Dům rodiny Akasuna

First topic message reminder :

Vešel jsem do domu a zavolal "Jsem doma!"

Jo jsemJen jsem použil svoje 2 zakázané jutsu jinak dobrý řekl jsem ty jutsu ještě pomalu nikdo neviděl a spotřebujou u mě 95% chakry ze 100%

Vim kde mají skrýž.Pořád jsem měl málo chakry protože jsem použil moje zakázané techniky
( Moje Zakázané techniky spoiler)

Spoiler:

Zakázané techniky?
"Tady není zrovna nejlepší místo na to, kde o tom mluvit. Pokud chceš, pojď na chvíli dovnitř a řekneš mi všechno, co jsi zjistil" Řekla jsem a otevřela dveře víc.

Děkuji a šel jsem dovnitř ve vnitř jsem čekal na Yoko.

Zavřela jsem dveře a prošla chodbou až k obýváku. Pak jsem se otočila na Tendashiho.
"Dobře, tak sedni si třeba na gauč.." Řekla jsem a sama se posadila do křesla naproti. "Tak, nejdřív mi pověz něco o tom členu Akatsuki se kterým jsi bojoval. Jsi si jistý, že to byl člen této organizace? A narazil jsi na něj přesně kde?" Zeptala jsem se a pak dodala." Prosím, mluv potichu.. Až se Kazekage-sama probudí vše, co jsi mi teď řekl jí sdělím.."

Vím,že to byla členka Akatsuki sama to ještě řekla vypadala jako ANBU a měla podstatu Katon vím kde se schovávají nevim jak se to tam jmenuje,ale vim kde ta vesnice je.Začal jsem být trochu ospalý kvůli tý chakře a mohlo to být na mě znát

"Takže žena? Zajímavé, budu se muset zeptat Kazekage-sama na to, co všechno o členech Akatsuki víme a jestli nebude ta členka v záznamech." Nadechla jsem se a zase pokračovala.
"Dobrá, víš, kde je ta vesnice, ale nevíš, jak se jmenuje. Zvládl by jsi to místo určit podle mapy?" Zeptala jsem se a přemýšlela.
Mapa je v kanclu, a díky Piličiným pastím se tam bez její pomoci nedostanu...

Možná bych našel na mapě řekl jsem.

"Dobrá, ale s tou mapou.. Je v kanceláři a já k ní nemám žádný přístup. Půjdeš tam později a s Kazekage-sama.." Dodala jsem a pokrčila rameny.

Dobře řekl jsem a vyšel z domu do svého domu (přesun)

Vstala jsem a sklidila hrneček ze stolu. Odnesla jsem ho do dřezu. Pak jsem se vrátila zpátky a vyšla nahoru po schodech. Zamířila jsem do pokoje a šla k oknu. Opřela jsem se lokty o parapet a pozorovala ulice Suny, jak se pomalu vyprázdňují a poslední opozdilci spěchají domů.

Vstala jsem a převlékla se, než jsem sebou plácla na postel a po chvilce jsem i s hlavou přeplněnou myšlenkami usnula.

