Ulice Listové

(Promiň, asi mám nějak divně šoupnuté barevné spektrum, ale mě to prostě připadá, jako modro-hnědo-bílá. A Roka vidí zkrátka barvy stejně jako já, s tím toho asi moc neudělám xD.
Ale neboj, o barvách vedu hádky např. i s mámou, takže chyba není na tvé straně.)

Dívka použila mužský rod.
Ahá, takže to bude sameček, dobře...
A navíc se z jejího hovoru taky již dozvěděl, co je to za zvíře. Trochu ho to překvapilo protože draky si představoval... zkrátka dost jinak. Podrbal se na hlavě.
"No, já myslel, jestli se mu nemůže třeba udělat špatně z toho všeho cukru," zabrumlal a obrátil pohled k poslední kuličce danga, která spočívala na jeho talíři. Co se týkalo přísunu sladkého, jedna špejlička byla pro něj na den skoro moc. Znovu stočil pohled k něčemu, co na první pohled a vlastně i na druhý, působilo docela roztomile, hltalo deset špejlí danga na posezení a člověk by si to rozhodně nespojoval s něčím, co létá ve vzduchu a chrlí oheň.
"Tohle je vážně drak?" neudržel se po chvíli rozpačitého ticha.

Šel jesm v klidu po ulici docela probranej spát se mi už ani nechtělo hlava mě ani nebolela tak jsem v klidu šel.

(Jasně, že ne... já jen pro jistotu xD)
Když Rokovi bylo potvrzeno, že tomu, co vidí před sebou se opravdu říká drak, jen nevěřícně zavrtěl hlavou. Problematiku dračích žaludků už řešit nehodlal, jak dívka řekla, i kdyby mu bylo špatně, byl to jeho problém. Ač se kvůli tomu dráček zdál být poněkud uražený.
Tak tohle že je drak?
"No, aspoň má pěkné vzory na kožíšku," prohlásil tak trochu nemístně a pak obrátil svou pozornost k poslední kuličce, která za nedlouho skončila v jeho žaludku. Jak se zdálo, s tím uražením to ale v případě dráčka nebylo zas tak horké, protože se za pár okamžiků začal Rokovi vesele představovat.
"Já Roka," usmál se na chlupatého dráčka rudovlásek a pak pohled stočil k dívce s hlavou v dlaních.
"A ty?" mírně nadzvednul obočí a rukou automaticky zašátral do jedné z kapes pro krabičku cigaret.

Zmizím pryč. (přesun)

Rokova ruka doputovala ke krabičce, kterou následně vytáhla, vyklepla z ní cigaretu a vložila si jí do úst. Potom krabičku opět uklidil a začal šátrat po zapalovači. Dívka se mezitím představila.
Killunia? Zvláštní jméno.
Zapalovač byl nalezen a cigareta v jeho ústech uspokojivě zapálena. Po chvilce vyfouknul první obláček kouře a znovu se zadíval na malé chlupaté stvoření.
To je zvláštní, já měl vždycky pocit, že draci jsou hrozně krvelační... lidské maso, srny a tak. A tenhle se přitom cpe dangem horem dolem.
Musel ale uznat, že vzhledem k tomu, jak jedinec před ním vypadá, zněla přitažená za vlasy spíš jeho verze předpokládaného stravování, nežli představa tohoto roztomilého tvorečka, ládujícího se sladkými kuličkami.
A tak pro něj byly, zoufalé dívce navzdory objednány další dvě porce.
Roka si kriticky změřil dráčka a nakonec jen prohodil.
"Měl by sis dávat pozor, jestli takhle budeš pokračovat dál, mohla by se z tebe stát malá chlupatá koule."
Párkrát potáhnul z cigarety, když ho napadlo, že by mohl tohoto náhodného setkání využít.
"Když už tady tak sedíme," pokusil se prohodit dostatečně nenuceně, "neznáte nějakou dobrou ubytovnu?"

