Dům rodiny Akasuna

First topic message reminder :

Vešel jsem do domu a zavolal "Jsem doma!"

Přikývla jsem a na chvilku se zamyslela.
"Mě celkem skvěle, není nad svůj vlastní pokoj.." Pousmála jsem se. "A co tobě?" Oplatila jsem jí otázku a vykročila k lednici. Vyndala jsem menší rámen a dala ho ohřát, protože žaludek se od včerejška hlasitě ozval.
Od teď už radši budu snídat.

Dobré ráno."Pousmál jsem se."Dáte si vajčka nebo párky?"S úsměvem na rtech jsem se zeptal a čekal co odpoví.

"Musím přiznat, že spát dva dny za sebou v posteli se mi nepovedlo opravdu hodně dlouho. Takže vážně dobře," zasmála jsem se.
Zachvíli ke mě přiběhla Chikako. Asi dneska neměla náladu na kousání do nohou a tak mi prostě jen vyběhla na rameno a usadila se tam.
Pak jsem se otočila na Kina.
"Díky, tohle mi pro začátek dne bohatě stačí," malinko jsme pozvedla kelímek a pak jsem z něj začala opět upíjet.

Jen jsem němě přikývla a vzala do ruky už ohřátý rámen.
"Ne, já už si ohřála tohle. Ale díky.." Pousmála jsem se a ukázala na rámen v pravé ruce a pak se vydala ke stolu, usadila jsem se na židly a rozlomila hůlky.
"Jsem ráda, že ta knihovna včera dopadla dobře. Měla jsem opravdu strach, že se strop sesype, ale zatím vše drží.." Podotkla jsem, protože se mi zrovna vybavila vzpomínka na včerejší den. Pak jsem se už, ale s chutí pustila do ´snídaněobědu´.

"No, nakonec jsme to zvládli," pokývala jsem spokojeně hlavou.
"Akorát by mě zajímalo, co má Naruto v plánu teď," podívala jsem se do stropu a zamyslela jsem se.
" Pokud tu nebude nic dalšího na práci, tak určitě bude chtít jít do Kumo," prezentovala jsem po chvíli svůj názor nahlas.

Vstal jsem z provizorní postele a porozhlédl se..Takových lidí,nemám chuť se s někým seznamovat..Určitě né dřív než získam..MangekyuV očích se mi objevil sharingan,a má chakra se změnila..Otevřel jsem okno a vypadl do konohy..(přesun)

No dobře."Udělal jsem sice 4 porce pro 4 osoby,ale všechno jsem si to dal před sebe a k tomu asi 3 párky."Itadakimas!"

Dívala jsem se, jak Akiyuu vyskočil z okna a zmizel.
"Aspoň mohl pozdravit," povzdechla jsem si a zavrtěla jsem hlavou.
"Začínám mít podezření, že jsou přece jen všichni z klanu Uchicha stejní a tím nemyslím zrovna slušní a milí."

Dojedla jsem rámen a odložila hůlky stranou.
"Potkala jsem už Uchihů dost a podle mě jsou no.. Občas zvláštní.." Zamumlala jsem, nebyla to urážka, ani nic podobného. Jen zkonstatování.
"Takže dnes asi půjdete do Kumo? No v Suně už moc s čím pomoct není, i já se půjdu buď dnes nebo zítra zeptat na nějakou misi, dlouho jsem na žádné nebyla.." Uvažovala jsem nahlas a pak mrkla na hodiny.
"Ten čas ale letí.." Podotkla jsem a šla umýt misku od rámenu.

"No, asi bych neměla soudit tak rychle," usmála jsem se. "Konec konců byl to on, kdo mi při boji v Konoze kryl záda a pak mě dokonce odnesl k sobě domů, když jsem vyčerpáním usnula. Možná má jen moc starostí," znovu jsem si povzdechla. Pak jsem se otočila na Yoko.
" No, netuším, jestli půjdeme už dnes, to záleží hlavně na Narutovi."

"Ano, v tom s tebou souhlasím. Moc ho neznám, ale viděla jsem, že se k Pilice chová dobře, proto ani já nemám důvod ho odsuzovat. Každý má občas ty své starosti.." Pousmála jsem se a na chvilku zapřemýšlela.
"No, taky to záleží na tom, kdy se Naruto zase probudí.." Prohodila jsem s úsměvem a usadila se znovu na židličku u stolu.

Přišla jsem k domu a zaklepala (zazvonila?). Opřela jsem se o sloup a čekala, jestli někdo příjde otevřít.

