Kancelária Kazekage

Ucítil jsem, jak se písek kolem ní mírně zachvěl a jen se tak pro sebe pousmál...Kočička vystrkuje drápky.... hehe... to bude ještě zajímavý...
Po její další větě jsem se jen tak rozhlédl kolem sebe a pak pokrčil rameny."No... postavil bych se, ale zrovna tady žádnou řadu nevidím a jak se říká, starší mají přednost ne?" Znova jsem se usmál a teď měl výbornou příležitost si ji pořádně prohlédnout. Měla zavřený oči a nohy na stole, takže jsem ji měl jako na dlani.
Na oplátku se také trochu více pohodlněji usadil a zapřel si rukama dozadu, takže teš jakoby byl v polosedu a v pololehu a jen tak ji stále sjížděl pohledem...Mrška si ráda hraje... hmm... hry já mám rád... dají se hrát i oboustraně... heh... Znovu se jen tak pro sebe ušklíbl.

Aiko Naihi

,,Tak sa teda postav pred kanceláriou to ti postačí na upokojenie." usmiala sa a stále si pokojne ležala v tomto pohodlí.,, A dedkou už do náboru pochvaľovačov neberiem." doplnila ale aby sa nenudila tak rukami pomaly prechádzala po svojom tele, keď už ho ignorovala tak takto ho chcela provokovať.

"Ale, ale... že by jste nebyla taková... ehm... hravá, jak se povídá? Teda... v jiném slova smyslu..." Opravil jsem se, když sledoval každý pohyb ruky po jejím těle..."Tsss... kdo je u vás dědek stařenko?" Ohradil jsem se hned a v mžiku se objevil za ní. Sklonil jsem se a jen tak kraťounce ji políbil... Vzápětí už jsem byl na opačné straně kanceláře a moje zlatá pisečná obrana už byla také pro jistotu připravená."No... ale víte, že chutnáte docela dobře? Hm... a když jsem teda dědek, proč mě teda líbáte milostivé slečno?" Ušklíbl jsem se a pak se dlouze usmál. Jen tak jsem se pak opřel zády o zeď a zahleděl se jí do tváře....

Aiko Naihi

Aiko mu chcela na jeho otázky odpovedať ale nejako nevládala. Nechala sa unášať vlastnými myšlienkami a jej pohyby pomaly prestávali. Nejako sa na nej odrazili tie dni bez spánku a nudného pracovania. Zhlboka sa nadýchla, že mu niečo povie ale skôr než to stihla tak zaspala a jeho bozk ani necítila. Len sa ponorila do vlastných snov.

Chvíli jsem se tam jen tak opíral a sledoval ji. Až po pár minutách jsem zjistil, že jaksi usnula...Ach... s dnešními holkami jsou strašné potíže...pfff... nemají se tak přepínat... chtělo by je to někdy trochu uvolnit...hm... V očích se mi zablesko a tvář se mi roztáhla do takového úsměvu, který má něco zalubem.
Pomalým krokem jsem došel o něco blíže a udělal jednoduchou pečeť rukou. Ozvalo se hlasité "puf" a henge se zrušilo. Teď šlo vidět, jak mám kolem celého hrudníku omotaný napříč dlouhý a tlustý zlatý řetěz. Ten se však pomalinku začal rozpadat na malinké částečky zlatého písku, dokud kolem mě se jakoby neplazil.
V tu ránu jsem se zase objevil u ní. Zvedl jsem ruku a jemně ji pohladil po tváři...Hmm... písečná obrana... heh.. takhle vypadá tak bezbraně a roztomile... je tak... mladá, ale zdá se, že už životem vycvičená... ale stále ji nějaké zkušenosti ze života schází...
Mezi tím, co jsem si ji prohlížel, ji pomalu začal obmotávat zlatý písek a jemně zvedat, aby se neprobudila. Hned potom jsem odsunul židli a mávl rukou směrem k ní a druhou směrem ke dveřím.
Okno za ní se pomalu začalo obalovat zlatým pískem a to samé platilo i o dveřích, dokud obě dvě strany nebyli kompletně jakoby teď uzavřené.
Následně ji písek posunul, až k obalenému oknu a na vrstvu zlatého písku ji položil nebo spíše opřel. Další mávnutí rukou zapříčinilo, že se písek rozpohyboval a najednou se kolem jejích zápěstí, kotnících a pasu, vytvořili zlaté pouta, které ji pevně, ale přeci bez bolesti připoutali ke stěně.
Pak už jsem k ní došel já a lehce se na ni přitiskl. Chytil jsem ji za bradu a v tu ránu jí přitiskl své rty na ty její a tentokrát použil i jazyk, který hned využil šance a vnikl do jejich pootevřených úst a začal prohlížet každou její skulinku.
Byl to dlouhý francouzský polibek a pokračoval jsem, doku mi nedošel dech.
Když jsem se pak odpojil, jen tak jsem si ze zvyku olízl rty a naklonil se k jejímu uchu a pošeptal."Víte, že je neslušné usnout, když tu máte hosta? Ale je pravda, že malé uvolněné vám jen prospěje..." Natáhl jsem se a jen tak letmo ji pohladil po vlasech. Věděl jsem, že tím polibkem jsem jí probudil, protože jsme ji vlastně na chvíli zastavil přísun vzduchu a to tedy na dlouhou chvíli. Měl jsem to však celé v plánu...

