Ulice Listové

Udýchaně jsem si vyslechla rozkazy. A to jsem sem zrovna přiběhla a už zase musím někam jinam? Zamyslela jsem se. Tak fajn. Za tu dobu, co jsem ho naposledy viděla mohl projít všechny místa v Konoze. Podle prvního dojmu není ten typ, co by se zdržoval několik dnů na jednom místě, byl by snadný cíl. První...byl určitě na hokageho monumentech, tam je skvělý rozhled na všechny lidi a budovy v Konoze. Druhý...určitě se stihl stavit i tady, to je snad jasný, velká koncentrace lidí, podle nostalgie, kterou jsem v jeho hlase slyšela se sem musel jít podívat. Poslední...hmm Najednou mi to došlo. No jo! ,, Tohle je snadný. Tak já jdu. Za chvíli jsem tu. " rozeběhla jsem se a ztratila se mezi lidmi. Uvidíme. ušklíbla jsem se. (Přesun)

Hmm divim se,že berete do policie děti. řeknu a usmívám se.Poté jsem se díval na ulici a přitom jsem přemýšlel.Hmm když vezmou takovéto děti to potřebujou takto moc lidi do policie?

,, Je v tréninkových prostorách. " přiběhla jsem strhaně. Ten mi teda dává. nadechla jsem se zhluboka. ,, Nezdá se, že by se chystal to místo v nejbližších hodinách opustit. " Pro jistotu jsem dodala.

Kashike

Každý kdo opustil akademii si už nezaslouží titul dítě. A já jsem rád že je Nara u nás. Má bystrou mysl, což je kolikrát daleko důležitější. Otočím se na Naru.. výborně, tak si s ním půjdeme promluvit.

Budu vás následovat.A stejně si myslím,že po akademii jsou ještě stále děti. Usměju se.Stejně jsou to ještě mláďata. Stále jsem se usmíval.Poté jsem kývl,že bychom mohli jít.Přitom jsem si protahoval nohy opravdu dost mě boleli.

O co jde? dívala jsem se na ty dva. Jsem zvědavá jak tohle dopadne. Pochybuji, že se to obejde bez komplikací. vzdychla jsem si při pomyšlení na boj. Jestli se to vymkne, nakonec spolu budeme doopravdy bojovat, i když nemyslím, že by to tak dopadlo s kapitánem policie a jouninem po boku.

Kashike

Zkoumavým pohledem přejedu přes Murasakiho. A kolik je tobě?

21 let. Odpovim.A nemusíte mi říkat,že se chovám jako dítě řeklo mi dost lidí.Radši jsem to řekl protože vím,že by jste řekl,že se tak chovám,ale je mi to už celkem jedno. dodám.Radši by jsme měli jít za tím Kagyuou. řeknu a běžel jsem rychle pryč, (přesun)

Kashike

Sice jsem to říct nechtěl... ale asi na tom něco bude... prohodím, pokrčím rameny a vyrazím směr treninkové prostranství.

Co to pořád maj s těma dětma? Zakroutila jsem havou. Trochu nejistě jsem je následovala. (přesun)

Šel jsem pomalu po cestě a díval se po domech.Po pár minutkách jsem došel až k obchodu kde byl starý pán.Něco studeného k pití. Ten prodavač mi pití dal já mu dal nějaké peníze a zase jsem šel po ulici.No měl bych jít trénovat,ale nevim.Odpočíval jsem do teď takže radši půjdu. pomyslím si a šel jsem ke cvičišti,ale nejdřív jsem si chtěl dopít studený nápoj takže jsem si sedl na dřevěnou stoličku a pouze už jen pil.

Yuusuke svištěl ulicemi Konohy. Ani nevím jak nás to napadlo, ale byl to zřejmě dobrý nápad zablbnout si jako malí. Trochu divný bylo, že jsem nenadělali takový kravál jako dřív, ale i tak nás to bavilo. Po chvilce jsme se zastavili u jednoho stánku kde prodávali nějaké starožitnosti. "Chmm...!" zadívala jsem se na panenku, co seděla v koutě. Krapet mě děsila a fascinovala zároveň. Pomyslela jsem na to, kdybych ji tu viděla někde pozdě večer. "Uhm... to bych asi vyletěla z kůže...." řekla jsem si pro sebe.

