okolní území

First topic message reminder :

(Berte to jako výlet, jako nějaký tábor. Vy jste děti, my vedoucí. xD)

Seděl jsem na skále a pozoroval ostatní jak se baví a přemýšlel.

"Yuuki-san?!" Zakřičela jsem, jakmile jsem v davu postávajících lidí našla modrovlásku stojící opodál. Byla jsem tak moc ráda, že je zpátky, ale v tom zmatku a shonu kolem jsem neměla čas. "Jsi už v pořádku, že ano? Já.. Gomene.. Gomene, že jsem pro tebe nemohla nic udělat.." Sklonila jsem hlavu, ale pak jsem se zase usmála.

"Yoko-chan!" zakričala som a pribehla som k nej. "Nerob si starosti, som v poriadku...a čo ty? Nie si zranená? Nič sa nestalo?" spýtam sa jej a prezriem ju. "O mňa sa nemusíš báť!"

Konečně jsem ho uviděla. Konečně! Pomyslela jsem si a rozešla se k němu. "Promiň... v tom spěchu jsem ti ani nestačila říct, jak moc jsi mi chyběl!" nahnula jsem se k němu a políbila ho. Posadila jsem se vedle něj. "Jaké to je, být zase živý?" usmála jsem se na něj.

"Jsem v naprostém pořádku. Možná akorát tak unavená, že bych usnula i ve stoje..!" Zašklebila jsem se. Všechno bude dobré...

Objal jsem jí a měl ruku kolem jejího pasu.
Je to zvláštní pocit.Nevím co teď budu dělat.A jak zareaguje Assasin?Přecí jen jsem hledaný ninja co může za útok na Konohu a Kiri.

Išiel som stále rovnakým smerom, ale potom som si všimol niečo čo som nečakal. Úsmev mi zmizol a rýchlo som sa pozrel do zeme, tak, aby to nebolo vidno. Veľmi pomaly som zmenil smer, kam som išiel tak, aby to bolo čo najmenej nenápadné a potom som kráčal smerom od skaly.

Zavřela jsem oči a opřela se hlavou o jeho rameno. "Nechci myslet na tyhle věci... právě jsi se vrátil, nehodlám myslet na něco takového, jako že bys měl být zase pryč!" zamumlala jsem a hleděla jsem na něj.

Už som bol ďalej a posadil som sa na rovnú zem. Zatvoril som oči a padol som na chrbát, a tak som ostal aj ležať.

díval jsem se na ně pořád se smutkem v obličeji "Aspon že je šťastná" opakoval jsem si pořád do kola abych nevztal a nic neudělal

Pousmála jsem se. "Jsou.. malé a nevychované... prostě po tobě! A jsou ti hrozně podobné!" usmála jsem se rozněžněně. "Ruki by uměl nejradši všechno na světě ale jde do všeho moc po hlavě... naopak Amayo je zdrženlivá a pořád čte... počkej až je uvidíš!" usmála jsem se.

Musela jsem se smát. "Pravda, pravda... malé budou asi po mě!" přiznala jsem nerada při narážce na mou a jeho výšku. "Ale zbytem mají po tobě zlato!" políbila jsem ho na tvář.

Heh jo to je možný.Nikdy jsem nebyl andílek no.
Začal jsem jí lechtat.

"To teda nebýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýl!" vypískla jsem. "Prosííííím nééé!!!" snažila jsem se mu vykroutit. "Pro všechno na světě dost!" smála jsem se.

Přestal jsem jí lechtat.
Nojo dobře přestanu nemohl jsem si pomoct.Máš skleslou trošku tvář.

vztal jsem a šel k nim falešně jsem se usmál "omlouvám se že vás ruším ale přišel jsem vám říct dobrou noc....i tobe bratránku i vám PiliKKa-sama" potom jsem se otočil a v bolestech odešel do stanu kde jsem si lehnul

Počul som hluk tak som sa posadil a pozrel som smerom na PilliKKu.
Vstal som a pomaly som odkráčal ďalej, aby som bol v pokoji.
(presun)

Sklesle jsem se podívala na Kisukeho. "Dobrou noc..." zamumlala jsem. Bylo mi to líto. Pak jsem se pousmála na Neura. "Jsem z toho všeho tady tak hrozně unavená!" vzdychla jsem a opřela se o něj. "Už abychom byli zase doma..." dodala jsem. "Odejdeš se mnou do Suny... že? Nezmizíš zase, že ne?" radši sjem nechala oči zavřené, protože jsem se upřímě bála jeho odpovědi.

Šel jsem odnést mrtvé do hlavní budovy.

"Půjdu si odpočinout, tak dobrou Yuuki-san!" Řekla jsem modrovlásce, chtěla jsem jít i za PiliKKou, ale nechtěla jsem je rušit, tak jsem se jen pousmála a vydala jsem se do jednoho z určených stanů. Spánek bylo to jediné, co jsem si v tu chvíli přála ze všeho nejvíc.

Prudce jsem se posadila a podívala se na něj. "Mám o tebe zase příjít, sotva jsi se vrátil? A co děti? Sakra nechci, aby to tak dopadlo!!" zamračila jsem se a sklopila zrak. "Čekala jsme tři roky a teď mi v tom mají bránit mříže?"