocítil som chuť jej krvi a mojím telom prešla triaška. Zároveň toho, som cítil jej dych úplne predo mnou, cítil som ako sa mi zrýchľuje tep, ako mi prudko bije už roky mŕtve srdce, mohol som sa len natiahnuť, prudko zahryznúť a jej krv by bola moja. No nemohol som, nie niečo tak čisté, to som predsa nemohol len tak vysať. Musel nato prísť čas, iba po trochu, stačilo iba malé hryznutie, chcel som hryznúť, už to bolo mimo mňa, jej krv, bola silnejšia ako moja vôľa ale sama ma zastavila. Jej pery sa dotkli mojich, pramienok krvi skĺzol z pery po brade, a ako ja, aj ona ochutnala mňa. Nikdy v živote som to necítil, nikto ešte nedostal moju krv a ona si ju len tak vzala? Čistú Ochíta krv? Avšak, čo bolo najdivnejšie, nezakázal som jej to, ba priam som sa podvolil, nezahojil ranu a po dlhej dobe sám pocítil silu krvácania, nechal moju krv vstúpiť do jej krvného obehu následne čoho, som jej to opätoval, presne to čo ona. "Netušil som, že ti chutí.." Prehovoril som po dlhom odtiahnutí sa od nej, nechcel som, nevedel som vydržať, jej vôňa, nešlo to. Napriek tomu, som aj keď bol stále blízko, moja tvár sa presunula znova pred ňu, už žiadne kusanie, na tvári ostali stopy mojej krvi na brade, a stopy jej krv na mojich špicákoch. Stala sa mojou krvou, a nikomu nedovolím, aby jej krv bola iného!

pro Kaomi Tue 25 Jun - 11:26

Když se ani nevzpíral, pousmála jsem se. Nikdy jsem si nemyslela že by někdo ochutnal mojí krev, ale věděla jsem že něco za něco a proto jsem ho nechala. Když jsem ucítila jeho špičáky na svých prstech, projela mnou vlna vzrušení. Rukou co jsem měla za jeho zády jsem se mu nehty mírně zaryla do zad a doslova si s ním vyměňovala krev. Vždy mě něco takového bavilo a neomrzelo mě to ani teď. Jenže jsem si vlastně už i uvědomila že moje krev už nepatří jen mě, už jí má i on, stejně jako já tu jeh, která opravdu chutnala jinak. Já to nedokázala ale poznat, nemusela jsem pít krev denně, dělala jsem to pro pobavení. "Není to ale vůbec špatné." Pustila jsem ho když se o trošku oddálil a olízla jsem si spodní ret, kde jsem ještě měla stopy po jeho krvy. Chvilku jsem se na něj podivně až trošku svůdně koukala, al pak jsem jen přivřela oči a normálně jsem se usmála. "Jen si na toto nezvykej....Nemám ve zvyku někomu nabízet svou krev jen tak." Znovu jsem si olízla ret protože mi z dvou míst, kde měl své špičáky ještě tekla krev a proto jsem se to snažila zahojit. Posadila jsem se na jeden z kamenů u brány, dala si nohu přes nohu a opřela si hlavu o ruku, kterou jsem měla opřené o koleno a koukala se na něj, při čemž mi v hlavě lítaly velmi surové až zakázané věci, které jsem teď ani nemohla udělat, ale měla jsem na to chuť víc než kdy jindy.

pro Shiro Ochita Tue 25 Jun - 11:43

V momente ako sa moja krv splynula z jej, na krku sa jej objavilo tetovanie, značka ktorá mi dávala možnosť, no dosť veľa možností spojiť sa s ňou aj na veľké diaľky. Krv splynula z jej a na roky, a možno aj do konca života ak to neodvolám, usadí sa v jej krvnom obehu. "A čo sa stalo, že si svoj zvyk porušila?" Zaznela otázka z mojich úst, ešte stále zakrvavených od mojej vlastnej krvi, keď mi rozhrýzla moju spodnú peru a ja som ani najmenej, aj keď som len pomyslením mohol, nepokúšal sa to nejako vyliečiť. Ostal som stáť na mieste, chvíľu sledoval ako si sedí na kameni, ako na mňa zazerá, možno sa snažiac čítať v jej myšlienkach, ale nato som ešte nemal schopnosti, preto som pohľad obrátil k bráne a zapozeral sa von. "Už si niekedy uvažovala že odídeš?" Spýtal som sa, táto otázka, musel som jej naozaj veriť ak som sa ju dokázal spýtať sa na niečo tak osobné.

