okolní území

First topic message reminder :

(Berte to jako výlet, jako nějaký tábor. Vy jste děti, my vedoucí. xD)

Dorazila jsem s Assasinem ruku v ruce, obávaje, co uvidím. Bála jsem se o všechny, jestli jsou v pořádku. Čím víc jsme se blížili, tím víc se mi svíral žaludek a já více tiskla jeho ruku.
Konečně jsme došli na místo. Všude stálo plno Shinobi. Znamení toho, že je po válce. Zahlédla jsem blonďatou ráznou ženu, už z dálky jsem se na ni usmála. Blízko ní stál Kin. Díky Bohu, je v pořádku. Oddychla jsem si. Zahlédla jsem hlouček lidí, což mi přišlo podezřelé. Přišla jsem blíž a viděla, jak Kai objímá Yuukiino bezvládné tělo. Okamžitě se mi spustily slzy.
,,Yuuki..Co-co.." třásla jsem se plakala. Padla jsem na kolena a dívala se na Yuukiino mrtvé tělo. ,,Kai-kun?" vykoktala jsem tázavě.

"Assasin Senju?!" podivila jsem se. "Staří se vracejí, mladí umírají.." smutně jsem zavřela oči.

"Hokage-sama!!" uvítal jsem se s Assasinem.

"Vy jste...Chiyo-sama?" řekl jsem. "Yuuki-sempaii...zemřela..." řekl jsem jí a ukázal jí Yuukinou mrtvou tvář na které byl úsměv, zemřela šťastná. "Mizukage-sama!" zakřičel jsem na ní.

Chytla jsem Kaie za ramena. ,,Co se s ní stalo?" zakřičela jsem na něj hystericky?! ,,Co se stalo s mou sestřenkou?!" zopakovala jsem otázku, tentokrát tišeji. Třásla jsem se pod nápory vzlyků. Tohle už je moc.

"Jsem Chiyo.."zavřela jsem oči.
"Ustup od její těla." odhodlaně jsem je otevřela.

"Hai." mé oči se zaleskly slzy. Přesto jsem vstala a odešla si odpočinout.

"Jdi si odpočinout Tsunade." chytnul jsem jí za ruku a pohladil. "Zvládla jsi toho hodně."

přišel jsem k muž brečel jsem ale i přesto jsem dokazal vykoktat "D o b rr ýýý den" jediné co jsem ze sebe dokazal vyhrknout

"Otrávila jí chakra...nemohli jsme nic udělat...omlouvám se vám za to..." řekl jsem jí a pořád jsem držel Yuuki v náručí.

Podívala jsem se na Chiyo. Věděla jsem moc dobře, kdo je a co má v plánu. ,,Kaii, Pojď..Chiyo...Chiyo ví, co dělat." plakala jsem a vzala ho za ruku, aby od ní odstoupil. Pohladila jsem Yuuki po tvíři a s Kaiem se vzdálila

Aktivoval som byakugan a bez toho aby som sa obzeral či zdvihol zrak som sledoval okolie a hľadal jednu osobu, po chvíľke som byakugan deaktivoval.

"C...Co s ní chcete dělat?" zeptal jsem se jí a přitisknul jsem si Yuuki blíž k sobě.

,,Kaii, no tak!" prosila jsem ho. ,,Nic se s ní nestane, dávám ti své slovo."

Položil jsem Yuuki před sebe. "Pokud jí něco uděláte...nikdy, nikdy vám to neodpustím..." zvedl jsem se a šel k Mizukage. "Vám všem..." řekl jsem do ticha.

"Ustupte..Jsem už stará. Nemám co bych tady měla udělat..Radši zachráním život mladým lidem. My staří už bychom měli uvěřit a předat žezlo dál. Věřím vám, všichni jak jste tady.. Konoha, Kiri, Suna, Kumo a Iwa..Všechny vesnice se spojili, ač je to jakkoliv nemožné, a zachránili jste svět před hrozbou. Já tady nemám, co dělat. Můj čas zkončil." usmála jsem se a klekla si před Yuukino tělo.
"Kisho tensei!"

Položila jsem mu ruku na rameno. ,,Slibuji ti, že...budeš šťasný, Kaii." podívala jsem se na něj, stále mi tekly slzy, ale pokusila jsem se o mini úsměv.

"Kisho tensei. Zakázaná technika, kterou ovládá jedině Chiyo-sama. Je to vlastně výměnná technika, oživí mrtvé, za cenu obětování vlastního života." řekl jsem tiše a stoupl si vedle Hitomi. Rukávem jsem ji setřel slzy.

"Hokage dža?" podívala jsem se na něj. Čakra slábla, nemám moc čakry.
"Hmm.." soustředila jsem se a po mém čele stekla kapka potu.

"Pomůžu vám." pousmál jsem se a klekl si naproti Chiyo.
Dal jsem své ruce na její a chakra opět jasně zazářila.

"Náhrada života? Když Chiyo-sama zemře...Yuuki ožije?" zeptal jsem se. "Yuuki si to bude vyčítat...to víte..." řekl jsem si v mysli.

Vzlykala jsem, plakala jsem. Nechtěla jsem, aby Chiyo přišla o život, ale Yuuki jsem chtěla zpět. V mém nitru vše křičelo. Vše mě svíralo...Dívala jsem se na Assasina a Chiyo, jak se jí snaží přivést zpátky k životu.

Náhla jsem zachrčel a posadil se.
"Co..kde?!" pohledem jsem přelétl všechny přítomné a zastavil se na Kabutovo mrtvém těle. POusmál jsem se.
"Zvládli jsme to!"

"Chlapče...Až budeš taky tak starý jako já, tak pochopíš. Kabuto mě oživil, je načase zplatit všechny své dluhy, a znovu odejít. Yuuki? Tak se jmenuje tahle dívka?" usmála jsem se na ni.
"Za chvíli..to bude. Co Vám jen říct...Věřte si..stůjte při sobě, v jednotě je síla...Nenáviděla jsem ostatní vesnice, a teď tady s Hokagem oživuju dívku z Kirigakure. Za mých časů, se jenom válčilo, zbírala síla a umíralo. Můj syn zemřel ve válce rukou Shinobiho z Listové..Konoha no Shiroi Kiba..Hatake Sakumo, ale dokázala jsem mu odpustit. Když jsem bojovala po boku Sakury, zjistila jsem, co je to opravdová síla...Opravdová síla není v počtu ninjutsu, ani ve svalech. A už ne v očích nebo v čakře..Opravdová síla je odvaha..Odvaha nikdy se nevzdat, bojovat, i když to vypadá beznadějně..Nevzdat se...vstát a bojovat dál!! Mladá generace..jednou překoná tu starou..Odhodí zbraně a budou žít v míru..." usmála jsem se. Mnoho života mi nezbývalo.

,,Chiyo-sama.." šeptla jsem a z očí se mi valily nové a nové slzy.