Cvičiště 2

Otočím se A slečna kterou,už jsem dvakrát viděl řeknu si v duchu,pak promluvím "Děkuji za uznání...je třeba trénovat...nemám mistra tak trénuji sám" sdělím slečně.
Rychle se posadím,kalhoty vyhrnu pod kolena a sundám si závaží z nohou...které položím vedle sebe...a slastně si natáhnu nohy "Sundání závaží...a jakou to udělá člověku radost" řeknu mimovolně nahlas.

Dřepla jsem si k němu a pozorovala zamyšleně závaží.
"Koukám že tady skoro nikdo nemá sensee"
Zasmála jsem se.
"Kolik to váží?"

Otevřel jsem oči a podíval se na nově příchozího,přičemž jsem málem spadl dolů z dvou metrové zdi.Oklepal jsem se a svěsil nohy dolů.V tuhle chvíli jsem nevěděl co udělat,tak jsem prostě seskočil dolů a pomalým krokem přišel ke Koroki.''Ehm..Ahoj'',poškrábal jsem se na hlavě a přiblbě se usmál.

"Jo co se týče mistrů...tak se úředníci nepřetrhnou s přidělením" usměji se.
"Závaží...je celkem lehké...jedno patnáct kilogramů...dohromady třicet na nohy...ale brzy chci přejít na dvacetikilové.." odpovím na otázku...a prohlížím si slečnu (Ale slušně,neslintám ani necivím na prsa )

Otočila jsem hlavu na Takeshiho a byla pořád v podřepu.
"Ahoj"
Stiskla jsem černou tyč a s její pomocí jsem se zvedla. Potom jsem se koukla zpět na Odu.
"To je slušný"
Sama pro sebe jsem kývla uznale hlavou.

"Opět děkuji za uznání" a když se tak povaluji,rychle si udělám pár sklapovaček....
"Pro mě je to jediná možnost,trénovat fyzičku plus taijutsu..protože na ninjutsu,genjutsu jsem totální kopyto...." řeknu s úsměvem.
"Nikdo není dokonalý...asi.." pronesu zamyšleně.

Ahoj?Skousl jsem si ret a odstoupil o krok.''Chci abys věděla že se můj názor na nás nezměnil od včerejška'',špitl jsem a podíval se zmateně na Odu.Ten kluk nikdy nemá dost..Já bych nedokázal ani 2 kila.Oklepal jsem se a znovu se pootočil na Koroki,s lehkým úsměvem.

Chvíli jsem se zamyšleně koukala na Odu a pak se usmála.
"Můžu si je na chvíli půjčit?"
Kývla jsem hlavou na závaží a usmála se.
"Vážně...?"
To bylo směřované na Takeshiho ale pořád jsem se koukala na Odu.
"Podle mě je to stejně jen chvilkové"
Konečně jsem se na něj koukla a usmála se.

''Chvilkové...Nejsem už dítě i když jsem genin'',řekl jsem zmateně a sledoval jí.''Nejsem typ,který má hodně přátel a vyhledává je..Na to aby vyhledával ženy'',řekl jsem polohlasem a podíval se na závaží.

"Není problém..jen momentíček..." z kapsy vylovím čistý kapesník a začnu rychle utírat tu část závaží která je přímo na mé kůži..."Pot....myslím,že bude lepší když to bude čisté" usměji se...rychle dočistím...vstanu i se závažími a podávám je slečně "Prosím"

Pousmála jsem se na Odu a vzala si je.
"Děkuju"
Sedla jsem si a za chvíli jsem je měla na nohou. Stoupla jsem si a černou tyč nechala ležet na zemi...ta se po chvíli rozplynula v černou mlhu která zamířila zpět do lesa.
Poskočila jsem si a koukala se na nohy.
vůbec to necítím
Nediv se když máš hroznou sílu...nejsi normální...
Koukla jsem se na Takeshiho.
"Když nejsi ten typ...v tom případě proč já?"

Chvilku pozoruji ty dva "Hmm...myslím,že si půjdu dřepnout tam pod strom...vidím,že si máte hodně co říci" řeknu,taktně se vzdálím..usadím se pod stromem...vytáhnu blok...čtu si v něm,občas kouknu na ty dva.

