Dům rodiny Akasuna

First topic message reminder :

Vešel jsem do domu a zavolal "Jsem doma!"

"Ty si dnes pracovala a bojovalo naozaj tvrdo Roka chan .
Mala by si si ísť odpočinúť aj ty ."
Predsa len aj ona je ešte dieťa ...
Aj keď rozumu má dosť.
Teda viac než som mal ja v tedy .
Skoro som sa zasmial nad vlastnými myšlienkami .

"Hai, máš pravdu, byl to namáhavý den. Ale ještě jednou ti děkuji za pomoc" Podotkla jsem k Roce, pak jsem se pousmála.
"Zase si najdi nahoře nějaký volný pokoj, měl by tam být.." Dodala jsem.

"Já ,já jdu ," zakývala jsem hlavou a vydala se do pokoje, kde jsem spal včera.
"Dobrou noc," popřála jsem ještě všem.
Pak jsem zmizela v pokoji a hned jak jsem si lehla na postel jsem usnula.

Popřála jsem i Roce dobrou noc a při otázce se otočila na Naruta.
"Umm nevím. Já mám energie prozatím dost.." Pousmála jsem se. "Sice nevím, kde ji vypotřebuji, ale na něco snad přijdu.." Dodala jsem.

"No tak to sme na tom asi rovnako ."
Zasmial som sa .
"Stáva sa mi to docela často ale potom keď dlho nespím raz za čas sa mi stane že prespím skoro celý deň"
Povedal som sklesle .
"Ale s tým sa asi nedá nič robiť ."
Usmial som sa .
No potom som dodal .
"Inak si pomáhala pri tej stavbe dediny ?"

"No, tak aspoň sis odpočinul!" Dodala jsem s úsměvem, ale pak trochu posmutněla. "Bohužel ne. Víš, jak jsem ti tehdy v Konoze říkala, že někoho hledám? Hledala jsem PiliKKu, po pár dnech jsem to vzdala, šla jsem do Suny a co nevidím. Byla už postavená. Takže jsem ráda, že jsem pomohla aspoň dnes, s tou knihovnou.." Dodala jsem, což mi spravilo náladu.

"No ja som tiež chcel pomôcť .
Lenže oprava Kiri a tréning z Rokou bol dlhý a to chcem chcel tak pomôcť ."
Bol som dnes akýsi vysmiaty no nevadilo mi to .
"Tak teraz som chcel pomôcť aspoň nejako .
Ale rád by som spravil viac ...
Hlavne čím skôr to pôjde ."

"Hai, v tom tě chápu. Ale pomohl jsi Kiri, teď i Suně. Děláš toho pro ostatní vesnice mnoho.." Podotkla jsem s dalším úsměvem.
"Umm, včera jsem slyšela, že hledáš nějaké studenty, hodláš snad vytvořit nějaký svůj tým?" Zeptala jsem se čistě ze zvědavosti s dalším menším úsměvem na rtech.

"Najprv som chcel...
No ale dozvedel som sa že sa nakoniec jedno rozhodnutie zmenilo a už nieje na mne či tu môžem ostať .
Takže chcem vybrať len pár ľudí teda z každej dediny aspoň jedného a pomôcť mu k sile.
Ale tak aby sa vydal správnym smerom tak ako sa patrí .
Lenže každá dedina má svoj vlastný chod .
A tak nejde všetky spriateliť aby si pomáhali tak som chcel aspoň nejakých ľudí uviesť do toho aby to skúsili oni keď tu nebudem ."
Na chvíľu som mlčal ale dodal som .
"Tak a čo ty ?
A tvoje plány ?"

"Jsou to velmi hezké a zajímavé plány. Jak nejlépe pomoct ostatním, co? Myslíš ty vůbec někdy na sebe?" Zeptala jsem se ho s úsměvem.
"Mé plány? Moc do budoucna neplánuji. Před pár dny jsem trénovala s PiliKKou a uvědomila si, co vlastně pro mě slovo život znamená. Nechávám tomu volný průběh. Plánuji jen takové drobnosti, jako je vymalovat kancelář, vytrénovat se až na svou vysněnou hodnost. Někdy jsou to sny, někdy jen drobnosti... Možná, že si někdy udělám čas a zanechám tady něco pro ostatní. Chtěla bych vymyslet novou písečnou techniku.." Usmála jsem se. "Promiň, zase jsem se rozpovídala.." Omluvně jsem se usmála.