Aiko Naihi

,,Prečo ma sakra budíš?" zašepkala potichu ospalo a ešte si ani neuvedomovala čo sa stalo. Jemne zodvihla hlavu a pootvorila oči.,, Čo to?" povzdychla si a chcela sa pohnúť no nemohla.,, Heeeeh?" zaskočila sa a v momente sa prebrala ale nemohla sa ani len pohnúť.,, Ako sa len opovažuješ?" spýtala sa ho naštvane a ani sa nesnažila z toho silou dostať, sama dobre vedela, že je to zbytočné.

Jen jsem trochu poodstoupil a zase se tak usmál a sjel ji pohledem."Hm... čičinka vystrkuje drápky co? Heh... netvařte se, že se vám to nelíbí... ale víte... je mi jasné, že to asi nemáte nejlehčí, když se povídá, že obskáčete celou vesnici... Takhle aspoň máte výmluvu ne?" Zazubil jsem se tak flirtovně se posadil na stůl."Víte jako to je.... nikdy by jste neměla usínat před cizím člověkem, nemám pravdu? Nesmíte být pořád tak.... sebevědomá, i když... sebevědomí neškodí, ale jen v mezích... já sám ho mám, až nad halvu..." Znovu jsem na ni jen tak mrkl a navlhčil si jazykem rty."Tak Lady Kazekage, co by jste chtěla, abych pro vás udělal? Máte teď volné přání... ale nepočítejte s propuštěním nebo mým odchodem..." Dodal jsem ještě k úkloně, co jen tak žertovně jsem udělal.
Potom jsem se jen tak natáhl, abych jí dal na obdiv, co nejvíce ze svého těla. Košile mi teď skoro spadala z ramen a nádherně šla vidět kompletní vrchní část těla, i když v té spodní se to už také bouřilo. Bylo jen na ni, jestli chtěla vidět více a nebo se bude stále takhle čertit."Tak copak... mylady..." Znova se na ni usmál...

Aiko Naihi

Jeho slová prechádzali cez Aiko len tak ani ich nevnímala. Nemala sa totiž ako pohnúť a nenapadalo jej nič čo by jej pomohlo k úteku. Bola tu len ona a úchylák.,, Tak jedno prianie?" zasmiala sa Aiko.,, Je ti jasné, že stačí len." prehovorila a lúskla prstami.,, Obyčajné lúsknutie prstov a táto budova sa naplní ANBU jednotkami a ja ti potom zaistím dlhú, mučivú priam až nekonečnú smrť plnú bolesti." usmiala sa anjelsky a zaklipkala očami.,, Skôr ty by si mal využiť prianie na to aby si sa skryl pod povrch zemský aby som ťa nenašla." dodala a žmurkla na neho.

"Hmm... a víš, že stačí taky jedno lusknutí a nebo pouhá myšlenka..." Taky luskl a její okovy se více stáhli..."A já tě rozdrtím a nebo prošpikuji skrz na skrz? Navíc... klidně si tě můžu někam přenést a nebo zabránit Anbu ve vstupu... Její okovy se povolili, ale zlatý písek se najednou promotal mezi jejími prsty a připevnil je ke stěně daleko od sebe..."Vidím, že o mě stále pochybuješ... Lady Kazekage, ale... neměla by si riskovat, jestli nechceš přijít o tu svou ochranu v jeden den..." Taky jsme po ní hodil takový svůdný pohled a stále z ní nespouštěl oči. I když takhle mluvila, tak v provokování nepřestávala..."Takže... Kazekage-sama... ptám se ještě jednou... co by jste si přála abych pro vás teď udělal? Dobře si svou odpověď promyslete..." Na tváři mu zůstal ten svůdný úsměv, ale jedna ruka mu jen tak jemně a velmi pomalinku jela od krku, přes hrudník, až na břicho, kde se na chvíli zastavila, ale pak pokračovala, až do podbříšku, kde si jen tak jemně hrála a hladila okolí, čímž vyvolávala husí kůži. Přitom ji stále probodával tím svým okouzlujícím pohledem a vnímal každou její reakci...
Okovy se o něco víc, zase sevřeli...

