okolní území

First topic message reminder :

(Berte to jako výlet, jako nějaký tábor. Vy jste děti, my vedoucí. xD)

"Když se to stane, ublíží to mě...! A Amayo a Rukimu..." zamumlala jsem. "Zní to sobecky, ale to toho chci tak moc, když už chci žít v klidu?"

"Ano... nebo tedy.. něco ví.. přece jen už jsou ve věku, kdy se začínají ptát... Ruki ví, i že jsi nukenin.." ušklíbla jsem se ne zrovna nadšeně. "Netušila jsem, že to pochopí!" ušklíbla jsem se. "Nechci aby moje děti vyrůstali s tím, že je jejich otec ve vězení..." podívala jsem se na něj. "Nechci!"

Zasmála jsem se. "Je hezký, když posloucháš!" prsty jsem mu načechrávala vlasy. "Pořád nevěřím!" usmála jsem se.

"Že jsi živý!" usmála jsem se. "Vážně se mi nezdáš?" naklonila jsme hlavu na stranu a pro jistotu jemně píchla prstem do jeho hrudi.

Prešiel som okolo PilliKKy a smeroval som ďalej. Keď som bol asi 10 metrov od nich spravil som potrené prípravy na kuchiyose no jutsu.
Pozrel som sa na orla predomnou.
"Heh, orol čo niesol mŕtvolku Kabuta." Naskočil som na orla a ten so mnou vzlietol.

Všimla jsem si Futoshiho. Zaujal mě jeho výraz a tak jsem ho chvilku pozorovala. Zvláštní muž... napadlo mě... ale dál už jsem nic neřešila. Zavřela jsme oči. Byla jsem hrozně unavená.

Orol aj so mnou odletel.
(presun)
(nemám Kabutove telo, na tom orlovi som ho len prepravoval.)

/aha xD/

Měla by sis jít lehnout.

"Chmmm..." přikývla jsem. "Dostanu pusu na dobrou noc?" posumála jsem se a naklonila hlavu na stranu.

Mmm a tak jo .
Naklonil jsem se k ní a políbil jí.

"Děkuji..." zamumlala jsem, když jsem se otrhla. "Půjdu dovnitř... nebu´d tu moc dlouho." usmála jsem se a vstala. "Sladké sny!" věnovala jsem mu ještě jeden úsměv a pak jsme zmizela v budově.

Naomi a Neuro...Tomuhle nevěřím...

Seděla jsem na zemi a dívala se na noční oblohu. Je po všem. Konečně. Vše ze mě padalo, spadl ze mě obrovský kámen, který jsem měla v srdci. Začínala jsem pociťovat štěstí a radost. Jen..Trochu jsem měla strach, jak to bude všechno dál...Vítr si pohrával s mými vlasy a studený vítr chladil mé hořící tváře. Klepala jsem kosu, ale pryč se mi nechtělo, stále jsem se dívala na černou pokrývku vyšívanou třpytivými kamínky s blýskavým diamantem uprostřed.

pomalu jsem se probudil ale vstávat se mi moc nechtělo takže mi trvalo než jsem se dokopal vstát vyšel jsem ze stanu a šel k budově kde měly vodu opláchl jsem si obličej a šel si sednout ven kde jsem koukal líně na nebe

Postavila som sa. Už je deň v plnom prúde. "Hmm...ticho..." povedala som si a usmiala som sa pre seba.

přišel jsem k yuuki"ahoj yuuki-sensei:)" pousmal jsem se na yuuki"jsem rád že jste přežila"

"Jee! Idate-kun!" pozrela som sa naňho. "Ehm, díky, som rada že už je koniec vojny...aj keď bude nuda." zasmiala som sa. Nevadilo by mi ak by som tu už nebola Chiyo by prežila, pomyslela som si a usmiala sa na Idateho. "Som rada že má Mizukage späť Hokageho." a zasmiala som sa.

"jo...s tou nudou to máš pravdu"pousmál jsem se na yuuki

"A čo inak Idate? Ako sa máš hmm? A nevieš čo sa bude diať teraz?" spýtala som sa ho.

"dobrý*-* ale to bych chtěl vědět co se bude dít ted"