Zaslechla jsem klepot u dveří a vstala.. To by mě zajímalo.. Myšlenku jsem nedokončila, protože už jsem stála u hlavních dveří a otevírala. Prohlédla jsem si osobu přede dveřmi. "Ahoj.." Jméno mi jaksi vypadlo nebo jsem ho spíše včera vůbec nezaslechla, ale věděla jsem, že nám pomáhala, tak asi nebylo potřeba. "Umm, nechceš jít dál? Nebudeš přece stát venku!" Zeptala jsem se a usmála se. Divila jsem se, kde se ve mě bere zase ta energie. Otevřela jsem dveře dokořán, aby mohla vstoupit. Amayo má ráda nové lidi, a stejně spí! To přežije! Tu myšlenku jsem nechala plavat a čekala, jestli půjde Ayame dovnitř.

,,Ahoj. Ayame.'' Představila jsem se, když jsem viděla, že trochu zaváhala. ,,Díky.'' Vešla jsem dovnitř. ,,Vlastně jsem tady jenom abych se zeptala, jestli je tady Kazekage.'' Usmála jsem se na energetickou blondýnku. Shi mě následovala, nadšeně vběhla do domu a začala ho prohledávat. Pak se vrátila k nám a začala očichávat Yoko. Tenshi ke mě klidně přistoupil a posadil se.

"Ahoj, těší mě Ayame. Jsem Yoko.." Představila jsem se pro jistotu i já a zase se usmála. "Kazekage? Ta buď ještě spí a nebo je někde mimo dům. V kanceláři pravděpodobně ne, ale přes den má dost zařizování s vesnicí. Bude tu kolem večera" Dodala jsem na vysvětlenou.
"Ale můžeš tady klidně počkat. Je tu i Roka a Naruto ještě spí.." Pak jsem si všimla Shi, sklonila jsem se a podrbala ji za ušima. "Páni, musím uznat, že tygřici jsem ještě nehladila!" pronesla jsem s dalším úsměvem a pak se narovnala.
"Tak, pojď za mnou.." Kývla jsem a rukou jí naznačila směr. Došla jsem do kuchyně. "Umm, nedáš si něco k jídlu, pití?" Znovu jsem se pohotově zeptala a usmála se. Yo naskákají ti z toho věčného usmívání vrásky, měla by ses uklidnit. Za to jisto jistě může ten rámen!

,,Jestli to nebde vadit, tak počkám.'' Usmála jsem se a následovala jsem ji do kuchyně. ,,On ještě spí? Jak to dělá?'' Zasmála jsem se a pak zareagovala na otázku. ,,Pro mě nic, ale mohla bych tě poprosit o dvě misky vody.'' Znovu jsem se široce usmála a pohladila po hlavě leoparda, která stál vedle mě. Shi se stále držela blízko Yo. Vždycky si najde někoho, od koho bde chtít hladit.

"Určitě to vadit nebude, myslím, že naopak. V kanceláři by ses asi načekala dešlí dobu.." Pousmála jsem se. Což mi připomíná, že musíme jít koupit ty kýble té barvy. Ale na radu Kisukeho rozhodně nedám!
Nad rtech mi při těch myšlenkách pohrával menší úsměv, tak jsem se vydala ke kohoutku vody a naplnila dvě misky vodou. Položila jsem je na zem vedle obouch zvířat a znovu pohladila Shi, měla jsem k šelám určitý respekt. "Musí to být pro ně hrozné, i obyčejnému Shinobimu, který není ze Suny připadá to vedro nesnesitelné a co už pro ně. Já už si zvykla, takže to snáším dobře, ale zase večer jdou teploty až do hodně nízkých hodnot. Promiň, zahrnuju tě tady kecy o počasí.." Dodala jsem a prohrábla si střapaté vlasy, které měli působit učesaným dojmem, pravda - měly.
"Umm, jdu si postavit na čaj, vážně nechceš?" Zeptala jsem se znovu, když už ho jdu připravit, tak proč jen pro sebe, že?

,,No čaj...dobře.'' Vděčně jsem se usmála. ,,A myslím. že oni to přežijí.'' Podívala jsem se, jak Tenshi začal vodu žíznivě, ale ještě kultivovaně pít. Zato tygřice do misky strčila skoro celou hlavu. Když ji opět vynořila, po fousech jí stékaly prody vody. Pochybovala jsem, jestli se tímhle způsobem vůbec napila, ale asi ano, protože nezbedná jiskřička v jejím oku se v cuku letu vrátila. Posadila se a olízla se.

