okolní území

First topic message reminder :

(Berte to jako výlet, jako nějaký tábor. Vy jste děti, my vedoucí. xD)

vstal jsem podíval jsem se odhodlaně na yuuki "yuuki ty odpočívej vytahl jsem shin "shin jdem na to objevili se mi dva ocasy a zařval jsem "madaro ty svině!!!!"

"Idate...*vypľula som krv* nerozčuluj sa...*znova som vypľula krv*...ty ho ovládneš..!" zakričala som keď som videla čo sa deje. Bolesť človek prekoná len väčšou bolesťou.., pomyslela som si a zarezala som si katanu do nohy. "Nikdy ich nedostaneš..." pošepkala som a odhodlane som sa pozrela nahor.

"Jak, jak to myslíte Yuuki-san? Shukaku.." Zašeptala jsem a sklopila zrak k zemi. Pak jsem se na ní prudce podívala. "To vy ho ochráníte. Vy to zvládnete...že?" Úsměv mi zmrzl na tváři, když jsem si uvědomila, jakou cenu měla Yuukiina slova a na co vlastně narážela.

"Yoko-san...budem rada ak Vás ešte niekedy uvidím...ale..aj keby ma to stálo život splním misiu...pokiaľ to bude jediná možnosť obetujem sa..." povedala som jej a utrela som si pramienky krvi. "Ak to budem musieť urobiť...povedzte Hitomi-chan...že je mi to ľúto..." a usmiala som sa cez slzy. Snažila som sa vyliečiť si hrdlo ale to sa nedarilo. Madara stále neútočil.

"yuuki-sensei nebojte ta zruda mně nedokáže ovladnout mam shin a ta dokáže zarazit toho hnusného slímáka"podival jsem se na yuuki-sensei litostivě

"Idate-kun...ja ti verím..." usmiala som sa a stiahla som si lepšie svoje copy pevnejšie. "Zmákneme to nie?" a usmiala som sa na všetkých.

"Spolehnetě se Yuuki-san. Řeknu.. řeknu to Mizukage-sama.." Snažila jsem se znít normálně, ale nešlo to. Chvějící se hlas jsem zastavit nedokázala. "Ale Yuuki-san, nesmíte.. Nesmíte zemřít..Prosím.." Špitla jsem a potlačila slzy. Nechtěla jsem, aby lidé kolem mě umírali. Ale byla válka, nemohla jsem s tím nic dělat. Zaťala jsem ruce v pěst. Tak slabá jsem..

"Ja nezomriem...nie teraz...ak sa jeden z nás pomýli môže sa to stať...preto musíme byť jednotný...ale nie len my...všetci v tejto vojne.." povedala som jej a pohladka som ju po hlave. "Niet sa čoho báť...všetko nejak dopadne." a žiarivo som sa usmiala.

"Hai, Yuuki-san.."
Má pravdu.. Přesvědčovala jsem samu sebe. Zahnala jsem slzy a také jsem se usmála. Pokud si nebudeme pomáhat, pokud nebudeme bojovat jako jeden člověk nemůžeme vyhrát. Proto musíme spojit naše síly. Vždyť se všechyn vesnice spojili proti společnému nepříteli. Ninjové z různých vesnic spolupracují a boujují bok po boku jen proto, aby viděli jediné. Pád nepřítele a rodost z náhlého vítězství. A pro tento sen je každý z nás ochoten obětovat cokoliv. I svůj vlastní život..
"Musíme se ho nějak zbavit.." Trhla jsem hlavou k Madarovi a pousmála se na Yuuki.

"Musíme niečo vymyslieť..." povedala som sa utvorila som okolo nás všetkých vodnú bariéru. "Sme vo viditeľnej prevahe, dokonca máme troch jinchuuriky...aj keď je nesmrteľný musíme ho nejako zastaviť...ale ako..." rozmýšľala som a jednou rukou som držala bariéru.

"yoko-sensei mam plán vybíjená"vyhrkl jsem"asi si řikate co to je divejte my dva budeme běhat kolem madary a přehazovat si shin skrze madaru lehky a chytrý plán"podival jsem se s usměvem na yoko

"Něco na tvém plánu nechápu Idate. Přehazovat si Shin? Předpokládám, že Shin je tvůj meč. A jak s tím chceš Madaru zabít, či zpomalit? Že do něj budeme každý zvlášť bodat? Plán by to byl dobrý, ale nemyslím si, že na Madaru zabere, protože je nesmrtelný" Zamyslela jsem se, až se mi na čele udělala hluboká vráska. "Naše jediná šance je polapit Madaru. Buď do bariéry, nebo do vězení. Yuuki-san? Umíš nějaké jutsu s vězením nebo spoutáním? Já bych jedno měla, netuším jestli zabere a navíc budu muset použít Shukaku. Mám techniku pouštního vězení, ale na tak silného ninju jako na Madaru nevím, jestli bude ta technika dostatečně silná. A navíc má Rinnegan, jak nás upozorňoval Itachi, nebude lehké se k němu přiblížit. Než opět nabere síly máme na to pouze 5 vteřin. Budeme muset spolupracovat.." Znovu jsem se zamračila. Nebude to lehké..