pro Kaomi Tue 25 Jun - 11:55

Najendou jsem ucítila na svém krku nějakou změnu. Co to... Skousla jsem zuby a pak jasem si to uvědomila. Tento klan si dokáže pomocí své krve někoho označkovat. Do hajzlu...No nevadí, když toho bude zneužívat, jednoduše mu zlomím vaz, jojo, to nebude problém, je to v pohodě...V POHODĚ! Mluvila jsem si sama se sebou v duchu a když mi položil takovou otázku jen jsem se pousmála, ani zamyslet jsem se nad ní neměla. "Samozřejmě, kdybych chtěla odešla bych hned, nic mě tu nedrží. Ale proč odcházet. Jídlo tu máš každý den, teplé noci pod střechou, dobrý plat...Dokonce i svitky s technikami a za to vše jim já platím tak že zabíjím." Podívala jsem se na něj. V jeho očích jsem cítila touhu, jen zjistit po čem. Jeho pohled mnou doslova otřásal, musela jsem se nad tímto mužem zamyslet, nebyl jen tak někdo a to jsem zjistila i u chuuninských zkouškách. Chvilku jsem se na něj jen tak koukala a pak jsem jen přivřela oči a zase se podívala na bránu. "Ale svoboda mi občas chybí." Nechápala jsem sama sebe. Nikdo na mě takový vliv neměl, jediný kdo se semnou bavil tak dlouho byl Tsukikage, kterého jsem zabít nesměla. On byl ale jiný, bavila jsem se s ním zatím nejdéle a chuť ho zabít jsem sice měla stále, ale nebyla tak silná, jako bych se na nějaký čas začala ovládat a to bylo i pro mě podivné.

pro Shiro Ochita Tue 25 Jun - 12:29

Ja som zabíjal len háveď v dedine, nevedela, o mojej zrade, o tom ako som neznášal celú túto dedinu a každého obyvateľa, jediný koho som doteraz mal rád bola len sestra. Po dnešnom označení sa ale zdalo, že predsa .. sa objavila druhá osoba, ktorú strpím, s ktorou sa dokážem baviť, nezabijem ju a možno ju budem mať aj rád. No kto vie. "Jedlo.. strecha.. peniaze.." Zopakoval som po nej, požiadavky ktoré ju tu vlastne držali. To všetko som mal aj v Iwe pred útlakom zo strany zla, ale mal som dokonca niečo viac. Ľudí ktorým som veril, a hlavne! Mal som.. v okolí dobro. Možno mi aj chýbalo, bol som hajzel, jeden z najväčších, ale tentoraz, som neznášal zlo. "To nie je všetko čo človek k životu potrebuje.." Povzdychnutie na prázdny priestor predo mnou, následné otočenie Kaomi. Začal som k nej pomaly kráčať, divne som sa usmieval.. tvár stále od krvi.

pro Kaomi Tue 25 Jun - 12:40

Byla pravda, že v této vesnici jsem neměla nikoho, vlastně i tak jsem neměla nikoho a docela mi to tak vyhovovalo. Rodiče jsem nepotřebovala, ani sourozence, vystačila jsem si vždy sama a snažila se nějak udržet při životě a Kagetsu mi v tom vyhověla. Když to zopakoval, podívala jsem se na něj. Cítila jsem že nějak jiný, netušila jsem ale v jakém směru a proto jsem to dál neřešila. "Není? Já si do teď s tímto vystačila a nic mi nechybí." Dala jsem ruce za sebe a zapřela jsem se. Kámen byl ve stejné rovině a proto jsem se tak nějak nastavovala na slunce. Zaklonila jsem hlavu a nechala se jím ohřívat. Sice jsem neviděla jak se blíží, ale slyšela jsem ho. Samozřejmě ten jeho výraz a k tomu jak měl ústa od mé krve, dokonale mě to dokázalo odrovnat a vykouzlit dokonce i pravý úsměv který zůstával už léta ledovým, neutrálním a krutým. Srdce se mi při tom nějak podivně rozbušilo.

