Ulice Listové

Podrbala jsem se na hlavě s šibalským úsměvem ,, No, zrovna jsem potkala někoho nového, takže ho musím trochu zpovídat." To jsem se toho dozvěděla. zse jsem se zasmála. Radši už jsem se na nic moc nevyptávala a nechala ho dýchat. ,, Pravda, jsem trochu dotěrná." s úsměvem jsem prohodila. Nemohla jsem si odpustit nějakou poznámku.

"Neřekl bych dotěrná...jen až moc zvědavá...co kdybych byl vrah ?" zvážněl jsem v obličeji

,, Vrazi jsme tu všichni." mávla jsem rukou. ,, Každý z nás už někdy zabil mouchu nebo komára." snažila jsem se trochu zoptimizovat téma. Vážnost v jeho obličeji mi nedala udělat jeden žertík. ,, Podle mě jsi hodný." s důvěrou v očích jsem se na něj podívala.

"Možná jsem možná ne...co to vůbec znamená být hodný ?....nebo být zlý ?...každý člověk pro své jednání má svůj důvod....něco proč to všechno dělá..všichni sme dobří..ale i ti zlí" vysvětlil jsem jí s pohledem vzhůru

Hm, už jsem nad tím taky přemýšlela. podívala jsem se na něj se zaujetím. Nikdy jsem nemyslela, že něco takovýho napadne i někoho jinýho. ,, Ty jsi spíš divný." zasmála jsem se. ,, No, radši bych řekla vyjímečný. Takových lidí jako ty moc nepotkávám." usmála jsem se.

"Ah...Kagayami..všichni jsme vyjímeční jen každý svým způsobem" pousmál jsme se

Filozof, heh. uchechtla jsem se. ,, Kolik ti je?" Jeho slova zněla dost myslitelsky, na to jak byl, tedy vypadal, mladý. A na to jak byl "upovídaný".

"Devatenáct...je mi devatenáct...no a tobě je kolik ?..tipuji tak sedmnáct ?" pousmál jsem se "Možná šestnáct ?" nahodil jsem provokativní úsměv

,, Mně je asi patnáct." o takový věci se moc nestarám. ,, Lichotí mi, že mi typuješ tolik, i když bych měla být asi jako správná žena uražená." usmála jsem se. ,,Tobě bych řekla tak 23, na tvůj styl řeči." dál jsem se usmívala. ,, A už v tak mladých letech máš tak filozofické myšlenky." trochu jsem si rýpla s šibalským výrazem ve tváři, i když já měla co říkat.

"Filozof ?..tak to fakt ne" s chutí jsem se zasmál "Jsem válečník..jen válečník" pousmál jsem se "Hele...stmívá se tak co tu ještě děláš ? ..rodiče se o tebe nebojí ?" vyplázl jsem na ní jazyk

,, Filozofové se stávají i z válečníků." trvala jsem si tvrdohlavě na svém a usmála se. Trochu mi cuklo obočí. ,, Máma a táta se stejně zas háda...." odkašlala jsem si ,, nahlas diskutují, takže si ani nevšimli, že jsem pryč." oplatila jsem mu ďábelským pohledem jeho vypláznutí jazyka. ,, Navíc se málokdy stává, že bych byla doma." Tedy pokuď si zase něco nezlomim. Suše jsem dodala v duchu.

"Promiň...asi to máš s rodinou těžké no..." podíval jsem se na ní fakt jí je patnáct ?...škoda...kdyby jí bylo víc možná by stálo za to začít si s ní něco..ale takhle asi nic no popřemýšlel jsem si ve chvilce ticha

,, Hehe, není se za co omlouvat, přijde mi to spíš trochu komický. Poslouchat je." usmála jsem se. Díval se na mě tak divně, trochu opovrživě. Zvedla jsem jedno obočí ,, Co?" zmateně jsem se ho zeptala s náznakem úsměvu.