Šel jsem po ulici a hledal Naomi-sama,ale ani jsem nevěděl kde je takže jsem hledal osobu které bych se zeptal kde by mohla být.Kde jste Naomi? zeptám se v mysli a pořád hledám

Roka během dívčiny řeči přecházel pohledem z ní na Makiho a pak zase zpátky, ikdyž byla pravda, že u dráčka jím setrvával o něco déle, protože se přece jen lišil od věcí, které dosud viděl výrazně více, nežli Killunia. Mezitím ale dokázal ještě dokázal registrovat, co Killunia říká a užívat si požitek z kouření cigarety. Byl tedy na svou osobu až nepřirozeně pozorný, většinou se věčně ztrácel kdesi v myšlenkách, ať už rozebíráním různých nesmyslů, nebo zaobíráním se znaky. Částečně za to mohlo nejspíš i to, že to bylo jeho první - a nemálo překvapivé - setkání s drakem. Dál poslouchal proud dívčiny řeči a ke konci se pobaveně zasmál, zatím co upustil kouř koutkem úst.
"Takže ty jsi ta zlá a on je ten hodný?" kývnul hlavou směrem k Makimu.
"A kde jste nechali průkaz a placku?" pobaveně na ní mrknul a přisunul si blíž jeden z popelníků, nacházejících se v obchůdku, aby do něj mol zklepnout popel. Nakonec jen pokrčil rameny.
"No nic, díky za radu, poptám se, jestli tady někdo nemá volný pokoj," pousmál se a znovu potáhl.

Po pár minutách jsem zmizel pryč(přesun)

Běžel jsem po ulici velkou rychlostí a hledal Naomi-sama.K čertu kde je?Už mě to přestává bavit ji hledat pomyslím si a hledám ji stále dál.U hyuugů není.Ani na cvičišti není.Možná je mimo vesnici Díval jsem se okolo sebe jestli tu někde není.Aspoň kdybych věděl kde je přibližně. Doufám,že ji najdu brzy.Aspoň ji řeknu,že je náš kapitán.Nebude to asi lehké. Nikde jsem ji neviděl.Kso kde jste?

Roka kývnul na dráčka, který se i s dívkou měl po chvíli k odchodu a zamával mu na rozloučenou. Ani nevěděl, proč to dělal. To stvoření bylo prostě roztomilé.
Dokouřil cigaretu, zaplatil a přesně jak před tím říkal těm dvěma, vydal se hledat nějaké vhodné prostory na ubytování. Taktika byla jednoduchá - prostě chodit dostatečně dlouho po ulicích a ptát se lidí. Lidé tu byli až nebývale vstřícní, ale nedalo se říct, že by byli hloupý. A taky jich moc nemělo volný pokoj k ubytování. Nebo lhali. To byla ta druhá možnost.

Roka si povzdychnul a opřel se o zeď. Během toho, co tu tak bloumal už padly za vlast tři cigarety a měl nejasný pocit, že by si neměl zapalovat, až půjde klepat na další dveře.
Proč mají všichni s kouřením takový problém? prolétlo mu hlavou, když si zapaloval cigaretu, kterou tentokrát pro změnu hodlal vykouřit na místě.
Roka se utápěl ve vlastních myšlenkách, zatímco bílý váleček v jeho rukce se pomalu ale jistě zkracoval. Za krátkou chvilku mu v ruce zbyl už jenom filtr. Odhodil ho do prvního koše, který uviděl - což byl na něj docela výkon - a zamířil k dalšímu domu.
Zpátky do práce, pousmál se pro sebe a zaklepal na dveře.
Pak na další.
A na další.
A na ještě jedny...