Probudilo mě vrcení těla v mojí náruči. Otevřela jsem oči a zahleděla se do krystalové modři očí vlastní dcery. Pohladila jsem ji po vláscích. Na obou bylo vidět, v jak zuboženém stavu se právě nacházíme, ale ona byla moc malá, aby to řešila a já zase moc apatická... Vstala jsem z postele a vzala ji do náruče. Sešla jsem do kuchyně a udělala snídani. Amayo se do ní hned pustila, bylo vidět, že dva dny spánku ji přemohli, ale já do sebe nenasoukala skoro nic. Pořád jsem cítila na prsou obrovský tlak.
"Beruško moje, poslouchej mě, chci ti něco říct..." upřela jsem na ni oči. "To co se stalo... nebudeme o tom mluvit, je to moc těžká věc ano? Ale zkrátka... nebude se to už opakovat, nesmí! Ty začneš trénovat... ač se budu snažit jak budu chtít, vždycky nebude někdo, kdo by tě zachránil a ty se budeš muset naučit postarat sama o sebe! Vím, že to zvládneš, jsi šikovná holka, jsi Uchiha a máš v sobě geny mé rodiny! Zvládneš vše, na co si vzpomeneš, tím jsem si jista!" Pohladila jsem ji po tváři. "Já te´d odejdu... musím... já musím udělat všechno pro to, aby jsme Rukiho našli, aby se vrátil! Odejdu pryč, budu trénovat a zesílím a potom... Musíš být silná a slíbit mi, že nikdy nic nevzdáš a že všechno dokážeš! Kdyby mi sebrali ještě tebe.. nezvládla bych to! Nesmíš chodit z vesnice, naopak musíš být opatrná... U mě v knihovně najdeš spoustu věcí, které by se ti mohli hodit... využij je..." vstala jsem a uklidila hrníček. Přitáhla jsem si ji do náruče a přitiskla ji k sobě. "Miluji tě, moje holčičko a vždycky budu, ať se stane cokoliv ano?!" políbila jsem ji na čelo. "Dej na sebe pozor, poslouchej tetu Yoko a buď hodná holka!" ještě jeden polibek přistál na její tváři, než jsem ji položila na zem a se slzami v očích vyběhla nahoru. V ložnici jsem načmárala dopis, zalepila jej a tiše položila v Yokoině pokoji na noční stolek, spolu s klíčem od kanceláře. Ještě jsem i Yo políbila na čelo a potom jsem tiše vyšla z domu.

Dopis pro Yoko:

Probudilo mě světlo, které vtrhlo do pokoje. Zamžourala jsem a protřela si oči, než jsem se malátně posadila. Mrkla jsem na budík a povzdechla si, když jsem zjistila, že jsem spala zase déle, než jsem měla v plánu. Mou pozornost, ale zaujalo na stole i něco jiného. Malá bílá obálka.
Vzala jsem ji do ruky a pomalu ji rozlepila, než jsem přečetla její obsah.
Nemohla jsem těm větám uvěřit a dopis jsem si přečetla ještě pro jistotu dvakrát, abych ty informace nějak strávila. Věděla jsem, že se něco stalo, ale tohle?! Odložila jsem dopis na postel a duchem nepřítomná se postavila. Zamířila jsem automaticky k oknu a hypnotizovala zem pod sebou. Opřela jsem se o parapet a vzhlédla. Jak strašné to musí být! Neuro, Ruki.. Vesnice.. Postarat se o Amayo.. Informace o Akatsuki. Nevzdám se.. Všechna ta slova z dopisu se mi honila hlavou a já jen upřeně hleděla před sebe na malé postavičky v dálce. K uším mi doléhal smích malých dětí, ale nic z toho jsem jakoby nevnímala.
"Pili-chii.." Zašeptala jsem jméno osoby, která pro mě byla jednou z nejdůležitějších. Byla má rodina, někdo, koho jsem znala odmalička a vidina toho, jak strašnou bolest musela zažít, ničila i mě. Po tváři mi stekla slza. "Pili-chii.." Zopakovala jsem a nepřítomně se zahleděla k bráně. Po tváři se mi skutálela další slza a já stiskla ruce v pěst.
Neřvi, tím nic nevyřešíš! Vzchop se! Stejně jako PiliKKa, zvládne to! Musím jí věřit. Věřit v její schopnosti a v ní samotnou..
Až teď na mě dolehla všechna ta zodpovědnost.. Vůči Pilice, Amayo.. Vůči vesnici.. Otřela jsem si hřbetem ruky slzy.
Seber se! Důvěřuje ti a ty jí nesmíš zklamat! Vynadala jsem sama sobě a odlepila pohled od okna. Ze skříně jsem vyndala triko a kalhoty a spěšně to na sebe navlékla, k boku si připevnila brašničku se zbraněmi a svitky, a na rameno si dala čelenku Suny. Pak jsem vzala klíčky od kanceláře, které vězeli na stole a dala si je do kapsy.
Vyšla jsem ze svého pokoje a seběhla těch pár schodů dolů do kuchyně.
Spatřila jsem Amayo, jak sedí na židli a dojídá své jídlo. "Dobré ráno, Amayo.." Pousmála jsem se. Chtěla jsem ji povzbudit, ne ji znovu přidělávat starosti, které se mi teď honily hlavou. Nalila jsem si do sklenice vodu a sedla si naproti ní.

