Hokage monumenty

"Na oplátku za to tvé?" optala jsem se a podívala se na něj a pozorně se ho prohlédla

Usmial som sa pohladom do zeme chcel som vedeť dosvečiť si či je to ona no myslým že teraz je to jedno."Moje meno je Michio Isas a žil som 7 rokov v konohe".A pozrel som sa na nu.

"Jsem Crystal Takaishi žila jsem třináct let v Yukigakure a od té doby pak jen cestuju po světě." pousmála jsem se a podala mu ruku na přivítanou

Podal som jej ruku naspať moj usev celkom klesol no aj tak som nestrácal nádej."Chcem sa ta spýtať ked si bola malá nestrážila si niekedy niekoho"?.

"Myslím že ne, proč?" podívala jsem se na něj

V tom mi pohlad pado lupne dole myslel som si že ju ešte niekedy uvidím no asi som sa mýlil.V tom som sa usmial a pozrel na nu."Ale to ma len tak z blbosti napadlo a prečo cestuješ s dediny do dediny?".Pri tom som stále na nu pozeral pripadali si tak podobné a pri tom to neni tá istá osoba.

"Abych poznala svět, budu budovat vlastní vesnici, naplňuje mě to ale už bych se měla vzhledem ke svému věku usadit."

"Rozumiem myslím že sa ešte stretneme určite zatial sa maj" a s klesajucou hlavou som kráčal preč.

zdálo se mi že ho něco trápí

"Ehm....počkej!" vstala jsem "Tebe něco trápí?" dívala jsem se na něj



(a už jdu porkačování zítra )

Pozrel som sa na nu ako ma zastavila."Ja ja myslel som si že si niekdo niekdo z mojej dávnej minulosti niekdo čo som myslel že mi aspon zostal".No v tom som sa usmial.

Pozeral som sa jej priam do očí no odpoved čo som jej dal som nečakal nič dobrého a mal som velku jednu povinosť ktoru by osm za nič nevymenil."Prepáč ale musím odísť mam niečo velmi doležité ale určite sa s tebou ešte stretnem teda aspon dufam".Ako som sa rozbehol preč ešte raz som sa na nu obzerkl pretože sa jej tak strašne podobala.

Seděla jsem na hlavě Čtvrtého a sledovala ulice podemnou. Všechno je stejné, a přesto jiné. Když jsem byla na monumentech naposledy tak... Ani už se nepamatuju jaká situace to byla... Ono to tak bude lepší.
Minato-sama, jak jste to dokázal být tak dobrý sensei a skvělý Hokage? Chtěla bych mít polovinu vašeho talentu. Ti moji studenti mi dělají starosti a já nevím co si s nimi počít. Co byste jim řekl vy?

Zatřásla jsem hlavou a nechala toho rozmlouvání ve své hlavě. Je čas trochu důvěřovat mladší generaci. Ale mise se starým týmem mi budou opravdu chybět... Nebýt jich, bůhví co by ze mne bylo.

Když jsem si dost popřemýšlela a dostatečně se nadýchala čerstvého vzduchu, zmizela jsem stejně rychle jako jsem se objevila.
Přesun.

Vyběhl jsem vysoký kopec , který míří k Monumentům Hokage.Sedl jsem si na hlavu prvního a rozhlížel jsem se na Konohu , která upadala do temnot noci.Pro mně je to nenahraditelný pohled.Nikde jinde na světě není tak krásné místo jako je toto.
*Tady tomu chybí jen 1 věc...jen jediná a byla by to perfektní chvíle* pomyslel jsem si tak trochu smutně.*No...asi se dám do tréninku...ten mi asi jako jediný pomůže* pomyslím si.
Uskočil jsem z hlavy Prvního někam dál , na trávu.Našel jsem si nejbližší strom a opakoval jsem dnešní trénink.Do ruky jsem si vytáhl kunai a udělal jsem pečeť Tygra.Soustředil jsem chakru do nohou.Když jsem si myslel že jsem připraven , tak jsem se rozběhl proti stromu.Bylo na něm několik větví.Jako první cíl jsem si vybral tu první.Běžel jsem a dostal jsem se na strom.Běžel jsem pořád dál a dál.První větev jsem již minul , tu druhou taky.Teď mě čekala trochu větší výška než odpoledne , když jsem trénoval s Mikomi-sensei , ale já se snažil pořád víc.Minul jsem i třetí větev.Začal jsem doufat v to že to hned poprvé dotáhnu až k poslední větvi , ale to se nestalo.Když jsem byl blízko čtvrté větve , noha se mi zarazila do stromu a to byl trochu problém.Rychle jsem udělal značku.Tohle je už docela výška a kdybych dopadl na nohy , asi bych si je zlomil.Nezbývalo mi nic jiného než postupně seskakovat z větve na větev.Z mé pozice jsem skočil na třetí , pak na druhou , na první a nakonec i na zem.*Byl jsem docela vysoko...tohle je asi můj rekord...ale do poslední větve je ještě daleko...nejpozději o půlnoci se tam dostanu..to musím* pomyslím si.
Znova udělám pečeť Tygra.Soustředím chakru do nohou.Pak znova vyběhnu , ale tentokrát je to trochu rychlejší.První a druhou větev míjím velice rychle , do třetí mi to chvíli trvalo , ale doběhl jsem tam.Čtvrtou jsem tentokrát taky minul , pátá už byla o něco výš ,ale já byl odhodlaný jí minout.To se mi však nepovedlo.Asi v půli cesty mezi čtvrtou a pátou se mi začaly odlepovat nohy.*Ksoo...dneska jsem spotřeboval moc chakry...dlouho to nevydržím....ale...já se tam musím dostat* pomyslel jsem si a seskočil jsem na čtvrtou větev.Chtěl jsem pokračovat , ale vzpomněl jsem si na dnešní trénink a na to co mi Mikomi-sensei řekla.Řekla: "Ale je lepší se nepřepínat, než se zničit tak, že se týden nedokážeš pohnout. Což by znamenalo nulový trénink."Vadila mi hlavně ta poslední věta.*Nulový trénink a to já nesmím dopustit.Hlavně ne v téhle chvíli.Já musím trénovat každý den , ne jednou za týden.* pomyslel jsem si a seskočil jsem na čtvrtou,třetí,druhou,první a nakonec na zem.Byl jsem už docela unavený a skoro bez chakry.Vydal jsem se domů.
(Přesun)

