Dům rodiny Akasuna

First topic message reminder :

Vešel jsem do domu a zavolal "Jsem doma!"

Tenshi se olízl a mlsně se na Chikako podíval. ,,Ne, nemůžeš jí sníst.'' Řekla jsem přísně. Leopard se na mě ublíženě podíval. Jak by mohl na něco takového vůbec pomyslet? Přešla jsem k němu a pohladila ho po hlavě. ,,Dolů.'' Řekla jsem a Tenshi se přestal opírat o Roku a zase byl všema čtyřma na zemi. Tak mě napadá...doufám, že to doma ještě nezbourali, když jsem je tam nechala všechny samotný.

Konečně za mě Tendashi slezl. Oddychla jsem si, ale hned v zápětí se rozesmála nad představou, jak se Chikako někdo snaží sníst.
"Myslím, že by se mu jí podařilo maximálně tak vypít," pohladila jsem to oranžové stvoření po hlavičce.

Zasmála jsem se. ,,To by mohlo být zajímavé.'' Přešla jsem ke skřínce a vytáhla jsem jednu misku, do které jsem následně napustila vodu a postavila jsem ji před Tenshiho. Pohladila jsem leoparda po hlavě. Ta má myšlenka mi nedala pokoj. Luskla jsem prsty, kolem mě se nejdřív objevilo několik lístků, které následně zmizely.

Když jse viděla jak napustila Tendashimu vodu neodolala jsem a natočila jsem si taky další kelímek. Pak jsem si všimla těch lístků.
To jsou ty její techniky, že? Zdá se, že ty lísky mají opravdu široké spektrum využití.
Naklonila jsem zvědavě hlavu na stranu.
"Co to děláš?"

,,Poslala jsem zprávu. Dlouho jsem nechala domov bez svého dozoru a chci vědět, jestli ještě stojí.'' Usmála jsem se a hladila jsem leoparda.

"Hmm, to zní zajímavě," usmála jsem se.
Pak jsem se nachvíli zamyslela. Odložila jsem kelímek, ze kterého jsem do teď usrkávala a se zájmem se na ní podívala.
"Řekni mi, jestli strkám nos do čeho nemám, ale nedá mi to se nezeptat. Ty lístky, to jsou tajné techniky tvého klanu?"

,,Je to Kekkei Genkai. A mě to nevadí, klidně se ptej.'' Usmála jsem se na ní.

"Aha," usmála jsem se. " Díky, já jen.... nikdy jsem neslyšela o někom, kdo by takové Kekkei genkai měl," po očku jsem se na ní podívala.
Prosím, prosím, ať z toho není nezdvořilá otázka. Určitě řekne, že se jejich klan jen moc nemíchá do bojů, nebo něco podobného. Určitě, jinak si budu pěkně vyčítat, že jsem se na to ptala.

,,To asi proto, že už skoro patnáct let jsem jeho jediným členem.'' Řekla jsem neutrálním hlasem. ,,A taky se to Kekkei genkai objevilo jenom jednou za tři generace.'' Dál jsem hladila Tenshiho a tvářila se, jako by se mě to vůbe netýkalo.

Polkla jsem a zavřela jsem oči.
Špatná otázka.
Pak jsem se na ní podívala.
"G-gomene," vykoktala jsem nakonec ze sebe a sklonila jsem hlavu.
Zatraceně, moc dobře přece vím, jaké to je a pak položim takhle deb.lní otázku.

,,V pořádku.'' Usmála jsem se na ní. ,,Nedělej si s tím starosti.'' V tu chvíli se u mě objevili lístky. Vstala jsem a zamířila ke dveřím vedocím na místo, kde bojovala Roka a Yoko. Tenshi mě následoval. ,,Půjdeš ven?'' Podívala jsem se na Roku.

Zvedla jsem hlavu a trochu jsem se pousmála.
"Já... jasně," můj úsměv se rozšířil, rozhodla jsem se to hodit za hlavu.
Pak jsem se rozběhla ke dveřím.
"A co jdeme dělat? Stavět hrady z písku?" zasmála jsem se.

,,Ne, jdeme vítat.'' Přimhouřila jsem oči a široce jsem se usmála, než jsem otevřela dveře. Sotva jsem to udělala, něco se na nás vrhlo a mi obě spadly na zem (tedá já určitě xD) Postupně se dovnitř hrnuly další a další ,věci'. Olizovaly nás a dupaly po nás. Já jsem se jenom vesele smála a snažila se všechny naráz pohladit. Nakonec bylo všechno pryč a na břiše mi ležela jediná, malá, chlupatá kulička.

,,Kanjiki.'' Usmála jsem se, sedla si a vzala kočku do náruče.

Instinktivně jsem se proměnila na vodu, takže mnou ta smršť kočkovitých šelem jenom prošla. Potom jsem se zase zformovala.
"Sakra, kde se tu všechny vzali?" vyjeveně jsem koukala na ležící Ayame.

