Hokage monumenty

po probdělé noci jsem se rozhodla sestrojit nějaké plány na novou vesnici a vyrazila jsem zpět do apartmánu pracovat (přesun)

vrátila jsem se na hlavy kágů kde byl ten super výhled, nechtěla jsem Hokage neustále vyrušovat sledovala jsem lidičky dole a vysnívala jsem si takovouhle vesnici taky šla z ní příjemná atmosféra a pozitivní chakra

po delší doě jsem si všimla že Hokageho kancelář je rozsvícená asi byl už vzhůru ještě dlouho jsem se přemlouvala abych tam šla až nakonec jsem se zvedla a šla (přesun)

Dokracal som pomalym krokom sem .
Rongu tu uz na mna cakal teda sedel tu ja som si sadol vedla neho a pozeral som dole .
Jeho som zacal hladit no potom som si lahol chrbtom na zem a pozeral som do neba .
Vdaka Shijin moje myslienky boli k nezastaveniu .
No bol som ale kludny .
Co mam robit .... ked budem chciet vykonat pomstu Shijin ma nenecha a ked ju dokoncim sklamem vela ludi ... a to by ma ale mrzelo no zato cest mojej rodiny bude tam kde ma byt a on bude potrestany ale nechcem to tak aby mi pomahala ona ... preco to nemoze pochopit ?Iba to tym vsetko zhorsi ...
Prevalil som sa nabok k Ronguovi .
On uz pospaval .
A Ashi ... ona kto vie kde je ... a neviem ci ona namna uz nezabudla no ja na nu aj tak stale budem mysliet .
Ale ako mam splnit nieco co je podla mna este tazsie nez to prve ....
A k tomu ... aj tak si nemyslim ze to skonci dobre urcite sa nieco zvrtne .

Stála som na najvyššom bode v Konohe, úplne na kraji, špičkami som sa už ani nedotýkala monumentu.. vietor mi rozfúkaval vlasy pri čom som sa takým pohľadom bez života pozerala dole.. pod seba.. na tých pár ľudí ktorý sa ešte prechádzali ulicami.. niekedy ma pochytili naozaj blbé myšlienky.. pomocou Kagura shinganu som tiež vedela že pri mne nikto nie je.. aspoň nie v takej blízkosti aby ma cez túto tmu videl..

Moje mysilenky ma stale zozierali .
Preto som sa nakoniec rozhodol ze odtialto pomaly odidem .
Rongu ma zacal nasledovat .
Nebolo tu skoro nikoho takze sa mi tu pacilo ,no uz som tu bol dlho .
(presun)

přišel jsem k monumentům a sledoval jsem stopy Nefrit ''šla někam sem'' řekl jsem si pro sebe ''ale je tu strašná tma'' vzdychl jsem si

Kagura Shingan som už dávnejšie prestala vnímať .. bolo mi to jedno.. ten pohľad dole bol taký vábivý a vábivý.. až mi po chrbte zimozriavky prebehli.. bolo to tiež celkom chladno. .stále som bola len v tom jednom tenšom tričku ktoré som mala od Taikiho.. pri spomienke na neho mnou však mierne cukla a do priestoru predo mnou vietor rozfúkal pár mojich sĺz.. hneď som ich však zahnala a mierne som sa naklonila dopredu že by som mala lepší výhľad pod seba..

uviděl jsem jakýsi odstín stojící na kraji skály, byl celkem daleko a proto jsem se vydal k němu ''Nefrit ? to jsi ty ?'' otázal jsem se stínu

Pomaly som pootočila hlavu za hlasom.. bola som celkom prekvapená keď som spoznala Taikiho chakru.. v tom však zafúkal vietor trocha silnejšie, pozdvihol mi tričko ktoré som si v momente prichytila rukami späť k telu.. spravila som však mierny nechcený posun stranou, v momente som stratila rovnováhu a s výkrikom som začala padať zo skaly..

nadlidskou rychlostí jsem doběhl ke kraji a chytl jsem ji za ruku, tedy bylo to spíše za pár prstů jelikož to bylo jen tak tak

Keď ma zachytil tak som len tak ostala visieť za tých pár prstov.. použila by som aj chakru a vyšplahala sa hore .. predo mnou však nebola žiadne stena o ktorú by som sa mohla zachytiť páč tam bol zrovna taký blbý zlom. bola som mierne vydesená a začínalo toho na mňa byť moc.. zmohla som sa len na to že som sa tak vytreštene pozerala pod seba.. po tom som pohľad obrátila späť na Taikiho.. ani som nevedela čo tu robí..

vytáhl jsem ji nahoru, nedělalo mi to ani moc problém, ale bál jsem se že mi vyklouzne
''t-tohle už nedělej'' vynadal jsem jí když jsem jí vytáhl

Skĺzla som na zem páč som mala trocha roztrasené nohy.. nevedela som čo sa so mnou deje.. aj keby som padala a použila brnenie z Koutonu tak by sa mi nestalo nič no to ma ani nenapadlo.. bolo vidieť že som úplne mimo..g...g..gomen.. zamumlala som nešťastne s takým ospravedlňujúcim hlasom..

''měla jsi jít domu se obléct, takto tu akorát nastydneš, vždyť nic krom trička a mích trenýrek nemáš''

Len som prikývla.. pomaly som sa postavila no hneď som cukla a zviezla som sa na zem.. a..au.. zašomrala som pri čom som sa pozrela na svoju pravú nohu, mala som celkom zmodralí členok.. j.. ja.. nemôžem sa postaviť.. posťažovala som sa pri čom som na neho hodila tkaý ospravedlňujúci pohľad..

vzdychl jsem si a vzal jsem jí do náruče
''tak pojď ty nemotoro'' chytl jsem jí pod zadkem a pod zády a vyzdvihl jsem ji nahoru
něco se mi,ale nezdálo, zmáčkl jsem ruku na jejím zadku... ''t-ty ... n-n...'' začal jsem se červenat až se ze mě začínalo pomalu kouřit

Na tvári mi vybehla menšia červeň a len som si tvár zaborila do jeho trička tak aby mi na ňu nebolo vidieť.. t..t..to j..je u..už t..teraz .j..jedno !.. zamumlala som polohlasne a dosť nervózne.. aj keď s celkom príjemným pocitom som sa mierne pohmírila..

zakroutil jsem hlavou a po té jsem ji nesl k mému domu
- přesun

len som sa ho držala rukami aby som nezletela znova na zem..
(presun)

Přišel jsem na Monumenty. zamířil trochu dál a našel sídlo bývalé aliance. Ve sklepení byla Nibi a Kohaku. Přešel jsem ke Kohaku a otevřel ho. Pak jsem se soustředil.
"Mangekyo sharingan! Kotoamatsukami!
"Nibi!?" vykřikl jsem a čekal až mi odpoví.
Nibi: "Co je!?" donutil jsem ji k odpovědi.
Jakmile odpověděla Kohaku no johei ji vtáhl dovnitř.
Chytil jsem pevně sud a použil teleportační techniku.

došla jsem na jednu z hlav HOkagu a posadila se na její okraj a dívala se na nasvícenou Konohu

Sledoval som to dievča až som prišiel k nej."Možem si prisadnuť?":

"Jo." řekla jsem mile aniž bych se na něj podívala byla to ta chakra která mě sledovala

"Prepáč že ta rušim ja len len".Nevedel som ako sa vykoktať kedže to bolo dievča nevedel som ako no išiel som na rovinu."Viem že s anepoznáme no mohla by si mi prezradiť svoje meno"?.Dufal som že mi odpovie.