okolní území

First topic message reminder :

(Berte to jako výlet, jako nějaký tábor. Vy jste děti, my vedoucí. xD)

"Hai....Hitomi-chan....ono ma to...ah ale nič!" poviem jej a usmejem sa na ňu.

Usmála jsem se na všechny tři a odešla do budovy se trochu upravit. Vidět Mizukage po ránu nebo spánku, je i pro ty otrlejší povahy dost.

(vidět Mizukage po ránu je pro otrlejší povahy ... mizím snad ještě přijdu )

(Je to pro otrlejší povahy!!...Zeptej se PiliKKy, dosvědčí ti to!! xP xDD -.-")

Přišel jsem za Hitomi"Mizukage-san co se bude dít teď?Půjdeme zpátky do Kiri?"

,,Když jsme sami, tak Hitomi. Jen pracovně jsem Mizukage." poučila jsem ho s úsměvem, když mě překvapil u mě v pokoji. /Stále jsem totiž v budově! xDD/. ,,Ještě netuším, Kine. Chvíli ještě počkáme. Stále tu nejsou všechny jednotky, které byly vyslány do boje. A taky se musíme domluvit s ostatními Kage, jak to vše bude dál..Poté se uvidí." usmála jsem se na něj.

,,Hai?" pobídla jsem ho s úsměvem.

Vzdychla jsem si. ,,Pojď dovnitř a zavři dveře. Nemusí nás poslouchat všichni. A taky mě vidět s mokrými, rozcuchanými vlasy." usmála jsem se rozpačitě a hřebenem se snažila rozčesat vlasy.

Jo dobře."Zavřel jsem dveře a vstoupil

"Pááni, spala jsem celkem dlouho.." Protáhla jsem si ztuhlé končetiny a vyšla jsem z budovy. Hledala jsem v hloučku lidí nějakou známou tvář. A podařilo se mi to.
"Hmm? Ah Yuuki-san!" Zbystřila jsem modrovlásku a rázně jsem se k ní vydala, jelikož černovlásku jsem nikde nezahlédla.

Stále jsem seděla u Yuuki. Když jsem zaslechla, že ji někdo volá, tak jsem se podívala tím směrem.


(no nic krásné dámy... strašidlo už mizí jdu se koukat na film... možná pozdějc )

,,Jak se to má s Neurem, přesně nevím. Řešit se to bude, je to jeden z důvodů, proč tu chci ještě zůstat. Stejně tak se to bude řešit s Assasinovo sestrou...Na rovinu, oba víme, co všechno Neuro spáchal. Zasloužil by si jít do vězení, takové činnosti nejdou jen tak odpustit." zamračila jsem se. ,,Nicméně na druhou stranu..Doufám, že tomu tak nebude..Z mnoha, i když osobních, důvodů..Kvůli Pilice a dětem především...Když jsem Neura potkala poprvé, než jsem věděla, že je to nukenin, celkem dobře jsem si s ním popovídala. Jsem si jistá, že to, co mi řekl, byla pravda...Proto doufám, že to dopadne co nejlépe. I kvůli tobě!" pousmála jsem se a dál si pročesávala vlasy.

Otočila som hlavu. "Yoko-chan..." povedala som potichu, nezdvihla som sa. Divné, akoby som vrástla do zeme. Nevládala som alebo som nechcela?

"Umm..Stalo se něco?" Podívala jsem se na modrovlásku překvapeně.

"He? Umm...nič!" zaklamala som a zasmiala som sa. "Ako sa máte?" spýtala som sa jej.

"To jsem ráda" Oddechla jsem si.
"Umm a jak se mám? Dnes už lépe, jen mi stále pobolívá hlava, ale to přejde.." Usmála jsem se. Opřela jsem se o storm a poté jsem se po něm svězla dolů, kde jsem si sedla vedle Yuuki.
"A co ty? Už, už si v pořádku?" Zeptala jsem se na oplátku jí.

Hmm.."Naomi, Neuro!! Chci s vámi mluvit." zakřičel jsem a šel do konferenční místnosti.

"To som rada! Vyzeráš oddýchnuto..." poviem jej a opriem sa o strom. "Tlačí ma hruď...ale to bude niečim iným...Inak som okey neboj sa." poviem jej a zasmejem sa.

"Hai..!" Odpovím s úsměvem..
"Chmm, je tady nuda, že? Je zvláštní nic nedělat a čekat na to, kdy se budeme zase moci vrátit do svých vesnic. Ale na druhou stranu. Vidět všechny ninji z různých vesnic takhle pohromadě a ještě spolu komunikují, se jentak nevidí." Podotkla jsem zamyšleně.

"To teda nie...hmmm je to zvláštne...zaujmalo by ma kde je Kai..Yoko-chan? Shukaku je dosť silný nie? Je zvláštne mať démona?" spýtam sa jej a pozriem sa na ňu.

"Umm etto.." Zamyslela jsem se a vyhýbala se jejímu přímému pohledu. "Shukaku je silný démon, to ano, ale popravdě.. Nikdy jsem se nesmířila zcela s tím, že je ve mě. Že jsem Jinchuuriky. Stále ho neberu jako svou součást.. Je to moc zvláštní pocit. Tak nepopsatelný. Gaara-sama, Kazekage kdysi do jednoho svitku napsal, že démon i jeho uživalel musí společně dospět a splynout. Myslím si, že tak tomu je u Itachiho-san, celkem dobře se svým démonem vychází, což se u mě říci nedá.." Pousmála jsem se a vzhlédla jsem k nebi. "Umm a vlastně skoro nic o tobě nevím Yuuki-san. Co tvá rodina? Promiň, nechci se vyptávat já jen.. Občas jsem dost upovídaná.."

"Kazekage...zaujmalo by ma aký človek to bol...splinieš s ním, zvykneš si, hlavne to budeš stále ty Yoko-chan, len v sebe budeš mať démona ktorý ti pomôže. A moja rodina? Ja...nemám rodinu...poznám len Hitomi-chan...je to moja sesternica. Rodičov som nemala, priateľov tiež nie...Kai a Hitomi-chan boli jediné čo som mala. Teraz sa to ale mení...a čo ty Yoko-chan?" spýtam sa jej a pozriem sa na nebo.

rozhledl jsem se nikde se nic nedělo tak jsem si sedl opřel jsem se o strom a snažil jsem se usnout