Hokage monumenty

Tuto noc a tento den jsem se opět snažil nespat, což se mi nepovedlo. Něco kolem půlnoci jsem usnul a spal jsem až do poledne. Zbytek dne jsem strávil meditací. Ta dívka co zde byla včera, zde byla i dnes, takže asi také měla ráda tento klid. * Asi bych měl něco dělat.. a ne se jen tak flákat... * pomyslel jsem si a vstal. Otevřel jsem oči a podíval se na vesnici. * Tento pohled je vážně úžasný... * pomyslel jsem si a pousmál se. Připravil jsem se a po chvíli skočil dolů. Let byl příjemný, ale země se blížila. Kousl jsem se do prstu, udělal pečetě a několik metrů před dopadem se pode mnou objevil Akio a ten už dokázal utlumit pád. " Díky Akio... " řekl jsem a pod maskou se pousmál. " Kdykoliv " odvětil mi. " A teď domů prosím.. " řekl jsem mu a on tam mlčky vyrazil.
- Přesun -

Objevil jsem se na hlavě 4 Hokage, sám nevím proč, ale cítil jsem že s ním mám něco společného. Ten pocit být v Konoze, být doma, vidět tolik povědomích tváří, ochutit rámen, který jsem miloval a toho všeho jsem se musel kdysi dávno vzdát a brzy budu muset znovu odejít, Tyto myšlenky jsem hold neměl rád, ale aspoň jsem věděl že Konohu můžu stále chránit sice né zevňitř, ale i tak můžu. Jak jsem seděl na hlavě 4tého tak zavál jemný větřík, který mi přejel přes tvář a já se jen pousmál. Toto pohlazení na tváři mi připomnělo jednu ženu, osobu která pro mě momentálně asi znamenala nejvíce, ale nemohl jsem se s ní vidět, protože kdyby zjistila co dělám tak by mě asi nenáviděla, ale její polibky si nechám navždy ve svém srdci.

Vystoupala jsem těch několik schodů nahoru, ani nevím, proč jsem z Ichiraku nešla domů, ale zamířila sem. Možná proto, že se tady nejlépe přemýšlí a pročistí hlava. Člověk může vypustit starosti. Krátce jsem se pousmála, procházela se po hlavách těch tak významných osobností, Hokagů, lidí, kteří zachránili Konohu. Zastavila jsem se, lokty se opřela o zábradlí. Usmála jsem se odrhnula vlasy z tváře a jen sledovala noční Konohu. Ta teď zářila milióny světýlek, hrála všemi barvami. Jen z dálky ke mě doléhal nadšený smích ozývající se z jedné z hospod, mňoukání koček, štěkání psů a stařenčiny klebety, které sem vítr dovál. Úsměv jsem ještě rozšířila.
"Sugoii.." Vypadlo ze mě, ačkoliv jsem Konohu odtud viděla tisíckrát, pokaždé mi to vzalo dech, pokaždé mě to fascinovalo. Možná díky té tmě kolem, díky tomu tichu jsem přehlédla osoby kolem mě. A možná taky, jsem je přehlédnout chtěla, kdo ví.

Z toho mého klidu a ticha kolem mě vytrhl až hlas. chvíli jsem si říkala, jestli fakt někdo mluví na mě, ale zase tak sentimentální jsem nebyla. Chtě nechtě jsem odtrhla pohled od Konohy a otočila se. Krátce jsem zamžourala do tmy, ale vzhledem k tomu, že osoba nebyla ode mě moc daleko, vcelku zřetelně jsem na něj viděla. Pokrčila jsem rameny.
"Pravda, ve většině. Záleží na tom, jak moc to okolí dané osoby vadí" Podotkla jsem a podívala se na něj. Až potom si ho prohlédla od hlavy až k patě.
"My už jsme se, ale myslím viděli.." Podotkla jsem potom a nadzvedla obočí.
Jo, v kanclu.

Nejspíš jsem tě už viděl.. Ten má teda paměť..
Protočila jsem očima a sledovala ho, jak jde ke mě, ne, že by mi to vyloženě vadilo, ale jak jsem zjistila, nějaký galantní ´nevadí to to´? Jsem asi fakt čekat nemohla, no jako kdybych se někdy o tohle nějak extra starala.
"Jsem Satsuki Aizawa, snad jsem tě moc nevyrušila.." Podotkla jsem a pousmála se. Natahovat ruku jsem se ani nesnažila, tohle bohatě stačilo. Samozřejmě jsem si všimla, že si mě prohlíží jak kus masa na trhu, ale prozatím jsem dělala, že mi to nevadí, no jak dlouho mi to vydrží, to se uvidí.

