Hokage monumenty

"Klid, co se má stát, to se stane..A my se tomu budeme muset postavit. Zažili jsme horší věci, ne?" pousmál jsem se a pravou ruku mu položil na rameno.

,,Jo. Bývalo hůř, ale tohle je tak trochu extrém." Taky jsem se trochu pousmál, jestli se tomu tak dalo říct. ,,Zeptáme se Mikomi, aby jsme si byli jistí, že nějaký ten čas ještě zbývá." Podíval jsem se na něho. ,,A pak budeme hledat. Něco se najde. Vždycky se něco najde."

"Ano zeptáme. Myslím, že se dá něco dělat..Ale musíme se zeptat někoho jiného.." vzhlédl jsem k noční obloze.

,,A koho?" Rychle jsem se ho zeptal a pořád ho pozoroval.

"Vydrž..určitě dorazí." špitl jsem a pořád sledoval oblohu.

,,Dobře, dobře." Podíval jsem se na oblohu a čekal kdo se objeví.

Zašustila křídla. Přiletěli vrány a kroužili nad monumenty. Zformoval jsem se kousek dál od těch dvou, přišel blíž a uklonil se.
"Hokage-sama?" pak jsem kývl na Seita.

"A je tady" usmál jsem se a pohlédl na Itachiho.
"děkuji, žes přišel. Co náš host?"

Tak toho jsem nečekal. Jen jsem taky přikývl a čekal co se bude dít.

"Myslíte toho uprchlíka? Je v nemocnici, pořád blouzní." prohlédl jsem si Hokageho, a pohled se zastavil u jeho levé ruky.
"Kvůli tomu, jste se mnou potřeboval mluvit?" Orochimaru, je opravdu nesmrtelný.

"Ano, přesně tak. Kývl jsem hlavou..Budu potřebovat tvou pomoc. Málokdo o tomhle vím, takže potřebuji, abys zachoval mlčenlivost. Určitě to chápeš, potřebuji zachovat svou čest, čest Konohy a svého klanu." pak jsem pohlédl přímo do jeho černých očích.
"Znáš to, setkal ses s tím a víš, čeho je tahle tkáň schopná. Jak se toho dá zbavit?"

Čekal jsem netrpělivě na odpověď od Itachiho a díval se při tom pozorně na Assasina. (Jdu spát, takže všechno pozorně poslouchám. Mějte se.)

"Hm." zahloubal jsem se do myšlenek a vzpomínkách. "Ano, chápu to. Sám jsem to udělal. Něco podobného, měl můj bratr Sasuke. Orochimaru chtěl převzít jeho tělo, Sasuke techniku obrátil a on sám Orochimara pohltil. Myslím, že se Orochimaru zdaleka tak nesnažil, protože, vždycky chtěl mě." mírně jsem se zamračil.
"Bojoval jsem se Sasukem, ale jenom proto, abych ho vyčerpal a zbavil se Orochimara. Vyčerpaný Sasuke padl na kolena a pak se ukázal on. Orochimaru. Použil svou techniku Osmihlavé vydry a poté jsem jej probodl Totsukou. Totsuku jsem dále směřoval, až k Sasukeho prokleté pečeti a zapečetil jsem Orochimara, včetně prokleté pečetě."
(Jasně, dobrou noc )

"Ach, tak takhle to bylo." s úsměvem jsem kývl hlavou. "Myslíš, že by to fungovalo, i v mém případu? Takže by to znamenalo, i to, že se musím nechat proměnit úplně."

"Ano, zřejmě ano. Jinak se vaše zlé já, neprojeví." ale pořád nechápu, jak se tohle stalo. Nebudu se ptát..

Moje zlé já..Zajímavá představa. "Takže, další věc..Prosím, mohl bys na mě použit kopírovací pečeť? Chci, po mé smrti přenést svůj Mokuton na svého syna." dodal jsem poté, se zvláštním výrazem.

"Ale, načasovat to. Bude vyžadovat další pečeť." zahloubal jsem do paměti. "Pečeť, která načasuje techniku."

"Jasně, chápu to. No nic, ještě si promluvíme, Itachi-sama." uklonil jsem se mu, chytl Seita za nadloktí a oba jsme zmizeli.

Usmál jsem se, také poklonil a také zmizel. xD

Vyskákal jsem na hlavu čtvrtého hokage, posadil se a začal číst Icha Icha.

Stál jsem na monumentech a držel se za levou ruku.
Taak, pořád si myslíš, že můžeš zvítězit?! Nikdy! Muhaha! Budeš můj, celé tvé tělo je mé, už to cítíš, viď? Tvá síla, tvá vůle bude brzo má!
Ano, máš pravdu. Smrt přichází, ale to mě vůbec nezajímá. ušklíbl jsem se, moje tvář se natáhla.
Já zemřu, ale ty zemřeš se mnou. Navždy..
Hahaha! Jasně, už to zkoušeli jiní a neuspěli.
Čekal jsem a nevšímal si hlasu.

"Takže už nadešel ten čas?" objevil jsem se tiše za Hokagem.

"Obávám se, že ano Itachi." řekl jsem s úsměvem.
"Máš to tady?" řekl jsem a ani jsem se neohlédl.

"Ano mám tady." vytáhl jsem tajemný svitek. Na zemi jej rozložil.
"Budu potřebovat vaši krev, potřebuji, abyste opsal krví tu křivku."

"Dobrá." otočil jsem se, kousl do prstu a krví opsal zmíněnou křivku.
"Co teď?