''Jak to mám vědět?Řekl jsem že jsem tohle ještě nikdy necítil...Nevím jak..''Utrousil jsem a podíval se nervozně do země.

Něco jsem zamrmlala a závaží sundala.
"No...obávám se že když bych ti dala kladnou odpověď moje druhé já by tě zabilo a pak by zabilo mě..."
To si sakra piš!!
Závaží obalila černá mlha a donesla ho k Odovi.
"Moc lehké"
Křikla jsem k němu s úsměvem a začala si obvazovat klouby na rukou.

''Umím se bránit..nebo spíš dokážu to přežít'',cukl jsem koutky do mírného úsměvu a přiblížil se o krok.''Nedáš tomu ani šanci..Ty?''Špitl jsem a ohlédl se po letícím závaží.

"Hmmm...mě to stačí...s tím závažím i spím" zařvu a usmívám se jak měsíček.
Chvilku se škrábu na hlavě...z druhé kapsy vytáhnu...časopis...začnu jim listovat...zaujal mě článek o výživě...
Zajímavé...třeba tu bude něco..co bych mohl použít ve svém jídelníčku řeknu si v duchu...a začtu se.

Když jsem měla klouby obvázané přišla jsem k jednomu z dřevěných kůlů a bouchla do něj pěstí okolo které jsem měla černou mlhu.
Kůl popraskal a nakonec se rozlomil.
"Nejsem si jistá..."
Dovol mi se k tomu vyjádřit...OPOVAŽ SE!! vážně vás oba zabiju a je mi jedno že u toho umřu vlastně i já!

Chvilku jsem se rozmýšlel,než jsem skočil před ní.''Nebo jse toho..''Špitl jsem a přiblížil se k ní na necelý centimetr,avšak ne dál,jelikož jsem nechtěl skončit jako minule.

Chvilkami pozoruji ty dva...síla slečny....mě uchvátila...Nechtěl bych od ní dostat...po ústech.... řeknu si pro sebe.
Ale to bylo všechno...jejich vybavování mě nezajímá...protočím oči...a vrátím se k četbě časopisu.
Hele..křížovka zajásám v duchu...vyndám si tužku a začnu luštit.

Napřáhla jsem se že do toho kůlu praštím ještě jednou ale skočil přede mě on. Moje ruka se ve vzduchu zastavila a mlčela jsem.
On vážně pokouší mojí trpělivost! víš co mu udělám jakmile zajde dál?!
Moje druhé já mi začalo popisovat různé způsoby. Jeden mě obzvlášť vyděsil.
Nasucho jsem polkla.
"Nedělej to... prosím já jí potom nezvládnu"

''Nebojím se jí..Už jednou jsem to přežil'',usmál jsem se a na pár sekund spojil naše rty,počemž jsem udělal krok zpět.Kessho no yoroi,mojí pokožku obalil krystal a já čekal na první ránu.

Chvíli jsem stála na místě a na tváři měla nepřítomný pohled.
Pak jsem naklonila lehce hlavu na stranu a na obličeji se mi objevil zlomyslný úsměv.
"Neříkala ti že to nemáš dělat?"
Za mnou se začala z černé mlhy tvarovat velká koule. Poté přebytek mlhy zmizel a já chytla v ruce černé kladivo.

Spoiler:

"Pojď na to zlato"
Ušklíbla jsem se a máchla po něm.

Uskočil jsem a spadl do dřepu.''Tebe jsem chtěl..Jsi moc pomalá beruško'',řekl jsem provokativně a podíval se pod sebe.''Máš ráda zabíjení a přitom nezabiješ ani mě?''Usmál jsem se a postavil se na nohy.

"Pomalá?"
Ušklíbla jsem se, moc dobře jsem věděla že jsem rychlejší než většina lidí.
"Já si tě vychutnám zlatíčko"
Rozeběhla jsem se proti němu a pak jsem zmizela. Objevila jsem se za ním a ve výskoku po něm máchla.

Od luštění křížovky mě vytrhl rozruch...Do háje..ani v klidu luštit nemůžu zanadávám si v duchu a vzhlédnu na ty dva....Heh....ho chce zabít? říkám si.
Časopis odložím...postavím se...vyčkávám co se bude dít...Nerad bych zasahoval...jsem totiž slabý...zatím zamumlám si pod nosem.