Hokage monumenty

Pribehla som hneď za Shijin a rozčarovane som sa pozerala na Konohu predo mnou. Sugooi.. ten výhľad... zaškerila som sa pri čom som sa naklonila a pozrela som sa pod seba. Konohagakure no sato je naozaj krásna dedina.. zaškerila som sa a zahľadela som sa niekde za obzor.

"Ano, to je. Každá dědina má něco do sebe." pousmála jsem se.
"Je mi líto, že Kiri jsem viděla jen, když byli všichni pryč."

Haai.. Kiri je tiež Sugoooi.. aspoň sa mi najviac páči to podnebie.. zaškerila som sa a po tom som sa otočila na Shijin, kto začne prvý? a čo bude terč? spýtala som sa pri čom som sa začala obzerať okolo.

Chunnin 1

Oběvil se před Shijin.
,,Kde je Mizukage sama?'' zeptal se.

Postavila jsem se nad čtvrtého.
"Můžeš začít, terčů máme dost." pohlédla jsem k lesu.
Zatím přežily všechno, ještě jeden trénink vydrží.
Pak jsem si všimla chuunina a tázavě se otočila na Lizzy.
"Není na velitelství?" zkusila jsem to.

Chunnin 1

,,Podivám se tam.'' řekne a zmizí.

To .. bolo rýchle.. zaškerila som sa a po tom som sa obrátila na terče.. začneš? spýtala som sa Shijin a sama som si začala pukať hánkami, ani som nevedela prečo, na svoje techniky som nepotrebovala žiadne pečate.

Tázavě jsem na chuunina zvedla obočí.
Zvláštní...
Pak jsem se ušklíbla přikývla.
"Proč ne..." odvětila jsem a aktivovala Byakuugan.

Nevýhoda je, že já musím blíž. No nic, začneme něčím jednodušším...
Rozeběhla jsem se proti jednomu ze stromů.
"Hakke Hasangeki!" vykřikla jsem.

Sugooi.. povedala som pri čom som mala založené ruky a zvedavo som si výsledok jej techniky prezerala.. hee tak teraz ja.. zaškerila som sa a pohľad som uprela na jeden zo stromov.. ruky som mala stále založené a len zlomok sekundy som sa sústredila. Kami ! skríkla som pri čom strom doslova zdemolovala ultrazvuková vlna, aj keď zdemolovanie nebol taký presný výraz, ona ho rozsekala, alebo aspoň tú časť ktorá ním prešla.. celé prevedenie techniky netrvalo viac než tri sekundy. Meehehe.. ešte stále som to nezabudla.. potešila som sa a pozrela som sa na Shijin typom "čo na to hovoríš?".. celkom ma zaujímal jej názor.

"To je něco..."zavrněla jsem.
"Nepotřebuješ pečetě?"zeptala jsem se, když jsem se vrátila blíž k ní.

Hmm? pečate? na techniky tohto typu nie.. odpovedala som a milo som sa na ňu zaškerila.. má to ale aj negatívne účinky.. keď používam silné techniky neustále tak mi to poškodzuje telo alebo. .ako to povedať, raz som svojím unikátnym shunshinom prehľadávala Sunu polovicu dňa.. poslalo ma to do nemocnice na asi dva týždne.. zaškerila som sa a poškrabala som sa vo vlasoch.

"S Byakuuganem to mám vlastně stejné, nepoškozuje tělo, ale když ho moc používám..." pokrčila jsem rameny.
"Ale stejně je úžasné, co zvládne zvuk."

Heem je úžasné čo zvládne Byakugan.. zareagovala som na jej slová a po tom som sa uškrnula, tiež ma pomocou neho nedokáže nikto prekvapiť, funguje to na princípe netopiera aj keď o mnoho účinnejšie, etoo ukážeš mi ešte niečo? spýtala som sa nadšene a chcela som vidieť čo ešte taký Hyuuga dokáže.

"Ráda." pousmála jsem se a zamířila k lesu.
Vybrala jsem si místo mezi sedmi stromy, co nejblíže k monumentům, ale dost daleko, aby to Lizzy nezranilo.
Přikrčila jsem se a zaujala bojovou pozici svého klanu.
"Hakkeshou Kaiten!" vykřikla jsem a začala se otáčet.

"Hari no Ame!" ve chvíli, kdy jsem to dořekla z Kaitenu začaly vylétávat chakrové jehly.
Stromy už byly na zemi a jehly neškodně dopadly kolem sotva jsem se přestala točit.

(Promiň, že odpovídám tak pozdě. Jsem v pokoji s rodiči a televize jim běží tak nahlas, že mám problém dát dohromady větu, aniž by se mi do ní nepřipletlo slovo, které tam nepatří. )

Pozerala som sa na jej techniku pri čom som si na zem sadla do takého tureckého sedu, ruky som si založila do lona a keď skončila len som nadšene zatlieskala.. Ten Kaiten je sugooi.. mierne mi pripomína jednu moju techniku heh.. zaškerila som sa a zvedavo som sa naklonila na bok, chceš ju vidieť? spýtala som sa a tá podoba s Kaitenom mi stále nejak vŕtala hlavou, aj keď možno to bolo len tým guľatým tvarom.

(v poho ^^)

"Vážně?" zamyslela jsem se.
To by mohlo být zajímavé.
"Ano, moc ráda."

