Hokage monumenty

Popravdě? I já jsem byla dost zmatená a mimo, namísto toho chladného, arogantního a věčně nad věcí kluka, tu byl někdo, který snad mohl být i .. starostlivý, mohlo mu vůbec na někom záležet? Na mě? Nechápala jsem to, ale v tu chvíli mi to bylo i jedno. Při zmíňce o šátku jsem po něm snad už jen ze zvyku prsty přejela, od doby, co odešel jsem to dělala pořád. Podívala jsem se na něj a neodpustila si rýpnutí.
"Vsadím se, že tos říkal už spoustu holkám přede mnou.." Usmála jsem se podpichovačně.

Ušklíbl jsem se svým typickým šklebem. "Sbalit holku není nic těžkýho, na tu těmi slovy neplýtvám... ale ty jsi něčím jiná a já tě nechápu a to mě nutí se zastavit a zjistit to. Dokud tě nepokořím a nepochopím, nebudu mít klid.." přejel jsem prsty po jejích rtech.
"Nevím, co jsi mi to udělala.. ale je to tak!" znovu jsem ji políbil. Měl jsem chu´t držet ji a líbat, měl jsem chuť se na ni jen dívat, jen jí poslouchat.. co to se mnou sakra bylo?!

Široce jsem se na Kamiho usmála, po jeho slovech, vážně jsem se cítila.. šťastná, tak jako nikdy v životě. Možná jsem se zamilovala do hajzla, ale bylo mi to jedno.
"Já js.. Co to?!" Dívala jsem se na Kamiho tvář, ale právě teď jsem pohled přesunula na oblohu. Něco se z ní řítilo přímo sem nebo to byla jen moje fantazie?
Žába? Na monumentech? Co to sakra má znamenat?
A pak, to, co z té žáby vypadlo, slova jsem vnímala jen okrajově, zírala jsem do bledé tváře chlapce přede mnou.
Do tváře chlapce, který byl vždycky mým nejlepším přítelem. Neviděla jsem ho tak dlouho, vždycky jsem věděla, že se mi jednou vrátí. Že se vrátí k nám všem, nevzdávala jsem naději, ale že se vrátí takhle?
Rychle jsem k němu došla, zavřené oči, zakrvácená tvář, hluboké rány.
"Nao.." Prsty jsem mu přejela po tváři s úsměvem, ale nehybné, stejně jako celé jeho tělo, vypadal jako kdyby jen spal, ale právě to mě děsilo.
Vybavil se mi okamžik na jedné z misí. Tehdy, když jsem schytala protivníka se Suitonem, chystal se nás oba zabít, ale on, Nao, genin, vstal z posledních sil a postavil se jim, jen proto aby mě zachránil.
"Ne, prosím.." Tichá prosba. Slza, jedna, druhá.. Nevnímala jsem ani tak to, že brečím, jen jeho. Ale nemohla jsem se teď litovat, nemohla jsem to vzdát, on to taky nevzdal, pořád je naděje! Musela jsem ho zachránit! Ne já, potřeboval pomoc, hned!
Zvedla jsem oči ke Kamimu.
"Vezmi ho do nemocnice, hned, prosím.." Věděla jsem, že to zvládne, co nejrychleji, jedině on.
"Dojdu pro Hokage.." Zamumlala jsem, to ona byla ta, která mu dokáže pomoct!
Vyhrabala jsem se na nohy, naposledy se podívala na Naa i Kamiho než jsem se co nejrychleji vydala do kanceláře.
(Přesun.)

I já si všiml, jak z nebe cosi padá, no žábu jsem opravdu nečekal. Tím spíš, když promluvila na Suki a ještě z ní vypadl kluk. Díval jsem se na něj, na žábu i Suki a nic nechápal, ale její reakce mě ujistila, že ona jej zná.
Stejně jako ona jsem k němu doběhl. No, při pohledu na ně jsem si říkal, že by u něj měli stát všichni svatí.
Když mě pak poprosila, abych ho odnesl do nemocnice, na nic jsem nečekal, zvedl ho a rozeběhl se přímo z monumentů. Skočil jsem, vyvolal křídla a co nejrychleji se rozletěl do nemocnice.
(Přesun)

Na moment som sa zastavil v obchode s oblečením a k tomu všetkému si kúpil čiernu kombinézu na ktorej bola prišitá dokonca aj kukla. Vyzeral som v tom ako Mighty Guy v prefarbený na čierno s kuklou.
Keď som prišiel k monumentom a pozrel sa smerom hore mal som dosť.
Uvedomil som si, že dnešný "kreatívny trénink" bude viac náročný ako som čakal. Boli obrovské.
No nič! Čas začať! Povedal som si sám pre seba a otvoril prvé plechovky farby a namiešal ich s riedidlom.
Trvalo to len chvíľu, nie to riedenie a vyčerpalo ma to tak, zhruba na dno.
Keď ste sa teraz pozreli na monumenty z diaľky videli ste ich trošku inak ako zvyčajne.

