Ulice Listové

Z kancelárie Hokageho som nakoniec prešiel do ulíc. Mal som v pláne sa poprechádzať po konohe a zistiť kde čo je predsa len som tu nebol veľa krát tak som to tu chcel poznať keď už som tu mal vlastne byť ten týždeň. Do obytných oblastí som mal v pláne zájsť až na posledy hoc som nevedel kde sú , opýtať som sa mohol pocestných kedy chcem. Tak kam teraz ? Zastrihal som ušami a mieril som ďalej.

Andi

Nenápadně jsem pozoroval Ryuujiho ze střechy.Zajímalo by mě zdali opravdu nebude nebezpečný.

Po naozaj dá sa povedať celodennej prehliadke konohy som sa nakoniec odhodlal ísť niekam inam. Preto som sa opýtal jedného okoloidúceho že kde je tu tak cvičisko. Keď som teda zistil kde je neasmeroval som si to tam.
(presun)

Andi

Okamžitě jsem ho shován následoval.

Ichizoku

Jen sem se mihl ve stínech mezi pár domy a sledoval sem, jak si slečna vede. Využít létacího tvora pro tento úkol bylo velice moudré, ulehčilo to čas i námahu, jen se mohlo stát, že nějakou ulici vynechá... přeci jen tu nebyli jenom přímočaré cesty a tak to mohlo z vrchu vypadat jako bludiště.
Nejdřív se mi tento úkol zdál jako zbytečný, ale pak sem začal být zvědavý, jak se s tím popere.

"Ještě trošku výš prosím. Nevidím zadní ulice u hradeb do vesnice..." řekla jsem a dračice poslechla (bylo to tím, že jsem poprosila). Když jsem získala nadhled nad celou vesnicí, začala jsem kreslit. Základ, podle kterého jsem se řídila, byla Hokageho budova, pak jsem pokračovala hlavními ulicemi a významnými čtvrti. Zatím jsem jen kreslila tužkou, takže jsem si mohla dovolit drobné chyby. Když byly hotové hlavní ulice, pustila jsem se do vedlejších ulic a méně významných čtvrtí. Brzy z obyčejného prázdného papíru vznikla síť různých ulic a uliček. Vše jsem si pečlivě kontrolovala, abych nic nezapomněla. Jediné, co jsem do mapy nezakreslila bylo sídlo mého klanu. Zaprvé, neleželo v žádné čtvrti ani ulici, nacházelo se samostatně nedaleko hradeb. A zadruhé, nikdo by si toho stejně nevšiml. Nevedla tam žádná výrazná cesta, jen lesní pěšinka, takže jsem to tam ani nemusela zaznamenávat.
Prohlédla jsem si plánek a poté jsem se podívala na vesnici. Všechno mi tam vycházelo, takže jsem se tedy pustila do zvýrazňování ulic inkoustem. Za pár minut jsem s tím byla hotová, takže jsem navrhla Arie, abychom jsme se vrátily. Dračice souhlasila, takže slétla k zemi a já se pak vrátila do budovy Hokageho.
(přesun)

Ichizoku

Jen jsem mlčky zespoda sledoval, jak si počíná. Dokázal sem zhruba odhadnout co zrovna kreslí podle toho kam směřovala svůj pohled, k čemu se poté vracela a také podle toho, jak lítal její drak, ale byl to jen hrubý odhad.
Bylo ale obře že byla ve vzduchu, aspoň sem jí do toho nemohl nijak zasahovat. Byl sem rád jak se toho úkolu zhostila a že se na to nevykašlala, i když to vypadalo, že je úkol prostě k ničemu.
Zajímalo mě, k čemu to Hokage potřeboval, jestli to vůbec potřeboval, ale neopovážil sem se ani hádat, bylo by to zbytečné.
Když vyrazila zpět k Hokageho budově, zaplul sem do země jako když ryba zmizí ve vodě.(přesun)

Procházel jsem nočními ulicemi s čelenkou kirigakure zdobící mé čelo tak aby nešla přehlédnout "Páni..jsoou tady celkem dobrý holky" pousmál jsem se nad mou tiše prohozenou poznámkou a pokračoval v průzkumu vesnice

Líně, jako vždy, jsem se procházela ulicemi. Moc lidí tu nebylo a ani nikdo, koho bych znala, se tu nevyskytoval. Koukala jsem po obchodech a hledala nějaké rozptýlení. ,,A zrovna, když nemusím nic dělat, nemám žádnou zábavu." zamumlala jsem zahleděně do sluníčka.