Žiarivo som sa usmial .
"Ja som práveže rád že rozprávaš .
Zvyčajne rozprávam ja ale to preto lebo nechcem aby bolo ticho .
A takto ťa môžem aspoň počúvať , což sa mi páči ."
Odbočil som ale potom od témi o ktrej som práve hovoril .
"Ale myslím!
Veď nevidíš ako som si dal záležať na tom aby som sa vyspal ?"
Zasmial som sa .
Aj keď to bolo nechcene .
"Takže vlastná technika ... a zanechať ju ostatným .
To znie dobre ... a podľa mňa to príde aj samo .
Ja som túto techniku čo si sa naučila vytvoril pre seba .
A ani ma nigdy nenapadlo žeby sa ju po mne niekto učil .
Ale vlastne je pravda v tedy to bolo niečo iné ."

"Máme to podobné, nemám ráda ticho ani samotu. I když je někdy potřeba, ale ne moc, že?" Znovu jsem se pousmála.
"No, doslova záříš! Měl by jsi takhle dlouho spát častěji!" Uznale jsem pokývala hlavou, ale pak se rozesmála a poslouchala ho dál.
"Nevím, jen jsem nad tím přemýšlela.. Uvidím, co přijde. Když jsem se učila Rasengan, tu techniku jsem chtěla proto, protože mám ráda Fuuton a ta technika mě nadchla. Když jsem se jí naučila, požádala jsem Hokageho o Rasen Shuriken, ani jsem nedoufala, že mi ho dá, ale nakonec jsem ho získala... Oi, což mi připomíná, že mu svitek ještě musm osobně doručit zpátky do Konohy" Zazubila jsem se.
"Umm, zítra už vyrážíte zase na cestu?" Napadlo mě po chvilce.

"Tak podľa toho či tu bude ešte niečo na práci .
Mal som v pláne si ešte stebov zatrénovať .
A keď po tom už sa tu nič nenaskytne tak bude lepšie keď sa asi už presuniem .
No ... ale inak ráád by som sa potom pozrel na ten svitok ... neviem teraz či som ho pásal ja sám alebo to niekto spísal za mňa .
Ale to je asi v podstate jedno "
Zazubil som sa .
"Tak inak zas je pravda že si rád pospím no nieje času .
K tomu musím dať pozor na Roku ...
Docela mi prilnula k srdcu ale to sa ani nedivím .
Je pre mňa niečo ako moja rodina ... no ako to lepšie povedať beriem ju asi ako dcérku ... ."
Potom som sa zarazil lebo som ani nevedel prečo niečo také rozprávam .
"Tak ... teraz som sa ale zasa zakecal ja ."

Pousmála jsem se.
"Nevadí, není ticho a to je hlavní!" Zazubila jsem se.
"Když jsi se zmínil o Roce je skvělá, co všechno dokáže na to, že prošla před pár měsíci Akademií. Málem mě dostala, kdybych neměla Suna Raishin. Tak voda je proti písku hodně velký nepřítel!" Podotkla jsem.
"A o tom boji! Ráda si s tebou zatrénuji, bude to skvělé. Budu se snažit s tebou aspoň udržet krok" Dodala jsem a znovu se usmála.
"Ten svitek ti můžu půjčit teď hned, pokud chceš.." Otočila jsem se a zahrabala v brašničce na boku. Prsty jsem obmotala tu známou ruličku, vytáhla jí a podala mu jí.
"Tady.." Pousmála jsem se a držela v ruce trochu větší svitek, který jsem opatrovala jako oko v hlavě.

Zobral som si ho no radšej som ho neotvoril a vrátil som ho .
"Keď som ho nevidel pred smrťou nechám to ešte na teraz tak .
Radšej niekedy inokedy ... alebo vôbec ... no alebo zajtra!"
Zasmial som sa .
"No a zasa taký silný niesom ... kyuubi a sennim mód používať nechcem takže to budem mať dosť ťažké a možno ma aj porazíš "
Usmial som sa .
"To čo som videl ako ovládaš piesok ... určite budeš silná ... určite aspoň tak ako Gaara .
No a možno aj lepšie lebo on veľmi sa k piesku neučil nič .
Stačilo mu to a už bol aj tak veľmi silný .
Inak vieš že som si dnes zasa uvedomil aké je krásne žiť ?
A to som len videl tú malú ... umm neviem ako sa volá .
Ale keď som ju videl došlova do mňa prúdila energia a to som jej dnes dosť plný tej energie ."