Aizawo?!
Nakrčila jsem obočí a potom mi v něm nepěkně zacukalo. Udělala jsem dva rázné kroky těsně k němu, bylo mi fuk, že jsem o několik cenťáků menší a že ho sotva znám, nějakej osobní prostor mi byl někde, zastavila jsem se u něj a hleděla mu do očí.
"Jak žes mi to řekl? Aizawo?" Sladce jsem se zeptala.
"Tak takhle mi už nikdy neříkej, jsem Satsuki.." Z toho sladkého tónu jsem promluvila spíš už nabroušeně.
Prej Aizawo, tse, idiot.
Potom jsem nad jeho otázkou jen pokrčila rameny.
"Mohlo nemohlo, kdo by mi tu asi tak ublížil? Já se docela divím, že někdo jako ty už není zalezlej pod peřinou, přeci jenom, je po večerníčku.." Mrkla jsem na něj, usmála se a zase o krok odstoupila, jasně docela dost odvážná slova, ale neměla jsem povahu na to mlčet.

Bezděky jsem zatnula ruce v pěst, ten kluk mi lezl na nervy, ale tak neuvěřitelným způsobem! Štval mě, ale přitom mě to bavilo, zvláštní..
"Egoistickej floutek.." Broukla jsem tiše, spíš sama k sobě než k němu.
Co si o sobě sakra myslí?
"Nic, co by tě mělo zajímat.." Odsekla jsem potom, opakovat mu to jako slepice nebudu.
Aizawo, maličká, já mu ukážu!
"Genini?! Ukážu ti, kdo je tu Genin.." Odfrkla jsem si, prošla kolem něj, pak se ušklíbla, pohodila vlasy a rozešla se směrem ke kanclu, zamračila jsem se při pohledu na jindy majestátní budovu, která teď zela v troskách, to se mi vůbec nelíbilo, něco tu nehrálo, protože u brány útok nehlásili.
(Přesun)

Šel jsem pomalu až na vrcholek monumentů, cestou někde urval stéblo trávy, které si teď hovělo v mých ústech, zatím co jsem hledal jistou osobu. Neomylně jsem ji našel právě tady. Bůhví, jak mě napadlo jít zrovna sem! Možná, že proto, že právě tady jsem ji tenkrát viděl poprvé!
Chvíli jsem se zpovzdálí tiše díval, jak pozoruje vesnici, než jsem se pousmál a udělal k ní pár kroků. "Aizawo, Aizawo... víš, jak jsem se posledně bavili o těch malejch holkách a starejch pedofilech?" účinná věta jak začít romantický rozhovor, jen co je pravda.

"Jasně, promiń Aizawo." mávl jsem rukou, jako bych jí neposlouchal a přidřepl si vedle ní. Chvíli jsem tiše civěl na její tvář, než jsem se lehce ušklíbnul. "Já neříkal, že jsi neměla pravdu... vyžívám se v tom... ale ty nejsi ani naivní, ani nevinná!" pokýval jsem hlavou. "Na tobě už nemám co kazit!" pokrčil jsem rameny. "Dlouho jsem tě neviděl. Budu hádat, manikůra a kadeřník?" pozvedl jsem obočí. Cukali mi koutky a byl jsem připraven uhnout její ráně, kterou jsem bezpochyby čekal.

Zatnula jsem ruce v pěst, idiot! Sednul si vedle mě, to jsem ještě zkousla. Nebyl mi nesympatický, v podstatě mě přitahoval a líbil se mi, alee podlehnout takovýmu floutkovi? Ani náhodou!
"A to můžeš vědět jak, hm?" Ootočila jsem se na něj a hlavu naklonila tázavě nalevo. Po jeho dalších slovech mi ruka doopravdu vyletěla vpřed, ale zastavila se před jeho tváří.
"Budu hádat, buď by sis tu facku nechal dát, ale to by neuneslo tvoje ego, nebo bys mi tu ruku chytil, tak či tak, byla bych ještě nasranější" Odůvodnila jsem důvod toho, že jsem se zastavila. Potom jsem pokrčila rameny.
"Ani jedno, ani druhé. Právě tu sedím a užírám se, protože můj týmovej parťák zmizel v obláčku dýmu před mýma očima a nikdo neví kam.." Odpověděla jsem trochu nevrle.
"Zřejmě přivolal summona, aniž by měl podepsanou smlouvu.." Podotkla jsem a hodila před sebe jeden z kamínků, co jsem držela v ruce.
"A cos dělal ty? Budu hádat, luxoval jeden bar za druhým a vyspal se s první, co se nabídla" Ušklíbla jsem se.

Musel jsem se smát. Ta holka byla fakt něco. Daiki, kdybys jí vidět, pochopil bys!
Pokýval jsem hlavou. "Jak to vím? Hmmm sedíš tu se mnou a mým egem a jsi v klidu. Neotáčíš se, neutíkáš, nejsi naštvaná. To mý ego, luxování barů a balení holek tě vlastně přitahuje." ušklíbl jsem se. "Budu hádat. Poslušná holčička z dobrý rodiny, která dělala rodičům jen samou radost. A přestalo jí to bavit, proto se tu baví s vyděděncem společnosti, jako jsem já." vyndal jsem stéblo a hodil ho vedle.
"Mimochodem, tou odpovědí jsi se trefila, byl jsem v baru, ale s nejlepším kámošem.. o holku jsem už dlouho ani nezavadil a proč? Jednu jsem si vybral, ale ona se tváří jako kus ledovce, i když mě vlastně chce.. hádej, kdo to je?" ušklíbl jsem se a pohodlně si lehl.