Prvý Hokage:

Druhý Hokage:

Tretí Hokage:

Štvrtý Hokage:

Piata Hokage:

Kaori-sama:

Zobral som sa a obehol Konohu s tým, že som rozhadoval do košov prázdne plechovky. Nakoniec som zo seba strhol čiernu kombinézu a zahodil ju tiež. Potom som zamieril okľukou do Ichiraku.

(presun)

Dobehol som k monumentom. Umyl som prvých päť hokagov, no pri Kaori som sa zastavil. Nemohol som si to odpustiť. Umyl som jej tvár tak, že to vyzeralo ako keby ten istý obrázok čo tam bol mal knírek a rohy.
Zliezol som dole z monumentov a len sa na ne z diaľky zadíval. Nádhera! Pomyslel som si. Vážne to na ňu sedelo.

Zľakol som sa jej, len čo bola pravda. Kdo by sa nezľakol.
Skôr ako ma začala škrtiť stihol som zo seba dostať: Povedal by som, že skôr Fiona pred západom slnka. Čo sa vám nepáči na Fuu? Hneď na to ma začala škrtiť. Nebolo to dvakrát príjemné.
Keď už mi dochádzal vzduch dostal som zo seba: Prosím! Osprave...dlňujem sa. Pustite ma Hokage-sama.
Mal som dosť a ona si u mňa práve vybudovala rešpekt. To sa podarí málokomu.

Andi

Oběvil jsem se vedle Hokage a položil jí ruku na rameno. Omlouvám se za jeho drzost. A pokud dovolíte, potrestám ho sám. Jelikož nechci spor mezi vesnicemi. Opět jsem udělal šarmantní výraz.

Andi

Andi Dors. Opět jsem se usmál ale tentokrát to byl můj sadistický výraz. Mé pravé nepřetvařující zlé já které se projevilo až když jsem zabil bratra. Jasně. Já mu to ještě dovysvětlím. Chytl jsem Kenyho pod krkem a ruku dal tak aby vysel pěkně dolů z monumentů. Zaujal si mě. Teď přejdeme na fázi kdy semnou budeš bojovat. Můj výraz vypadal jako bych měl hlad.

V duši som sa pousmial. Monumenty stále neboli čisté.
Len som sa nechal Andim ťahať.
Trošku mi prebehol mráz po chrbte keď povedal, že s ním budem bojovať.
Bol som zvedavý čo sa so mnou v blízkej dobe stane.
Sensei mierne psycho "čudák".
Zlá reputácia u Hokage.
Čo som mohol robiť.

Andi

No. Umeješ to tady a pak si odpočineš. A nakonec, mi ukážeš jak dlouho vydržíš. Moje úmysli byli všelijaké. Hlavní byl aby to ale uklidil.

Zobral som sa a šiel vyčistiť to čo na monumentoch ostalo. Hral som sa po ceste s kartami, vyzeral som naozaj ako keby ma práve vykopli z kasína. Dokonca som mal aj taký skleslý výraz v tvári. Prakticky som prešiel okolo Kaori, no bol som taký zamyslený, že som si ju vôbec nevšimol. Keď som skončil, vrátil som sa k Andimu. Telo ma celé bolelo. Kdo by to povedal po takej márovačke od Hokage, nedával som to však najavo. Už som mal dnes celkom odmakané a mal som dojem, že pri ďalšom tréninku už moc nevydržím.

Andi

Vracíme se do vesnice. Dodal sem suše a znuděně.
Poté jsem se otočil k Hokage. Mohla se skrývat jak chtěla ale na hlavě na které sem celou dobu stál a nehnul se od ní mi asi neušla daleko bez povšimnutí. Děkujeme za pohostinost a nashle.

V rýchlosti som niečo napísal na kartu, z jednej strany bola biela, tam bol text, z druhej bola zlatá. Odrážala svetlo tak nádherne, že to vyzeralo akoby sa okolo tvorila žiara. Cítil som Kaori, nebola ďaleko. Kartu som hodil po nej. Zarazila sa do steny len pár centimetrov od jej hlavy.

Text:

Potom som dobehol za Andim. Čas ísť sensei. Vyslovil som potichu.