Aiko Naihi

,,Aaaau." zašepkala potichu a cítila ako jej spútal jednotlivé prsty.,, Moje zlatučké prsty jedinečné, nádherné." povzdychla si a cítila ako pritlačil a zvýšil tlak. Potom už len pohľadom sledovala ako sa sám obchytkával.,, Ten skôr pretiahne seba, baka jeden." pomyslela si keď ho tak sledovaa.,, No dobre." povzdychla si nahlas.,, Jeden extra veľký rámen, pikantný."zaželala si s úsmevom Aiko.

Vítězně jsem se zasmál..."Jak si přejete... má paní..." Najednou se vedle něho z písku vytvořil klon, jemně se uklonil a zmizel v obláčku bílého prachu.
Následně jsem se postavil a pomalinku došel k ní. Chytil jsem ji za zápěstí, ale víc se nepřibližoval."Víte co... slečno? Právě jste potvrdila účast na této, podle doslechu, nejoblíbenější hře..." Znovu se tak vítězně usmál."Teď už jste v ní... takže... pravidla znáte... Já splnil to, co jste chtěla a teď musíte vy... Rád bych vás totiž měl celou, ale bez toho vašeho písečku... budete tak hodná a zrušíte vaši písečnou obranu? To je váš úkol..." Jen tak jsem se ušklíbl a všechny okovy se znova stáhli a písek v těch místech se začal drtiti a ony se propadali jako dovnitř a zastavili se, až na její holé kůži."Malé opatření, kdyby jste chtěla utéct... teď ten zbytek..." Znovu jsem se tak svůdně usmál a ustoupil o něco dál... Stále jsem si jí prohlížel a čekal, až to splní...

Aiko Naihi

,,Heh? Hra?" zaskočila sa a potom jej to dopálilo.,, Ach sakra ja idiot presne." napadlo jej v duchu a presne si spomenula, že takto do tejto hry minule chcela dotiahnuť aj tých dvoch chuuninov. No tentoraz sa v tejto hre ocitla sama no na druhej strane.,, To bolo hnusné." odpovedala a trochu sa zamračila no na to hneď z nej začal opadať piesok a po chvíli všetok ležal pri jej nohách.,, No keď to je všetko tak ma pusti domov, potrebujem ešte zaplatiť účty za vodu." usmiala sa pokojne.

Usmál jsem se..."Hnusné... hraji jen podle vašich pravidel... mylady..." Dal ji jemný polibek na její tvář, kterou konečně teď mohl cítit..."Jste sladká... slečínko.. nemyslíte, že takhle je to mnohem lepší??" Zasmál se a v tu ránu se tam objevil ten klon i s rámenem v ruce."Áááá.... už je tady... tady ho máte..." Převzal jsem ho od něj a položil na stůl. Klon se pak zase rozpadl.
Na jejím dalším přáním jsem se jen ušklíbl."Bohužel... Lady Kazekage... pokud si dobře pamatujete... na začátku jsem určil podmínky... ty jste samozřejmě stvrdila tímto, jak víte, takže... se mě nezbavíte a bohužel... tedy pro vás, podle toho, jak se čertíte... vy také nemůžete zmizet... takže... měla by jste začít trochu hrát a... přestat mě konečně šetřit... já vás šetřit nebudu..." Zase ten svůdný a trochu i úchylný pohled, provázený mým úsměvem. Jako vždy jsem se posadil tak flirtovně na stůl a čekal...

Aiko Naihi

,,Ja viem aké sú podmienky tejto hry a sú mi absolútne jasné." povzdychla si a sledovala ho pozorne.,, Lenže ja sa s tebou nebudem hrať, baka." vyplazila jazyk.,, Takže keď tak veľmi chceš zviaž si oči a ruky, sadni do roha a seď tam do súdneho dňa." odsekla mu.,, Lebo Kazekage sama sa nebude hrajkať s dedkom ktorý svoju dobu preskočil už za vlády Shodaime Kazekage." zasmiala sa provokačne a stále tam postávala, však bola pripútaná.