Jak ten si myslí! Nejvíc mě na tom všem ale štvalo jedno..
"Víš, co mi teď v tenhle moment vadí nejvíc? Ani ne tvoje arogance nebo ego, ale to, že máš většinou pravdu" Prohodila jsem potom a natáhla nohy před sebe, myslela jsem to s tou přitažlivostí.
"Lidi jsou zvědaví, holky obzvlášť. Tajemný a arogantní kluci jako jsi ty, jsou úplným magnetem na holky" Podotkla jsem a prohlédla si ho, to, jak se smál, zjevně asi ještě nezažil, že by se ho některá nesnažila sbalit a říkala mu všechno tak polopatě.
"A k tomu dalšímu. Tam máš tu pravdu jen napůl. Bavím se s tebou, protože chci a neutíkám, protože se mi tu líbí" Objasnila jsem mu to a usmála se.
"Tak za prvé, netvářím se jako kus ledovce! A za druhé.. Kdo řekl, že tě chci?" Bránila jsem se, jo, jenže to bylo ještě horší než kdybych mlčela! Jen jsem tak zapírala něco, o čem jsme oba moc dobře věděli, že je pravda!

Nestačil jsem zírat! Že existujou netykavky jsem věděl, že se mě snaží kdejaká sbalit taky... ale že by mi některá řekla všechno tímhle způsobem. Ne, to jsem fakt ještě nezažil!
Vážně mi teď přiznala, že mě chce..?
Jenže její poslední mě opravdu dostala. "Trochu si protiřečíš." ušklíbl jsem se. "Mimochodem.. nemusíš to říkat, stačí to, co budeš dělat!" ušklíbl jsem se a než se stačila zeptat, co vlastně bude dělat, naklonil jsem se nad ní a políbil jí. Neměl jsem ve zvyku dávat si pusinky jako ve školce, nebyl jsem dítě, abych začínal otíráním rtů. Byl to polibek, který vyjadřoval to, co jsem chtěl dostat.. jí!

Zrovna jsem se nadechla, že mu něco nehezkého odseknu, ale on mě totálně odzbrojil! Nemohla jsem dělat nic, teda mohla, ale problém vězel v tom, že jsem nechtěla. Nešlo se bránit něčemu, co jsem chtěla i.. nechtěla! To byl fakt divnej pocit! No, jak bylo vidět, moc jsem to neřešila, když jsem si ho za triko přitáhla blíž. Taky mě v tu chvíli napadlo, kolikátá asi z jeho seznamu dostižených holek budu. A ta myšlenka mě rázem probrala. Otevřela jsem oči, kousla ho, pustila jeho triko a prudce se odtáhla.
"Hej, můžeš mi laskavě vysvětlit, co to děláš?" A co to vlastně dělám já? Kso!

Zasmál jsem se, v tuhle situaci jsem ani neřešil, že mi prokousla ret do krve! To prostě nešlo! "Dělám to, co jsi chtěla, abych udělal. Přečetl jsem si to ve tvých očích." přejel jsem prsty po její tváři a odhrnul vlasy z jejího levého oka, přes které v malých pramínkách spadali. "Taky... nevypadala jsi, že by ti to vadilo. Spíš naopak." jasně, utahoval jsem si z ní, vždyť já přesně věděl, že tohle udělá. No.. až na to kousání!
Pousmál jsem se. "Nejsem ten typ člověka, co si bude na něco hrát, co ti bude naivně mávat, bavit se o počasí a pak za hodně hodně dlouho ti při hvězdičkách dá nesmělou pusu. Jednám s lidmi přímo. Líbíš se mi, přitahuje mě to, jak se mi snažíš vzdorovat. Jsi jiná, než holky, na který jsem zvyklej. Přiznávám, nejsem žádnej anděl a nebudu ti slibovat lásku za hrob. Ale kvůli tobě jsem se vykašlal na svůj normální stereotyp a na žádnou holku se ani nepodíval.. a to je u mě dost co říct! Prostě tě chci, to je všechno!" trochu dlouhej monolog, zrovna na mě, ale co.

Nehorázně mě rozčilovalo, jak si ze mě utahuje! Ale hrozně! Nebyla jsem na tohle zvyklá, protože on si dělal, co chtěl, jako kdyby pro něj neexistovala žádná, ale žádná pravidla! A já byla sama na sebe naštvaná, že jsem mu podlehla! Ale stejně jsem mlčela a poslouchala ho, sledovala tmavé oči.. Po jeho proslovu jsem se ušklíbla.
"Jasně, chtít, dostat a odkopnout, jak jednoduché.." Podotkla jsem a protočila očima, ta chlapská logika! Ale přece jsem nemohla sama sobě něco odepřít, ne? Fajn, jo, chtěla jsem to.. Chtěla jsem raky udělat něco, co nejspíš ani čekat nebude, protože jsem to nečekala sama! Naklonila jsem se k němu, setřela krev ze rtu a ušklíbla se.
"Když už mám bejt jedna z tvýho seznamu naivek. Tak aspoň ať jsem sakra vysoko!" Podotkla jsem, a aniž bych mu dala čas na odpověď, políbila ho sama.