Dům rodiny Akasuna

First topic message reminder :

Vešel jsem do domu a zavolal "Jsem doma!"

Ta poznámka o zombie mě dost dožrala.
Zatraceně, prosil se snad Naruto, aby ho někdo přivolával?
Snažila jsem se trochu uklidnit.
Zjevně není Uchicha, jako Uchicha, Akiyu mi byl tedy mnohem sympatičtější.
Hodila jsem po něm vražedný pohled, ale když jsem viděla, že se to nelíbí ani Yoko, tak jsem se trochu uklidnila.
"Hmm, to je Chikako," podrbala jsem jí za ušima.
"Můj životní partner," dodala jsem a trochu jsem se ušklíbla.

Koukla jsem se na toho Uchichu.
"Co takhle oživený? " procedila jsem zkrz zuby.

"Ne, spíš mu říkat jeho pravým jménem? Kisuke mohl by jsi si to prosím všechno nejdřív promyslet, než něco plácneš?!" Trochu jsem se naštvala.
Nenech se vytočit, Yo! Protože tímhle tempem si koleduje leda tak o kunai hozený do nepříjjemných partií!
Pak jsem se otočila zpět na Roku.
"Chikako, hezké jméno. A umm, ona je stále s tebou? Nemusíš jí odvolávat a zase přivolávat? Já mám akorát lasičku, Kamaitachiho. Ale ta je spíš jen, přivolám ho jen kvůli jednomu jutsu.."

"já du...radši aby ste se nezbláznili" vzdychl jsem si a dal si ruky do kapes a pak odešel

Chikako se mi začla otírat hlavou o krk. Trochu mě to uklidnilo.
"Ano, je to jedna z tradic našeho klanu," přikývla jsem.
"Ten komu se podaří získat smlouvu s vydrami má od té doby jednu z vyder za svého partnera, který je pořád s ním. A ikdyž jsem to nevěděla, když jsem se o Kuchiyose pokoušela, Chikako mi to tenkrát vysvětlila."
" Ano, vysvětlila," podívala se na mě Chikako.
" Jen mě to pořád zaráží, jak tak silný klan mohl skončit takhle? zavrtěla hlavou.

"Ki-.." Chtěla jsem ho zavolat, no nakonec jsem zmlkla.
"K čertu s Uchihama.." Zamumlala jsem a nechala ho jít si kam chce.
"Takže na knihovnu zbýváme my tři.." Dodala jsem po chvilce a přinutila se k úsměvu. Nač se zbytečně rozčilovat? Pak jsem ji dál poslouchala.
"Životní partner, je stále s tebou. Opravdu pozoruhodné..." Pousmála jsem se, ale pak se zarazila. "Skončit takhle? Stalo se s klanem Hoozuki něco?" Zeptala jsem se.

Zacukalo mi v jednom oku. O tomhle jsem vážně nerada mluvila.
" Vlastně jsem pokud vím jediný živý člen našeho klanu," povzdechla jsem si. "Možná někde ještě někdo je, ale v Kiri to určitě není," pokrčila jsem rameny a najednou jsem vypadala o dost sklesleji, dokonce mě přešel i vztek na toho Uchichu co právě odešel.
"Ale já pořád nechápu jak. Ještě si se o tom se mnou nebavila!" Chikako se mi znovu začala lýsat k hlavě, vypadalo to, že dnes bude obzvlášť dotěrná.

"Promiň, už zase se ptám na blbé věci. Tohle bylo dost špatné téma.." Dodala jsem. Ty se ptáš pořád na blbé věci! Vynadala jsem sama sobě v duchu, no rozhodla jsem se změnit téma.
"Budeš se ještě vracet do Kiri, že? Měla bych takovou prosbu. Až uvidíš někdy Mizukage, pozdravuj jí ode mne.." Pousmála jsem se.
Jsem zvědavá, jak se ti daří Himi. Tobě i tomu malému v tobě.. Doufám, že jen dobře.

Trochu se mi ulevilo. Yoko mi dala záminku, abych zamluvila otázky, které tak neodbytně kladla Chikako.
"Určitě, jí to vyřídím," usmála jsem se.
"Jenom to bude možná trošku trvat, ze Suny půjdeme s Narutem, ještě do Kumo a bůh ví, jestli potom půjdeme ještě někam. A taky," rozpačitě jsem se zasmála, "taky doufám, že se nebude moc zlobit."