,,Poslala jsem pro ně.'' Řekla jem úsměvem, vstala jsem a hladila jsem kočku v mém náručí.
Pohledem jsem přejela všechny přítomné. Hnědý leopard právě bokem strčil do druhého, sněžného, který stál vedle něj. No tak. šoupni se, Iseul. Ozvalo se. Leopardka (? xD) vycenila zuby a obrátila se na něj. Ještě jednou do mě strčíš a sežeru ti hlavu! Gepard stojící za nimi na ně chtěl něco zařvat, ale to už jsem je spražila přísným pohledem. Všichni se seřadili do řady a posadili se. ,,Promiň. Manželská hádka.'' Zakřenila jsem se na Roku. Ještě chvíli se nic nedělo, jako bychom na něco čekali. Pak se ozval dupot po schodech a najednou do celé řady z boku nabourala nadšená tygřice. Msela jsem se začít smát, protože tohle byl dokonalý cirkus.

Fascinovaně jsem se dívala okolo a pak jsem jen zavrtěla hlavou.
"Nevěděla jsem, že máš doma pavilon šelem," zasmála jsem se.
Chikako nic neříkala, jen se mi tiskla k rameni, asi jí nebylo dvakrát příjemné, že se okolo nachází tolik kočkovitých a hlavně velkých šelem.

Zasmála jsem se. ,,Naštěstí je tam dost místa.'' Vyšla jsem ven a šelmy mě následovaly. Povzdechla jsem si, ale usmívala jsem se. ,,Jsou nevychovanější, než před tím.'' Potom jsem se podívala na Roku. ,,Tak co budeme dělat?'' Zase jsem se široce usmívala.

Rozhlédla jsem se potom zvěřinci.
"No, jestli s tímhle výjdeš na ulici, tak to minimálně připoutá pozornost," zasmála jsem se. "Ale mám jisté obavy, aby si to někdo špatně nevykládal."
Zamyšleně jsem se podrbala na hlavě.

Zasmála jsem se. ,,Oni by nedělali problémy. Jsou slušně vychovaní. Mám tady zástpce nejvyšší šlechty.'' Pak jsem pohladila Kinjiki. ,,A Chikako tady má konečně někoho svých rozměrů.''

"Skutečně," zasmála jsem se a podíval se na Kinjiki.
Pak jsem podrbala to malé oranžové klubíčko co se mi choulilo na rameni.
"Bohužel, zdá se, že Chikako je moc nervózní z ostatních, nežli aby si teď něčeho všimla."

Zasmála jsem se. Pohladila jsem Kinjiki po hlavě. Kočka hlasitě zamňoukala a protože jsme stáli celkem blízko sebe, natáhla se a dotkla se jí čumákem. ,,Dobře...co kdybych ti je představila? Nebude to moc jmen najednou?'' Usmála jsem se na ní.

Když se dotkla Kinjiki dotkla Chikako čumáčkem, tak jen tiše zavrčela a přitiskla se blíž ke mě. Snažila jsem se jí hlazením trochu uklidnit.
Pak jsem přejela všechny kočky pohledem a podívala jsem se na Ayame.
"Heh, no, pokusím se si je zapamatovat."

Kinjiki zavrčela a uraženě se odvrátila. Pohladila jsem jí a ona začala tiše příst. Přitulila se ke mě a zavřela oči. ,,Dobře...takže Shi a Tenshiho znáš.'' Podívala jsem se na tygřici a leoparda. ,,Tak začneme těmi...co by se nejvíc urazily, kdyby nebyli první. Takže Ran'na.'' Řekla jsem s úsměvem a před nás předběhl vysoký a štíhlý gepard. Oči mu zeleně žhnuly a srst byla světlejší, než bylo u normálních gepardů obvyklé. Těší mě. Řekl klidným a hlubokým na kterém bylo poznat, že je zvyklý dávat rozkazy. ,,To je náš král.'' S úsměvem jsem ho pohladila. Další k nám přišli leopardi, kterí se předtím hádali. ,,To jsou Kota a Iseul. Jso jako Romeo a Julie. Akorát jestli se rozhodnou zabít, tak to udělám dřív, než to stihnou oni.'' Ušklíbla jsem se. Dobrý den. Řekla vychovaně Iseul, zatím co Kota se zadíval na ob a mrknul. Ciao chiquitas. Zasmála jsem se a kázala jsem na jaguára. ,,To je Subarashii a ten lev je Taiyo. To je vše.'' Usmála jsem se na Roku, jako by to bylo nic,

"Hmm, hmm," poslouchala jsem a dívala se. Snažila jsem se zapamatovat si všechna jména. Když jsem slyšela Kotův (? xD) pozdrav musela jsem se smát.
Když bylo představování u konce, sedla jsem si do dřepu a na všechny jsem se usmála.
"Ráda vás poznávám."
Opravdu úžasné........... zajímalo by mě, jak je krmí.

,,Hmm...Co teď bdeme dělat?'' Zeptala jsem se spíš sama sebe a posadila jsem se na shod (pokud tam jsou schody xD). Shi k nám vyběhla a posadila se vedle mě. Načím Roku nějakou techniku. Řekla nadšeně. Myslím, že bys to měla nechat na Narutovi. Ten spí. Namítla a já jsem si povzdechla. ,,Shi by tě mohla naučit nějakou techniku, jestli bys chtěla.'' Přetlumočila jsem, co mi řekla.