Ulice Listové

Kashike

Jako reakci na kouř nahodím Byakugan a začnu ho pronásledovat. (přesun brána)

Chvíli mě trvalo než jsem se vzpamatoval,ale nechtělo se mi nikam chodit tak jsem si sedl na lavičku a díval se na oblohu.

Přiběhla jsem zase na to samé místo a ohlížela se kolem sebe. Potřebovala jsem Yuusukemu něco nutně říci. Uviděla jsem ho v rohu. Přiběhla jsem k němu. "Uhm.. to to byl tak zajímavý?" zeptala jsem se ho. *Jo jo ještě chvilku a chtěl jsem jít za tebou...* zazubil se. To samé jsem udělala já. "Tak to jo.. musím ti něco říct... a budeš vyprávět jak to tady skončilo ano?" na obličeji se mi objevil veselý úsměv a nasedla jsem na Yuusukeho. "Yosh tak zase domu!" zavelela jsem a Yuusuke se mžikem rozběhl. (presun)

Nestačila jsem se divit, co všechno se najednou kolem mě dělo. ,,Tak to asi na žádný pití nevypadá." zasmála jsem se. Daichimu se nic nestane, i když jsem ho znala jen krátce, už teď mi bylo jasné, že tenhla kluk se o sebe postará. Možná bych se měla jít porozhlédnout někam jinam. potutelně jsem se podívala na oblohu. ,, Myslím, že lenošení bude příjemnější." zamumlala jsem si pro sebe a odebrala se na méně rušné místo. (Přesun)

Vstal jsem protáhl se a vstal.Poté jsem šel pomalu po ulici.Konoha je celkem hezká.
Dovest hokage-sama na setkání bude lehké nebo těžké? Co když nás někdo přepadne budu dost silný ochránit hokageho? pomyslím si poté,ale odejdu pryč(přesun)

Procházela jsem ulicí a prohlížela si vesnici, ve kreté nějakou tu krátkou chvilku bývám. "Hmm... není tu vedro jako v Suně..." hlesla jsem a podívala se na Chii-chan. "Viď?!" zadívala jsem se na ni. "Mňaauuu..." zněla její odpověď. "Uhm.. hoodná..." pousmála jsem se a pohladila ji po hlavičce.

Nakoniec som dopadol niekde v uliciach teda po menších odrazoch. Bol som ale ešte stále trocha zaspatý preto keď som kráčal som si pretieral oči. Nevedel som kam teraz asi tak pôjdem ale vyzeralo to asi na tréning. Hoc nie teraz hneď.

Procházela jsem ulicemi.
Jako obvykle krátká procházka skončila posazením se na opěradlo lavičky. Na chvíli jsem pak zaklonila hlavu a pozorovala mraky. Zajímavé tvary. Dokonce ani slunce mě dnes nijak zvlášť neoslepovalo. Říkala jsem tomu ideální počasí.
Nakonec jsem přece jen sklopila oči a pohled mi padl na neznámého.
Kirigakure?
Oblečení laděné hezky do modra mě nenechávalo na pochybách. Navíc čelenka jeho vesnice. Už ji nosil málokdo, jako kdyby byla pozůstatkem starých časů.
"Mlžná?" neodolala jsem, když procházel blízko mě.
Hypnotizovala jsem ho bílýma očima a čekala, co on na to.

Ako som začul niečo smerom ku mne zastrihal som ušami a pozrel k osobe ktorá na mňa prehovorila. Umm ? "No áno som z kirigakure. Teda bol som keď ešte bola." Odpovedal som jej ale akosi som sa radšej nechcel rozvíjať ďalej nejako rozhovor lebo zvyčajne to akosi vždy skončilo zle. Skôr som odpovedal vlastne zo slušnosti.

Jen jsem přikývla.
"Hodně lidí zůstalo po jejím pádu v Listové," nadhodila jsem.
Zaujal mě jeho nedůvěřivý pohled. Zvláštní. A ještě kočičí ouška a ocásek, těch si nešlo nevšímat. "Ale málokteří nosí čelenku své vesnice."
Stále ji měl. I kdyby Konoha byla znovu zničena, její čelenku bych si nechala. Díky tomu mi to bylo svým způsobem sympatické.

"Tak je to asi tým že je to pamiatka na môj domou a na to čo som bol hrdý. Určite si ju nechám." Povedal som teraz už presvedčene. "Ja som tu vlastne dá sa povedať skôr sem prišiel kvôli nejakým misiám zostať tu asi neostanem." Ak už niekde zostávať tak už mimo toho všetkého diania no ja nič iné okrem boja nič neviem a zarábať si nejako musím. Povzdychol som si pre seba. Akosi som potom zistil že som sa rozrozprával. Možno to bolo tým že som z nikým dlho nerozprával ale radšej som už chcel ísť ďalej aspoň sa mi to tak zdalo lepšie. "No asi vás tu nechám budem musieť zájsť za Hokagem."