"Děkuji.." Usmála jsem se. "Téda, tak to máte ještě co na práci s Narutem" Podotkla jsem uznale. "Je hezké, že takhle pomáháte ostatním vesnicím, myslím, že teď po válce.. Každá vesnice uvítá jakoukoliv pomoc.." Pak jsem se zase trochu zarazila a chvilku přemýšlela.
"Zlobit? Proč by měla? Promiň, snad to není zase špatné téma.." Podotkla jsem s menším úsměvem na rtech.

"Ne, " zasmála jsem se. " To jen, víš ona byla po válce pryč a všechno nechala na starosti Lizzy a ta zrovna den předtím, než měl Naruto odcházet odešla z vesnice a nezvolila nikoho, kdo jí bude zastupovat.Nevěděla jsem co bych měla dělat," zavrtěla jsem hlavou a pokrčila jsem rameny.
" Nakonec jsem nechala vzkaz pod dveřmi kanceláře, nic lepšího jsem nevymyslela," pokrčila jsem rameny a začala jsem Chikako drbat na hlavě.

"Aha, chápu. Myslím, že když to Mizukage vysvětlíš úplně stejně, jako teď mě. Nic se nestane. Hi- teda Mizukage-sama to pochopí, jak jí znám. Pokud jsi nechala i ten vzkaz, nic špatného jsi neudělala. Je zbytečné si dělat zrovna s tímhle starosti.." Pousmála jsem se na ní povzbudivě. "Umm, tak co. Nechceš si zatrénovat, než se Naruto vzbudí? Za domem je místa dost nebo pokud nechceš nevadí. Dávám ti spíš návrhy, sama se dost nudím" Podotkla jsem s dalším úsměvem.

"Určitě bych si ráda zatrénovala," nadšeně jsem se zasmála. " S Narutem už jsem netrénovala docela dlouho. A taky jsem se naučila pár nových věcí, které jsem ještě ani pořádně nevyzkoušela," usmála jsem se.
"Jinak, přepokládám, že nějaké jezero v Suně asi nebude," uchechtla jsem se.
Hmm, budu bojovat někde, kde není žádná voda s někým, kdo je určitě v technikách nejmíň pár mil přede mnou. Asi mi hráblo.

"Budeš ve značné nevýhodě, to přiznávám. Ale tvé vodní techniky, jak jsem již řekla, mi budou dělat hodně problémů. Uvidíme. Zřejmě nechceš, abych tě šetřila, že? Ale já sama nejsem zase moc dobrá. Takže se na trénink s tebou těším, bude to zase něco jiného. Člověk s vodními technikami se v Suně jen tak nevidí!" Podotkla jsem s úsměvem. Pak jsem vstala od stolu a vyšla za dům, kde bylo spoustu volného prostoru.
Shinobi se Suitonem, pro můj písek to nejhorší z nejhorších. Budu se muset spolehnout na Doton a Fuuton..
"Tak pojď.." Pousmála jsem se a vyšla ven.

"Být tebou bych se moc neděsila," zasmála jsem se, "Mám jen jednu vodní techniku, použitelnou bez vodního zdroje," vydala jsem se za ní.
"A co se týká šetření," zamyslela jsem se. " No budu doufat, že to přežiju."

"Určitě to přežiješ! Nemám smrtící techniky!" Pousmála jsem se na ní povzbudivě.
"Tak já začnu" Z brašničky na boku jsem vylovila několik kunaiů a shurikenů. Zkusmo jsem na ní hodila pět shurikenů z každé strany. S klanem Hoozuki nemám žádné zkušenosti, vyzkoušíme si co umí a i reflexy! Písek si nechám na později, uvidíme.. Hned na to jsem poskládala pečet a udeřila do země.
"Doton: Doryuso!"

Ze země se zvedl obrovský bodec přímo pod Rokou.
Uvidíme, jak se s tím vypořádá, podle toho budu postupovat.

Uskočila jsem dozadu, abych získala čas na vytažení mečů, kterými jsem vykryla shurikeny.
Mohla jsem je nechat proletět, ale nač používat schopnosti, když nemusím.
Všimla jsem si, že Yoko poskládala pečetě, díky tomu jsem stihla jakž takž zareagovat na bodec pode mnou. Přesto mě zasáhl do nohy. Nedělala jsem si s tím hlavu, prostě jsem jí zkapalněla a na zem jsem už dopadla zase celá v pevném stavu. Pak jsem se rozběhla směrem k ní a napřáhla meče na dvojitý útok. Jedním jsem mířila na hlavu, druhým na hruď.