"Co co ?" rozesmál jsem se "Nevím na co se teď ptáš...nevnímal jsem teď" odpoveděl jsem jí po pravdě "Hele..to tady chceš sedět ? můžeme když tak někam zajít...samozřejmě že ty na nealko...půjdeme li někam na pití..nebo máš hlad ?" zeptal jsem se doufajíc že bude mít žízeň..měl jsem chuť na Saké které jsem už celkem dlouhou dobu neměl

PRechádzal som ulicami konohy. Nakoniec som našiel jednu vyľudnenú uličku tak som tam vošiel a použil som Kuchiyose no jutsu. Nao sa objavil a automaticky mi skočil na rameno. Potom som sa zase vydal ďalej. Asi by som sa mal ohlásiť Hokagemu nie?! opýtal som sa Naa a ten najprv zakýval hlavou že áno, potom že nie a nakoniec pokrčil ramenami. V tom som videl stánok z cukrovou vatou. Nao hneď spozornel a ja už som šiel ku stánku a otváral peňaženku. Kúpil som mu jednu veľkú vatu a následne si to Nao ťapkal vedľa mňa a s chuti ju jedol. Pozeral som sa na Naa a nie na cestu a tak niet divu že som narazil do nejakého dievčaťa (Kagayami). Trochu som do nej drgol takže sa mohla zakolísať. Chytil som ju aby nespadla a priviedol znova do rovnováhy. Sumimasen....prepáč te mi to...moja chyba.... nahodil som ospravedlnujúci úsmev.

"Jo to teda byla tvoje chyba ! ..dávej laskavě pozor kam šlapeš !" vyjel jsem hned po něm když jsem viděl že do ní narazil "Nejsi tady na ulici sám"

,, Ale to nic." Prohodila jsem spíš jen tak sama pro sebe. ,, Klidně půjdu, ale budeš za mě muset asi zaplatit, protože já jsem naprosto bez beněz." zasmála jsem se, ale v tu chvíli jsem si připadala trapně, žádat někoho, aby mi platil za pití. Ještě ke všemu jsem mu dlužná za nanuk. projelo mi myslí. Najednou do mě někdo vrazil. A sakra! bylo jediné, co mě při padání napadlo. Bylo mi jasné, že jen co dopadnu, zas se mi něco zlomí. Na štěstí pro mě mě někdo zachytil. ,, Uf." instinktivně jsem si oddechla. ,, To nic, v pořádku." usmála jsem se na neznámého a postavila se na nohy. Oprášila jsem se a stála tam jako strašák ve větru. Tohle se musí stát jenom mně. odevzdaně jsem si uhladila pramen vlasů, který mi spadl do tváře.

Ešte raz prepáč.... usmial som sa na dievča a potom som sa otočil na toho chalana. Máš problém?! Zjavne máš problém zo sebeovládaním...mal by si sa liečiť... povedal som neutrálne a chladne. Nao prestal jesť svoju vatu a čakal ako sa situácia vyvrbí.

Zaslavila jsem se na ulici "Hmm...copak?" zeptala jsem se a namířila na něj zkoumavý pohled. Polkla jsem a pohladila Yuusukeho, který za mnou přiběhl. Poté jsem před sebou uviděla nějaké lidi. *No né.. není to Kagayami?* přeběhlo mi hlavou. "Uhmmch... mnoo má nějakou společnost... tak ji necháme..." zazubila jsem se na Yuusukeho. Ten jen kývl a namířil svou pozornost na žlutou myšičku.

Hikari já neumím bojovat.Nebo spíš dlouho jsem nebojoval řeknu.Vydýchám se a usměju se.Mě porazíš.

"Hmmm...proč si to nemyslím?" zeptala jsem se ho. "Tak pojď!" pobídla jsem ho a popostrčila ho. Yuusuke sice šel za námi, ale oči nedokázal spustit od té žluté myšičky. "Uhm.. je tak nějaká hádka..." zaregistrovala jsem a přebýšlela o čem to asi je.

Hádka.......zřejmě ano.A Hikari můžeme vyzkoušet jak jsi silná,ale říkám ti,že prohraju. řeknu a zasměju se.

"Mnoo.. zase tak silná nejsem...." sarkasticky jsem se zasmála a šla vedle Burraka. "Zcela určitě by mi tady všichni dali zabrat.... jo u Kagayami to vím určitě...." pousmála jsem se a vzpomněla si na ten náš boj.

Jak myslíš Hikari,ale Taijutsu se nezapomíná. Usměju se.Taijutsu moje nejsilnější stránka. pomyslím si a usměju se na ní.Dáme si závod na cvičiště? zeptám se

"Hmm.. tak jo..." usmála jsem se. "Kde je cíl?" zeptala jsem se. "Yuu.... až tě to tady přestane bavit tak za námi přijď ano?" poslušně zakýval a já ho pohladila. Ještě jsem se pousmála na Kagayami, i když jsem si nebyla jistá jestli mě opravdu vidí. *Mnoo.. co.. má hold moc práce...* zazubila jsem se.