Podíval jsem se na ty dva u obchodu.Jako malé děti.Ale pravda taky se takhle často chovám. řeknu si a stále piju svoje pití.Potom jsem se zadíval do oblohy.Měl bych asi vážně jít cvičit.Ale spíš bych měl jít k hokagemu pro misi. pomyslím si

"Chmm...! Vezmu si tohle!" řekla jsem a ukázala na náramek, co tam jen tak ležel. Vypadal celkem vkusně, a tak proč ne? Prodavač se na mě zadíval a podal mi ten náramek. Já mu dala peníze a řekla, ať si nechá drobné. Všimla jsem si Burraka, jak tam sedí. "Ahoj!" pozdravila jsem ho a přistoupila k němu. "Copak jak ses měl?" zeptala jsem se. Byla jsem do něho sice ještě pořád tak nějak bezhlavě zamilovaná, ale nedávala jsem to na sobě vidět. Předminule jsem se mu vyznala a minule mi "utekl" *Tohle musím vydržet!*

Ahoj. Podíval jsem se na ni.Ale o tom jak jsem se měl nechci mluvit a jak ses měla ty? zeptám se jí.Kso povinnosti.Neměl bych moc mluvit s lidmi pokud chci být silnější a trochu lepší člověk. pomyslím si a dívám se na ní

Yuusuke a já jsme se na sebe podívali a zase upřeli pohled na Burraka. "Uf.. jo nějak jsme žili.." nejistě jsem se usmála. "Co plánuješ?" zeptala jsem se ho. "Nechceš si dát cvičný boj?" řekla jsem. Když jsem si to v duchu zopakovala trošku mi to připadalo, že jsem ho vyzvala na souboj. *Uch... usměvné...!* pomyslela jsem si a zašklíbla se .

Usmál jsem se.Hikari já ti,ale nechci nijak ublížit takže nevim jestli tu výzvu můžu příjmout řeknu.Zvedl jsem se.Pokud,ale chceš dobrá výzvu příjmám. dodám.Půjdeme? zeptám se

"Yosh!" řekla jsem hned. "Pujdeme!" zavelela jsem. Yuusuke mě následoval a přitom se rozhlížel, jestli náhodou uvidí nějakou známou tvář či známý čumák. *Jen počkej! Však pocítíš jak jsem zesílila!* pomyslela jsem si a tiše se chichotala. (presun)

Vyběhl jsem rychlostí na cvičiště.(přesun)

Procházela jsem se ulicí. Na to, že je již noc tu bylo docela dost lidí. Ale tomu jsem nevěnovala příliš velkou pozornost. V duchu jsem přemítala o tom, jestli si zajít pro nějaký ten svitek či jít domu a pořádně se vyspat. Yuusuke dostal hlad a tak jsme zamířili do nejbližšího stánku a něco jsem mu koupila. Sedla jsem si na lavičku a usmívala se na Yuusukeho, co jedl. Když mi to připadalo věčnost zaostřila jsem na svůj náramek, co jsem si koupila.

Skočil jsem na jeden z domů a viděl Hikari.Díval jsem se na ní,ale jelikož jsem byl zakrytý svým oblečením tak mě nemohla poznat.Sedl jsem si na dům a díval se stále na ní.Celkem mě už boleli nohy a doktoři v nemocnici říkali,že bych neměl teď nějakou chvíli bojovat nebo se mi ta rána otevře.Vytáhl jsem katanu.Zřejmě ji u toho souboje chtěla jak jsem tak koukal. pomyslím si a opět jsem se začal dívat na Hikari

"Tak co máš snězeno?" zeptala jsem se Yuusukeho, když jsem si všimla, že zastavil. Jídlo tam ještě pořád byl, takže to byl nejspíše nějaký zádrhel. "No jen si to sněz nikam nespěcháme to přeci víš..." usmála jsem se a pobídla ho. Yuu se jen zazubil a znovu se dal do jídla. Znovu jsem se zakoukala na náramek. Prohlížela jsem si ho ze všech stran a zdál se mi takový... zvláštní.

Skočil jsem před Hikari.Tady máš něco Podal jsem ji svůj meč a doufal,že si ho vezme.U toho souboje sis ho prohlížela a zdálo se mi,že by jsi ho chtěla.

Zkoumala jsem náramek a tu jsem uslyšela známý hlas. "Uhm.. Burraku? To je katana? Je hezká, ale ne díky... jsem ráda.. ale ne nepřijmu ji..." usmála jsem se na něho a už už přemýšlela o možnosti úniku.