hora Kaze-san

obrovská hora ve které je zapečetěn shukaku.

Přiletěl jsem k hoře a vytvářel bombu.
"Un, kde je ten Zetsu."

Vynořil jsem se.
"Tak dělej."

Vytvořil jsem C3 bombu a hodil ji na horu.
"Katsu!" Bomba vybouchla a hora se rozletěla na kousky. Stál tam rozzuřený shukaku a byl připevněn řetězy.
"Teď ty Zetsu!"

V rychlosti jsem přeříznul ostatní řetězy a Shukaku se řítil na sunagakure.

Vyletěl jsem výš, a sledoval Shukaku.

Opatrně jsem se přiblížila k hoře a překračovala kmeny stromů a popadané větve stojící mi v cestě. Došla jsem až k jednomu stromu, kter ničivý výbuch přežil a sedla jsem si pod něj na zem. Pevně jsem sevřela rukojeť Katany a zavřela jsem oči. Poslouchala jsem, ale neslyšela jsem nic jiného než švitořen přáků a letmý vánek jenž mi nadzvedával vlasy. Snažila jsem se plně soustředit. Vy mysli mi vytanula slova, která byla napsaná ve svitku. Démon a jeho uživatel si musí společně porozumět. Cítit myšlenky jeden druhého. Vypudila jsem všechno z hlavy a takto chvilku setrvala. Nemyslela jsem na nic. Seděla jsem tam takhle asi 10 minut a nic nepřicházelo. VŮbec nic. Žádná cizí myšlenka, žádný chladný hlas nezazněl v mé mysli. Otevřela jsem oči a prudce vstala.
"Ksoo!" Zakřičela jsem a udeřila pěstí do stromu, který se pod tou silou v půli rozlomil. Ale bylo mi to jedno. Proč se sakra nemůžu spojit se svým démonem? Proč?! Vytáhla jsem Katanu a svůj vztek si vybila na dalším kmenu. Poté jsem se zadýchaně svezla na zem a zavřela oči v dalším marném pokusu zkusit to znovu.
"Tentokrát uspěji.." Zavřela jsem oči, mysl pohltila všechny mé emoce, které po chvilce zmizeli stejně rychle jako se objevili. Ucítila jsem, jak se má mysl noří do temnoty a za chvilku jsem se ocitla před velkou klecí.
"Už si tady zase? Jak si hloupá, stejně ti tohle je k ničemu. Neporazíš mě" Uslyšela jsem ten ledový hlas ve své mysli. Zatnula jsen ruce v pěst a podívala se na klec. "Přišla jsem sem uzavřít dohodu.." Promluvila jsem nesmlouvavým hlasem.
"Dohodu? Co mi může škvrně jako ty nabídnout?"
"Víš, že když zemru zemřeš taky.." Ušklíbla jsem se. Zarazil se a dál neodpovídal.
"Chci s tebou uzavřít dohodu o vzájemném přežití.." Dodala jsem chladně. Znovu neodpovídal. Viděla jsem jen to velké oko, které se na mě skrz mříže dívalo.
"Ty potřebuješ mě a já potřebuji tebe a tvou sílu. Pokud mi jí nedáš zemřu a ty společně se mnou. potom už bude pozdě litovat.." Znovu jsem řekla a zahleděla se na zem.
"Společně můžeme být silní.." Vzhlédla jsem nadějně a přistoupila k mříži blíž. "Souhlasíš?" Znovu jsem o krok přistoupila. Pak jsem však sebou trhla, když velká tlapa dopadla na mříže až to zadunělo.
"Tvá ctižádost se mi líbí, ale stejně si slabá. I když ti půjčím mou sílu nezaručíš mi pokaždé vítězství, proto má odpověď bude ne.." Znovu mi zaznělo v hlavě ledově. A potom všechno zmizelo..
Otevřela jsem oči. Znamenala ta poslední věta snad..Neúspěch? Ksoo..

Vzpamatovala jsem se a rozhodla jsem se vyzkoušet Rasengan. A jak jsem
si myslela, stále jsem vytvořila teprve základy. Budu muset více
trénovat. Povzdechla jsem si a chtěla jsem vyzkoušet něco jiného.
Podívala jsme se po okolí, jestli nezahlédnu nějaký vhodný strom či
velký kámen, na kterém bych mohla svou techniku vyzkoušet. Pousmála jsem
se, když jsem něco takového opravdu našla.
Prudce jsem vytáhla z
kapsy shurikeny a každý namířila na dva kmeny stromu. Vyskočila jsem do
vzduchu a v mžiku udělala pečetě a pak vykřikla "Fūton: Reppūshō"
Zvedl se prudký vítr, který pak mhohonásobně zrychlil dráhu shurikenů.