Objevili jsme se na hlavě Třetího Hokage.
"Promiň, ale musíme si promluvit."

Objevil jsem se hned vedle Assasina a podíval se na něho. ,,No, tak povídej."

"Ehm, asi mě zabiješ, ale, důvod, proč potřebuji tuhle techniku je takový.." zvedl jsem levou ruku a vyhrnul si rukáv.

Vyvalil jsem na to zrak a trochu od něho odstoupil. ,,C-co to dop*dele je?"

"Tohle je..sám nevím, jak to pojmenovat. Mikomi říkala, že to má vlastní rozum a čakru. POmalu pohlcuje mě i moji osobnost. Sice to Allii zapečeti, ale rozšiřuje se to stále. Zřejmě pomaleji. Sám nevím, kolik mám času, než se změním. Jedno je jisté, už to nebudu já." pousmál jsem se.

,,Aha. Tak to je super, že se u toho ještě usmíváš." Zakroutil jsem hlavou a pořádně se na to podíval. ,,No, a co jako teď budeme dělat?"

"No, tak brečet nebudu. No, musíme připravit plán, jak ochránit Konohu přede mnou. Určitě nebudu hodný, jelikož to, vzniklo z Orochimarovi DNA. Ale tohle, musí zůstat v tajnosti. Nikdo nesmí vědět, že se měním ve stvůru. Proto ta technika. Budu se maskovat, aby mě nikdo nepoznal. Konoha si bude myslet, že jsem na vzdálené misi v Evropě. Rozumíš? Je to důležité, abychom ochránili čest klanu Senju. Musím taky něco udělat s Mokutonem, a mám přesnou představu co. Itachiho kopírovací pečeť. S časovanou pečetí, by se to spojilo, a v případě mé smrti, by se Mokuton převedl na Tobira."

Začal jsem kroutit hlavou, až jsem se za ni chytl. Nebyl jsem schopný slova, až jsem nakonec ze sebe něco dostal. ,,Není nějaké jiné řešení. Nemůžeme to třeba jen tak useknout?" Podíval jsem se na něho. ,,Za jak dlouho?"

"Bohužel. DNA už se se mnou spojilo. Nevím, za jak dlouho přesně. Musím se zeptat Mikomi. Ale já osobně..si dávám rok, maximálně dva."

,,Aha rok. Takže máme rok s tím něco udělat. Něco se najde. Vždyť v Konoze máme ty nejlepší lékařské ninjy." Podíval jsem se na něho s výrazem nějaké naděje, že něco s tím půjde udělat.

"Tohle není problém lékařství...Tohle je něco jiného. Roste ve mě druhá osobnost..Každý den sílí, cítím tu sílu. " podíval jsem se na levou ruku a posadil se.

,,Tak to je ještě víc v p*deli." Podíval jsem se na něho, ale sedět se mi vůbec nechtělo. Na jednu stranu to ve mě začínalo i trochu vřít a byl jsem naštvaný i sám na sebe. Je to vlastně i moje chyba. To já ho dovedl do té skrýše. Co jsem si mohl myslet, vždyť věci z té skrýše jsou všechny špatné a nedělají nic dobrého. Sakra, sakra, sakra! Sklopil jsem pohled a díval se pořád na jediný bod v zemi.