Hokage monumenty

"Nejdříve použiju Časovou techniku, která spustí kopírovací pečeť." dodělal jsem pečetě a rukou označil pečeť na svitek. Najednou se na něm objevila značka. Poté jsem udělal další pečetě.
"Tensha Fuuin: Mokuton." na svitku se objevila další krvavá značka, jakmile pečetění bylo dokončeno, tak se svitek sám zaroloval.
"Vezmu si ho já, když dovolíte." uchopil jsem jej a schoval.

"Ano." řekl jsem tiše. "Musím zničit značky ve vesnici." udělal jsem pečeť a téměř všechny značky zmizely. "Budu v kanceláři." udělal jsem pečeť a zmizel.

Usadila jsem se na hlavu Čtvrtého a pozorovala vesnici pod sebou. Konečně klid a ticho. Konečně žádné frajerské manýry a kecy. Nadechla jsem se čerstvého vzduchu a relaxovala. Tenhle výhled mě nikdy neomrzí.

Přišel jsem za Mikomi-sensei stoupl jsem si na hlavu čtvrtého , hned vedle Mikomi-sensei.Udělal jsem stojku a tak jsem tam jen stál.Ten klid byl úžasný.Pouze vítr , který nádherně chladil tělo a ptáci , kteří tvořili zajímavé melodie.

"Katashi ty si nedáš pokoj s tím tréninkem." pousmála jsem se a dál zamyšleně koukala před sebe. Možná jsem namyšlená, ale nejsem drzá a nechodím oxidovat tam, kde nemám co dělat. Snad mám co dělat tady. Promiňte Čtvrtý, jste můj vzor.

"Jak jsem už říkal....musím se stát silnější...za každou cenu...proto ty ruce...to byl důsledek mého tréninku....." řekl jsem a pak se mi jedna ruka podlomila.*Kso...má pravdu...moc je přepínám* pomyslel jsem si a skočil jsem na nohy.
" No..ale máte pravdu...v tomhle stavu bych neměl tolik používat ruce..." řekl jsem a hlasitě jsem vydechl." Sensei....etoo....co byste řekla na Dango? " zeptal jsem se s úsměvem.*Tak...a je to venku...zrovna jsem si asi zkazil zbytek života* pomyslel jsem si smutně , ale navenek jsem to nedával znát.

Nadzvedla jsem jedno obočí a sledovala, jak se mu podlomila ruka. Když se zmínil o dangu, zvedla jsem i to druhé. O co mu jde?
"Katashi, být dobrý shinobi není jen o těle. K čemu ti budou silné svaly, když tě tvá mysl naprosto rozhodí? Ať už to bude vztek, strach nebo panika. Zkus taky zušlechťovat ducha. Meditace je to správné." pousmála jsem se. Když jsem byla genin, rozhodila mě sebemenší maličkost.
"Uhm... Dango není špatný nápad. Že bys konečně myslel i na něco jiného než trénink?"

Pečlivě jsem jí poslouchal.
"Ano...já vím že síla těla není všechno...člověk musí ovládat i mysl a ještě musí ovládat svou chakru....pokud člověk neovládá svou chakru nebo svou mysl....tak je v podstatě všechno úplně k ničemu....Vztek mě pouze může zastihnout při jedné situaci...o tom se ovšem nechci bavit...." řekl jsem a taky jsem se pousmál.
"No...kdybych měl být upřímný...na tohle myslím už docela....dlouho....hodně...dlouho" řekl jsem smutně.*Kéž by mě někdy měla ráda , alespoň z poloviny tak jako já jí....to by bylo úplné nebe* zamyslel jsem se.

"Jsme tým. Jsme učitel a žák. To je všechno co k tomu můžu dodat." není to nic neobvyklého, i když je pravda že v našem týmu jsme se scházeli spíše na misích.

" Ano....já....já.....já vím....ale....no nic.....Tak teda půjdeme?? " řekl jsem sténavě.*Kso...nemám šanci...já to věděl , ale...ale proč se tak snažím!!!No...já budu mít tenhle život sakra těžkej!* pomyslel jsem si a znova jsem vydechl.

"Tím jsem chtěla říct, že není nic neobvyklého trávit čas i jinak než na cvičišti nebo na misích." pousmála jsem se a vyrazila do ulic.
Přesun.

" Hai...já vím...pochopil jsem to...já tím totiž myslel něco úplně jiného...ale to nechme být " taky jsem se pousmál a vyrazil jsem za ní.

Přesun

Vyšel jsem na monumenty a sedl si na Assasinovu hlavu. Sedl jsem si do tureckého sedu a zavřel oči. Složil jsem pár pečetí a začal se soustředit. Tak podíváme se kde si skončil. Začal ze mě pomalu téct pot a chakra pomalu ubývat. Sníh a zima. A právě se baví s nějakým chlapem. Mám tě. Otevřel jsem oči a začal z hluboka dýchat. Pomalu jsem vstal a sledoval Konohu. Budu muset hlídat každý jeho krok.

