okolní území

First topic message reminder :

(Berte to jako výlet, jako nějaký tábor. Vy jste děti, my vedoucí. xD)

"Určitě to byl skvělý Kazekage." Podotknu a usměju se. "To je mi líto, ale máš pravdu. Všechno se jednou zlepší..." Také jsem se podívala na nebe, ale pak jsem si vzpomněla, že se mě ještě na něco ptala. "Moje rodina? Jediné co mi z ní zůstalo je babička, i když netuším jestli ještě žije a sestřenice PiliKKa, Kazekage-sama. Matku jsem nikdy nepoznala.. Zemřela když jsem se narodila a otec při jedné misi záhadně zmizel, když jsem byla malá.. Ale už jsem se s tím dávno vyrovnala. Život jde dál, ne?" Usmála jsem se a pak jsem se postavila.. "Umm Yuuki-san? Vím, že vás neporazím já jen.. Nemáte chuť si zatrénovat? I když vybrala jsme si pěkně silného soupeře. Vodní techniky nemůžu porazit.." Ušklíbla jsem se.

,,Dopadne to dobře." usmála jsem se. ,,Assasin je citlivka, nedovolí, aby se mu něco stalo. Přeci jen, byli to přátelé." postavila jsem se. Vlasy už jsem měla suché. Cítila jsem se svěže a začínala jsem být plná energie. Vracela se mi síla a čakra.
,,Nechceš jít ven? Lepší být na vzduchu, než se dusit uvnitř." usmála jsem se a rovnou ven vyrazila.

Mm jo jasně."Šel jsem stále za ní.

Vyšel jsem ven na sluníčko.
Už asi bychom měli jít. Otočil jsem se a šel k velkému jezírku, našel jsem tam Itachiho.
"Ahoj Itachi."

,,Etto...Kam půjdem?..Vyber místo ty." usmála jsem se.

"Hokage-sama." ležel jsem u trávy, na očích sluneční brýle a díval se do jezera. KDyž přišel, tak jsem se postavil a mírně poklonil.
"Jak..jak se máte?"

"V klidu lež." pousmál jsem se a lehl si vedle něj.
"Docela zvláštně..jsem zase na živu, všechno je vzhůru nohama. Ještě v sobě cítím tu divnou čakru. Slyšel jsem, že jsi Jinchuuriki, co se vlastně stalo s Korokim, s Kyuubiho jinchuurikim?" zeptal jsem se Itachiho.
"Jo a docela dobrý brejle."

,,A já chci, abys vybral ty a přestaň mi vykat!" vlepila jsem mu s úsměvem pohlavek. ,,Teď to byl pohlavek, příště to bude větší!" upozornila jsem ho znovu hrozivě a pak se zasmála. ,,Tak šup, vybírej, ať se nezapustíme kořeny." usmála jsem se.

"Děkuji." usmál jsem se.
"S Korokim? Nevím, nikdo o něm neslyšel...Chápu vás, taky jsem to zažil, ale měl jsem v sobě vaši čakru. Můj brat..Sasuke, je taky naživu.Setkal jsem se sním, vzal mu oči. Jo, Tsunade-sama, do mě vložila Sanbiho."

,,Dobře, proč ne?" usmála jsem se a vydala se s ním do parku. Podél cesty, kudy jsme procházeli, byly krásně rozkvetlé sakury. Jejich lístky poletovaly kolem, bylo to fakt krásné. S úžasem jsem poletující kvítky pozorovala.
,,Kine?..Když se Neuro vrátí s PiliKKou do Suny...etto...budeš chtít jít s bratrem?" nepodívala jsem se mu do očí, dál jsem sledovala sakury, které nás doprovázely až k bráně parku.

"Sasuke?! Sasuke Uchiha?! Hmm...Čeká nás ještě hodně práce..Nerad tady takhle lenoším, když vím, co všechno se děje." zakroutil jsem hlavou a posadil se.

Zastavila jsem se a s pohledem cestičku sakur jsem se usmála. ,,Děkuji. Jsem za to tvé rozhodnutí opravdu vděčná. Nevím, jak to teď vše bude, ale bude to těžké. Čeká mě, nás, ninji z Kiri spousty práce. A tebe potřebuji. Řekla jsem to už jednou, jsi má velká podpora a přítel, nejen Shinobi z Kirigakure a můj podřízený.." tentokrát jsem se mu do očí pohlédla. ,,A s Neurem máš pravdu..A já vm, že ty to někam dotáhneš. Jsem si tím jistá." zazubila jsem se.

Mám to v krvi nebo ne?"Mile jsem se pousmál a utrhl jednu sakuru a dal jí Hitomi"Sice to není velký dárek ale lepší než nic že?

,,Kawaii." špitla jsem. Usmála jsem se a květ si upevnila do vlasů.

,,Etto.." usmála jsem se rozpačitě. Najdeme si nějaké místo, kde se dá v klidu posedět. Alespoň na chvíli." navrhla jsem a šla dál cestičkou, až jsme dorazili k malému potůčku.
,,Kyaah, sugoi." užasla jsem. ,,V Kiri jsou sice také taková místa, ale tady je kouzelně." vesele jsem si vyzula kozačky a smočila si v malé vodě nohy. Chodila jsem po proudu a zse zpátky a..chovala se jako malá. Všechen ten stres byl nyní pryč a já se cítila volně.

Seděl jsem na lavičce blízko střediska.

,,Hai." usmála jsem se na něj. ,,Dokaď mohu, si ho musím užít. Až přijdeme do Kiri, na zábavu nebude čas." vzdychla jsem a sedla si na kraj a stále si máčela chodila v krásně chladící vodě a při tom sledovala čistou oblohu. ,,Vypadá tak neposkvrněně. Jakoby se žádná válka neodehrála."

,,Hai, souhlasím." kývla jsem. Vylezla jsem z vody a opět si nazula kozačky, které mi sahají do půli stehen. ,,Mám pocit, že brzy bude odchod do vesnic, asi bychom se měli vrátit. Taky ať si s Neurem stihnete ještě něco říct. Tak často se vídat nebudete." pousmála jsem se. ,,A arigatou, Kine-kun..za vše.." usmála jsem se docela jiným úsměvem. Tím nejvřelejším a nejvděčnějším. Takovým, kterým jsem se uměla usmát pouze na toho, pro nějž jsem plakala večer co večer.