pro Shiro Ochita Tue 25 Jun - 12:43

O malý okamih som stál už pred ňou, hľadel jej priamo do očí, ktorými ale ona zabodávala do slnka, trochu som nechápal ako to vydrží, ja som slnko neznášal o čom značila aj moja bledá pokožka a krvavé oči. Nič som však neurobil, aj keď to vyzeralo psycho, iba som si k nej prisadol a hľadel bez slova na ňu. Až toto bolo psycho!

pro Kaomi Tue 25 Jun - 12:51

Ucítila jsme jeho přítomnost a proto jsem hlavu otočila směrem na něj a tak nějak stejně jako on i já na něj psycho pohleděla. V hlavě se mi odehrávaly znovu takové věci, že i já jsem si připadala jako cvok. Chtěla jsem mu tak moc nějak ublížit, že to bylo až k pláči. Chtíč byl silnější a proto jsem ho jednou rukou vzala za jeho límec a svalila ho a zem. Sedla jsem si ně něho a vytáhla kunai. Rukou ve které jsem držela kunai jsem mu sjela až pod tričko a naklonila se k jeho uchu. "Krásný den...viď?" Pousmála jsem se a kunaiem jsem mu zlehka sjela po hrudi a dělala dokonale slabou ale dlouhou cestičku. Byl to jak škrábanec drápky od kočky, ale i tak, nechtěla jsem ho zabíjet, jen se odreagovat.

pro Shiro Ochita Tue 25 Jun - 13:24

Sila? Moja sila bola extrémne malá, áno, v tomto ohľade som extrémne zaostával. Bol som strašne slabý nato, aby som nejako odporoval, a kto vie, ani som možno nechcel. Nechal som si prejsť jej kunaiom po hrudi, nechal som krvácať svoju hruď, kde aj keď rana bola strašne plytká, kvapky presakovali cez narušenú kožu a vytvárali obrazec podľa jej chuti. Malé zasyčanie, ale stále úsmev na tvári, bolesť som ignoroval, krvácanie mi nevadilo. "To je všetko?" Podpichol som ju, taká slabota, čakal som že sa pokúsi o niečo viac. "Len pritlač.. Alebo to nezvládneš?" Znova som ju podpichol. Stále s neskrývaným širokým úsmevom!

pro Kaomi Tue 25 Jun - 13:33

Když se tomu poddal, byla jsem ráda že tu nebudu muset nikomu zavazovat ústa nebo něco podobného. Jak blesk jsem mu sundala tričko a když mě takto škaredě podpíchl, tiklo mi trošku oko a podívala jsem se na něj s vražedným pohledem. Zavrzala jsem si zuby a kunai uchopila silněji. Znovu jsem se k němu naklonila, tak, abych mu koukala přímo do očí. "Jestli to nevíš, jsme tu na veřejnosti a co by si o mě pak pomyslely." Dělala jsem "zamyšlenou".

pro Shiro Ochita Tue 25 Jun - 13:39

Pohľadom som uprel na dve mŕtve telá neďaleko nás. "No to mi hovor ako sme na verejnosti.." Znova som ju podpichol, nebola jediná kto rád provokoval, aj ja som to mal rád. Nerobil som to často, ona bola vlastne prvá, ktorej sa pošťastilo vidieť, moju pravú tvár. Uchopil som jej kunai svojimi rukami, mohla pocítiť aké slabé je to zovretie, aký slabý som čo sa týka sily. Avšak, nevzopierala sa, preto som prechádzal po všetkých mojich dôležitých bodoch ako pľúca a pečeň, kým som jej kunaiom nezastavil nad mojim srdcom. "Alebo sa bojíš?" Spýtal som sa, sám som naklonil tvár pred ňu až sa naše nosy dotýkali a čakal, čakal či to urobí. Či sa nebude báť. Pretože ja, sa nebojím smrti, ani bolesti.