Po chvíli jsem pomalý krokem odešel.(přesun)

Přišel jsem k monumentů a sedl jsem si do tureckého sedu na hlavu Rokudaimeho.* Myslím si...že jsem z části jako Rokudaime....On i já jsme celé dny dřeli abychom se vyrovnali těm s talentem....a taky proto , že jsme chtěli zapůsobit na ženu kterou milujeme....Ahh...Rokudaime Hokage...Uzumaki Naruto...jsme úplně stejní * pomyslel jsem si a pousmál jsem se.Vytáhl jsem svitek a odroloval jsem ho na místo kde jsem přestal a pokračoval jsem.

Svitek jsem znova sroloval a schoval jsem ho do kapsy.* Kso...sedím tady asi 3 hodiny a neumím z toho nic....Aaaa....přestává mě to bavit! * pomyslel jsem si a vstal jsem.Otočil jsem se a vydal jsem se dolů do ulic noční Konohy.

Přesun

Přišel jsem sem s úsměvem na tváři , který mi však po chvíli z tváře zmizel.* Jak se asi cítí Mikomi-sensei...doufám že je jí líp a že se jí za tu dobu nestalo ještě něco jiného * pomyslel jsem si a lehl jsem si na hlavu Yondaimeho.Pozoroval jsem všechny ty hvězdy a celé nebe , které bylo nad Konohou.* Ty noci jsou tak překrásné....škoda že tady se mnou někdo není * pomyslel jsem si a zavřel jsem oči a zapřemýšlel jsem nad vším co se stalo v několika posledních dnech.* Bylo toho za takovouhle chvíli moc...můj mozek to asi nezvládne. *Pak jsem si vyčistil hlavu,otevřel oči a jen jsem pozoroval nebe.

Probudil jsem se docela pozdě.A tím pozdě , myslím pozdě i na mně.Cítil jsem se odpočatý , ale bolela mě záda.* Sakra...ta hlava čtvrtého je nějaká tvrdá * pomyslel jsem si a poškrábal jsem se na hlavě.Pak jsem se trochu protáhl a dokonce mi v těch zádech něco křuplo.* Ajajaja...to zas bude den...asi se mi bude blbě trénovat když mě bolí záda...jsem úplně jako nějaký stařík...vymlouvám se na záda * zavrtěl jsem hlavou.Pak jsem odešel.

Přesun

Přišel jsem na monumenty a opět si sedl na Assasinovu hlavu.. Začal jsem se soustředit a poskládal pár pečetí. Je načase tě zkontrolovat. Zavřel jsem oči a zkoušel mu poslat i myšlenku.
Po chvíli jsem zase oči otevřel a rychle dýchal. Není to zrovna nejlehčí. Lehl jsem si na záda a sledoval oblohu, při tom jsem odpočíval.

Pomalu jsem vstal, protože jsem se cítil už docela odpočinutý a vyrazil na cvičiště.(přesun)

Po dalším dni stráveném v laboratoři se mi zachtělo opět vyjít na ten známý čerstvý ,,konožský" vzduch. Dopravil jsem se nahoru na skálu a usadil se na hlavu Tsunade-sama.
"Ještě chvíli a podaří se mi to, tím jsem si jist," šeptl jsem si pro sebe. Nedalo se neužívat si toho krásného pohledu na ulice listové. Relaxoval jsem jak to jen šlo a přemýšlel.

Doplahočila jsem se na hlavu Čtvrtého. Výhled odtud jsem měla nejradši. Posadila jsem se a vydechla. Konečně mám klid. Sledovala jsem vycházející hvězdy a přemýšlela o tom, že jsem tu už nemusela být.
Možná jsem toho opravdu mohla udělat víc... možná tu lidé z mého týmu mohli sedět se mnou...
Byla jsem zabraná do svých myšlenek natolik, že jsem si Alliiho vůbec nevšimla.

Nějakou dobu jsem byl úplně zabředlý do své mysli a ani trochu jsem nevnímal okolní svět. Pak mě ale ostré zvuky šoupajících nohou o cestu posetou kamínky probrali.
Tiše jsem sledoval Mikomi. Něčeho takového jsem si nemohl nevšimnout.
Tenhle výraz u ní není obvyklý..
Říkal jsem si v duchu, když pouliční lampy osvítily její zasněnou tvář. Zvedl jsem se a obešel po cestě dál k hlavě čtvrtého, kde seděla Mikomi.
"Je všechno v pořádku?" pověděl jsem tišším hlasem za jejími zády.

Věděla jsem, že Alliimu ještě něco dlužím, no nechtělo se mi to řešit, v porovnání s tím, co jsem zažila dnes to byla prkotina.
"Všechno je v naprostém pořádku. Dneska byl úžasný den." řekla jsem s takovým zvláštním úsměvem.

Bylo mi jasné, že není něco v pořádku.
"Víš, že jsem ti říkal, jak ti úsměv sluší... Teď ale vypadáš spíš ustaraně. Byla jsi na misi?" přisedl jsem si vedle ní.