Znova jsem si jen povzdechl..."Ach... vy se ale umíte čertit, když není po vašem co? Pořád by jste si s někým hrála, ale když by si měl hrát někdo s vámi... hmm... uvidíme... tak se klidně vztekejte... jsem zvědavý, jak dlouho vám to vydrží..." Usmál jsem se a natáhl ruku. V tu chvíli ji začal zlatý písek celou obalovat a po chvíli ji už šli vidět jen oči a pusu, aby mohla mluvit. Stikl jsme ruku k sobě a všechno se na ni natlačilo a úplně jí znehybnělo a nejpříjemnější to také nebylo."1. Pokud by jste znala pravidla hry, věděla by jste, že úkoly se zadávají postupně a vše naráz nejde... takže nějaké velké požadavky mít nemůžete...2. Mohl bych vám to zadat jako úkol, ale víte... nechce se mi... raději počkám na vaši spolupráci... takže... jsem zvědavý, jak dlouho tam vydržíte... zlato se tělem zahřeje do 5 minut a do 10 minut tam bude větší teplo, než v úle plných včel, tedy kolem asi... 70 až 80 stupních celsia... uvidíme, kdo to déle vydrží, jestli já v koutě nebo vy tam... a jelikož jsem říkal postupně... tak si tam jen dřepnu a budu vás sledovat..." Ušklíbl jsem se a poslal ji vzdušnou pusu.
Pak už jsem se jen přesunul do kouta a tam si dřepl a z takovým sluníčkovým úsměvem ji sledoval jako by se nic nedělo. Písek na ni však stále tlačil... Potřebuje trošičku zkrotit.... Znovu jsem se jen ušklíbl...

Aiko Naihi

,,Ach jaj." povzdychla si a nebavilo ju byť úpne spútaná, už len vlastné brnenie neznášala keďže ju riadne obmedzovalo.,, No tak sa možno trošku posnažím." odpovedala nakoniec a trošíčku kapitulovala a bola ochotná pravdepodobne trochu spolupracovať.

Usmál jsem se a stačilo jen jedno mávnutí, než se zlatý písek vrátil nazpět a zůstali tam jen zase ty okovy."Výborně... a já si svůj další úkol hned teď vyberu..." Řekl jsem a v mžiku se objevil před ní."Tentokrát bych uvítal spolupráci... pak budete na řadě vy s dalším úkolem...." Zazubil jsem se a znova ji chytil za zápěstí. Jemně jsem se na ni natiskl, ale i trochu zatlačil.
Pak už jsem si jen znova vzal její ústa do parády a dal jí pořádný vášnivý francouzský polibek, který jsem si chtěl, co nejvíce užít, hlavně proto, že tentokrát jsem ho nemusel provádět sám...

Aiko Naihi

Či už chcela alebo nie nemala teda na výber no musela aspoň teraz urobiť radosť malému dieťaťu. A tak jeho bozk opätovala a všetko mu oplácala naspäť.,, Nech si užije." napadlo ju v duchu a ešte nejakú chvíľu v tom pokračovala no hneď na to trhla hlavou aby sa od neho odrthla.,, Už by stačilo." zazubila sa.,, A teraz sa pekne krásne obleč lebo mi je zle keď ťa vidím." zasmiala sa a nevedela sa prestať rehotať.

Já jsem si ten polibek docela užil, ale když pak trhla hlavou, jen jsem se z úsměvem zase oddálil.
Na jejím dalším úkolem jsem si jen odfrkl..."Hmmm... ale stále ostré drápky má a pokoj si za boha nedá co?" Jen tak s žertem zarýmoval."Heh... ty si dala za úkol se obléct a víš, co dám já? Že ten úkol obrátím proti tobě... to je můj..." Také jsem se zazubil a shodil ze sebe košili úplně a zahodil ji do kouta. Také jsem se rozesmál jako ona a jen tak jako vždy se posadil na stůl a nohy si křižmo položil na židli..."Tak co dále... slečno? Heh..." Však ten úsměv ti taky jednou zmizí... Ušklíbl jsem se sám pro sebe a zadíval se jí do očí. Ze srandy jsem jen malinko stiskl ruku a tím i s těsnil okovy...

Aiko Naihi

,,A nedám si pokoj." zazubila sa znova a povzdychla si keď videla čo spravil.,, Tak to si na to dosť blbo pretože ja chcem aby si sa obliekol." vyplazila jazyk.,, A neskúšaj to negovať lebo ja si to jednoducho budem priať stále a stále a stále. Takto sa teda nikam nedostaneme keď budeš obchádzať pravidlá." usmiala sa spokojne.