"Jak chceš.." Přikývla jsem a svitek sklidila zpátky na své místo, do brašničky na boku.
"Hai, já nechtěla jsem se na písek tak upnout, a hlavně.. Měla jsem dost času učit se i ostatní techniky, jinchuurikym jsem se stala až ve 14-ti, což už jsem uměla pár Fuutonových technik. Doteď nevím, jestli jsem za to ráda nebo ne. Ale nevadí mi být jinchuurikym a to je myslím, to důležité.." Odmlčela jsem se a pak znovu rozšířila rty do širokého úsměvu.
"Myslíš Amayo? To je malej andílek! Vždycky mě dokáže rozesmát, jak si užívá života. Trávím s nimi dost času a je hezké vidět, jak vyrůstají a zdokonalují se. I když v dětství jsme každý dělali vylomeniny! Ale vždykyc tě to tak nějak.. Nakopne.." Dodala jsem se zasmáním, když jsem si vzpomněla na sebe, co jsem dělala v 6-ti letech.

Keď som si spomenul čo som robil ja sám radšej som ostal ticho no bolo mi to teraz také smiešne .
"Ale tie starosti čo sme majú deti ...
Niekedy by som aj ja také chcel mať no ale to už by nebolo ono a takto je pekné keď je to možné vidieť ."
Zazubil som sa .
"Niekedy keby som mohol by som sa rad pozrel na niektorých keď boli malý .
Určite by sa dalo niekedy aj dosť zasmiať .
Ale to aj z rozprávania sa určite dá ."

"To ano, bezstarostný život dětí. Občas jim i závidím, ale i ony jednou vyrostou... Ale těch věcí, co navyvádějí. Já s PiliKKou jsme třeba pořád zlobili chudáka naší babičku, to co jsme jí všechno provádělii.." Radši jsem zmlkla, protože toho bylo šíleně moc.
"No, Naruto dobře se mi povídá, ale já si půjdu lehnout. Protože, jak se znám seděla bych tu do rána a nespala bych. Takže jdu radši teď, abych byla na případný zítřejší trénink připravená. Snad dneska usneš taky a najdeš volný pokoj, ale ještě by tam měl být. Dobrou, Naruto" Usmála jsem se a konečně zakončila svůj proslov, pak jsem zamířila po schodech nahou. Zapadla jsem do pokoje, převlékla se a lehla si do postele. Chvilku jsem přemýšlela nad nejrůznějšími blbostmi, než jsem usnula nerušeným, klidným spánkem.

"Dobrúú "
Povedal som než odišla a vydal som sa nájsť si voľnú izbu čo sa mi aj podarilo .
Zhodil som zo seba plášť aj mikinu a prešiel som potom k oknu .
Pozrel som von či sa tam niečo nedeje ale nakoniec som sa presunul do postele .
Nemohol som ako vždy alebo nechcel som zaspať .
Ale ako vždy ani som nevedel ako a rýchlo a bezstarostne som zaspal.

Probudila jsem se. Pomalu jsem otevřela oči a zároveň si užívala, že ležím v posteli.
Dva dny za sebou se probudím v posteli. To se mi naposledy povedlo během geninských zkoušek.
Dovolila jsem si ten luxus chvíli ležet a jenom se dívat do stropu. Pak jsem opatrně vstala a vydala jsem se do kuchyně.

Ráno jsem se probudil na gauči a přemýšlel kde jsem.Po chvilce přemýšlení jsem si vzpoměl,že jsem v domě PiliKki.Vstal jsem a šel jsem do kuchyně dělat snídani.

Vkročila jsem do kuchyně a všimla si, že už tam někdo je. Po chvíli přemýšlení jsem identifikovala toho shinobi, který stál včera přede dveřmi, když jsem přišla.
"Ehm, dobré ráno," pozdravila jsem ho. Potom jsem si vzpoměla, jak jsem vypadala, když jsem sem takhle po ránu přišla včera. Rychle jsem si ošahala vlasy, ale dneska naštěstí byly v pořádku. Žádné stání na hlavě se nekonalo.

Jako každé ráno jsem se probudila a po chvilce rozkoukávání i vstala. Nějak jsem se dala do pořádku, načež jsem se i převlékla a vydala se po schodech dolů, do kuchyně. Porozhlédla jsem se po přítomných tvářích a pozdravila je. "Dobré ráno.." Pronesla jsem s dalším úsměvem na rtech.
Byl to nezvyk mít v domě někoho jiného než PiliKKu a Amayo, ale byla to.. Příjemná změna, vidět jiné tváře..
"Klasická ranní otázka. Máte někdo na něco chuť?" Zeptala jsem se jich.

Podívala jsem se na Yoko.
"Díky, ale k vodovodu už trefím, " zasmála jsem se a vydala se k němu. Natočila jsem si do kelímků vodu a začala jsem upíjet. Pak jsem se na ně otočila.
"Jak se vám spalo?"