Pozorovala jsem Shi a musela se její reakci na misku s vodou, zasmát.
"Je pořád tak hyperaktivní?" Zeptala jsem se a kývla směrem k tygřici.
Pak už mi cvakla konvice, oznamující, že voda už je horká a zalila jsem s ní dva ovocné čaje, dala tam pár kostek cukru a pak to přinesla ke stolu.
"Umm, doufám, že ovocný nevadí. Pak už tam byl jenom černý.." Dodala jsem s úsměvem a vzala do ruky šálek, ze kterého ještě stoupala pára.
"Umm jinak mohu se zeptat z jaké vesnice jsi ty?" Pokusila jsem se navázat rozhovor, proto jako vždy mi ticho vadilo.

Podívala jsem se na tygřici. ,,Bývá hůř. Například když je s ostatními. To muže být jenom s klukama. S holkama se nesnese.'' Ale snesu! Tak to určitě. ,,Když byla naposled pohromadě s holkou, vytopila celý pokoj na ubytovně.'' Zasmála jsem se nad to vzpomínkou. Když Yo přinesla čaje, usmála jsem se na ní. ,,Děkuju, ovocný je v pohodě.'' Vzala jsem hrneček do dlaní a hřála si je o něj, i když bylo venku horko. Zvyk. Nad její otázkou jsem trochu zaváhala, ale nakonec jsem se rozhodla odpovědět. ,,Jsem z Tsuki.''

"Aha, ráda se baví, jak vidím.." Zasmála jsem se a znovu se podívala na Shi. Vážně jsem nikdy nebyla v přítomnosti šelmy, Kamaitachi se za šelmu nepočítá, no doufám, že mě neslyšel.. Hodila jsem ty myšlenky kamsi za hlavu a všimla si jejího krátkého zaváhání. Při její odpovědi jsem ani chvilku nemlčela, možná jsem byla jen trochu překvapená.
"Z Tsuki? Myslela jsem, že při válce byla zničená, ale zdá se, že hodně lidí přežilo" Vzpomněla jsem si na den výbuchu, ale vážně jsem nechtěla se ubírat minulostí.
"Já tě odsuzovat nebudu jen proto, že patříš k vesnici, kde byl úhlavní nepřítel ve válce. Každý může mít další šanci, tedy aspoň to si myslím. A ty mi přijdeš sympatická, takže proč si dělat starosti. Co bylo, bylo a válka už skončila, no ne?" Dodala jsem s dalším úsměvem. "A promiň za ty moudra, zřejmě jsem se jen dobře vyspala" Zasmála jsem se a pak usrkla z hrníčku, načež jsem ho na chvilku položila na stolek.

Dívala jsem se na Shi a pak jsem svůj pohled stočila k Yoko. ,,Já jsem u zničení Tsuki nebyla a pak jsem jsem stejně bojovala na vaší straně. Ani jí nějak nepovažuji za ,svojí' vesnici. Dokonce odtamtud nepocházím. Byla jsem tam jenom kvůli...Reině.'' No jo. Kamarádky už od akademie. ,Řekla' Shi nahlas, potřásla hlavou a pocákala okolí kapkami vody. ,,Bohužel.'' Ušklíbla jsem se.

Jen jsem přikývla. "To jsem ráda, že jsi se nakonec dala na naší stranu, ale jak jsem již řekla, nechci se hrabat minulostí. Jsem ráda, že je války konečně konec a že vesnice zase stojí a všechno může vzkvétat, tak jako dříve" Porozhlédla jsem se a všimla si i leoparda.
"Umm, až teď mi došlo, že vlastně nevím, jak se ti dva jmenují.." Podotkla jsem s již už obvyklým úsměvem na rtech.
"Tygřice tak veselá a ten leopard spíš.. Teď mě napadlo hezké přirovnání tichý, ale věrný společník.." Pousmála jsem se.

Podívala jsem se na ty dva a usmála jsem se. ,,To aktivní je Shirayuki-hime. A to tichý a věrný je Tenshi. Ale i on mí být pěkný rošťák. Zrovna vyrostl z věku kotěte. Teď má klidné období, ale čeká ho puberta.'' Zakřenila jsem se. ,,A Shi v pubertě už zůstane napořád.'' No dovol! Prudce švihla ocasem a nespokojeně se na mě zadívala.

Kývala jsem hlavou a zasmála se reakci Shi, vážně je hyperaktivní.
"Takže Shi a Tenshi. Zajímavé. Jak jsi je.." Hledala jsem správná slova, neboť -získala- mi přišlo zvláštní. "Našla? Nebo si oni našli tebe?" Dokončila jsem svou otázku s nepředstíraným zájmem. "To pravděpodobně není Kuchiyose no jutsu. Protože já umím jen jedno Kuchiyose, přivolávám jednu lasičku a že by s Kamaitachim byla dobrá řeč, to se zrovna dvakrát říct nedá" Odfrkla jsem si při vzpomínce na jeho nejčastější větu a tou je -co potřebujete?-.