Začínal z toho všeho být unavený a pomalu přemýšlel, že to zabalí a půjde si lehnout někam na cvičiště, konec konců, počasí na to dnes nebylo špatné, když v tom mu konečně svitla naděje. Osoba, která stála před ním byla patrně již staršího data narození, ale s vrásky od úsměvu kolem očí a navíc s celkem vstřícnou povahou...
"No, jak říkám, jeden bych tu měla, ale ..."
"No tak, pomáhal bych vám s domácností a jídlo bych si kupoval sám. A nebude to napořád, nechci se tu usadit na stálo, jen pár týdnů, možná měsíc, dva a když budete chtít, najdu si něco jiného. "
"Když já nevím..."
Roka nakouknul přes její rameno do domu.
Bílá... hmm...
"A co takhle, kdybych vám tu vymaloval?"
"Ehm... co?!" stařenka vypadala úplně vyvedená z konceptu, což bylo způsobené asi tím, že jí Roka poslední půl minutu naprosto neposlouchal.
"No, nějaké malby na stěny. Znaky, pěkné barvy..."
"Když se nad tím zamyslím..."
"Nebo i nějaké symboly. Co třeba draky, máte ráda draky?" Roka plácnul první, co ho napadlo, ale zdálo se, že jeho soustavné mluvení celkem zabralo.
"Víte co mladíku? Co kdybychom si o tom šli popovídat dovnitř? Postavím na čaj."
Bingo!

Stále jsem běžel po ulici a díval se jestli tu někde Naomi-sama není.Bylo tu opravdu hodně lidí takže bych se nedivil kdybych ji přehlédl.
Naomi-sama ve vesnici asi vážně není.
Asi bych měl jít za hokagem a zeptat se jestli nemá náhodou misi.Přeci jen Shijin říkala,že není doma. pomyslel jsem si a běžel stále dál.Přišel jsem k jednomu obchodu.
Dobrý den můžu poprosit o studený čaj?
Jistě Odpověděl mi s úsměvem.
Po pár minutkách mi podal čaj já jsem mu zaplatil poděkoval a sedl si na lavičku.Přitom jsem přemýšlel kde by mohla Naomi-sama být.
Takže kde jsem všude byl v domě u Hyuugů,Cvičiště,Ulice.Ale v ulici je těch lidí trochu moc jak bych ji mohl poznat? zeptám se sám sebe v hlavě.Stále jsem přemýšlel a u toho pil můj ledový čaj.
(od 18:00(edit))
Vstal jsem z lavičky a šel pomalým krokem po ulici a hledal Naomi-sama samozřejmě jak je u mě známo tak s úsměvem.
Ještě chvíli a pak jdu za hokagem. Tak jsem šel po ulici a začínali mě už bolet nohy.Přeci jen jsem chodil už velice dlouho,ale nevzdával jsem to.Nohy mě boleli už celkem dost.Díval jsem se dokonce i na domy jestli není náhodou Naomi-sama u nějakého.Místo toho tam byl ten týpek co byl u hokageho.Nevěděl jsem co dělá,ale nechal jsem ho na pokoji.
Přeci jen aspoň dělá společnost té paní.Ale je na něj trochu starší si teda myslím. pomyslím si a zasměju se.
Musím říct,že dneska už asi Naomi nenajdu.Začínám být unavený,bolí mě nohy a v noci bych Naomi asi nenašel vůbec bylo by to jako hledat ježka v kupce sena.Ale když se tak zamyslím Konoha ve noci je nádherná.Všude to nádherně svítí což se mi velice líbí.
Díval jsem se jak to všechno okolo mě svítí ty obchůdky s jídlem a pitím za kterými stály prodejci kteří podle úsměvu na tváři bylo spokojení se zákazníkama.Po několika minutkách jsem došel k velkému domů kde jsem otevřel dveře a vešel dovnitř.Tam za pultem stál starý muž.Jak jsem se od něj dozvěděl byla to ubytovna což se mi zrovna hodilo.
Dobrý den.Nenašel by se u vás nějaký volný pokoj?
Ale ano to víš,že našel odpověděl mi slabým hlasem.
Dobře tak já si ho tedy vezmu pokud bych mohl.A zaplatím zrovna teď
Ne to je v pořádku přeci jen jste z Elitního týmu tak tentokrát to máte zadarmo.Zaplatíte to příště
Dobře velice vám děkuji kdyby jste cokoliv potřeboval stačilo by mi jen říct.Například kdyby vás někdo otravoval nebo vyhrožoval nebo tak.
Jsi hodný,ale zatím je to vše v pořádku odpověděl mi sáhl na destičku za sebou pro klíče a podal mi je.
Třetí dveře z leva.
Ihned jsem šel po dřevěných schodech.Když jsem šel nahoru na stěnách byli hezké obrazy které moc,ale nedávali smysl.No nevadilo mi to byli to hezké obrazy.Po dlouhé době co jsem došel po schodech až k pokojům jsem přišel k třetím dveřím z leva a odemkl je a tam byla skříň s poličkami která byla dřevěná potom tam byla hezky povlečená kousek od tamtud byla koupelna do které jsem okamžitě šel a umyl se.Poté jsem si vzal nějaké čisté oblečení a došel ke dveřím vzl klíček z druhé strany dveří a zamkl je zevnitř,aby mě nikdo ráno nevzbudil.