(Budu už muset jít. Možná tu ještě na chvíli budu tak za čtvrt hodiny, ale pravděpodobně až zítra. Dobrou noc. )

Okeeej.. zaškerila som sa a po tom som si len podoprela hlavu, Domu.. šepla som pri čom sa okolo mňa v priemere asi 2 metroch vytvorila na zemi značne vyditeľná ryha v tvaru kružnice, v momente sa okolo mňa zodvihla kupola z ultrazvukových vĺn ktoré bol itaké intenzívne že rozprúdili aj vzduch naokolo, táto technika sa doslova zarezávala do zeme pri čom z nej trhala menšie časti ale dôležitá bola hlavne jej obrana, skús po mne niečo hodiť.. ozvalo sa pri uchu Shinji a ja som vo vnútri kupoly sedela s takým mierne otupeným výrazom na tvári.

(Ooyasumi nasai ^^)

Natáhla jsem před sebe dlaň.
Tohle mne opravdu zajímá...
V ruce se mi objevila světlá, téměř průsvitná chakra a zformovala se v drobnou vránu.
Zamávala křídly a rozlétla se směrem k Lizzy. Sledovala jsem ji zaujatým pohledem.
Vlastně je náš styl boje podobný. Já pracuji s chakrou stejně jako ona se zvukem. To by vysvětlovalo i tuhle techniku.

Hem.. táto technika nezaberie.. šepla som keď chakrová vrana narazila do kupoly ktorá ju však v momente roztrhala, následne som ju však zruśila, takmer minuta.. nemuselo to dopadnúť dobre.. šepla som skôr pre seba a po tom som sa uškrnula.. Gomeen že som ju zrušila tak skoro, ale po minute mi začína byť blbo.. prehovorila som na Shinji takým ospravedlňujúcom hlasom a zotrela som si pramienok krvi ktorý mi začal vytekať z kútika úst.. je to takmer nepreniknuteľná obrana, ale.. ako vravím.. keď ju používam jednorázovo príliš dlho tak.. to zanecháva stopy.. aj keď vyliečiteľné. zaškerila som sa a trocha som si pošúchala hlavu aby ma čo najskôr prešla jemnejšia bolesť ktorú som v nej cítila.

Zatvářila jsem se provinile.
"Omlouvám se, měla jsem být rychlejší."
Shijin, baka, to ti mohlo dojít!
Přešla jsem k ní a v rukou mě hřála smaragdová chakra - Shosen.
Položila jsem jí dlaň na čelo a trochu ztlumila její zář.
"Není to lepší? Po dlouhém používání Byakuuganu se cítím podobně."

Haai arigato.. povedala som milo keď ma opúšťala bolesť hlavy a len som si povzdychla.. je to zvláštne.. ale takéto účinky majú iba techniky ranku A a B.. tiež.. keď ich používam s krátkymi prestávkami tak sa mi nič nestane, ale keď ich musím udržať dlhšie.. je to také.. divné.. čím dlhšie ich udržujem tým je to naŕočnejšie a viac ma s toho bolí hlava.. zasmiala som sa pri čom som sama nechápala čo hovorím.. som divná.. dodala som trocha desivým spôsobom.

"Divná?" sarkasticky jsem se ušklíbla.
"Věř mi, že dokud nebudeš Hyuuga, která svůj boj tradičně začíná přivoláváním vran a končí lékařskými technikami, nebudeš divná."pousmála jsem se.
"Jsem ráda, že jsme se poznali."

Heh.. ja tiež.. zaškerila som sa a po tom som si ešte raz pretrela oči, na tvári som mala taký usmievavý výraz.. Toto je teda "tréning".. použijem druhú techniku a už mi začne z úst tiecť krv.. zamrmlala som si pre seba, chytila som sa za hlavu a s takým zúfalým povzdychom som sa rozčapila na zem.. mala si niekedy pocit že sa ti ale naozaj nedarí? spýtala som sa Shiji pri čom som sa len pozerala na oblohu.

"Ani nevíš, jak často..." povzdechla jsem a posadila se na zem vedle ní.
"Sensei od nás raději utíkal za svou přítelkyní a nakonec zmizel docela." ušklíbla jsem se. "Vlastně pořád přemítám, jestli si s námi utvořil pouto učitele a žáka, ale spíš nám vůbec nevěřil."
A to je doba, kdy se pár věcí začalo kazit...
"Pak se pokusili unést mou sestru a já byla úplně k ničemu. Jsem to ale Hyuuga... "
Do věty jsem vložila tolik sarkasmu, kolik se ho tam vešlo.
"A nakonec jako třešnička na dortu se se mnou rozešel člověk, kterého jsem cítila víc než ke komukoli jinému. " šibalsky jsem na ní mrkla.
"Dala jsem mu tenkrát čaj, který působí na střevní potíže. Bůh ví proč strávil celý den doma..."

Počúvala som ju po čom som sa len pousmiala.. Hmm.. moja najlepšia a doteraz asi aj jediná priateľka je Jinchuuriky, odkedy som ležala v nemocnici tak som dostala pocit že sa mi vyhýba, naposledy keď som ju videla tak bola v stave kedy sa ma bála, nepoznala ma a tak.. zatiaľ to bolo asi najviac, čo som sa cítila úplne nanič, a hovorila som si že sa to už ani horšie byť nemôže.. hmm.. Povedala som pri čom som si mierne zívla.. keď som s ľuďmi tak mi to pomáha na ňu nemyslieť aj keď.. nikdy to nebude ono.. dodala som ešte a ďalej som sa len kukala na oblohu.