Hora Ryogetsu

"Ani já ne, páni ty techniky co jsem použila.....nemůžu se dočkat, až se je všechny naučím."

Klobouk dolů, ten sliz má pravdu. Byla jsi dobrá.
Díky

"Takže co nás čeká teď?" líbezně se usměju na Kabuta.

"TeĎ návrat a tvoje DNA. Pak ti předám některé techniky Guren-san."
Kabuto!!! Moje pravá ruka se pohnula směrem ke krku.

Kývla jsem. Vytáhla jsem z kapsičky kunai a přiblížila jsem se k vlasům. To jsem se ale zarazila, podívala jsem se na Kabuta a překvapeně jsem se na něj dívala. Chce se snad škrtit?

"Kabuto-sama? Jste v pořádku?"

"Ehm jo." podržel jsem ruku a za chvíli to odeznělo.
Orochimaru.sama, příjdu na to, jak vás dorazit úplně!
Kabuto, dřív budu venku!
"Jdeme?"

"Ano a ještě jsem se chtěla zeptat, stačí vám třeba jen konečky že jo? nechci si stříhat dlouhej pramen." usmála jsem se jízlivě a odřízla pár konečků a podala je Kabutovi. Pak jsem se ho chytila za ruku.

"Díky." ušklebek a byli jsme oba pryč.

"Buďte ostražití."
sledoval jsem okolí.

Prechádzala som horou Ryogetsu.
"Čo si o sebe ten Hiruko myslí, nechať ma v Ame a len tak si umrieť," nadávala som na jeho adresu.
A to som tam naňho čakala, všetko je zasa po starom.

Pozorně jsem pozorovala okolí. Ruku jsem si dala na rukojeť katany.

Tiše jsem přikývla a aktivovala byakugan, abychom měli přehled.

Naďalej som ticho kráčal za Mikomi a držal sa vzadu.
Predviesť sa? Ako asi tak? Nič nedokážem. Dúfam, že ho dostanú aj bezo mňa.

"Hijutsu: Mushiyose." zašeptal jsem a brouci z celého okolí se slézali ke mě.

Práve som preliezala jednou skalou, keď som si začala uvedomovať, že tu nie som sama.
Mám akýsi zvláštny pocit.

Cosi jsem zahlédla na skalách.

"Hmm... tímhle směrem někdo jde." dodala jsem pološeptem.

"Hijutsu: Mushidama!"
Ukázal jsem směrem, na který ukazovala Mikomi.

Čekala jsem na rozkazy.

Ako náhle som začula bzučanie, otočila som sa ich smerom a čo najrýchlejšie pred sebou vytvorila kryštálovú stenu.
Prečo sa nepremenili na kryštál aj tie chrobáky? Čo sa to tu deje?

"Zaútočte, nestůjte tam, jak tvrdé Y. Kryjte mě, dostanu ji!" rozpřáhl jsem ruce a brouci se stáhli. Vytvořili okolo nich velkou stěnu.

Tasila jsem katanu. Po dlouhé době jsem mohla s někým bojovat. Sledovala jsem Shibimarua a čekala na vhodný okamžik, abych mohla zaútočit.

Tomu se to rozkazuje... já přes ten krystal nevidím... Ale co, je to jen stěna. Vykročila jsem víc dopředu a jehly vystřelila do vzduchu. Opsaly oblouk a padaly na hlavu té nukeninky.

Nad hlavou sa mi začal tvoriť ďalší kryštál, ktorým som znieškodnila ihly.
Nemôžem skryštalizovať ten hmyz! Na druhej strane...
"Kesshō: Rokkaku Shuriken!"
Vrhla som kryštálové shurikeny po všetkých shinobi.
"Čo odo mňa chcete?!"

Moje hejno brouků začalo pojídat její krystal a poletovalo okolo ní.
Tak do toho...sakra...
"Chceme tvou smrt.."

Složila jsem pečetě. "Youton: Yougan itteki." Prsty jsem přitiskla k ústům a vyplyvla lávu na letící shuriken. Ten se rozpustil.

Probleskla jsem se mimo dráhu letu jejích shurikenů. Stála jsem bokem k ostatním členům svého týmu. Byakuganem jsem se ze všech sil soustředila jen na siluetu Rin.

Hmm... tohle je hodně nepříjemné... nemůže někdo to její přerostlé zrcadlo rozbít?

Ne, vím že ne...

Postával som vzadu a sledoval ich.
Nemám im ako pomôcť.