"Chápu, je těžké najít nový domov," váhavě jsem přikývla a věnovala jsem mu menší úsměv. "Sice tu neprší jako v Mlžné, ale Konoha je krásná. Doufám, že se vám tu tu chvíli, kterou tu strávíte bude líbit."
Pochopila jsem, že na povídání zrovna náladu nemá a jen jsem povzdechla.
"Samozřejmě. Ale možná byste se mi mohl i představit než půjdete."

"Tak ak vás niekedy zasa stretnem tak sa určite predstavím." Povedal som teraz odťažito. Proste som ľudom neveril, hoc ona možno tak vyzerala bol som v takej domienke že už ju vlastne len tak neuvidím lebo sa aj tak ľudom vyhýbam.
Nakoniec som sa pomaly pobral preč.Predsa len som chcel ísť na nejakú misiu.
(presun)

To se bere jako slib...
Seskočila jsem z lavičky a líně jsem se vydala dál ulicemi. Hodlala jsem jen chvíli počkat, aby to nevypadalo podezřele, a pak se vydat za Hokagem. Nebylo nad mise. Navíc, když tu byla možnost plnit je s někým zajímavým. A já měla zajímavé, tajemné osoby velmi ráda.

(Přesun)

"Uhm... no co teď dělat?" zeptala jsem se Chii-chan a namířila si to ulicí, kterou jsem ještě tak moc neznala. "Hmm.. myslím, že půjdeme k hokage-dono.." řekla jsem Chii-chan, která si na mém rameni čistila kožíšek. Tiše mňoukla. "Uhm.. no dobře teda..." řekla jsem nijak moc nezáživně a zamířila ke kanceláři. (presun)

Ulizemi listové se začali míhat shinobi s vyhledávacími schopnostmi(senzibilové, Aburame, Hyuugové a Inuzukové) a hledali neznámého vetřelce, stejně jako v ostatních částech Konohy.

Ichizoku Katagami

Stál sem v čele jednoho týmu, se kterým byl jeden Aburame, který byl přímo u jednotek ANBU. Míhali jsme se mezi budovami a čekali, až jeho brouci zachytí chakru.

Ichizoku Katagami

Aburame mi dal znamení, ukázal na které hodině se nachází nepřítel a zdělil mi, že na něj už umístil samičku. Dal sem jednomu členu našeho čtyřčlenného týmu znamení a šel ihned poslat zprávu Kashikemu o lokaci nepřítele. Potom sem poslal dalšího se zprávou pro tým Inuzuka a s Aburamem sme se stáhli a čekali.

Kashike


Zaujmul jsem postavení o jeden blok dál ve druhém patře budovy. Ze vzdálenosti asi dvou metrů od okna, za záclonou, jsem Byakuganem pozoroval cíl a čekal. Tahle akce byla primárně pod taktovkou ANBU jednotek, takže měli na povel i moment útoku.

Ichizoku Katagami

Rychle sem složil pečetě a ze země pod Midotsuchim se začali vysouvat rychle bodce, směrem k jeho nohoum. Ze stran ně něj letěli kunaie a ze zhora ned ním prolítl jeden z psů Inuzuka, který na něj použil dinamické značkování a stáhle se.
Zvedl sem ruku a všichni krom Kashikeho a mě zmizeli pryč.
Mám své rozkazy.Budeš eliminován. Když neuspěju já, je tu celá vesnice. Dnes jsi skončil, protože si kopnul do spícího tygra.
Pomyslel sem si a oddělal sem si pouzdra na zbraně, abych je mohl rychle házet.
Složil sem několik pečetí a rozeběhl sem se proti nepříteli. Měl sem v plánu zaútočit mu kopy přímo na tělo, ale věděl sem, že bude chtít použít nějakou silnou techniku, aby mě hned sundal, takže sem spíš počítal s uhýbáním.

Kashike


V klidu dojdu na místo kde už Ichizoku zahajuje útok. Moji muži utvořili několik kruhových perimetrů v ulicích. Brány už jsou dávno zavřené a všechny stráže jsou připravené na svých pozicích. Útěk toho narušitele neni možný.

Všimla jsem si, jak jeden z ANBU zvedl ruku, sotva jsem dorazila.
Sakra! Nesmíme se do toho plést.
Schovala jsem se za jeden z domů. Zůstávala jsem mírně přikrčená a aktivovaným Byakuganem sledovala, co se děje. To, že se do ničeho nepletu neznamená, že to nesleduji. Ten člověk, na kterého útočili, navíc vypadal silně. Ač jen hlupák by se nevzdal.

Pomalým krokem jsem dorazil do ulic vesnice. Byly úplně prázdné, až na několik hlídek a nějakou dívku schovávající se za domem. Tichým krokem jsem došel až k ní. * Počkat... tu znám... byla v kanceláři.... * nakonec jsem si jí vybavil a došlo mi, že byla jediná, která před kanceláří slušně pozdravila. Po chvíli jsem stál přímo za ní. Byl jsem skoro jako duch. Kdyby neměla Byakugan, tak by o mně ani nevěděla. " Co se tady děje?? " optal jsem se jí.