Shurikeny
se nakonec zabodli hluboko do kmene stromu a vítr ustal. Seskočila jsem
na zem a byla jsem spokojená. Byla to sice jen C technika, ale nechtěla
jsem používat jinou, protože jsem chtěla, aby tady aspoń ty trosky
zůstali. Lepší trosky než pustina..

Byla jsem celkem unavená, tak jsem si řekla, že bych se mohla jít podívat za PiliKKou. (Přesun)

Přišel jsem ke hoře.
Vyšel jsem skoro uplně na horu.
"Tak jdeme trénovat"přišel jsem ke stromu.
Udělal pečet Futon:Kamikaze .Vytvořilo se malé tornádo .
"Ach jo musím ještě trénovat."Pořad do kola jsem to zkoušel.

Když už mi došla chakra tak jsem přestal a posadil se.
"Chvilu si odpočinu"

"Tak a dem zase trenovat"a tak sem to dělal do kolečka.

"Ach"sedl jsem vyčerpáním z treninku na pařez.
A začal odpočívat.

"Tak jsem už odpočinuty pujdu se podívat do vesnice."
(presun)

A tak jsem si dali zastávku zde... byli jsme udýchaní.. když jsme začali trénovat cítila jsem v sobě sílu, nebylo to normální na jednou jsem viděla jak se Yuusuke zhroutil..... nahlédla jsem mu do myšlenek neviděla jsem nic... pak jsem cítila jen jak se mi zavírali oči.....a.....

když jsem se vzbudila Yuusuke už byl pryč. Asi šel domu pro pomoc... tak jsem se zvedla a rychle zamířila k obytné části

Přiběhli jsme na tuto horu , na úplný vršek.Já pořád s tím stejným výrazem.Zahleděl jsem se na vesnici.* Chm...docela pěkný výhled * pomyslel jsem si a sedl jsem si na kraj.* Má vůbec můj život smysl...vždyť jen trénuju a chodím na mise...trénuju , mise...Kso!Musím se sebou něco dělat..nesmím myslet jen na to * dodal jsem a oči jsem zavřel.

" Aki...myslím že se půjdeme podívat do haly kde zítra bude zkouška..alespoň si to tam očucháš a přizpůsobíš se terénu.... " prohodil jsem k němu , ale ve tváři jsem měl pořád výraz nicoty.Vyrazili jsme.

Přesun

Nakonec mě Akio donesl až sem." Chm...dobrý výběr " řekl jsem a usmál jsem se na něj.Seskočil jsem z něj a sedl jsem si na hranu hory.Sedl jsem si do mé meditační pozice a začínal jsem čistit svou mysl od všech negativních vzpomínek a pocitů.

" Víš co??Půjdeme...ať náhodou něco nezmeškáme " řeknu a pak vyskočím na jeho hlavu a beze slova jsme se vrátili do arény.

Přesun.

Na horu jsem vyběhla svou nejvyšší možnou rychlostí.
Teď jsem se zadýchaná sklonila a opřela se dlaněmi o kolena. Tiše jsem se vydýchávala a pak jsem se zadívala dolů.
Ten výhled... Celá Suna...
Lehla jsem si do příjemně hřejícího písku a odpočívala. Mžourat do slunce jsem v téhle vesnici nemohla, ale bylo mi tu krásně i se zavřenýma očima.

Postavila jsem se a oprášila jsem si oblečení.
I přesto na něm zůstal dostatek zrnek písku, aby dostalo zlatavý nádech.
Nevšímala jsem si toho a pomalu jsem se vydala směrem ke kanceláři.

(Přesun)

Aiko Naihi

,, Juuuuuuuuuj tréning." potešila sa Aiko keď zadychčaná dobehla až na vrchol hory.,, Bola to ale fuška." odfúkla si a unavene sa posadila.,, Dalo mi to zabrať, asi by som musela popracovať na fyzičke." povzdychla si a zavrela oči.,, Chvíľka oddychu." usmiala sa a odpočívala.

Už nejaký čas som sedela na kameni ktorý bol taký.. pekne vyhriaty.. vedľa mňa sa slnil môj kuchiyosen keď tu som si všimla nejaké.. dievča.. hm.. to bude.. zaujímavé.. prebehlo mi hlavou a ja som sa musela pousmiať.. Pomalým krokom som prišla za ňou a naklonila som sa tak, aby som zaclonila slnko ktoré na ňu momentálne pražilo. Haló ? spýtala som sa jemným hlasom.

Aiko Naihi

Aiko vyčerpane sedela keď na to ucítila ako sa pod ňou a okolo nej začal jemne búriť piesok keď začula jemný ženský hlas. Jemne zodvihla ruku a buchla ňou o zem a piesok ostal pokojný.,, Spím." zasmiala sa a otvorila po dlhej dobe oči.,, Žiadate si niečo?" spýtala saa pohľadom si ju premerala.