Zvedla jsem oči od talíře. "Dobré." kuňkla jsem a dál kývala nohama na vysoké židli.

Viděl jsem,že mají otevřené okno takže budou doma skočil jsem do okna ruku jsem měl obvázanou od obvazu kvůli tomu kunaii.

Doufám,že nejdu v nevhod. řekl jsem
Dvě hezké slečny vedle sebe to se moc často nevídá. Vtipkoval jsem abych jim to nějak něco nezpříjemnil.
Yoko můžeš na slovíčko? zeptal jsem se pak.

Dívala jsem se na ninju. Toho neznám! "Dobeý den... Teto Yo, nemáš klíče od maminčiny kanceláře?" otočila jsem na ni oči.

Usmál jsem se na ní Jsem Tendashi Akami ty mi jaksi připomínáš Kazekage sama a nevim čím to je. řekl jsem.

Zvedla jsem oči k nově přítomnému. A co třeba klepat?
Povzdechla jsem si a přikývla. Zvedla jsem se od stolu a pak se podívala na Amayo. "Mám.." Přikývla jsem. "Jen tohle vyřídím a půjdeme tam společně, ano? Stejně se tam potřebuji porozhlédnout.."
A mrknout na tu kupu papírování.
Pak jsem pomalu došla k Tendashimu, což bylo daleko od stolu, kde seděla Amayo. "Dobrá, tak co jsi potřeboval?" Zeptala jsem se ho.

Chci se tě zeptat co se stalo Kazekage sama? Viděl jsem dopis a poslal jsem pro něj ptáčka než přiletěl tak jsem čekal až mi odpoví.

"Jsem její dcera..." odvětila jsem a vidličkou se dál nimrala v talíři. Potom jsem kývla na Yoko, seskočila ze židle a pomocí stoličky po sobě nádobí zase umyla.

Nachvíli jsem se otočil na Amayo jestli chceš něco tě naučim usmál jsem se

"Vážně? A co?" naklonila jsem hlavu na stranu. Docupitala jsem k Yo a chytila ji za ruku. "Půjdu se nahoru převléknout." informovala jsem je a odběhla do svého pokoje.

Uvidíš Amayo
A teď co se stalo ty kazekage zeptal jsem se znovu Yoko

Znovu jsem si povzdechla a pak se pousmála na Amayo. "Dobrá, pak jsem přijď a vyrazíme.." Dodala jsem, než odběhla nahoru. Pak jsem se obrátila na Tendashiho.
"To je na dlouho a nechci o tom teď moc mluvit..Jen, Kazekage-sama má osobní problémy s rodinou, které nechci rozebírat. Odešla na nějakou dobu z vesnice, takže s misí, nebo s čímkoliv jiným, se do doby než se vrátí, obracej na mě.." Dodala jsem a znovu ucítila tu tíhu povinností, které mi byly svěřeny.

Ptáček ke mě zpět přiletěl s dopisem a já si ho přečetl.

Co?!zamračeně jsem se podival
To jsi jí nechala jít samotnou?Je to kazekage.Začal jsem na ní řvát
To tady rači budeš spát a sedět na zadku než jí pomoct co? řekl jsem vztekle
Ta žena mi zachránila život.
Doufám,že o něj příjdeš teď ty. řekl jsem a zuřivě jsem šel hledat Kazekage když jsem nadával mohlo to být slyšet až nahoru k Amayo.