pro Kaomi Tue 25 Jun - 13:58

Když pohlédnul k těm mrtvým, i já se koukla tím směrem a jen jsem se pousmála. Měl pravdu, teď už to bylo jedno jestli by mě někdo viděl nebo ne. Když mi vzal kunai, cítila jsem se mi ho nevzal nijak silou a proto jsem se dost divila, stejně tak jako když si s ním přejížděl po životně důležitých bodech až se kunai zastavil u jeho srdce. Když mi položil tu otázku, zamračila jsem se na něj. "Bojím? Heh...Strach z toho že někoho zabiju? Nikdy." Mluvila jsem zcela vážně. Když se však dotýkal svým nosem toho mého a byl tak nebezpečně blízko, trošku jsem se zachvěla. Zabodla jsem mu kunai do břicha-sice né úplně, ale i tak by normální člověk byl v ohrožení života, i když jsem věděla že on zrovna nemusí být. Vzala jsem ho za ruce a dala mu je za hlavu tak, aby s nimi nehnul. Provokoval mě k zbláznění a já toužila po tom aby pak trpěl. Nahla jsem se k němu tak že jsem ho začala vášnivě líbat, při čemž jsem mu znovu kousla do rtu. Kdyby ale i on chtěl, kousne maximálně do ocele. To právě byla ta bolest kterou jsem mu chtěla způsobit, tu možnost nemoct ochutnat krev.

pro Shiro Ochita Tue 25 Jun - 14:19

Keď sa k tomu nemala, ešte pred tým ako mi odstránila ruky, hlboko som si zaryl svoj kunai do srdca, takou silou, že by to zabilo aj nejakého Ramba. To už nemohla zastaviť, avšak, namiesto toho aby som zatvoril oči, aby mi srdce prestalo byť a vo mne by vyhasol aj posledný plamienok života, ja som sa nahol k nej ešte bližšie, nechal si spútať ruky a usmial sa. "Nemôžeš.. ma zabiť.." Odvetil som, to ma ale to ma už umlčala bozkami, ktoré som nemohol nijako zastaviť, dokázal som iba opätovať. Čo bolo ale najhoršie, nedokázal som sa vyhnúť jej zovretiu, nešlo to, nebol som príliš silný nato aby som ju odtiahol, mienil som ochutnať jej krv ale moja oči onemeli úžasom keď sa moje zuby dotkli ocele, cez ktorú nemohli ani špeciálne posilnené čakrou, prejsť. To ma naozaj odrovnalo, tým že mi zobrala, moju možnosť. "Čo.. to?" Zaznelo chabo, pri prestávkach ktoré robila, s kunaiom v srdci a krvou všade naokolo. Čo robiť? Popravde, bola prvá holka, ktorá ma dostala, bolo to niečo nové..

pro Kaomi Tue 25 Jun - 14:29

Když si kunai zarazil do srdce, zmenšily se mi zorničky a srdce se mi zastavilo. Co to... Nepochopila jsem své pocity, nikdy jsem toto necítila, ale nějak jsem to začala poznávat. Byl to strach? Netušila jsem, jen jsem věděla že takto úzko mi nebylo už dlouho. Když jsem ale zjistila že mu nic, není, jen jsem vydechla a dala mu facku. "Příště mě varuj dřív! Ráda bych tě jednou zabila já a ne že spácháš sebevraždu!" Snažila jsem se své pocity zase zahnat tam kde byly...pěkně pod zámek na hodně dlouho, toto se fakt nemělo stát. I tak jsem mu stále věnovala polibky a když jsem cítila jeho zoubky, jak si chtěl kousnout, pousmála jsem se na něj. Krev byla všude kolem něho a to mě dost dostávalo do stádia psycho holky. Na nějakou dobu jsem ho přestala líbat a pak jsem se jen pousmála. "Co...to?" Zopakovala jsem po něm a pak jsem se jen zasmála, mírně, ne nahlas, spíš tak pochechotla. "Já ti říkala..." Nahla jsem se k němu znovu tak že se naše nosy skoro dotýkala a mile jsem se usmála "...ať si na to nezvykáš." Mrkla jsem na něj a uvolnila mu ruce. Sedla jsem si na něj normálně a dala si vlasy do drdolu, protože mě trošku vadilo jak mi pořád padaly do obličeje.

