Ulice Kamenné

Zavedu jí až k budově Tsuchikage. Poté s týmem odejdeme kousek dál a já ještě po oku sleduju tu osobu co bude dělat. "Myslím, že náš malý výlet bude muset počkat." řeknu. "Viděli jste jí někdy předtím?"

Jihori

Než jsme došli k budově, zapomněla jsem, kam jdu, takže jsem stála před budovou a obdivovala její stavbu. O tom musím říct mistrovi Orochimaru. Jistě bude nadšen! pomyslela jsem si a rozhlížela jsem se jako ve snech. Zcela neomylně jsem se opět stočila na cestu, ze které jsme přišli, a vyrazila zpět na místo, kde jsem se ztratila.

,, Hmm..." zamyslela jsem se ,, Jo! Nikdy jsem ji tu neviděla." usmála jsem se. ,, Nebylo by lepší se jí zeptat, kam to vlastně chce jít? Jak se zdá, je trochu zmatená." prohodila jsem nautrálním hlasem. Připadala mi normální, ale stejně se mi něčím zdála zvláštní. Jen jsem nemohla přijít na to čím.

Sanji Mizuki

Je uplně mimo... Řekl sem si pobaveně a když sem viděl, že de zase zpátky, měl sem co dělat abych se nezačal smát.
Objevil sem se před ní (abych jí zastoupil cestu) se zpytujícím pohledem:

Spoiler:

Seš sjetá?
Řekl sem a zkoumavě sem jí hleděl do zdravého oka.

Jihori Gidou

Co jestli jsem? zeptala jsem se nechápavě a zvídavým pohledem jsem se mu dívala do očí. Pak jsem do něj šťouchla. Ty jsi...odsud?

Sanji Mizuki

Mno sjetá... bereš dogy co? Na něčem určitě ujíždíš... Teda jestli neujíždim na něčem já... to bych pak měl slušný haldy....
Řekl sem a s bázní sem se díval na lebku-část-obličeje.
Neeee... já nejsem odsud.. Řekl sem a významně sem pohlídnul na nebe a ukázal.
Som spadol...

Jihori

Podívala jsem se překvapeně na nebe, pak na něj a pak na nebe...chvilku jsem ohromeně mlčela. Opravdu?

Sanji Mizuki

Jistě. Řekl sem pyšně a založil sem ruce na prsou. Pak sem se podíval na Shikiho. Ehm.. co s ní?

"Kdo vůbec jste?" podívám se na ní.

Našla jsem je pod budovou, spěšně jsem k nim dorazila a všimla si podivné dívky, kterou jsem tu nikdy neviděla.
"Zdravím vás, kdo je to?" usmála jsem se

"Absolutně nemám ponětí, doufal jsem, že mi to řekneš ty." odvětím a podívám se na ní.

Povytáhla jsem obočí a podívala se na tu dívku znovu a prohlédla jsem si jí.
"Je možné, že si jí tu Tsuchikage vydržovala, já jsem záznamy ještě nestačila prostudovat. Jak se jmenuje?"

Pouze znovu pokrčím rameny. "Zrovna jsme se chystali do té Kumo když jsme jí potkali." dodám ještě.

"No jasně tak jí tu nechte a jděte postarám se o to." řekla jsem trochu zatrpkle, bylo vidět,že je pouštím nerada.

Vezmu jí za ruku a poodejdu s ní kousek dál od ostatních. "Nechce se mi opouštět vesnici, když tu máme někoho koho neznáme." zašeptám tiše.

Sanji Mizuki

Hmm... Ahoj Reino... Řekl sem když Reina dorazila na místo. Kumo počká, teď tu sou důležitější věci na práci... Řekl sem a pak mi začal mozek šrotovat na plný obrátky.
Shikimu je blbě... má... ledivnouvou... koliku... Takhle nikam nemůžeme.

"Já vás taky nechci pouštět z vesnice pryč. Říkala jsem ti, že bych to vyřídila písemně." řekla jsem mu stejně tichým hlasem.
"NAvíc ten pocit, že se brzy něco semele, mi taky nedává pokoj." pak jsem uslyšela Sanjiho a zvýšila hlas
"COže má?"

"Co myslíš že se stane?" podívám se jí do očí. Poté Sanji prohlásí něco o kolice. Otočím se na něj a pozdvihnu obočí.

"Já nevím, ale jestli máš koliku vážně bys neměl nikam chodit." rozcuchala jsem mu vlasy a přešla k Sanjimu a také mu rozcuchala vlasy.
"Tak a co s tou dívčinou? Co kdybych jí dovedla na ubytovnu?"

"Máš pravdu. Asi...asi ti pomůžu s papírováním v kanceláři." usměju se. "Nebo si můžu vzít na starost tyhle dva a trošku s nima potrénovat."

"Varianta číslo dvě je nejlepší. Já odvedu tu dívčinu na ubytovnu a pak přijdu za vámi, papírování jsem už vyřešila." mrknu na něj a přijdu k té dívce a vezmu ji kolem ramen

"Dobrá takže jdeme vy dva." kývnu Sanjiho a Mai a pomalu odcházím směr cvičiště.

Já s tou dívkou jdu pomalu na ubytovnu a vyprávím ji jak se tam dostane a kdyby něco potřebovala, kde mě najde. (přesun obě)

Sanji

Nemůže trénovat s kolikou.... Řekl sem nabručeně, protože sem byl dost líná kůže. Výmluvy co fungovali jen když se to hodí sem fakt neměl rád. Neochotně sem s tedy vydal na cvičiště. (přesun)