Hokage monumenty

Hokage monumenty

-sú to veľké sochy vytesané do skaly a znázorňujú prechádzajúcich ale aj súčasných kagov Konohy....

Došiel som po chodníku na skalu a nadýchol som sa. Je tu ale krásne povedal pre seba a objavil sa na špičke vlasov tretieho.Popritom sledoval Konohu vo svojom červenom brnení...

Po dlhom rozmýšľaní som sa rozhodol a poskladal pečate v tom som zmizol
(presun)

Společně se Zero jsem vyšla až sem. Zhluboka jsem se nadechla a usmála se. Shlížet na Konohu z téhle výšky.. vracelo mi to dávno zapomenuté vzpomínky,. vjemy a pocity! "Chmm!" ušklíbla jsem se a z rukávu nechala vyjet železnou tyč. Hodila jsem ji do výšky a sledovala, kterým směrem se neomylně stočí. Za jejím hrotem následoval můj pohled a já se usmála. "Zero... rozluč se s Konohou!" ušklíbla jsem se a tyč zase schovala.

Sledovala som Tsukiko s menším úškrnom na tvári. Ruky som znova mala za chrbtom a rozhodené vlasy mi lietali do všetkých strán !. Na jej výzvu som sa len otočila k výhľadu na konohu a vycerila som zúbky. Sayonara Konoha.. zaškerila som sa na čo som sa znova pozrela na Tsukiko. Ruky som si teraz založila na hruď a čakala som čo bude následovať. Nevedela som či som sa mala rozlúčiť kvôli tomu že ochádzame, či kvôli tomu že za chvíľku ľahne popolom.

Pohladila jsem ji po vlasech a naposledy věnovala vesnici úšklebek, protože úsměvem se to nazvat nedalo. "Satake bude mít radost.. pošetilý blázen!" na chvíli se moutváří mihl takový psychopatický výraz, no ve vteřině jsem se zase tvářila normálně. "Jdeme.." chytila jsem ji za ruku a táhla pryč, k bráně vesnice.
(Přesun)

Whuaaah to bolo rýchle ! zasmiala som sa no pre zmenu som sa nechala ťahať Tsukiko. Predsa len, moje orientačné schopnosti boli trocha.. otupené ? Proste som sa tu nevedela pohybovať páč som tu pred tým nikdy nebola. Mohol to byť celkom divný pohľad, taký.. na pobavenie, jedna psychopatka za sebou ťahá ďalšiu.
(presun)