Na tohle jsem čekala, na tu chvíli zkapalnění.
Takže se může jednoduše zkapalnit a věc projde, aniž by jí něco udělala.
Písek zřejmě bude potřeba.. Pomyslela jsem si přesně ve chvíli, když se řítila s meči na mě. Je rychlá.. První meč mířící mi na hlavu jsem vyblokovala kunaiem, který jsem držela v pravé ruce.

Druhý meč vyblokoval písek, který se přede mnou automaticky zvedl.
Písek jsem nechala klesnout zpátky na zem a znovu jsem na ní hoidila několik Shurikenů, na které jsem připevnila chakrová vlákna. Věděla jsem, že mi to bude k ničemu, ale stále jsem si něco ověřovala.

Zobudil som sa a rozospatý som sa posadil a pretrel som so oči .
Pozrel som k oknu a došlo mi že ráno určite nieje .
Vyskočil som z postele a žačal som trochu panikáriť .
Sakra ako dlho som spal ?
Zlostil som sa sám na seba a potom som sa musel zasmiať .
Snáď sa nebudú hnevať .
Obliekol som sa prehrabol som si vlasy a zamieril som sa pozrieť či niekoho nenájdem .
Nikoho nikde -
Žeby odošli bezomňa ?!
Zaklipkal som očami a už sa mi v mysli vybavovalo ako nájdem tú knihovňu .
No ako som šiel von všimol som si Roky a Yoko .
Odychol som si a z úsmevom som mieril k nim no nechcel som ich rušiť keď trénovali tak som šiel opodiaľ aby som na ne videl .

Takže tohle je ten písek, hmm?
Rychle jsem odskočila. Znovu po mě hodila shurikeny.
Stále se mě snaží tímhle zasáhnout? Fajn, dává mi to čas.
Rychle jsem si hodila jeden meč na záda a druhý si přidrže podpaždí. Shurikeny jsem nechala proletět a rychle jsem poskládala pečetě na Mizu bunshin. Okolo mě se objevili čtyři vodní klony, z každé strany jeden.

Naruto-sensei! Ozvalo se Narutovi v hlavě a pak se z poza rohu vyřítila velká tygřice. Přihnala se až k němu a shovala se za ním. Pomoc mi. Přikrčila se a podívala se na něj velkýma, modrýma očima. V tu chvíli po cestě směrem k nim běžel sněžný leopard s rozzářeným výrazem v očích a když byl u nich, oběhl blonďáka a skočil na Shi. Společně se kutáleli po cestě. Pak jsem se na rohu objevila já. Na Naruta jsem upřela omluvný pohled a prohrábla jsem si vlasy. Vydýchávala jsem se po dlouhém běhu za dvěma šelmama. Došla jsem až k Narutovi a zhluboka se nadechla. ,,Omlouvám se za ně.'' Pak jsem se zářivě usmála.

Přišel jsem před dům a chvíly se rozmýšlel..Zaschlechl jsem nějaký rámus někde v zadu..Co to k čertu?Aktivoval jsem sharingagn,a pak si jen oddechl.Uff,nikdo neútočí,ale tu chakru..známKonečně jsem vešel dovnitř a rozhlédl se..''Ehm..Zlato jsi tu?''

Klony? Tak fajn, měla by jsi přestat s tím ověřováním, Yo.
Začala jsem znovu skládat pečetě.
"Fuuton: Kazekiri!"

Obrovská větrná vlna rozsekla klony v půlce a já vyvolala písek zpátky. Pak jsem si všimla Naruta stojícího opodál. Soustředila jsem se na boj, ale zřejmě ho brzy ukončíme, jinak tu knihovnu nedoděláme nikdy.

Objevila jsem se jen chvilinku za ním. "Ne nejsem! Teda vlastně už jo!" zazubila jsem se a položila na kuchyńskou linku dvě tašky plné jídla. "Kde jsi byl, včera jsem tě postrádala u večeře!" pousmála jsem se a uklízela potraviny. "Co se to tam děje?!"

Usmial som sa aj ja a teraz som vážne nevedel kde skôr sa pozerať .
"Ehm to je v poriadku ... nič sa nestalo ...
A vôbec čo sa deje ?"