Hora Ryogetsu

Přistáli jsme v jednom menším lesíku.
"Takže...začneme s Nibi."

"Dobře."

"Sedni si do tureckýho sedu." Na pravé ruce se objevili plamínky.

UDělala jsem co řekl. POsadila jsem se a vlasy si odhodila dozadu za ramena.

Přistoupil jsem k ní a přitlačil ji plamínky na pečeť. Znova se objevila rovnováha mezi čakrou nibi a Reiny. "Teď tě uspím, ve snu budeš moci používat cokoliv budeš chtít. Poraz Nibi v souboji a bude ti muset dát svou čakru. Je to kočka, ochoč si ji."

"Dobře......cokoli jo?" zamyslím se a zavřu oči, "čistá improvizace." pomyslela jsem si.
Tak jo děvče, jdeme na to.
Už se nemůžu dočkat

"Nehan Shouja no jutsu!"Reině se pomalu zavřela víčka a ocitla se před velkou klecí.

Podvědomí:

Otevřu oči. Předemnou je velká klec. Nikde nikdo. Přistoupím k té kleci. Úplně vzadu byly dvě velké oči, zelené a žluté. Rychle se přiblížili k mřížím. Naskytne se mi pohled na Nibi v celé své kráse. Modré plameny ji sršely do všech stran.¨
Tak už víš aspoň jak vypadám. usmála se. Byla jsem překvapená, ale oakmžitě jsem se zamračila.

Přenesla jsem váhu na levou nohu, podívala jsem se na své nechty a pak na ní.
"Máme spolu nevyřízený účty, drahá. To co se stalo v posledních dvou dnech se už opakovat nebude. Půjdeš na vodítko." a hodím na ní arogantní úšklebek a zároveň na ni mrknu.

Hm, to si jen myslíš! Nya! drápkama jsem zaškrábala na klec.
Pusť mě ven a ukaž se.

Jen jsem se usmála a přišla blíž k ní. Čumák měla napláclý přes mříž. Tak jsem se ho dotkla.
"Fajn, ukaž se frajerko." pustila jsem jí čumák a stihla ho ještě jemně zmáčknout. Otevřela jsem klec a připravovala se.

Zařvala jsem a jednou packou vytvořila tlakovou vlnu.

rychle jsem vytvořila pomocí Shoutonu Krystalovou krycí zeď, která se okamžitě zformulovala do pěti vysokých Krystalů. Jen se usmála, když tlaková vlna do něj narazila, nečekala jsem ani vteřinu a použila jsem Shōton: Suishō Kyō. Před Nibi se objevilo nejdříve malé, ale hned narůstající zcadlo, které se rozmnožilo kolem ní. Hned na to jsem se s pomocí Suishō Bunshin no Jutsu ponořila do zrcadel a objevila se ve všech. Ve všech se ale taky zároveň objevil odraz Nibi.

Předemnou se objevila modrá čakra, která se míchala s mou černou. Spolka ji a vypustila předemnou.

"Sakra." naráz rozbil všechny zrcadla, naštěstí jsem stihla vyskočit.
"Tak holčičko, zkusíme to jinak.Shōton: Omiwatari no Jutsu "
Ze země se velkou rychlostí vyřítily dlouhé ostré krystaly, všechny se okamžitě zabodli do Nibi, tím jsem ale neskončila.
"Zlato, kočky jsou prý rychlé, jak se dokážeš rychle vyhnout těmhle růžovejm pusinkám? .

Přímo z těch růžových ostrých hrotů se objevili další menší a dvojnásobně ostřejší hroty, které se velkou rychlostí blížili k ní.
"Jsem zvědavá, kamkoli se hneš, půjdou za tebou."
Pro jistotu, aby ji něco nenapadlo jsem se skryla v Shōton: Kurenai ne Kajitsu. Vytvořila se kolem krystalová bariéra, která by neměla pustit nic a nikóho ke mě a sledovala jsem Nibi jk se snaživě vyhýbá krystalům

Packama jsem krystal rozbíjela a znovu zakřičela. "Kcha!" krystal se rozbil, a ocasem jsem máchla po Reině, která byla v krystalové bariéře.
"Krystal není dost trvdý na mě Holčičko.

Nibi ocasem zrušila bariéru. Odskočila jsem od ní dál.
"Suisho Bunshin no Jutsu." Zakřičela jsem a vedle mě se objevili asi čtyři moje věrné kopie ztvořené z nefritu. Běžely jsme všechny k Nibi a já zakřičela: "Kesshō: Rokkaku Shuriken: Ranbu" okamžitě se na Nibi mířila vlna krystalových shurikenů. "KeKawarimi no Jutsu " řekla jsem tišeji a moje pravé já zmizelo v kousek krystalu. Nibi odrazila všechny shurikeny a svou pozornost namířila na klony. Stihla jsem se mezitím ukrytý v zadní části vězení a řídila celou akci. "Shōton: Suishōheki Hachi ne Jin." o té technice jsem četla ve starých rodinných záznamech, použila se jen jednou a to krátce a má být nezničitelná. Kolem Nibi se v tu chvíli skrystalizovalo naprosto vše. Její tělo se přestalo hýbat a krystaly ještě víc narostly. Stačilo jedno lusknutí a bylo by po ní.

"Nejseš Sanbi, máš smůlu." vyšla jsem z hloubi klece.
"Tak co ty na to, vytvoříme tým?" přijdu až k jejímu vězení.
"Z toho nemáš šanci úniku a jak už jsem řekla, umím být i milá." usměju se a mrknu na ni.

Usměju se.
"Řekněme, že když budeš tolerovat mě, já budu tolerovat tebe. Kompromis, bereš? Viděla jsi všechny ty techniky co jsem tady provedla? Ty až se společně naučíme budeme neporazitelní." Spojím ruce a vytvořím znamení draka. Vězení se rozpadlo.

Nyaaa. Protáhla jsem se. Ať je po tvým.

Usmála jsem se. Zavřela jsem oči.

Zpět v reálu:

Otevřela jsem oči a pomalu zaostřovala. Předemnou seděl Kabuto a pozoroval mě. Zhluboka jsem se nadechla a usmála se.

"Tak to se povedlo. Nečekal jsem, že to bude trvat tak krátkou dobu." následoval můj oblíbený úšklebek.