Zazubil jsem se..."Já pravidla neobcházím... nevím, kdo stále zadává to stejný co? Víš, že já ti nedám pokoj, dokud se nezačneš pořádně snažit a nebo aspoň spolupracovat, že? Jak chceš, ale pak se ty nikam nedostaneš..." Pokrčil jsem rameny a objevil se u košile. Znova jsem si ji navlékl a zapnul všechny knoflíky.
Následně se však u Aiko znovu s formoval klon a prostě ji doslova strhl vrchní část oblečení a nechal ji jen podprsenku. Jen pak klon odstoupil a zůstal stát o něco dál. Já si ji s mírně nakloněnou hlavou prohlížel z dálky jako nějaký obraz..."Tohle byl můj úkol..." Zazubil jsem se a znovu na ni mrkl."Tak šup... jste na řadě..." Řekl jsem a jen tak se znova usmál, když jsem se díval na roztrhaný svršek... Já ji nedám pokoj... měla by si to brzy uvědomit...

AIko Naihi

,,Nieeeeeeeeee sakra." povzdychla si a sledovala ako jej vršok padá k zemi.,, To som si mohla dať dole aj dobrovoľne, vieš koľko stojí tak vrch?" spýtala sa ho a vrela v nej zlosť.,, Tak ty chceš úlohu?" spýtala sa a zadívala sa na jeho klona a potom na neho pričom jej na tvári vznikol diabolský výraz.,, No super takže moja úloha je." usmiala sa.,, Že budeš musieť dať francuzák svojmu klonovi." podotkla Aiko.,, Ale nie, že ho zrušíš ani nič podobné." upozornila ho.

Líbilo se mi, jak se čertila. Bylo to... takový... rajcovní... ale opravdu...
Když však řekla svůj úkol, úsměv my rázem zmizel...Jaj... sákryš... zdá se, že se mě rozhodla opravdu nešetřit, ale... ehm... bere to po svém... jejda... Klon se na mě tak překvapeně podíval a já si jen povzdechl. Nechtěl jsem jí však podlehnout... nechtěl, takže jsem se to pokusil ještě o něco zdržet, ale zároveň ji taky ukázat, že to není nic těžkého..."Hm... tak ty by si to chtěl rozjet jo?? Hmmm... a to mám dát francouzáka sám sobě a nebo mám použít i Henge a udělat z toho někoho z vesnice... všechno jsem si nejprve projel a podle záznamů tu bylo i hodně lidí na Chuuninských, takže... máš nějaké specifické přání k tomu ještě??" Ušklíbl se a dělal jakoby nic... Pusu sám sobě nebo někomu jinému? Člověk si nevybere... stále je to však tvůj klon Yomune... tak v klidu.... Usmál se a čekal, co odpoví...

Aiko Naihi

,,Zbytočne neaokecávaj a daj svojmu klonu francuzáka konečne." zasmiala sa.,, Len pekne nech má svoju podobu teba to postačí." usmiala sa.,, A Yomune trošku sa do toho vlož a uži si to potešenie, tú slasť z toho bozku." užahovala si z neho Aiko naďalej a netrpezlivo očakávala kedy to konečne urobí.

Tsss... potvora jedna úlisná.... ještě si srandu bude robit... pfff..."Jak chceš... splním tvé přání. Tímhle mě rozhodně nedostaneš..." Ušklíbl jsem se a pobídl rukou klona, aby přišel blíž. Ten jen na sucho polkl a vypadal dost, zničeně... Stačil však jedno zamračení a hned se tvářil jakoby mu to bylo jedno.
Když byl u mě... chytil jsem ho kolem pasu a druhou mu vjel do vlasů... Přitáhl jsem si ho k sobě a spojil naše rty. Naše jazyky se propletli v dlouhém a rázném francouzáku.
Po chvíli jsem se od něj odtrhl a on jen s radostí odstoupil o něco dál...Heh... co tady člověk nezažije... když člověk zavře oči... jde to mnohem lépe...
Znova jsem se na Aiko ušklíbl a došel ke stolu a zase se posadil..."Tak.. a máš, co si chtěla? Heh... nejsme tak lehce zlomitelný víš?" Najedno use klon objevil u ní a strhl ji i tu spodní část a odkryl její kalhotky..."Hmm... to je lepší.. můj další úkol..." Zazubil jsem se. Šlo vidět, že jsem ji to teď udělal naschvál... Ať si to také užije...