Sedl jsem si k obchodnímu centru s nanukem v ruce "To horko mě zabije" prohodil jsem poznámku sám pro sebe a pustil se do toho nanuku

To horko a slunce mi pili krev. Chtěla jsem zůstat bílá, tak jak jsem byla. Z nějakého důvodu se mi to líbilo. Zašla jsem tedy do prvního krytého obchodu, který se mi naskytnul. Sedla jsem si a spozorovala nedaleko sebe nějakého muže vychutnávajícího si zmrzlinu. Zdá se, že na to dnešní vedro máme stejný názor. usmála jsem se a jen tak po očku ho pozorovala.

Všiml jsem si dívky koukající na mě a jen se pousmál...byla hezká.Vstal jsem a vešel do obchodu kde jsem koupil další dva nanuky a když jsem vyšel zamířil jsem k ní "Když tak koukám jak koukáte asi je vám taky horko co ?" pousmál jsem se a podal jí jeden nanuk

Asi si mě všiml. pomyslela jsem si, když vešel do obchodu. Překvapilo mě co poté udělal. ,,Děkuji, nanuk se v tomhle počasí hodí." usmála jsem se a vzala si od něj opatrně zmrzlinu. ,, Nemusíte mi vykat." pokračovala jsem s úsměvem ,, Promiňte, že jsem na vás tak zírala, to je tím horkem." Trochu jedovatě jsem koukla po slunci a lízla si nanuku.

Konečně je vězení pryč! pomyslím si a jdu dál po ulici.Co asi dělaj ty 2? Hiruka a Hikari.Jestli by mě ještě poznali? A já je? usměju se a šel jsem dál

"V pohodě...." pousmál jsem se a podal jí ruku "Ani ty mi nemusíš vykat...jsem Daichi" představil jsem se lízajíc nanuk

Postavila jsem se, aby to nevypadalo neslušně, a podala mu ruku taky. ,, Těší mě, jsem Kagayami." usmála jsem se. Vypadá příjemně, ale radši si ho trochu oklepnu. ,, A ty jsi z Konohy?" vyzvídala jsem. Je to taková moje slabost. Vypadal větší než jsem já, taky kdo není, a taky starší.

"Heh..asi nebudeš zrovna všímavá" ukázal jsem na čelenku Kirigakure kterou jsem kdysi dostal od Mizukage

Moje hrdost dostala přímý zásah. No, ale můžu si za to sama. Za to může určitě to sluníčko. snažila jsem se najít rychle vyníka za můj omyl. ,, No, můžeš být třeba odsut a mít čelenku Kirigakure." snažila jsem se zakrýt svůj omyl. ,, Dobře, přiznávám, že to byla trochu hloupá otázka." otevřeně jsem to s odevzdaným úsměvem vzdala. ,, Tak tedy jinak, co hledáš v Konoze?" znovu jsem se pousmála.

"V pohodě" zasmál jsem se...bylo to takové roztomile vtipné,pak jsem zareagoval na její otázku takovým zkoumavým pohledem "Noo...není co bych měl na práci..tak se tak toulám po světě" odpoveděl jsem jí na její otázku

,, To musí bejt fajn." trochu zasněně jsem prohodila. Najednou jsem se vrátila na zem. ,, A kde všude už jsi byl? " nadšeně jsem se na něj podívala. Dívala jsem se jako by se malé dítě dívalo na vysněnou hračku ve výloze.

Šel jsem okolo obchodního centra.Vůbec se to za tu dobu nezměnilo co jsem byl ve vězení,ale vůbec. pomyslím si a všiml jsem si tam dvou shinobu toho jednoho jsem neznal,ale toho druhýho jsem poznal.Co? To je Kagayami? usměju se. Ta vyrostla. usměju se.Nevím jestli by mě poznala,ale koukám,že si někoho našla. usměju se a sedl si na lavičku u jednoho z domů a pozoroval oblohu.Doprčic,ale musím si říct,že je tu větší vedro než obvykle řeknu.Potom jsem,ale vstal a šel jsem pomalu dál.(přesun)

"Je to fajn...ale má to i stinnou stránku..tou tě nebudu atěžovat" lehce sem se pousmál "A kde jsem byl ? ...no skoro všude" stručně jsem jí odpoveděl a sedl si na lavičku u které sme stáli

Chvíli jsem nad jeho slovy přemýšlela. Stinnou stránku? Co ji nemá? s troškou sarkasmu jsem se usmála a sedla si taky. ,, Dobře" zsamála jsem se ,, kde jsi tedy nebyl?" dál jsem ho s nadšením bombardovala otázkami. Koutkem oka jsem si všimla někoho známého. Opodál stál Burák. Mávla jsem na něj a zase čekala na Daichiho odpověď.

"Ah..trochu upovídaná" prohodil jsem s úsměvem "Ale když tě to tak zajímá...no tak třeba jsem nebyl....sakra.."zasmál jsem se "To ti asi nepovím...o čem vím tam jsem byl...jestli je někde nějaký kousek země kde jsem nebyl tak o něm nevím"