pro Shiro Ochita Tue 25 Jun - 14:40

Cítiac facku na pravej strane líca som sa pousmial, keď som si pár vecí uvedomil. Teda, možno som nebol génius ale premýšľať som ešte vedel. Nehovoriac o tom, že sediac na mne, som sa napriek tomu vďaka mojej veľmi váhovo slabej postava, a to isté sa týkalo sily, nedokázal sa veľmi hýbať, tentoraz som sa nahol dopredu ja a zuby som zaboril do jej ocele. Chvíľu to trvalo, určite sa mi začala vysmievať že to je nemožné, ale keď vzhliadla nový pramienok krvi na mojom krku stekajúci z úst a sama cítila ako jej ubúda krvi, musela pochopiť že som železo prerazil. Nevedela to, ale pri nedávnom boji v Iwe sa mi dostal do krvi jed ktorý mal rozožrať všetko železo alebo oceľ, alebo čo to bolo, čo tam po mne za granát hodil, mne jed nedokázal ublížiť, ako Ochíta som dokázal jed použiť pre seba, prežral som jej koton veľmi slabou vrstvou a trochu si cucol krvi. Odtiahol sa, vedel som že si zahrávam z ohňom ale aj tak som to skúšal. "A ja som povedal aby si ma nepodceňovala.." Znova podpichnutie?

pro Kaomi Tue 25 Jun - 14:55

Když se najednou tak naklonil, nějak jsem se zamračila. Když se snažil kousnout do mého rtu který byl obalen ocelí, jen jsem nadzvedla obočí. Nevěřila jsem tomu že by jí někdo nějak poškodil nebo nedej bože prorazil. Když jsem ale ucítila menší bolest ve rtu, tiklo mi oko a odžduchla jsem ho od sebe. Pomalu jsem vstala a podívala se na něj. Hlavou mi projelo jediné...zabít nebo nezabít. Něco takového se mi stalo prvně. Genjutsu jsem nehodlala plýtvat, bylo by mi to k ničemu a chakru by jsem ztratila jen pro pobavení a to se mi fakt nechtělo. Jak to že to dokázal prorazit...Kso, co teď... Přivřela jsem oči a pak se k němu prudce dostala a vyndala mu kunai z těla, který jsem hned po tom přiložila k jeho krku. "Bez dovolení? To snad ne...kde je vychování." Zamračila jsem se. Kunai jsem chytla do dlaně a stoupla si. Hned po tom jsem se dostala až k tomu kameni, na který jsem si zase sedla, no spíš lehla-byl rovný-zavřela jsem oči, pokrčila jednu nohu, jednu ruku si dala za hlavu a tou druhou jsem si pohrávala s kunaiem. Bože bránit se mu je docela těžký.

pro Shiro Ochita Tue 25 Jun - 15:14

Ani okom som nemihol keď som zahliadol jej výraz v tvári a priložený kunai k môjmu krku. Nezabila by ma aj tak, ale bolesť som cítil, nebol som Jashinista. Spomenul som že to bolo niečo pre mňa nové, nepovedal som že sa mi to nepáčilo. Aj keď.. "Hádam si sa neurazila.." Odvetil som s dierou v hrudi, kde sa malo nachádzať srdce, no nachádzala sa tam diera, postavil sa a pomaly k nej podišiel. "Sľubujem že to už neurobím.." Hlboký široký úsmev, zatvorené oči a ruka pri jej ruke. Mal som ale pravdu, vypotreboval som na čakrovú oceľ všetok jed, a už som ho nemal.

pro Kaomi Tue 25 Jun - 15:24

Když ke mě přišel, podívala jsem se na něj, nebo spíš mě teď zaujala ta díra v něm. Musela jsem se trošku pousmát. Něco takového se nevidí denně a já byla ráda že jeho ani takto zabít nejde, maximálně jsem ho mohla za trest dostat do genjutsu, ale plýtvat chakrou se mi nechtělo, hold jsem teď měla takovej laxní přístup. Když však řekl že už to neudělá, koutkem oka jsem se mu podívala do obličeje a v duchu jsem se pousmála sama pro sebe. Jeho úsměv mě docela odrovnal a proto jsem otočila hlavu na druhou stranu od něho. "Proč myslíš? Že nejsem uražená..." Řekla jsem to takovým hlasem, který doslova šířil plnou uraženost. Samozřejmě že jsem to jen hrála, ale tak mě ty hrátky nikdy neomrzí a s ním mě to až extrémně bavilo. Samozřejmě jsem si i všimla jeho ruky tak moc blízko té mé a jen tak letmo jsem se ho dotkla, ale stále dělala uraženou.

