okolní území

First topic message reminder :

(Berte to jako výlet, jako nějaký tábor. Vy jste děti, my vedoucí. xD)

"Amaterasu!" Zaměřil jsem zvířata, avšak to trvalo jenom chvíli. Musím se šetřit a nepoužívat Sanbiho..Moje oči už toho moc nezvládnou.
"Susanoo!"Pes do mě narazil a já vyvolal svou nejultimátnější ochranu.

"Yuuki-sempai!?" zakřičel jsem a rozběhl se za ní. Zabil jsem jednoho ze psů a dostal se blíž k Yuuki. Bohužel se mi do cesty dostal druhý pes, nemohl jsem jít k Yuuki blíž.

"Co máš v plánu..Itachi?" rozpřáhl jsem ruce a pár čísel vzlétnu.
"Všechny vás zabiju."

Zaujala jsem bojový postoj a pomocí techniky Doton: Dochū Eigyo no Jutsu
jsem se ponořila zase do země. Mezitím jsem z brašničky vytáhla silné a dlouhé řetězy, které jsem si šetřila pro nejhorší chvíle. Vynořila jsem se za Mdarou, tak daleko, aby mě nezasáhla ani jedna z techniky, které použil Itachi. Vyhodila jsem řetězy do vzduchu a nechala, je aby spadly pod Madaru a vyhly se plamenům Amaterasu. Podívala jsem se po Yuuki a Kaiovy. Nutně jsem potřebovala, aby za ty řetězy zatáhly a na chvilky znemožňili Madarovy pohyb.

Rýchlo som sa postavila a dobehla som k reťazi. Chytila som ju a pozrela sa na Kaia. Rýchlo som ho potiahla.

Sebral jsem řetěz a zatáhl zaň.

sedl jsem si na strom se znuděnoů tváří a dival jsem se na to peklo co tam probýhalo

Chytila jsem poslední konec řetězu a uviděla, jak se obtočil kolem Madarova těla a znehybnil ho tak. Do řetězu jsem vložila ještě kousek chakry, aby byly pevnější. "Itachi, dělej dokud se nemůže pohnout, dlouho to nezvládneme!" Zakřičela jsem.

"Goukakyu no jutsu!" vystřelil jsem proti Madarovi ohnivou kouli.
Moje Susanoo se pořád připravovalo. Za chvíli trhl rukou a objevil se mu v ruce obří meč. Připraveno.
Najednou mě zachvátila bolest. Bylo to, jako kdyby mi chtěli vyskočit oči. Hořely.. Klekl jsem si a zatlačoval oči zpět do důlků. Já..já to zvládnu..
"Porazíme tě! Kono...Kono watashi wa hi no ishi desu!!!! (To je..To je moje ohnivá vůle!)

"Tohle je konec!!!!!" zakřičel jsem a natáhl ruku. Totsuka ho propíchla.

Když jsem chtěl odrazit ohnivou kouli, tak mě svázali.
"Sakra!"

"Jsem nesmrtelný!" snažl jsem se použít teleportaci, ale meč mi zablokoval čakru.
"Nééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééé." meč mě stahoval a spadla mi maska na zem. Bylo to jediná věc, co po mě zůstalo.

Susanoo se rozpadlo a já spadl na zem.
"Hajaku...kudasai.."

Vyděšeně jsem se dívala na to, co po Madarovy zůstalo. Itachi to dokázal..Ne my jsme to dokázali Blesklo mi hlavou. Podívala jsem se na Itachiho a rychle k němu doběhla. "Itachi-san?"

"Musíme, musíme jít do Konohy.." Kývla jsem na Kaie a Yuuki. "Kdo zde zůstane s Idatem a Itachim? Nesmíme odejít všichni.." Dodala jsem.

"Pudu jenom já." Rychle jsem odešel do Konohy pro Sasukeho Oči. (Přesun, Konoha)

"My...my...zvládli sme to?" povedala som a pustila som reťaz. "YATTA! YATTA!?" začala som kričať a skákať. "Porazili sme ho!?" Zrazu som dopadla na zem, začala som vracať krv. "Do čerta...ako to...?" opakovala som si a snažila sa netriasť.

"Rychle..jděte.."Katsuyu na mě skočila a začala mě léčit.
"Bolest se zmírnila..arigatou Katsuyu-san."

"Yuuki-san?" Překvapeně jsem se na ní podívala a pak se za ní rozeběhla. Klekla jsem si k ní. "Co se stalo? Jsi v pořádku?" Ptala jsem se s obavami v hlase.

"Mám je!" zakřičel jsem. "Idate! Běž za Tsunade a řekni jí že jí potřebujeme!" a rozběhl jsem se k Itachimu.

"To bude okey...neboj sa...bude to dobré..." opakovala som jej. Vypľula som ďalšiu krv. "Susanoo...v sebe malo chakru démona..." povedala som a usmiala som sa na Yoko. "Ja nechcem ešte zomrieť Yoko-chan..." povedala som jej a zvalila som sa na chrbát.

"Yuuki-san? Ne, ty nezemřeš.. Budeš tu s námi, že?ů Usmála jsem se a stiskla jí ruku, i když všechno ve mě křičelo.

"....Rada...by som Yoko-chan...ale..." prestala som rozprávať, nevládala som. "....Vieš čo máš robiť...nie?" a usmiala som sa. Liečila som sa ale nemala som dosť chakry.

Z vypětím všech sil jsem se posadil. Neviděl jsem nic než temnotu.
Sanbi...klidni se! Promlouval jsem k němu, neboť se snažil uvolnit.

Ucítila som prudký nával Itachiho chakry. Pozrela som sa naňho a v tom moje telo zachvátila triaška. "Gomene...Yoko-chan...povedz jej že je mi to ľúto.." povedala som, prestala som sa triasť a usmiala som sa. Z môjho tela sa vytratil život.