Vzbudil jsem se vstal ze své postele a přišel ke dřevěné skříni.Tam jsme si vzal své věci které vypadali jako věci od ANBU(viz.Obrázek) Potom jsem si vzal katanu a nasadil si ji na záda.Po chvilce jsem přišel do nádherné koupelny a tam přišel k umyvadlu.Umyl jsem si obličej a vyčistil zuby.Samozřejmě jsem se také učesal a uděll takovéto potřeby.Poté jsem přešel přes obývák až ven z pokoje a zamkl ho.Sešel jsem po dřevěných shodech pozdravil staříka který vypadal jakoby se vůbec nehnul z místa.Pouze na mě kývl.Já jsem s úsměvem vyšel z hotelu a vyšel do ulic.
Je to nádhera probudit se vidět jaký je tu klid řeknu si a usměju se.Přitom jsem se ještě protahoval.Viděl jsem tam také toho Kaguya týpka.Přišel jsem blíž k němu.
Čau už jsi byl u hokageho? zeptám se podezřele jelikož jsem mu to řekl už na monumentech a já jsem šel potom k hokagemu trochu později než on a pokud vím tak rychle by od hokageho příjmutý nebyl.

Že jsem tě tam neviděl.Šel jsem sice o malinku později,ale hokage by tě nepříjmul takto rychle.Asi bych tě měl nahlásit sám pro jistotu.A nebo tě mám dovést zrovna k Policii? Díval jsem se na něho celkem nevěřícně a velice podezřele,ale přitom jsem se usmíval.Určitě tam nebyl protože hokage-sama takhle rychle příjmout? Těžko.Pokud to půjde po zlém budu muset použít katanu pokud po dobrém půjde sám. pomyslím si

Dobře tak tedy zajdu za hokagem a nahlásím tě sám. řeknu usměvavě a šel pomalu k budově hokage,ale předtím jsem přišel k obchodu a koupil si studený čaj který jsem vypil.Pak už jsem šel k hokagemu.(přesun)

Kashike

Dorazili jsme do města. Vyskočím na jednu z budov a trošku se rozhlédnu. Pak se otočím na Naru. Tak děvče, tvůj první úkol. Slyšela jsi popis hledané osoby, tak jí zkus lokalizovat. Kdybys toho muže našla, vrať se ihned sem. Pokud jí nenajdeš, sejdeme se tu za 10 minut. A nezapomeň... používej hlavu.. mrknu na ní.

Mám jít s ní jako větší ochrana? zeptám se ho a přitom jsem se usmíval.První úkol tak malá a u policie?Ty berou vážně snad už každého,ale když je u policie tak by neměla být tak slabá pomyslím si a stále se usmívám