"Yoko-chan má pravdu Idate. Shin môžeš používať len ty, nie? Madara je rychlý. Sharingan môže používať 5 rinnegan a hmotný môže byť 5 minút ako hovoril Itachi-sama....Mám jedno jutsu ale potrebujem aby ste ho dostali blízko vody...Už to mám! Justu záplavy! A potom Vodná brána!" zakričala som a usmiala sa. "Nemám dosť chakry na obe...vie niekto z nás nejaké vodné jutsu?" spýtam sa. "Alebo ja urobím záplavu a vy by ste mohla použiť to vezenie...verím vám zvládnete to Yoko-chan." dodám po chvílke.

Zamyslela jsem se. Plán to byl více než dobrý. "Vodní jutsu bohužel
neumím. Voda a písek nejdou moc dohromady.. A pokusím se. Pokud to
nevyjde, potom bude čas myslet na nejhorší.." Ušklíbla jsem se. Pak jsem
dodala. "Idate-kun, prosím kryj nás s Kaiem ze zálohy. Neútoč prosím,
pokud bude potřeba zakročit udělej to, ale až v nejhorším případě, ano?
Šetři síly, budeš je potřebovat.." Usmála jsem se na něj a pak kývla na
Yuu. Soustředila jsem se a ucítila jsem jak mi v nitru něc vzplálo.
Stále tam byl a stále mi dával sílu.
"Yuuki? Nejdříve ho musíme nějak zabavit, zkusím použít Rasengan a ty mezitím vytvoř onu vodní vlnu, ano?"

"Hai, Yoko-chan...spoľahni sa. Idate-kun snaž sa veľmi nebudiť démona okey...? Taktiež Kai musí byť pri nás..." hovorila som pomaly. "Kai-sempai? Viete čo máte robiť ak by to nevyšlo však?" hovorila som mu a pozrela sa naňho.

"Hai...ochránit odvést Jinchuuriky pryč." řekl jsem jí ale pak jsem se zarazil. "Ale co bude s vámi sempaii? Nemůžu vás tu nechat jen tak...!" řekl jsem nahlas.

"Mám nápad...POjďte sem." Postavil jsem se a rozpřáhl ruce. Madaru zaplavily vrány a sharingan se mi změnil na Mangekyou.
"Nejdřív...ho musíme nějak zaměstnat. Nesmí použít rinnegan a ani svoji schopnost..Pak vyvolám Susanoo. třeba se mi ho podaří zapečetit, pomocí Totsuka no tsurugi, mám jen jeden pokus, pak oslepnu...Pokud se to stane, utíkejte do Konohy, v Uchiha čtvrti, dům číslo 4, největší ložnice v domě. Na nočním stolku mám Sasukeho oči..Přineste mi je." zašeptal jsem jim.

"Už jste přestali?" zívl jsem.
Vytáhl jsem dva kunaie a postavil se do bojové pozice.

"Itachi-sama...!" Zakričala som, "...to...to nemôžeme dopustiť..." povedala som a triasla som sa. "Je to...pre vás vysoká cena...ak by ste potom nezvládol skrotiť démona...čo potom?" povedala som. Držala som barieru ale moja chakra slábla, bola som blízko Jinchuuriky, z úst sa mi liali pramienky krvi. "Už si sa prebral?" spýtala som sa Madaru. Bariera spadla, "Show TIME!" zakričala som a rozbehla som sa naňho z katanou v ruke. Zastavila som neďaleko a zakričala som, "Suiton: Suiryuuben!" pred rukou som mala obrovskú vodnú guľu z ktorej lietalo veľmi veľa vodných striel. Boli ostré ako britvy.

"Ale Itachi-san.." Chtěla jsem zaprostestovat, ale nakonec jsem zmlkla. Měl pravdu. "Dobrá zaměstnáme ho. Yuuki-san? Připravena? Nejdříve zkus Madaru zaměstnat útoky z dálky a já pak vyzkouším útok na blízko. Aspoň by se tak musel zregenerovat a to nám dá trochu času.."

"Ne..udělejte to! O sanbiho si nedělejte starosti..Nahoře je Tsunade-sama, nejlepší iryo no kunoichi na světě. Magen: Kasegui no jutsu!" pokusil jsem se Madaru zavřít do genjutsu, ve kterém byl propíchnut kůli.

Iluzi jsem během okamžiku zlomil.
Rozpřáhl jsem ruce s kunai.
"Shinra tensei!"Moje tlaková vlna odhodila přítomné.

Stiahlo sa mi hrdlo. "Magen..." ale neprestávala som útočiť. "Kai-sempai! Až to tu skončí vy pôjdete pre oči..." opakovala som si. Zrazu som cítila pálčivú bolesť, ale nebudem plytvať chakru na liečenie. V tom som narazila do stromu. "Suiton: Mizujinheki!" zakričala som a silný prúd vody odhodil Madaru preč.

Omyl. Voda proplula mnou.
"Kuchiyose no jutsu!" Přivolal jsem dva hnědé tříhlavé psy, nosorožce a velkého ptáka.

"Ty zbabelý pes!" zakričala som a v mysli si povedala, "Suiton: Suisei Tora!" vedľa mňa sa zjavil Tiger, Saah. "Útok Saah-kun!" zakričala som a obaja sme sa rozbehli na zvery. Saah zabil nosorožca a vtáka, ja jedného psa. Otočila som sa na Madaru. "Budeš...trpieť...!" šepkala som než som stratila rovnováhu a spadla som na zem.