pro Shiro Ochita Tue 25 Jun - 15:31

Akonáhle sa dotkla mojej ruky, pramienok krvi prešiel z prstu na jej dlaň, kde sa sformoval do maličkej guličky, guličky ktorá teraz začala lietať okolo Kaomi a tvorila nádherné obrázky z krvi. "Lebo nechcem aby si bola.." Pousmial som sa, prisadol si ešte bližšie a zapozeral sa na guličku do diaľky, nebojac sa či mi niečo urobí. Ak mala také tendencie, mohla ma zraniť, ale zabiť ma nešlo, o čom svedčila rana na hrudi.

pro Kaomi Tue 25 Jun - 15:38

Když jsem něco ucítila na své ruce, znovu jsem obrátila hlavu k té věci. Jakmile se začala kulička formovat do nějakých nádherných obrázků, hodila jsem na něj takovej poker face. "Toto na mě neplatí." Řekla jsem uraženě a koukala se na tu jeho ránu. Zase jsem měla chuť mu dát facku, proč si to nezacelil?! Bože koukat se na díru v hrudi, pomalu jsem i viděla srdce. Samozřejmě mě to u ostatních lidí hřálo u srdce, nechápala jsem proč u něj mi to vadilo.

pro Shiro Ochita Tue 25 Jun - 15:41

Vzorce sa zoskupovali do nádherných obrázkov, kde sa prejavovala bolesť a smrť zároveň, niečo čo ona sama milovala. A o som urobila ja? Siahol som si do hrude a začal som si srdce vyberať. "Chcela by si ho vidieť mimo mňa?" Zaznela otázka, úškrn, nevadilo mi to, bolelo to ako sviňa ani si nevedela predstaviť ako som vo chvíli ponoru mojej ruky do hrude trpel, čo sa odzrkadlilo v mojich vlhkých očiach, ale aj tak!

pro Kaomi Tue 25 Jun - 15:49

Když se na konec obrázky formovali do bolesti, smrti a utrpení, veškeré paniky a všeho okolo, nějak mě to zabavilo. Částmi jsem se pousmála když se objevil obzvlášť dobrý obrázek, jenže z mého záseku koukání na obrázky mě vytrhla jeho ruka. Koukala jsem se jak si s ní zajel do těla. Nic jsem nedělala, jen jsem se koukala a kousala se do rtu od toho že jsem netušila co mám dělat. Vidět to u někoho jiného by mi to nevadilo, byla by to skvělá podívaná! Ještě chvilku jsem ho nechala ať si tam jezdí jak je mu libo, ale na konec jsem si i já sedla a chytla mu ruku kterou měl uvnitř sebe. Nahla jsem se k jeho uchu a pousmála jsem se opět trošku psycho. "Ani nevíš jak ráda bych viděla něčí srdce, ale..." Zatáhla jsem mu jí k sobě, takže by jí měl postupně dávat ven. "...To tvoje chci vidět až mě fakt naštveš." Mile jsem se na něj pousmála. Byl to prostě cvok! Když jsem se koukala do jeho očí, zamračila jsem se, dala si rukávy od mikiny zase normálně přes celou svou ruku-protože jsem je měla ohrnuté- a připlazila jsem se blíž k němu. Ruku už by měl mít ze svého těla pryč a proto jsem mu setřela uslzené oči jemně svou mikinou a kroutila při tom hlavou. Magor...Totální cvok. "Ihned si to zahoj!" Nadala jsem mu a stále mu oči opatrně utírala tak, abych mu je nějak nepoškodila.

pro Sponsored content

Severní brána

Severní brána

Re: Severní brána

Re: Severní brána

Re: Severní brána

Re: Severní brána

Re: Severní brána

Re: Severní brána

Re: Severní brána

Re: Severní brána

Re: Severní brána

Re: Severní brána

Re: Severní brána

Re: Severní brána

Re: Severní brána

Re: Severní brána

Re: Severní brána

Re: Severní brána

Re: Severní brána

Re: Severní brána

Re: Severní brána

Re: Severní brána

Re: Severní brána

Re: Severní brána

Re: Severní brána

Re: Severní brána

Re: Severní brána

Re: Severní brána